9. Adam z Hradce, nejvyšší kancléř království českého, zve stavy kraje vltavského a bechyňského k schůzi na den sv. Vácslava do města Tábora, aby po úmrtí krále Ludvíka o potřebách, jak by dobrý řád v krajích zachován byl, rokovati mohli.

NA HRADCI JINDŘICHOVĚ, v pondělí po sv. Ludmile (17. září) l. 1526. Orig. v arch. třeboňském.

Urozeným pánóm panóm, urozeným a statečným pánóm rytířóm, urozeným pánóm vladykám, múdré opatrnosti pánóm městóm kraje vltavského a bechyňského, pánóm a přátelóm mým milým a přátelóm milým, Adam z Hradce etc., najvyšší kancléř království českého službu svú s žádostí a vinšováním všeho dobrého V. M. a Vám vzkazuje. Páni a přátelé moji milí a přátelé milí! Poněvadž jinače se tomu nerozumí, než že by král J. M. pán náš milostivý, jehožto duši pán Buoh všemohoucí rač milostiv býti, zahynouti měl: za příliš potřebné mi se zdálo a vidělo, jakožto tomu, kterýžto dobrou svornost, lásku a upokojení milujíc, všudy ve všem rád bych ji viděl i k tomu podle najvyšší možnosti své pomáhal, abychom ale my nemeškajíc v kraji našem, poněvadž jsme juž jako ovce bez pastýře a takovou svornost, lásku a dobré upokojení, společné a přátelské shledání majíce, přátelsky mohli rozmluviti a těch cest pohledati, kudy bychom i skutečně, jakž jsem svrchu napsal, v dobré svornosti a lásce do dalšího opatření a vší země i království tohoto porovnání v kraji našem trvati mohli: protož V. M. a Vás všech prosím a napomínám, že na den svatého Václava najprvé příštího v městě, které slově Hradiště hory Tábor, všichni osobně z kraje našeho svrchu psaného najíti se dáti ráčíte a dáte, abychom tu nazejtří spolu se sejdouce o takové svrchu psané potřeby povolně a dostatečně mohli společně rozmluviti, a takové dobré mezi sebou v kraji našem na dobré míře postaviti; o V. M. a Vás všech nepochybujíc, znajíce, že v tom ve všem není nežli dobré kraje našeho a naše, že toho všichni obmeškati neráčíte, než na ten den bohdá na Táboře, jakž se svrchu píše, že se najíti dáti ráčíte a dáte. Neb tím jisti račte býti, pokadž co k dobrému, spravedlivému kraje našeho a našemu bude, že vedle toho státi a k tomu podle najvyšší možnosti své skutečně podle V. M. a Vás upřímně jednati a pomáhati věrně rád budu; pak to všecko znajíce, věřím, že sobě takové jízdy na tuto žádost mou obtěžovati neráčíte a nebudete. Dán etc.