Sněmové l.1527.



Sněm první l. 1527

zahájen 1. ledna.

Die Landtage von 1527.

Der erste Landtag des J. 1527.

Eröffnet am 1. Januar.

134. Léta božího 1527 sněm, kterýž držán byl na nové léto, než psaní artikulové jsou zavříni.

(Z MS. v moravském archivu zemském v Brně, jejž doplnili jsme rukopisem varmbrunským.)

Item, napřed poselství učiněno jest a oznámeno, s kterýmž byli vysláni z sněmu předešlého s jistou instrukcí a artikulemi na témž sněmu svolenými: jak a na jaký způsob knížete Ferdinanda J. M. za krále volili a což by J. M. učiniti měl, a podle podání toho vedle též instrukcí že jednali poslové od stavův vyslaní a to oznámeno na témž sněmu, že král J. M. k tomu ke všemu přistoupiti ráčil; na to i listy čísti dali.

Item, tři listové jsou: jeden potvrzení, že to volení krále J. M. z svobodné vůle jest a z svobody tohoto království; druhý, že má všecky zachovati při právích, svobodách, řádích a starodávných zvyklostech; třetí, že ty zápisy o kompaktátech vykonati a vedle artikulův zachovati se ráčí. A v témž listu o minci, o ouřady etc. artikulové vepsáni, ale ti listové jsou pod pečetí J. M. a když v království českém býti ráčí, o korunu že pod pečetí království českého tiž listové mají uděláni býti.

Tito artikulové se jednali na témž sněmu.

Item, o berni, aby ta do hromnic zupomenuta byla a dobyta podle předešlého sněmu zůstání a to konečně do hromnic nejprve příštích, a poněvadž jeden z berníkův vrchních, jako Kutnaver neb umřel neb v vězení jest, i místo něho zvolen i zřízen Mik. Hysrle z Chodův, však tak, že předešlí berníci sami mají vykonati počty, což za nich šlo. Také umřel-li by který berník v kraji, tehdy držitelé statku jeho mají místo toho umrlého vykonati jako on sám.

Item, jakož jsou stavové jeli, páni a rytířstvo i stav městský jsouc vysláni do Vídně, což jsou tu utratili, spravedlivě má jim zase zaplatiti se zouplna, poněvadž pro poctivost země a potřebu jeli, též i stavu městskému.

Item, soud o škody menších úředníkův při svatém Fabiánu o počty neb průvody, poněvadž mnozí z těch, kdož činiti mají, pojedou proti králi J. M., jsouc od země voleni, odkládá se do středy po provodní neděli, však bez ujmy a úrazu spravedlnosti.

Item, soudu komorního, kdož by útoky půhonu bráti chtěl k témuž soudu, toho se odkládá do šťastného příjezdu krále J. M. a do dalšího zřízení J. M., však bez ujmy jednoho každého spravedlnosti to býti má.

Item, půhonné pře obeslané k svědomí při soudu purkrabském, odkládá se toho do outerýho po svatém Valentinu, krom kdež by se moci dotýkalo, aneb kdož by lidi služebníky do vězení vsázel a je držel, tu pan Lev to opatřiti má a vedle úřadu svého se zachovati.

Item, osoby z vyšších stavův zvolené v tomto sněmu a kteréž od země jeti mají, obsílány býti mají od nejvyššího pana purkrabí pražského a písaře zemského, aby v pondělí po hromnicích sjely se na cestě "u mostku" u Jihlavy a tu čekaly krále J. M., a o tom psaní má učiněno býti králi J. M., proč se to protáhlo.

Item, instrukcí, s kterouž byli vysláni poslové z země k králi J. M., aby dskami zapsána byla památnými i také na též poselství odpověď.

Léta Páně 1526 po volení knížete Ferdinanda, arciknížete rakouského, infanta hispánského za krále českého, kteréž se po smrti krále Ludvíka slavné paměti stalo, vysláni jsou poslové ze všech tří stavův po šesti osobách k J. M. do Vídně na oznámení s jistými artikuly a instrukcí, jak jsou J. M. sobě za krále a pána volili. Tu když jsou do Vídně v sobotu po svatém Ondřeji (1. Dec.) přijeli, ihned ten den král volený J. M. ráčil k panu kanclíři, panu Adamovi z Hradce, poslati některé pány z svých rad toho se doptávaje, brzy-li by ti páni poslové chtěli své poselství u J. M. říditi a v malém-li čili v velikém počtu chtěli by to učiniti. I z té příčiny zejtřejší neděle (2. Dec.) adventní pan kanclíř všecky pány posly obeslati rozkázal, a tu v hospodě J. M. "u bílého jednorožce" pospolu jsouce na tom zůstali, aby služeb vzkázání a J. M. volení za krále, což se vůbec v království dalo, též vůbec před velikým počtem bylo oznámeno, a při tom jak J. M. s jistými výminkami a na jistý způsob volen býti ráčil; kdyby J. M. práznost k tomu míti ráčil, že by to J. M. s čím jsou ode vší země vysláni s jakými artikulemi chtěli oznámiti.

Item, při té schůzi čtena byla instrukcí pana vejvody sedmihradského, který se dal korunovati na království uherské po králi Ludvíkovi, slavné paměti, s kterouž jednoho Charváta poslal na sněm pánů Moravanů do jich markrabství v ta slova: "Instrukcí od krále Štěpána pánům a všem stavům markrabství moravského na Jiříka Sejdače" [Viz č. 43. In margine připsáno: Nebyl Štěpán králem než Jan syn Štěpána hraběte spišského.]

Odpověď ode všech stavův markrabství moravského [Viz č. 43, etc.].

Poselství od J. M. krále Ferdinanda pánům moravským a jich na to odpověď [Viz č. 44, etc.].

I byly jsou tu pánů Moravanů odpovědi v plném počtu rozjímány, z čehož byli viněni, kterak od nich koruně české znamenitě se ublížilo, a jakoby to snad páni Moravané z pouhého hněvu činili, že při volení krále jsou nebyli, ješto jim to nikdá nepřináleželo, protože markrabství moravské jest manství království českého a králi českému přisahati mají, a to se všecko prokázati může, o čemž oni dobře vědí, neb jsou oni a Slezáci, knížata pořád potom i města, kladouc pořád dva prsty na korunu králi Ludvíkovi samému slibovali a ne kněžně Anně, což jest potřebí oznámiti J. M. králi a toho všeho J. M. zpraviti i J. M. královou, aby se J. M. nenadali do nás, jako bychom J. M. o spravedlnost jejich připraviti chtěli; nebo kdyby pán Bůh J. M. královny smrti neráčil uchovati bez dědiců, že by tudy J. M. o to markrabství ráčil přijíti a tak, což by snad na nás vstrčiti chtěli, jako bychom my v něčem J. M. spravedlnosti ublížili, v tom by sami ostali. - Též i to ku paměti přivedeno, že pan purkrabě nejvyšší J. M. ráčil jakž všecku korunu království českého i pana biskupa holomouckého k volení krále obeslati, a on jest nepřijel a to obmeškal.

Také při tom rozmlouváno, jak J. M. v království neosiřela, a kterak se jest po smrti Zikmunda císaře přihodilo, kteréhož měl vlastní šestou za manželku král polský Kazimír a ta se též na království táhla, a město Tábor a některá jiná že jsou ho na svá města pustili, však proto na tom nic neměl, než že arcikníže rakouský Albrecht za krále zvolen byl; a jakž král Albrecht volen byl na přísahu v kaple, maje též dceru císaře Zikmunda za manželku, tak i tento pán J. M; tu jsou při tom Slezáci ani Moravané nebyli, ani při volení krále Jiřího, krále Vladislava, krále Ludvíka, při tom nižádném.

V touž neděli ráčil král volený J. M. všem pánům orátorům českým dary poslati: malvazí, ryvolu, víno, voly, ryby, oves, ale jiných darů žádných více dáno není, kromě po lovu J. M. zvěřina, a ráčil hodinu sedmou na půl orloji ráno zejtřejšího dne jmenovati k řízení poselství.

I poslav J. M. (z jitra před tou hodinou) pány své pro pány orátory, ráčil jest je s velikou poctivostí přijíti i sednouti jim kázati. Tu byly předkem před znamenitým počtem J. M. poddaných služby vzkazovány ode všech stavů království českého podle nejvyšší možnosti se vší volností a hotovostí (i snažností) jako králi svému volenému a pánu milostivému, žádajíce J. M. zdraví a všeho dobrého. Potom věřící list pod zemskou pečetí čísti dali, v němž osoby zejména jedna každá z stavu postavena byla, i z Pražan, kromě z Hory a z měst osoby zejména napsány nebyly, než toliko těmi slovy zavříno: Pražané a jiní poslové z měst. Potom oznamováno bylo J. M., jak sněm obecní v království českém držán byl, na nějž J. M. orátorové byli vysláni, po kterýchžto J. M. odpověď dána, že jsou sobě J. M. za pána a krále volili. A protož to ještě J. M. oznamujíce pravili, že jsou z své svobodné vůle a z zvláštní náchylnosti a lásky, kterouž k J. M. mají, to učinili, za to prosíce, aby jejich pánem milostivým a spravedlivým býti ráčil. A dále, jak jsou s jistými artikulemi vysláni k jednání s J. M., kdy by k tomu prázdnost míti ráčil. Tu od J. M. odpověď skrze pana arcibiskupa tridentského dána latinskou řečí, jakž od pánů poslů též doktor Václav tlumačil latině. Kdež z těch služeb poděkování učiněno předkem i vším dobrým připovědíno zpomínání, ačkoli z daru Boha všemohoucího mnohé země své míti ráčí po přátelích svých a mnohé při nich zaneprázdnění, však že toho vděčen jest od pána Boha i od nich, že jsou k J. M. láskou takovou nachýleni, že jich milostivým a spravedlivým pánem rád býti ráčí, a tak spravovati a k každému chudému i bohatému se míti s pomocí boží a s radou jich, že jim všechněm to se líbiti bude.

Potom rozžehnavše se, ihned šli k J. M. královně, J. M. též oznamujíce.

I když jsou zase páni od krále J. M. pány orátory do hospody k panu kanclíři provodili, od J. M. všech pozvali k zejtřku v 8 hodin ke mši a potom k obědu. A tak na zejtří přijevše pro J. M. jeli k svatému Štěpánu do kostela a tu u mše byli, kterou sloužil biskup z Nového města de sancta Trinitate, a potom zase na zámek přijevše s J. M. a s královnou kníže Kazimír, biskup trientský, pan Ditrstein, a oni všichni za jedním stolem seděli. Než z pánů Pražan mistr Jan Pasek a Zika Vaničkovic, velmi nemocni jsouce, ti ani potom při poselství býti nemohli. Tu po patnácti mísách na stůl bylo dáváno a všech krmí bylo dvě stě a 30. A když po stole bylo a poděkování J. M. učiněno, ráčil J. M. k jednání k jitru hodinu sedmu položiti.

V středu před svatým Mikulášem (5. Dec.) bylo od pánův Čechův poselství k králi před radami jeho řízeno podle instrukcí, s kterouž jsou vysláni byli. Kdež nejprve o přísaze J. M. oznámili, jak předkové J. M., jsouce voleni za krále české, činívali a přísahu všem třem stavům činili na pomezí, tak jakž vyměřena jest a J. M. podána, kteréž ráčí porozuměti, a potom při korunování na hradě pražském po druhé že ji činiti má. Při tom oznamujíc, že by Pražané vznesli, aby jim J. M. před branou, nežli by do Prahy vjeti ráčil, též přísahu učinil, že jsou se také tak předkové J. M. zachovávali.

Item, o artikulích sněmovních, kteréž všecka země svolila, oznámili, žádajíce J. M., aby je milostivě potvrditi ráčil.

Item, o zápis nějaký, kterýž ani, když o šosích (?) instrukcí spisována byla v Praze ani tehdáž v Vídni přede všemi posly přečten nebyl, nýbrž z desk vypsaného nemajíce s sebou, teprva do Prahy pro něj poslali, a pro něj několik dní se tam meškali. I ten zápis že jest měl král Ludvík na se stavům učiniti, jakž předkové J. M. činili jsou, ačkoli tím ráčil odtahovati, však ve dskách zapsán jest, a ten že by nic jiného v sobě nedržel, nežli aby při právích, privilejích, spravedlnostech jich ráčil je zachovati, kteréhož pak vejpis, když bez toho býti neráčil, dali J. M.

Item, co se dluhův králův Vladislava a Ludvíka, slavných pamětí, pozůstalých dotýče, kteréž země na se přijala, aby ráčil je do sv. Jiří zaplatiti, neb jestližeby dále tím prodlévati ráčil, strach, aby se při letnicích právu překážka nestala, aby nebylo dopomáháno, z čehož mnoho zlého a povstání lidu státi by se mohlo, jakž i nyní tato léta mnoho se v té koruně zlého z příčiny té přihodilo; také to splacování dluhů že jest ne z žádosti jich země přišlo než z dobrovolného přiříkání J. M. pánů orátorů. Ačkoli jsou se jiní u větší sumy podvolovali, však na to se nic neohlédajíce že jsou pro tu lásku, jakž prvé pověděli, J. M. sobě za pána volili.

Item, o vyplacení zámkův k rozmnožení dvoru J. M. v berni zapsaných.

Item, smlouvy učiněné do sv. Jiří aneb do sv. Jana konečně aby vyplniti a zaplatiti ráčil těm, kterým ohněm škoda učiněna, neb kdyby se toho bylo nestalo, strach, aby v zemi válka nepovstala, a kdyby se jim tím prodlilo, že by snad i k tomu přijíti muselo.

Item, milostivé dluhy za služby připověděné podle rad rozvážení.

Item, aby J. M. list ráčil dáti pod pečetí svou, kteréž nyní ráčí užívati a potom obnoviti pod pečetí království českého, že jsou J. M. z svobodné vůle volili a za pána vzali a z nižádné povinnosti.

Item, aby bulli zlatou císaře Karla na volení krále českého řečí českou vyložiti a potvrditi ráčil.

Item, rady české aby hned při sobě míti ráčil pro mnohé znamenité příčiny, aby se žádného zmatku skrz nevědomost tomu království nepřihodilo, jakž se jest mnoho zlého stalo za krále předešlého, který se o české věci s cizími a našich svobod nevědomými radíval.

Item, aby do říše J. M. a nikde jinde od země potvrzovati nic neráčil aneb psáti o věci české, doniž královské stolice nedosede a rad míti nebude.

Item, aby při právích, svobodách, privilejích ráčil je milostivě zachovati a netoliko je, ale všecky příležící země k tomu království.

Item, aby práva ráčil obhajovati a dopomáhati, jakž tím z přísahy své povinen býti ráčí a oni že rádi chtějí též J. M. toho pomáhati jsouce k právu zavázáni dokládajíc, že neznají, aby mocněji J. M. panovati mohl nad svými poddanými [Odstavcem tímto ukončen jest nesprávný opis brněnský, ostatní z rukop. Varmburského], jako když právo svůj průchod má, lépe mnohem a dostatečněji, nežli by veliká vojska ráčil držeti.

Item, jakož od pánův orátorův J. M. přiřčeno, že s J. M. o to mluviti budou, aby na větším díle v království českém býti ráčil, a že nepochybnou naději mají páni stavové, že to konečně J. M. učiniti ráčí, při tom oznamujíc, jak jsou císařové římští a králové jejich dvorem svým obyčejně v tomto království bývali a to že ke všemu dobrému království tomu přicházelo, a jak skrze nebývalost pánů v tom království ti dluhové i jiného mnoho zlého vzniklo. A protož že žádají J. M., aby se to království rozmnožiti mohlo, aby to ráčil učiniti a tam bývati dvorem svým.

Item, o zemi lucemburskou, jakž císař bratr J. M. nejvíce skrze příčinu jich císařství dosáhl, tu že jest ráčil mnohá milostivá přiříkání tomu království českému činiti, aby při J. M. (římském císaři) jednati ráčil o tu krajinu, jakou na tom spravedlnost mají, aby jí sobě vyprositi ráčil a potom k království českému zase připojiti.

Item, o klášter valdsaský, kterýž kníže Friedrich falckrabě zemi české odjal, i zámky a některá města, a to že nedávno učinil okolo dvou let, a že proto Čechové nebyli tak nedbanlivi, aby se toho nepomstili a zase toho neodjali; ale že J. M. Král. slavné paměti v tom Čechů neráčil uposlechnouti a na něčí radu s tím odtahovati ráčil, tak že to až do té chvíle při tom zůstalo. A aby sobě toho J. M. K. neráčil tak lehce vážiti, že ten klášter osm neb devět zámků k sobě má a kdyby potřeba J. M. neb tomuto království byla, že by odtud šest tisíc lidu ku pomoci býti mohlo; a že jsou k tomu cesty snadné před rukama, jak k tomu ráčí přijíti a zase to k koruně připojiti, toliko ráčili na tom býti, že J. M. toho skutečně budou pomáhati.

Item, aby sobě toho J. M. neráčil obtěžovati do těch, kteříž jsou se na to království táhli a králové čeští býti žádali, poněvadž to dobře znáti ráčí, že jak J. M. tak i jiní o své poctivé dobré stojí. Též do obyvatelů zemských aby sobě neráčil obtěžovati, kteříž jsou ne pojednou k J. M. přivolili, poněvadž jsou potom s jinými, v moc to těm osobám davše, které jsou J. M. volily, z jednostejné vůle za krále a pána svého podnikli.

Item, o spravedlnost pana Albrechta z Šternberka z Zelené hory, kterouž má pod J. M., aby mu pomoci k ní ráčil a tomu do svatého Jiří, měl-li by jakou pod J. M. spravedlnost, konec učiniti. A do toho času aby mezi J. M. a jím pokoj byl zachován.

Item, o rady české, aby v potřebách českých jich užívati ráčil, a jak předešlý král nechtěl povolovati radám českým a někdy ledakomus a třebas mladším, kteříž u dvora J. M. sloužili a do rady nepřináleželi, povoloval, ješto mnohé věci jinače by opatřeny byly lépe a k mnohému zlému bylo by nepřišlo, kdyby se byl českými radami chtěl spravovati.

Item, o pana Salamanku, jakž zprávu mají toho a o některých jiných, jakby svých užitků radami svými hleděli, a z toho jakby některé země a J. M. poddaní jej sobě obtížili, tak jakž se jest ledacos přihodilo, prosíce, aby J. M. pro věci jich české v radách svých jeho mívati neráčil, že jsou takovými věcmi prvé trestáni, aby zase k témuž nepřišli. A to co mluví, že mluví jako poslové majíce sobě o tom od země poručení žádajíc, aby sobě toho do nich obtěžovati neráčil, než rad českých aby ráčil užívati, že se z daru pána Boha všemohoucího lidé naleznou upřímní a věrní J. M. a toho království, k dobrému radíce a jsouce k tomu rozumy dobrými obdařeni.

Až posavád artikule z instrukcí oznamovány, kromě jeden zanechán o království uherském, kteréhož ten rozum byl, chtěli-li by se Uhři dobrovolně J. M. poddati, aby to království ráčil přijíti, ale v něm nebýti, protože by jiná svá užitečná panství opustiti musel. Nebo poněvadž za dvě stě mil pomezí svá s Turky mají, že by tolik užitku J. M. z toho království nevycházelo, aby ty zámky pro Turky osazovati mohl a zemi tu opatrovati, a tak daremní prače bez užitku byla by z toho království. Než kdyby J. M. titule toliko uherského užívati ráčil a správy jinému přál, že na tom J. M. veliký užitek by byl. I z té příčiny ten artikul zanechán, poněvadž již pan Štefan dal se korunovati, ješto té naděje nebylo, když jest instrukcí byla spisována.

I bylo tehdáž také mluveno o pánech Moravanech v ten rozum, jakž napřed psáno a rozjímáno u pana kanclíře, a při tom ukázán vidimus listu a obdarování zlaté bulle krále Jana Slepého, jak zemi moravskou a slezskou ráčil poddati v manství království českému. A v témž listu o knížeti opavském a markrabí moravském a biskupu olomouckém, že býti při volení krále by měli, i že jiného markrabí moravského není ani knížete opavského, nežli král J. M., a proto nebylo koho obsílati k tomu, než biskupa olomouckého. Potom žádali jsou na J. M., aby jim brzkou odpověď dáti ráčil; i ráčil přiříci vlastními ústy německou řečí, aby jedině J. M. to všecko sepsané dali, že jim J. M. brzkou odpověď dáti ráčí a meškati nebude.

Item, ten den zváni jsou od pana knížete a pana markrabího Kazimíra páni orátorové čeští a s J. M. za jedním stolem všickni obědvali jsou.

V touž středu byli jsou Uhři v poselství od krále svého Stefana k králi českému volenému. Tu když byli po obědích před J. M. puštěni, neráčil jim J. M. ruky podati, ani jich uhersky chtíti slyšeti, než chtěli-li by latině mluviti neb sobě tlumočníka zjednati, že by je ráčil slyšeti. A tak listu toliko dodavše slyšáni jsou více nebyli; kterýžto list s radou českou J. M. Král. ráčil otevříti, aby to potom k svědomí měl, jak zřetedlně J. M. pan Štefan jemu ubližuje.

V týž den k večerou přišlo pánům českým orátorům psaní od pana purkrabího pražského nejvyššího, aby z sebe s radou krále J. M. na ten rákuš do Komárna vyslali, protože obtížné jest to zemi, že se pan vejvoda markrabím moravským psáti má. I vyslali jsou z sebe z každého stavu po osobě.

Na zejtří ve čtvrtek (6. Dec.) ti tři poslové jeli jsou spolu s posly krále J. M. a v neděli se vrátili.

I byla dána odpověď od krále J. M. na psanou instrukcí jemu odvedenou, psána večer v sobotu, a v neděli ráno po početí panny Marie byli pro odpověď páni čeští u pana kanclíře a tu z němčiny vyložena. Kdež J. M. ráčil přivoliti ke všem artikulům toliko pozůstavujíc, aby na J. M. nežádali toho, co by škodného bylo J. M. a neužitečného tomu království, a aby se v tom ku pánům stavům království, přátelům svým, za J. M. přimluvili. Než toto zřetedlně jim oznámil, že je při právích a privilejích všecky zachovati ráčí, i ten zápis učiniti, který králem Ludvíkem slavné paměti nebyl vykonán.

I byli všickni páni poslové v velikém rozmýšlení, že z té odpovědi znáti nemohli, co by tu J. M. bylo obtížného neb škodného; protož jsou z sebe k J. M. vyslali, kteříž jsou J. M. krále žádali, k zejtřejšímu jitru aby hodinu jim ráčil položiti před svou Mil. a toho lovu ten den aby ráčil zanechati, kterýž umínil, a tak v pondělí v sedmou hodinu J. M. za otevřenější odpověď žádali v tom, což tu rozuměti nemohli. I ráčil jim přiříci milostivou odpověď. A tu vybravše z sebe z každého stavu dvě osoby, tu před J. M. v světnici s samým J. M. bez rad o kníže Jiřího, pana markrabí, mluvili.

Item, v outerý (11. Dec.) ráčil J. M. býti na lovu s pány Čechy dvě míle od Vídně, a místo tenat plachtami velmi strojnými přes čtvery hony zavlíkli a sedmnáct vepřův divokých zabili a sám J. M. král čtyry zabil. A ten den navrátiv se J. M. zase z lovu, ráčil J. M. již na psané artikule poselství českého dáti odpověď opět první podobnou, toliko toho žádaje, když by do království českého ráčil přijeti, že by o některé artikule na všecky tři stavy ráčil žádost vzložiti, aby což by J. M. obtížného bylo a království tomuto neužitečného, a proti právům a svobodám království toho nebylo, aby J. M. z toho propustili. Pakli by předce té vůle byli, že to všecko ráčil by potvrditi a tomu všemu zadosti učiniti, čehož jsou žádali.

I byla opět obtížná pánům českým ta odpověď, poněvadž na každý artikul zvláště se nedávala. A tak dožádavše se na J. M. v druhou hodinu po polední audiencí, tu jsou k J. M. mluvili: jak té odpovědi, německy neumějíce než na česko ji vyloživše, vyrozuměti jsou nemohli. Však proto, ráčilli by na tom zůstati, že by ji též ujali s tou výminkou, že ji přátelům svým, pánům stavům království českého, oznámiti chtějí. Pakli by J. M. jinou ráčil dáti, kteréž zřetedlnější od J. M. pro dobré J. M. žádali, aby neráčil tím prodlívati, aby k sněmu položenému s ní dospěti mohli. A že toho na J. M. jako poslové žádají, aby přátelům svým to otevřeně oznámiti mohli a bedlivost jich při tom byla poznána, na čem by oni mohli přestati a věc J. M. se déle neprodlévala.

I kázav J. M. jim do jiných pokojův vystoupiti, potom skrze trientského biskupa ráčil tu odpověď dáti latině, jakž J. M. prvé ráčil věřiti, že na té odpovědi přestanou. A to podle toho: jedno, že instrukcí ráčil schváliti a ujíti; druhé, artikule sněmovní dskami zapsané milostivě potvrditi; třetí, zápis na sebe učiniti v ta slova, jakž vypsaný jest podán J. M.; čtvrté, dluhy všecky zaplatiti, jakž skrze orátory své ráčil se v to podvoliti; páté, svobody, práva, privilegia potvrditi a jich obhajovati; šesté, všemu tomu dosti učiniti, což se těmi artikulemi obsahuje, a byl-li by ještě v čem jaký nedostatek a čeho výše na J. M. žádali, že to všecko učiniti ráčí, aby jen oznámili. Sám pak J. M, svými ústy, což se vznešení na obec království českého žádosti dotýče, tak promluviti ráčil latinskou řečí: Jus petendi nemini negari potest.

I vystoupivše zase páni orátorové čeští do těch pokojův jako prvé od J. M., na tom zůstali, aby J. M. z tak milostivé a brzké odpovědi, jakž nejvýše děkováno býti může, děkovali a odsluhovati se přiřkli se vší pokorou J. M. A jakžto pán Bůh všemohoucí dáti ráčil, že z lásky a z jednostejné vůle J. M. za pána s velikou radostí sobě volili, že též J. M. očekávati budou s veselím. A protož což pan biskup ráčil oznamovati, aby to ráčil pod svou pečetí rozkázati napsati, i tudíž což od nich J. M. podáno, též pod pečeť svou ráčil dáti vypsati, aby to přátelům svým mohli ukázati nic nepřidávajíc ani umenšujíc. A potom když by šťastně bohdá korunován býti ráčil jako král český, aby to, což se tvrditi má pod pečetí J. M. krále českého, ráčil též všecko v ta slova potvrditi, při tom J. M. žádajíce, aby pro dobré své příjezdem svým do království neráčil prodlévati a oznámiti, když by vyjeti ráčil.

J. M. všecko to s vděčností přijav k tomu všemu svoliti ráčil a že meškati nás nebude, poněvadž to znáti ráčí, čím spíše to vykonati ráčí, co J. M. užitečněji, a protož že ráčí vyjeti v pondělí po třech králích a že to všecko tak sepsati rozkáže, jakž jen postihnouti budou moci a zpečetiti.

Na zejtří den svaté Lucie (13. Dec.) ráčil své pány orátory v 7 hodin ku pánům Čechům ku panu kanclíři vyslati, aby J. M. cestu do Čech obrali. A tu předkem o minci vznesli jsou, jak J. M. Král. od těch svých orátorů, které k sněmu do Čech vyslati ráčil, zpraven býti ráčí, jakou škodu na zlatých rejnských a dukátích bráti museli a lacino je dávati. Protož že J. M. toho žádati ráčí, aby to mohlo býti opatřeno, aby slušně mince své v Čechách odbývati mohli služebníci J. M. bez takové škody, že jsou prvé tam zlaté rejnské vejš než po 28 gr. č. provozovati nemohli.

Druhé, což se do Čech cesty dotýče, aby ji J. M. vykázali.

Třetí, aby v Praze služebníci J. M. hospodami dostatečně opatřeni byli a po čem by od stolu dávati měli, i po čem oves a víno bráti a po čem co na trhu prodáváno býti má, aby to bylo opatřeno.

I rozjímavše to všecko páni Čechové oznámili zase:

Co se mince dotýče, že tu berou s jich ziskem více nežli škodou, rejnský zlatý vážný po 26 gr. č., dukát neb zlatý uherský po 28 gr. č., silbr jejich po 12 dr. č., krejcar po 3 dr. č., na čemž víc zisku jejich než škoda, a že o tom na sněmu položeném promluviti chtějí a tu věc na místě postaviti i toho všeho zprubovati na zrno. I při tom artikuli páni orátorové J. M. oznámili, že by časem brzkým to J. M. Král. zříditi ráčil s radou země, aby mince J. M. s mincí naší, aneb naše s J. M. byla srovnána, že na stavy království to vznésti chtějí.

A což se cesty J. M. do Čech dotýče za to žádajíce, aby J. M. neráčil tak s tím pospíchati pro sněm, kterýž položen jest, aby se proti J. M., kteří jeti mají, vypraviti mohli; aby do dvou nedělí, neb konečně do osmi dní toho výjezdu svého ráčil odložiti. A při tom oznamováno, jak jsou tomu srozuměli, že páni Moravané (kteříž včerejšího dne, osmnáct osob ze všech tří stavův, přijeli), měli na J. M. mezi jinými artikuly vznášeti, aby skrze Moravu do Čech jeti ráčil a tu jim povinnost učiniti. A protož J. M. že by tu odpověď jim dáti mohl: že se J. M. toho od nich nenadal, a Čechům že tu odpověď dáti ráčil, že beze všeho zastavování do Čech jeti ráčí, to že jim připověděl, aby v tom za zlé J. M. neměli; než jakž svou věc v království českém vykonati ráčí, co jim J. M. povinen jest, že všecko rád učiniti ráčí. Co se pak cesty J. M. obrání dotýče, k těm pánům orátorům osoby z sebe vydali.

Co se pak hospod a jiného opatření v Praze dotýče, aby ti, kteří s J. M. pojedou, napřed pro hospody vyslali, že v tom dostatečně budou opatřeni.

A jakž ještě od J. M. krále sepsané odpovědi nebyly podány pod J. M. pečetí, za to žádali, aby s tím prodlévati neráčil a je brzo vypraviti a na to se ohlednouti, jak tam dlouho leží.

I dána toho dne potom odpověď od J. M. psaná v ta slova, i víc a mnohem dostatečněji, jakž pan biskup trientský oznámil, a při tom k zejtřejšímu dni třetí hodina po polední jim uložena.

Tu předkem činěno veliké děkování před radami J. M., tak jakž z odpovědi pana biskupa jsou porozuměli, že touž odpověď psanou dáti ráčil milostivou, tu s vděčností a potěšením přijavše J. M. velice děkovali, jakž nejvejš dekováno býti může. A při tom zvláště J. M. děkováno, že jich tak milostivě a brzo vypraviti ráčil. A poněvadž jsou vypraveni, s J. M. se žehnali, za to žádajíce, příjezdem svým za nimi aby meškati ^neráčil, že již s pány stavy přáteli svými s potěšením J. M. očekávati budou s Její M. královnou, aby k nim do Čech šťastně přijeti ráčili. S tím J. M. i se všemi stavy v milostivou ochranu boží poroučejíc.

I ráčil na to J. M. skrze pana biskupa milostivou odpověď dáti a o příjezdu oznámiti, že jakž by J. M. rádi brzo viděli, že J. M. ještě raději by tam býti ráčil, a na žádost jejich s výjezdem svým ještě že tejden ráčí počkati. Při tom též J. M. s nimi se žehnaje, že jim šťastného se navrácení domů vinšuje.

A tu všechněm ruky podati ráčil a přistoupiv ku pánům mluvil německou řečí: jak J. M. zpráva došla, jakby tím oškliven býti měl v Čechách, jakoby k nové víře, kteráž v Čechách jest, nachýlen býti neráčil, aby o J. M. toho nevěřili; než J. M. že v tom předkův svých následovati ráčí a té víry býti podle svaté církve křesťanské (ale "římské" toho slova nejmenoval, neb o to ihned, jakž pan sudí tlumače řeč tu J. M. pro ty, kteříž německy nerozuměli, když přidal to slovo "římské", od pana kanclíře odpor učiněn byl, že J. M. tak nemluvil). Než že J. M. žádá všech stavův, aby se při víře v nic nového nedávali, ale tak byli a věřili, jakž předkové jejich od starodávna se zachovávali.

To napomenutí s vděčností přijavše s J. M. se rozžehnali, a potom i s královnou J. M. též se žehnali stavové. A v tom poslové z měst s pány Pražany s králem mluvili o jednoho svého kupce, kdež J. M. ústy svými vlastními latině k nim promluviti ráčil: Páni poslové z měst! poněvadž ste mne za pána sobě zvolili a já pánem vaším býti mám, vězte, že vaším pánem milostivým býti chci a opatrovati vás v vašich potřebách, to shledati máte. A ta slova, když páni poslové z měst od něho k královně šli, aby se s ní rozžehnali, podruhé mistr Pasek, zda by kteří nedoslechli, poslům mluvil.

Když pak do hospody přišli, ukázal jim pán z Švamberka tři majestáty od J. M. vydané: jeden na to, že království české J. M. sobě z své dobré a svobodné vůle a z žádné povinnosti za pána a krále zvolili; druhý o markrabství moravské, jakž,T. M. v tom zpraven býti ráčí, že by se pan vejvoda na ně táhl, a poněvadž i to markrabství jako i knížectví slezské k království českému přísluší, že jich opustiti neráčí, ale obhajovati se vší svou možností; třetí o kompaktáta, a že J. M. v to se uvoluje od stolice apoštolské arcibiskupa do království zjednati. Též o privilegia, o minci a všech i jednoho každého k spravedlnosti dopomáhání, čímž se král Ludvík J. M. dobré paměti a slavné zapsati měl, jest vykonán ten zápis.

A tak na zejtří v sobotu po svaté Lucii (15. Dec.) všichni z Vídně po různu jeli a ne tak pospolu, jakž jsou do Vídně přijeli před dvěma nedělmi, a zase domů se obrátili, darův s sebou žádných nenesouc, kterýchž jsou se mnozí nadali a jich očekávali.




Přihlásit/registrovat se do ISP