12.
Jan z Opočna, co králem ustanowený poručník sirotkůw n. Jana ze Hradce, slibuje w poručenstwí tom zachowati se sprawedliwě.
W Košicích, 9 Mai 1423. (Orig. c. h. tajn. archivu.)
Já Jan z Opočna wyznáwám tiemto listem předewšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: jakož mi najjasnější knieže a pán, pan Sigmund Římský král, po wše časy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský etc. král, pán mój milostiwý, nebožce urozeného pána Jana z Hradce sirotków a dětí, i jich wšeho dědictwie a zboží swěřil, a mne poručníkem mocným učinil, a spolek i wšecka práwa s těmi dětmi na swém miestě dal, buďto w Čechách nebo w Morawě, nic tu sobě na tom zboží nepoostawuje, jakož to wšechno JMti listowé, kteréž mám na to, dále a plnějie wyswědčují: tak JMti slibuji swú dobrú čistú wěrú, beze wšie zlé lsti, že těch sirotków i jich zboží a dědictwie chci a mám wěrně zprawowati, a toho jim neumenšiti, ani jim toho co uprodáwati, buďto hrady, města, městečka, wsi, rybníky, lesy, luky nebo pa(n)stwie, než chci jim toho wěrně hájiti, zprawowati a množiti, což najlépe budu moci, jakožby mé wlastnie zbožie bylo, beze wšie zlé lsti. A poněwadž rozumiem, že jsú ti sirotci u weliciech dluziech, kteréžto dluhy já musím zastúpiti: a protož cožbych za swrchupsané sirotky swým zbožím zaplatil a dobrým swědomím ukázal, to mi má zase nawráceno býti, kdyžby sirotci k letóm přišli a w swé se wázati chtěli. Také jakož nynie wálka jest, a to zbožie welmi zahubeno a opuščeno, a já sě u wálce prawé w ty sirotky a jich dědictwie uwázati mám a uwieži: protož jestližebych který hrad, město nebo twrz mocí ztratil, anebo mocí odtiščen byl bezewšie zlé lsti, a tomu nemohl co učiniti: aby mi to nebylo k škodě a k hanbě přičteno, ani mým rukojmím.
A my Jan z Michalowic, Wilém Zajiec z Hasemburka, Heinrich z Elsterberka, Aleš z Šternberka, Hynek Hlawáč z Lipé, Wilém z Risenberka odjinud z Šwihowa a Fridrich z Kolowrat, rukojmě pana Jana swrchupsaného, slibujem naší dobrú čistú wěrú Králowě Mti a sirotkóm swrchupsaným zaň a s ním, že ty wšechny swrchupsané kusy, a každý zwláště, KMti a těm sirotkóm má zdržeti a dosti učiniti, a těch w žádné mieře nepřestúpiti. Pakliby toho pan Jan swrchupsaný neučinil, jenž toho pane bože nedaj: tehdy našich swrchupsaných rukojmí dědiny jsú w tom, jakož země Česká za práwo jmá, a ty naše dědiny zawazujem KMti a sirotkóm swrchupsaným tak dlúho, dokudžby sirotci swrchupsaní od pana Jana kterú záwadu o jich dědictwie jměli, a dokudžbychom jim toho od něho úplně newyswobodili. A toho na swědomie já Jan swrchupsaný a rukojmě jeho swé sme pečeti k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán w Košiciech, léta božieho narozenie tisíce čtrstého a w třetiemmezcietmém létě, tu neděli před božím wstúpením. (Wisí 8 pečetí.)