68.
Jan z Lomnice Petrowi z Rosenberka: o potřebě brzkého sněmu wšech zemí krále Wladislawowých etc.
Na Mezeřieči, 25 Januar. 1507. (Orig. arch. Třebon.)
Pánu a bratru mému milému p. Petrowi z Rozimberka etc.
Urozený pane, pane a bratře muoj milý! Byšte se WMt we zdrawí dobře měli, toho bych WMti wěrně přál.
Račte wěděti, když sme teď nynie o třech králích sněm obecní w Olomúci měli, tu jest o toto mezi wšemi stawy mluweno a dosti potřebně rozwažowáno, co se pána našeho a dětí JMti dotýče, w jakém nebezpečenstwie JMt i s nimi stojí, a my poddaní JMti také, a s takowými odklady zwláště. Pak mój milý pane a bratře, jistě jest dosti nebezpečné toho čekati; neb JMt do S. Jiří odkládá, že se tu teprwa raditi a ustanowiti ráčí, kdyby ten sněm wšech JMti zemí držán býti měl, na ten teprw obsílati; a lidé také neustanowíce se doma a newědúc oč se jednati bude, odloží zase na swé přátely a udělají z toho druhý sněm. A Uhři, tiť také jednati budú, aby z toho wždy nic nebylo, a řeknú, že toho bez wuole obce učiniti nemohú, odloží sobě do druhého rákoše. A nám jest w tom welmi nebezpečné státi. Kdež tu wěc mezi sebú široce sme rozwažowali, a zdálo se nám, žeby najlépe bylo, abychom na těch odtaziech nestáli, než WMtem do Čech tu wěc oznámili, abyšte toho na tomto sněmu, kterýž w Praze w půstě držán bude, mezi sebú powážili, mohloliby to býti, abychom oboji z král. Českého i z markr. Morawského, znajíc toho takowú potřebu, a pána swého poněkud wáhawého, a že se nynie Uhry zprawuje, nečekajíc obeslání a takowých odtahuow, wybrali počet ze wšech stawuow, kterýžby se WMtem zdál, na ten čas když oni w Uhřích rákoš jmíti budú a tu se wšeci shledají, abychom tu ku pánu swému jeli, ustanowíce se prwé doma, coby se jednati mělo s JMtí, o to w přítomnosti Uhruow jednali, coby potřebí bylo. Zdálo se nám, žeby tudy najlepší cesta byla a najbližší; neb by se tu již Uhři wymluwiti nemohli a na jiné ukazowati, nebbychom je tu pospolu našli. Ale ta wěc musilaby w tajnosti zachowána býti: neb jakžby tomu srozuměli, ztěžka by se i na rákoš sjeli. Nebo což rozumím, že jich jest dosti málo, kteří o tom wědí, žeby JMt ten sněm jmíti ráčil. Kdež pak i mezi námi o to mluweno jest, žeby chtěli některé s tau wěcí na sněm do Prahy wyslati: ale mně se jest zdálo, že toho potřebí není, než aby WMti a nebožtíku pánu z Hradce a p. Ladslawowi ta wěc skrze mne oznámena byla, a coby se WMti zdálo, abychom podlé toho jednali. I prosili sú mne, abych já to WMti oznámil. Pak muoj milý pane a bratře! již WMt račte na to pomysliti, a to w sobě lépe rozwážiti a tím již hýbati jakž se WMti zdáti bude; a co w tom bude WMti zdání, to mi prosím oznámiti račte.
Do Slezska se nám nezdálo tej wěci oznámiti, než jestližeby se WMtem zdálo žeby dobře bylo, abyšte wy z králowstwie Českého tau wěcí i u Slezáků hnuli.
Muoj milý pane a bratře! Znám že jest těžké mysliti na obě straně, o takowú wěc jeti do cizí země, nejsúce obesláni od pána swého, ani od panuow Uhruow: ale zase jest těžké, w takowém nebezpečenstwie státi; a člowěk wěda i rozuměje palice na se čekati, a moha něco zjednati, tak nechati, newím také dobřeli bude. Pak již WMt račte to wšecko lépe rozwážiti, nežli já psáti umím. Než mně se zdá (ač WMti také) že jest lépe abyšte WMt tím tam hnuli, nežbychom my tam o to posielati měli. Neb sme my se zde ustanowili, jestliže páni Čeští budú ráčiti, že my rádi tak učiníme a z sebe počet, kterýžby se wám koli zdál, podlé WMti wyprawíme. Pak co se WMti w tom najlepšieho zdáti bude, to mi prosím oznámiti račte. A s tím dajž se WMti pán buoh dobře jmíti. Ex Mezerziecz, fer. II die conversionis S. Pauli anno dni. 1507.
Jan z Lomnice
a na Mezeřiečie etc.