82.
Petr z Rosenberka Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála: nemoha pro nemoc přijeti na sněm, píše mu k žádosti jeho zdání swé, co a jakby jednáno býti mělo.
Na Krumlowě, 19 Mart. 1508. (Copia arch. Třebon.)
Urozený pane, pane a přieteli muoj milý! Jakož mi píšete, že jest wás došlo, že jsem nemocen a z té příčiny do Prahy nebudu moci přijeti, při tom toho dotýčiec že mi toho nepřejete, a jestli žebych podlé powahy zdrawie swého do Prahy přijeti mohl, že se wám zdá, žeby toho jistě potřebie bylo etc. Muoj milý pane a přieteli! Že mi nemoci nepřejete, tu já wieru do wás jistě mám, jako do pána přietelé swého milého. A račte wěděti, že pro potřebu obecného dobrého země této, kteráž nynie před sebú jest, welikú sem žádost měl, abych w Praze být mohl, a chtě wždy úmyslu swému dosti učiniti, dal sem sobě připrawiti ty potřeby, abych se mezi koňmi nesl. Ale w tom se jest nemoc má obtížila, že sem ani seděti ani choditi nemohl, a tak bezelsti doma zuostati musil. A jakož dotýčete, jestli žebych přijeti nemohl, abych wám oznámil úmysl swuoj, k čemu byšte wésti měli, jestližeby jaké jednání předse wzato bylo, a zwláště o to, což se obecného sněmu dotýče: i ačbych já wám, puokudž bych rozuměl, úmysl swuoj w tom rád oznámil, ale newěda, kteraké wěci tam předse wzaty budú a jaké příčiny wzniknú, nemohu wám otom nic znáti dáti. Než ta wěc wašemu rozumu, jenž upřímně obecného dobrého hledíte a rádi byšte widěli, aby dobře bylo, poručena buď. Než jakož král JMt nám na naše psanie odepsati ráčil, že JMt po korunowání kněze Ludwíka JMti sem do koruny osobně přijeti a obecný a walný sněm položiti ráčí, a w takowé wýtržnosti, i také což se pikhartuow dotýče, že sám nahlédnúti ráčí, jakož ste tomu psanie JMti, kteréž sem wám po služebníku swém poslal, již srozuměti ráčili. I mně se ta cesta dobře líbí, puokudž by JKMt ráčil přijeti a tak učiniti; nebo by takowé wěci nikterakž lépe nemohly k srownánie přiwedeny býti, nežli w přítomnosti JKMti. Pakliby mohla ta wěc na tomto postawena býti, puokudžby král JMt skrze které koliwěk zaneprázdněnie sám osobně do koruny přijeti nemohl, tehdy aby sněm walný obecný proto položen a držán byl, a tu aby z jednostejné wšech stawuow swornosti společně jednáno bylo k přetržení takowých wýtržnosti. To by mi se dobře líbilo, puokudžby k tomu mohlo přiwedeno býti. Neb puokudžby král JMt přijeti neráčil, a sněmu obecnieho žeby nebylo, já toho w sobě nenalézám, aby mohlo dobře býti. Jakož mi se zdá, že ta wěc skrze wás i jiné, ktož k obecnému dobrému upřiemně prohlédají, rowně též rozwážena bude. Neb bez jednostajné swornosti wšech nás konečně takowé wěci k dobrému srownání nikoli přiwedeny nebudú. Také račte wěděti, že mi list wáš dnes teprw wuobědy přinesen jest. Ex Krumlow, dominica Reminiscere anno etc. XVcVIIIo.
Petr z Roznberka.
Mému milému pánu a přieteli, panu Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála a z Blatné, najwyššiemu purkrabí Pražskému.