89.
Stížnost několika stawůw markrabstwí Morawského králi Wladislawowi podaná proti zápisu strannému, kterýž pod pečetí kralowstwí Uherského poslán byl do Morawy.
Na Towačowě, bez datum (m. Jun. 1508.) (Kopie arch. Třebon.)
Najjasnější králi a pane, pane náš milostiwý! Služby naše poddané WKMti wzkazujem, přejíce WMti wěrně štěstí, zdrawí a dlúhého panowání, jako pánu našemu milostiwému. WMti tajno není, kterak lamfrid w markrabstwí Morawském jest učiněn napřed s wuolí WMti a potom wší země, k kterémuž pečeti swé sme přitiskali, a někteří listy přiznawací dáwali, a ten buohdá držíme a držeti mieníme we wšech jeho artikulech, tak jakž sám w sobě jest, jsúce poddaní WMti jakožto pánu swému dědičnému.
Pak před časem nedáwným udělán jest zápis nowý ode pánów některých a od rytieřstwa dobře rowného počtu a od prelátów a od měst, při kterémž zápisu jest pečet WMti kralowstwí Uherského, kterýž zápis jest dělán bez sněmu obecnieho, i bez našeho wědomie i bez naší wuole nad lantfrid, ježto to nikdy slýcháno není za paměti lidskej, aby obecní zápis majíce s wuolí WMti i s pečetí WMti, w kterémž WMt se zapisujete s námi spuolu a my s WMtí, aby jiní zápisowé měli děláni býti. Kteříž zápisowé nemohu w tomto markrabstwí nic dobrého zjednati než neswornost, nelásku a strach i přetržení práwa pro příčiny hodné. A také i zápisuow wiece musilo by býti; neb když by WMti pán buoh neuchowal, čehož pane bože rač ostřéci, nám jest se w žiwnosti WMti třeba také opatřiti, neb my nerozumíme, kam se ten zápis ztahuje. Než teď jeho přepis WMti posíláme; račiž jej WMt rozwážiti sprawedliwě s raddami WMti; co jest dobrého neb užitečného WMti osobě i WMt dědicóm, to WMt dobře poznáte rozumem WMti, když ráčíte na to mysliti.
Pro příčinu tuto WMti píšem, chtiece se toho uwarowati, aby námi nic proti mysli WMti učiněno nebylo, než chtíce rádi se podlé lantfridu zachowati.
Pak za toto WMti prosíme od sebe, kteříž jsme nynie na Towačowě, i od jiných pánów i rytieřstwa přátel našich, že WMKá ráčíte rozkázati obecní sněm položiti na den So Jana Křtitele w Olomúci, aby na něm ze wšech stawuow chudý i bohatý byl, a na místě WMti račte rozkázati úředníkóm WMti králowstwí Českého, panu komorníkowi a panu sudímu, ať sedí. A ať jest čten najprw lantfrid, a potom i ten zápis; co my k tomu mluwiti budem zápisu, oni ať na WMti místě to slyší; pak poznajíli, že jest WMti k dobrému i králowstwí Uherského i králowstwí Českého i také markrabstwí Morawského, nedaj nám pán buoh, bychme se dobrému a sprawedliwému protiwiti měli, než rádi po těch páních wšecko naprawíme, učiníme a k dobrému swolíme. Pakli také dobré není ani užitečné těm zemiem, ať toho není a wiece nebýwá w žiwnosti WMti. A WMti prosíme, že se k nám i k nim w tom sprawedliwě WMt zachowati ráčíte, a jiného nežádáme. Neb nebyloliby toho, milostiwý králi, jistě WMti to oznamujem, že bychom toho nikoli strpěti nemohli, než musilibychom to učiniti, čehož jsme sobě powinni. A WMti prosíme, že nám w tom za zlé jmieti neráčíte, znajíce WMt toto podání naše.
A tito se podepsali:
Wilém z Pernšteina, hofmistr. Jindřich z Lipého, maršálek. Jan z Sowince, sudí. Sigmund z Dúbrawice. Hynek z Ludanic. Hynek z Kunštatu. Petr z Žerotína a z Fulneka. Jan z Žerotína a z Fulneka. Jakub z Šárowa. Jaroš z Zastřizl. Wáclaw Pawlowský. Zdeněk z Kokor. Bernart z Žerotína. Albrecht Barský. Wáclaw Čaple. Arkleb z Wíckowa. Hynek z Kunčic. Znata ze Zwole. Jetřich z Prusinowic.