22.

Staw městský král. Českého činí mezi sebau záwazek, kterak pospolu státi a z jednostejné wůle proti stawům jiným chowati se mají.

2 Mai 1502. (List sauwěký w Českém Museum.)

Léta od narozenie syna božieho tisícého pětistého druhého, w pondělí den Sigmunda sw., páni Pražané, páni Horníci a páni poslowé z jiných měst králowských králowstwie Českého z jednostajné a společné wuole tyto kusy dolepsané mezi sebú sú zawřeli a upewnili:

Najprwé: Což se hajtmanuow po krajích dotýče, poněwadž jsú bez jich přítomnosti, wědomie a wuole ustaweni, kteráž wěc takowá jest k nemalé lehkosti stawu městskému a hlasu jich třetiemu, že jich jim se newidí a nezdá ani jmieti ani držeti za hajtmany. Tudiež aby jim od nich nebylo psáno, přišlaliby kdy toho potřeba, "hajtmanu tohoto aneb jiného kraje," než prostě podlé prwobylých jich tituluow, pánu jako na pána a wládyce jako na wládyku slušie. Než jestližeby kde w kterém městě sněm krajanóm kteréhožkoli kraje položiti chtěli, to jim bráněno býti nemá: alewšak žádné město k jich obeslání na ty sjezdy a na ta obsielanie přijiežděti nemá dotud, dokudžby ta wěc o těch hajtmaniech jinak zřiezena a opatřena nebyla.

Item na tom jest dále zuostáno, aby žádný měštěnín po tento čas žádného měštěnína, ni před saud zemský, ni před komorní nepoháněl pro jinú žádnu wěc, jediné leč z dědin swobodných, lidí zběhlých a z čeledi. Pakli by kto pohnal, tehdy každý takowý z toho města, w kterémž bydlí, má wypowědien býti, a do jiného města králowského nikoli nemá nikterakž přijat býti. Než jestli pak, žeby kto buď z stawu panského, buď řádu rytieřského pohnal kteréhokoli měštěnína od sie chwíle až do S. Martina z něčeho jiného nežli z dědin swobodných aneb z lidí a čeledi zběhlé, aby práwo skrze nás nikterak se neurazilo, jmá každý pohnaný proto ku práwu státi, alewšak z ničehož takowého odpowiedati nemá: než páni Pražané mají z sebe podlé každého wyslati, tak dobře podlé cizého, budúli za to listem od jeho pánuow žádáni, jako podlé swého; a mají mluwiti, že jest měštěnín, a že pod práwem městským sedí, poněwadž se městské wěci žádné nedotýče, z čehož jej kto na tom práwě, k kterémuž přísedí, chtieti winiti bude, že má každému i odpowiedati i práw býti. A mají i toho dotknúti, aby páni, poněwadž jsú o tu wěc na při s námi, takowých sauduow zanechali do sněmu budúcieho. Jestližeby pak w tom čase již jmenowaném stalo aneb přihodilo se co komu z měšťan přes takowé podánie, jižby mohl každý rozuměti, žeby se takowému moc dála, a žeby práwa městská již nic téměř wážena nebyla, a námi žeby nic nescházelo, než jimi proti nám wšecko se protrhalo. I máme a slibujem wšickni toho litowati společně, a moci takowé mocí otepřieti zase.

Item: Což se berně s hlawy dotýče, na tom jest zuostáno, poněwadž jest k ní swoleno, aby před se wybierána byla; a každé město wyberúci ji, tak jakž jest swoleno, má jie nechati na rathúze swém ležeti. Než jestliže JKMt pán náš milostiwý proti Turku ráčí se hnúti a wyprawiti osobu swú, a dá tu wěc znáti: tehdy jednokaždé město tu berni má přiwesti do Prahy na rathúz starého města Pražského; a odtud má pak wydáwána býti těm, kdož lidí JKMti k té JMti potřebě jednati jmieti budú, když to pokáží dostatečně, že jest jim to JKMtí poručeno.

Item: Jestližeby co na jedno, na wiec aneb na wšecka města přišlo dřiewe sněmu toho, kterýž JKMt ráčí obecní položiti, zawázali sú se záwazkem welikým řečí jako na dobré příležie lidi, že jedni druhých w jich sprawedlnostech do těch statkuow i do těch hrdel opúštěti nemají: ale mají sobě proti wšem, ktožby jim jakú křiwdu chtěl činiti, žádného newyměňujíc, krom krále JMti pána swého milostivého, radni i pomocni skutečně býti. S takowú wšak znamenitú wýmienkú, že žádné město nic počínati nemá proti žádnému swéwolně, lečby to prwé wzneslo na pány Pražany a na jiná města. A když tak učiní, aneb staneli mu se cožkoli od koho, ježtoby se státi nejmělo, mají tomu městu proti tomu, ktožby mu takowú křiwdu činil, pomáhati, tak jakož se nahoře píše, napřed ta města w témž kraji příležície, a nebudeli na těch dosti, tehdy i jiná.