NA HRADĚ PRAŽSKÉM, po sv. Lambertu 1526 (18. září?). Z rukopisu brněnského.

Urozeným pánům, panům, urozeným a statečným pánům rytířům, vladykám, moudrým a opatrným městům království českého, pánům a přátelům mým milým. Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, nejvyšší purkrabí pražský, službu svou vzkazuji. V. M. a Vám oznamuji, že slyše o králi J. M. pánu našem milostivém žalostivé a lítostivé noviny, že by J. M. Kr. skrz ten boj, kterýž ráčil s císařem tureckým a Turky míti, z tohoto světa sešel; i jsa zde na hradě pražském a takovou věc slyšíce a jsouce pospolu páni úředníci a soudci zemští i jiné rady, kteříž se na tento čas sem na hrad pražský sjeti ráčili, to jsme společně rozvažovali, že jest potřebí, brzo sněmu obecního tohoto království českého, aby opatřeno bylo i jiné všecky potřeby tomuto království náležité, aby na místě svém mohly býti ke cti a chvále pána Boha všemohoucího postaveny, tak aby nějaká těžkost na to království nepřišla, a pokudž úřadu mému náleží, abych toho neobmeškal, nežli povinnosti své v tom dosti učinil. I z takových příčin a potřeb pokládám sněm obecný tomuto všemu království na hradě pražském v pátek po svatém Jeronýmu nejprve příští, tak aby nahoře psané potřeby povinné a náležité tomuto království na místě konečném postaveny býti mohly, podle práv a svobod tohoto království, kteréžto, jaké jsou, ve dskách a zřízení zemském zapsané níže dotýkám, a V. M. a Vás všech i každého zvláště žádám i napomínám: že se v jmenovaný pátek na hrad pražský a do Prahy sjeti ráčíte, a potom na zejtří v sobotu na hrad pražský v 14 hodin sjíti a toho neobmeškávati, neb bezpečenství od pánův Pražan jest dáno celé a dokonalé všem vůbec i každému, kdož k sněmovnímu jednání přísluší, aby mohli bezpečně přijeti i odjeti jeden každý, též se k nim v pokoji zachovajíc. A jestliže byste se V. M. kteří nesjeli a na tom sněmu býti neráčili, tedy ti, kteří se sjedou, budou to moci všecko jednati i konati vedle starodávního řádu a obyčeje; na ty nejsme povinni čekati, kteříž by se nesjeli a na tom sněmu nebyli.

Také V. M. a Vám oznamuji, jestliže by kdo toho u vědomosti aneb v paměti neměl, kterak ste se V. M. povinni vedle zřízení zemského zachovati a zvláště tohoto času, ješto nepochybuji, než že z toho žádný z Vás vystoupiti neráčíte. A to jsou tito artikulové tři pořád psaní: jeden v právích v zřízení zemském B. 9: "nalezli vůbec za právo, aby soud zemský před se beze všech překážek šel a trval, a v tom neuchovali by pán Bůh krále J. M. bez dědicův, by pak i dědicové byli, proto vždy soud zemský před se jdi a trvej, a mocí, aby žádný jeden na druhého nesahal, než právem aby živ byl, pod pokutou nálezův starodávních." Druhý v témž zřízení D. 19., "nalezli vůbec za právo: aby král český volen byl, tak jakž od starodávna bylo; a když by volen byl a přijel, že nejvyšší purkrabí pražský, nynější i budoucí, má slíbiti pánům a rytířstvu i vší obci koruny české, o kteréhož bychom my se koli svolili, aby králem byl a do země přijel, aby mu zámek hrad pražský bez odporu v moc jeho hned po zvolení krále postoupil. Pakli by výtržek v tom kdo v zemi učinil a jakou bouřku, aneb na zámky z té příčiny pustil, chtěje někomu k království dopomoci prvé, nežli by král z obecné vůle volen byl, tak jakž se nahoře píše, aby takový čest, hrdlo, statek ztratil a z země vyhnán byl; a kdož by takového zastávati chtěl a jej fedrovati, ten aby v touž pokutu svrchu psanou upadl. A hejtman hradu pražského, nynější i budoucí, má slíbiti purkrabí pražskému nynějšímu i budoucímu, po smrti krále J. M.: že k žádnému jinému s zámkem zření míti nemá, dokudž by král český volen nebyl, tak jak se nahoře píše, než k nejvyššímu purkrabí pražskému."

Třetí, vše v témž zřízení D. 20: "nalezli za právo, chtěli by kdo mocí vtrhnouti, anebo že by vtrhl do koruny české, chtě tudy království obdržeti, proti tomu abychom všichni sobě pomocni byli pod pokutou nahoře psanou, totiž cti, hrdla i statku ztracení, jakž ty pokuty šíře v právích a zřízení zemském tohoto království jsou zapsané."

Protož V. M. všecky a každého zvláště, k té a takové V. M. a Vám všem hotovosti i s lidmi Vašimi povinné, napomínám, tak abyste ráčili všickni s lidmi svými pohotově býti, a kterýžkoli den neb čas neb hodinu Vám by oznámeno bylo: jestliže by mimo řád, právo a svobody naše kdo do tohoto království chtěl vtrhnouti, je opanovati, aneb co proti právu a svobodám našim činiti, abyste podle práv a svobod našich se zachovajíc, tak se dali najíti, jakž přísluší k zachování povinností V. M., které jsou prvé svrchu oznámené, pod jakými pokutami jest se jeden každý zachovati povinen.

Což se pak dopomáhání práva, pro kteréž obeslání byl jsem učinil, dotýče, i s volí těch, kohož se dotýká, kteříž jsou to učinili pro potřebu, nyní připadlú tomuto království, ta věc se odkládá do pondělího po svatém Havle nejprv příštího, a na ten den abyste se dali najíti tu a na tom místě, jakž jest Vám prvé oznámeno psaním mým pod pokutami na to uloženými.

Dán na hradě pražském, post Lamberti léta etc. 26.

Také V. M. a Vám toto oznamuji, že jsou noviny jisté přišly, když list tento byl napsán: kterak císaři tureckému v Bělehradě se poddali a naprosto tam také jiní všickni se poddávají, a císař turecký že jest již s lidem mimo Ráb se pustil k Vídni. Protož takovou věc znajíce V. M. a Vás napomínám, abyste pro potřebu tuto, též i pro potřebu v listu dotčenou veřejně pohotově byli, zbroje, koně sobě jednali, lidi své k tomu napomínali a k tomu přidrželi, aby s vozy, s děly i se všemi potřebami náležitými k běhu válečnému pohotově byli. Kdež jiné naděje nejsem, než že V. M. a Vy znajíce toho svou povinnost i také potřebu všeho křesťanstva, též tohoto království a Vás všech, že se tak zachovati ráčíte; i také znajíce to, kdož by v potřebách v tomto listu V. M. a Vám oznámených, nedal se skutečně najíti, jakých znamenitých a největších pokut by se dopustil, kterých pán Bůh rač každého zachovati. Neb příklad jistý mužem vzíti na Uhřích, co se jim stalo a děje od Turkův, a to skrz jich neopatrnost a váhání, ješto skrze takovou věc pána našeho i svého ztratili jsou hanebně i posměšně. A jestliže bychom jich příkladem živi býti chtěli, strach jest, abychme v brzce o království i o svá hrdla nepřišli.

A také když toto bylo napsáno, tehdy ten hlas sem do Prahy přišel, že by císař turecký Budín měl a Pešť že by vypáliti měl.