NA HRADĚ PRAŽSKÉM. L. 1527, v sobotu den matky boží hromnic (2. února). Orig. v arch. třeboňském.

Urozený pane, pane švakře muoj milý etc. Tuto jednu ceduli byl jsem Vám prvé napsal v středu, než očekával jsem ještě na nějaké více noviny a v tom mi dnes psaní z Hory přineseno, kdež mi se toto oznamuje: že král J. M. tuto středu minulu ráčil na pomezie tohoto královstvie přísahu učiniti blízko od Jihlavy a že se byl den čistý zdařil beze mhly, ač zde těch dní mhly byly, ale tam že ty časy nebylo. A jakož jest nějaký rozdíl mezi námi stavem panským a stavem rytieřským, což se cerimonií dotýče; i na pomezí království českého, srozuměl jsem z toho ke mně učiněného psaní, že jest nebylo žádné o to ruoznice, kdyby již jedné také nějaké slušné urovnání bylo, bez ujmy každého stavu při korunování J. M. Královské. Také mi psáno, že král J. M. ráčí s sebú mieti jiezdných koní okolo 12 set, a naši, kteříž proti J. M. králi na pomezí vytáhli, Čechové, že měli na tisíc koní anebo více, ač jich ještě mnoho nemohlo postačiti pro krátkost času, ješto byli k tomu voleni, aby také tu na tom pomezí byli. Psáno mi také, že páni z Rožmberka, za to mám, pan Jan a pan Petr, vyjeli proti králi J. M. na nocleh do Jihlavy aneb snad někde dále a o to jednali, aby jeden z nich místo držel, kteréž někdy držel pan Petr starší z Rožmberka dobré paměti, ale učinili tomu odpor páni úředníci zemští a osoby z našeho stavu, kteříž tu byli, tak že jest toho odloženo na hrad pražský, a král J. M. že ráčil v tom prostředek učiniti, že naši přátelé jeli tu, kdež jeti měli a páni z Rožmberka, poněvadž s J. M. Kr. z noclehu vyjeli, že jeli předce v houfiech krále J. M. Naději se, že král J. M. dnes a zítra ráčí v Hoře zuostati, tak jakž mi psáno, a tento úterý že ráčí na hrad pražský přijeti. A zvláště bych rád tomu byl, abyste také na sněm přijeti mohli, byste se měli dáti mezi peřinami vézti, neb rozuměti jest, že na některých Němcích mají přátely páni z Rožmberka; pak což se dotýče našich věcí a zpráv, za potřebné mi se zdá, abychme tím neprodlévali, nebo se naději, že před korunovániem krále J. M. bude o to nějaké jednání, což se jejich místa dotýče, a z toho hned muože také naše pře jíti, neb ač jest rozdílná, alé proto když bude zmínka o poctivostech, za to mám, že se tu také bude něco našie pře a zprávy dotýkati; neb kterak jest se zachoval nebožtík pan Jindřich i tento pan Petr z Rožmberka proti nám a proti panu Janovi bratru jejich, bude potřebí to rozvážiti, jsúli hodni toho místa, čeho jejich někteří předci někdy užívali, ješto se takových věcí jako tito nedopustili; také i pan Jan, kterak jest svému zápisu učinil najprvé dosti, nežli jemu Krumlov vzat a jiní zámci, i také potom, když to zase drží, ješto bylo by o tom mnoho psáti, poněvadž tomu dosti nečiní, co to na sobě nese; a kterak zase s bratřiemi v přátelstvie vsel, řádli se tím tvrdí čili neřád, k tomu se bude moci, dáli pán Buoh ke všemu promluviti, podle potřeby náležité a naší zprávy. Jakož ste mi, muoj milý pane švakře, psali, což se panny abatyše kláštera svatého Jiří dotýče, i ta jest obyčejně na hradě pražském, ta muože k jednání snadně hotova býti, než pan Václav Robmhap, ten jest, s panem písařem zemským také proti králi J. M. jel, a kněz opat břevnovský, jakož Vám v druhé ceduli píši, jest nyní na Břevnově. A zdáli se Vám, abych jemu toho odložil do suchých dní postních, chci jemu to oznámiti. Pakli byste mohli k sněmu přijeti, tehdy on, za to mám, že dotud bude-li potřebí, bude moci počekati. I budeteli mi co ještě chtieti o těch věcech oznámiti, napsati muožete mi to po tomto poslu, neb jsem poručil, budeteli mi co psáti, aby mi to z Blatné bylo posláno. A pán Buoh všemohoucí rač dáti, muoj milý pane švakře, abychme se spolu šťastně a ve zdraví shledali. Dán etc.