28.

Zápis sněmu Kutnohorského o pokoji a swobodě náboženstwí w Čechách.

Na Hoře Kutné, 1485, 13. Mart. (Z rkp. Talmb. f. 299).

Pro chwálu pána boha wšemohúcího a pro obecné dobré králowstwí Českého, aby každý w swém řádu a sprawedlnosti státi mohl, láska a jednota zachowána byla odewšech, anno etc. MCCCCLXXXV, w neděli postní Laetare, majíc sněm obecní wšeho králowstwí našeho Českého, knížat, pánuow, rytieřstwa i měst w městě Hoře Kutně, my Wladislaw z boží milosti král Český etc. majíce toho péči w témž swém králowstwí, a znajíce swých poddaných potřebné wěci, tyto artikule zřídili a spuosobili a na konec zawřeli sme.

Item najprwé, co se wíry přijímání těla a krwe pána Ježíše Krista pod jednú neb pod obojí spuosobú dotýče, král JM^t to rozwážiw, za slušné se w tom JM^ti zdá toto, aby strana strany nehaněla ani utiskala, buď swětských neb duchowních, než obojí k sobě lásku zachowajte, kněží kteréžkoli strany, pod kterýmikoli kniežaty, pány, rytieřstwem, městy králowskými jsú, slowo boží swobodně a na hříchy kažte, žádní žádných nekaceřujte ani hanějte. A kniežata, páni, rytieřstwo i w městech králowských ti, kteříž obyčej mají přijímati tělo a krew pána Krista pod jednú spuosobú, kněží i lidi a poddané swé, kteréž pod sebú mají, obyčej přijímající tělo a krew pána Krista pod obojí spuosobú, žádných útiskuow nečiňte, ani jich hanějte, ani jim braňte swého spasení hledati podlé jich zwyklosti a wíry. Též i ti páni a rytieřstwo, města, kteříž obyčej mají tělo a krew pána Krista pod obojí spuosobú přijímati, a mají poddané swé a kněží, ježto mají obyčej přijímati pod jednú spuosobú, k těm poddaným swým a proti nim se mají zachowati bez útiskuow, aby každý boží slowo kázal bez hanění na hříchy a swého spasení hledati mohl podlé wíry swé a zwyklosti bez wyhánění a útiskuow. A to státi má a zachowáno býti bez pohnutí oběma stranoma až do let XXXI od nynějšího času pořád zběhlých. A což se kompaktát a smlúwy koncilium Basilejského dotýče, ti na swé míře stuojte a w swé moci zuostaňte, jakž sami w sobě jsú. A w tom času páni, rytieřstwo i města obyčeje majíce přijímati tělo a krew pána Krista pod obojí spuosobú, mají, budeli se jim zdáti, swé poselstwie učiniti k otci swatému, a kniežata, páni a rytieřstwo, i města obyčeje majíce přijímati tělo a krew pána Krista pod jednú spuosobú, též podlé nich mají swú pilnost a péči učiniti k otci swatému, aby slušné cesty nalezeny mohly býti u JS^ti, kteréžby na wěčnost mezi stranami zachowány býti mohly. Král JM^t swú pilnost i péči při otci swatém sám skrze se JM^t i přátele swé duchowní i swětské činiti ráčí, aby to mohlo dosaženo býti, aby JM^ti poddaní na wěčnost w lásce bez útiskuo mezi sebú o to býti mohli. A to poselstwí k otci swatému má posláno býti a wypraweno, co bude moci najspíš; a král JM^t swú pilnost jako král a pán náš ráčí w tom činiti, aby se to nedlilo a neprodléwalo.

Item, jakož před časy minulými smlúwa se jest a zawření stalo mezi stranami obojími a cedule wyřezané smluwčí před rukama jsú: i známe, že se jest tomu ještě dosti nestalo; protož se nám zdá, aby se tomu dosti stalo a napraweno bylo, jakož ty cedule ukazují a samy w sobě zawíraji s obú stranú do hodu swatého Wáclawa najprwé příštieho.

Item, což se Prahy dotýče, při té smlúwě, kterúž král JM^t s nimi má a oni s JM^tí, JM^t jich nechati ráčí, aby ti páni rytieřstwo i města, kteřížto mezi JM^tí králowskú a Pražany jednati mají o to, což jest w těch smlúwách pozuostaweno, jednati, aby to, což se jest stalo, k slušné náprawě přišlo, a to hned prwní pondělí po prowodní neděli ti páni, rytieřstwo i města aby se do Prahy sjeli, a to před se wzali a jednali, aby o to konec byl. Pakliby se přihodilo, žeby o to konec učiněn nebyl, tehdy knížata, páni, rytieřstwo i města stranný obyčej majíce přijímati pod jednau spuosobau, budau moci o to mluwiti i státi podlé wší potřebnosti, až se jim bude zdáti, aby to k slušné náprawě wždy přišlo.

Item, poněwadž mnohá jednání a sjezdowé o to býwali jsú a potom wždy ustrkowé a nezachowání, zdá se nám a chceme, aby wšichni obywatelé králowstwí tohoto kniežata, páni, rytieřstwo i města jeden záwazek a zápis na to, (a těch zápisuow dwa listy, aby každá strana jeden w swé moci měla,) podlé tohoto přípisu dolepsaného učinili a se zapsali do těch let třidcíti a jednoho, a pod kterými pokutami, jakož přípis toho ukazuje, a oboje strana společné má a powinna bude udělati; a hned obojí strana před námi mají sobě slíbiti to zdržeti a zachowati až do sjezdu a zápisu, kterýž bohdá při času hodu Ducha sw. o suchých dnech nyní příštích sněm držeti chcem a ten zápis dokonati.

We jméno boží Amen. My Wladislaw z boží milosti král Český, markrabie Morawský etc. wšem nynějším i budúcím k wěčné paměti přiwodíme, že jsme našli w králowslwí našem ruoznici mezi kniežaty, pány, rytieřstwem i městy, poddanými a wěrnými našimi, kterážto i za předkuow našich ještě byla powznikla i často wznikala až i předky našimi i též předky jich pány, rytieřstwem i městy častokrát srownána býwala a na slušných měrách postawena, ale potom opět w ruoznici wcházela; jakož toho listowé a bulle jsau otce swatého papeže Eugenia a zboru neb koncilium Basilejského i slawné paměti císařuow Římských a králuo Českých předkuow našich milých, i tudíž mnohé zápisy rozličné a obecné a společné předkuow pánuow, rvtířstwa i měst nyní dotčených: i zdálo se nám najužitečnější z té péče a milosti, kterúž máme ke wšem obywateluom již jmenowaným, pánuom, rytířstwu i městuom, abychom jeden obecní sjezd wší zemi našeho králowstwí tohoto položili, a při tom sněmu z daru pána boha wšemohúcího s jich obapolnie wuolí a wědomím o ty ruoznice wšecky, kteréž byly wznikly jsme srownali a k místu přiwedli, jakož toho zjednání a wýpowědi každá strana pod naší pečetí pamět má, w kterémžto srownání najznamenitější jeden artikul napřed položen jest; což se přijímání těla a krwe pána našeho Jesu Krista dotýče, lidem obyčej majícím buď pod obojí neb pod jednu spuosobau, o kterýž artikul mnohé nepřízně a útiskowé byli jsú, i hledíce my na zwyklost starodáwní, nic nowého zamysliti nechtíc, zdá se nám, aby o ten artikul ten zápis mezi obojí stranú byl w artikulích dolepsaných, jakož dole psán jest těmito slowy: Kompaktáta a smlúwy koncilium Basilejského, ty w swé míře stuojte a w swé moci zuostaňte, jakž samy w sobě jsú.

My Jindřich starší, Jindřich mladší jiným jménem Hynek, knížata Minstrberská etc. Wok z Rozmberka etc. páni pořád, rytířstwo pořád, města pořád A. B. C. wyznáwáme etc. že hledíce napřed k chwále pána boha wšemohúcího, potom k jednotě a pokojné swornosti králowstwí tohoto, majíce srownání mezi sebú skrze krále JM^t pána našeho milostiwého o ten artikul, kterýž mnohé časy mezi námi stál w ruoznici, kterýž se přijímání těla a krwe pána Jesu Krista pod jednú spuosobú neb obojí z wíry naší každého dotýče, na JKM^ti sme přestali, a takto se proti sobě zachowati máme bez pohnutí i přerušení wšelikého a wymyšlených forteluow, počnúce od datum listu tohoto za plných XXXI let pořád zběhlých a přešlých, buď z nás kdo žiw neb mrtew, pro nižádnú wěc ani smrt kterého z nás, má rušen býti tento zápis, ale w celosti takto zachowáno.

Item, najprwé každý z nás swé wíry bude a přijímání té welebné swátosti moci užíwati podlé duowěření swého a swědomí.

Item, wšickni kněží naši, kteréžkoli nyní máme, neb potom za sebú míti budeme na panstwích a zbožích našich dědických neb zástawných, máme k tomu jmíti a držeti, aby obyčeje při přijímání těla a krwe boží pod jednú spuosobú, neb pod obojí spuosobú slušně wésti mohli a swobodně, kážíce čtení swaté a jiné sprawedliwé písmo swaté bez hanění, kaceřowání strany druhé i wšelijakých úštipkuow, podáwajíc lidem obecným, jakž w těch farách zwyklost mají, tajně ani zjewně žádného nenutíc; neb byliliby při které faře kteří lidé, buď jeden neb wíce, jinak při přijímání obyčej majíce, než kněz ten má při podáwání té welebné swátosti, ten přijímáním swým muož spasení swého hledati, kdež se jemu  zdáti bude podlé duoweření spasení jeho, a mimo to w ničemž jeho neobtěžuj, jako křesťanu přísluší.

Item, každý z nás poddané naše buď na dědinách neb zástawách, kteréž nyní máme a držíme neb jmíti a držeti budeme, w pokoji při obyčeji přijímání jich, buď pod jednú neb pod obojí spuosobú w nich duoweření k jich spasení jest, zachowati máme, žádnú jich moci nenutíce ani připrawujíce sami skrze se neb kněžstwo naše bez jich wuole, aby každý swého spasení hledal podlé duoweření swého při skutku té welebné swátosti. A to má buď w městech, w městečkách neb we wšech wšudy od nás zachowáno býti.

Item, žádných jiných kněží, než kteříž nyní jsú, a kde jak zastáni jsú, jiný obyčej majíc při podáwání té welebné swátosti, na ta místa dáwati nemáme, než ty a takowé, kteříž nyní zastáni jsú; pakliby který umřel, na to místo buď jiný taký dán téhož obyčeje, jakož prwní byl kněz. Také jakož před časy minulými smlúwa se jest stala a zřízenie mezi námi obojími, a cedule jsú toho: a čemu se jest ještě dosti nestalo, k tomu se jmíti chceme, aby se tomu dosti stalo mezi nynějším časem a hodem sw. Wáclawa najprwé příštího. A což se Prahy dotýče, jakož král pán náš milostiwý s nimi smlauwu má, a při tom my toho necháwáme, aby to k srownání těmi osobami, kteréž to jednati mají, přišlo. Pakliby se to nestalo, to sobě wymieňujem, abychom o to mluwiti a státi mohli podlé potřebnosti, aby to k náprawě přišlo, až se nám zdáti bude. Pakliby kdo mimo srownání toto a zjednání králem JM^tí a námi, z nás se wytrhna, proti tomu co učinil, buď z knížat, pánúow, rytířstwa, neb měst, neb kněžstwa, a naň wyznáno bylo a shledáno: proto my wšickni podlé powinnosti záwazku tohoto našeho, ze cti a z wíry po jednoho upomínáni, haněni a dotýkáni býti nemáme, než ten neb ti, kdožby to přečinil neb přečinili. Než my wšickni slibujem dolepsaným slowem a záwazkem proti tomu, kdožby co učinil neb učinili, napřed králi JM^ti pánu našemu milostiwému nynějšímu i krále JM^ti potomkuom, králóm budúcím, ačby JKM^t z dopuštění božího w tom a do toho času s swěta sšel, jehož pane bože ostřež, a kterýby král JM^t neb králi po JM^ti byli, i straně druhé takého w moc k oprawě přiwesti s Jich Králowských Milostí pomocí i strany druhé máme, aby ten to skutečně naprawil i kázán byl, jakž králi JM^ti pánu našemu milostiwému a raddě stran obojích při JM^ti zdáti se za sprawedliwé bude, aby tak w moci a w té míře zase zuostalo a stálo, jakož nahoře smluweno a srownáno jest.

Item, k tomuto zápisu my wšickni knížata, páni, rytířstwo i města, kteréž jména napsána jsú strany naší obyčej majíce přijímati tělo a krew pána Ježíše Krista pod jednú spuosobú, pečeti swé přiwěsiti máme; a jichžto jména nejsú wepsána w tento zápis, ti swé přiznáwací listy položiti mají při našem zápisu straně druhé pod obojí spuosobú tělo a krew pána Ježíše Krista přijímající; kterýž jsme jim w moc dali a položili, a oni nám zase takowýž. Pakliby kdo pečeti k listu neb přiznáwacieho listu nepoložil, buď strany naší neb druhé, slibujem napřed králi JM^ti i sami sobě i straně druhé na toho každého, kdož by w tom wuole swé požíwati chtěl a toho odpíral, učiniti sobě pomoc hrdly i statky podlé wšeho přemožení našeho, jako proti tomu rušiteli dobrého, swornosti a pokoje, a jeho žádný z nás nemá zastáwati ani fedrowati, než jeho se zbawiti wšemi obyčeji, jako zprotiwělého pánu swému a wší obci. A to wšecko slíbili sme každý sám za se i za naše erby i potomky, swú dobru wěrú křesťanskú, ctí a wěrú králi JM^ti, straně druhé i sami sobě zdržeti a zachowati we wšem, což w tomto zápisu oznamuje se, wyslowuje a zawírá, bezewšeho přerušenie, obmeškánie a zanedbánie. Pakliby který proti tomu učinil a nenaprawil wedle rozkázánie a rozeznánie krále JM^ti a osob s obú stranú wydaných, na toho wyznáwáme a seznáwáme, že jest proti swé cti učinil a ji ztratil, jako ten nemiluje swornošti a jednoty, a swému slibu dosti neučiniw a proti tomu zápisu učiniw. Tomu na jistotu pečeti naše etc. A my nadepsaný král Wladislaw při každém spisu kázali sme pečet naši králowskú přitisknúti.