13.
Gednánj mezi stawy Českými a králem Fridrichem Řjmským, na roku Swatomichalském we Wjdni r. 1443, a sice :
a) Artikulowé podanj od stawůw Českých.
We Wjdni, m. Oct. 1443.
1. Item jestližeby král Ladislaw měl za pána a krále Českého přijat býti, zdá se nám i koruně našie potřebné, dobré a užitečné, aby nám JMt w naši moc byl wydán se wším jeho panstwím, s dědictwím i se wšemi jeho příslušnostmi, tak aby to k koruně našie bylo připojeno a nikdy od králowstwie Českého nebylo odtrženo.
2. It. o ty čtyři artikule, o něž se jest tato země zasadila a o toto se jest smlúwa stala s koncilium Basilejským i kompaktata smluwena a sjednána mezi zborem Basilejským a králowstwím tiemto i markrabstwím Morawským, kteréžto držíme a držeti mieníme, abychom w tom zachowáni byli; a ještližeby nás kto od toho tisknuti chtěl, aby nás JMt hájila a bránila, abychme od toho tištěni nebyli.
3. It. jakož Ciesařowa Mt slawné paměti pán náš zapsal se jest nám a zemi w některé wěci zwláštně, ježto zápisové majestátem šíře ukazují a swědčí: w ty wšeckny wěci aby se nám tento též zapsal a je dowedl k miestu. Pakliby čeho beze lsti k konci a k skutku dowesti nemohl, ale aby nás přitom wedle těch zápisów zachowati ráčil, a chtělliby kto nás od toho tisknuti, aby nás w tom jakožto pán náš hájil před každým i obránil. A zwláště o arcibiskupowi, nemohlliby ten býti swěcen, kterýž jmenowán a wolen jest, ale buď jiný, kterýžby tělo a krew boží rozdáwal a žáky rozdáwati chtějíce swětil k knězstwie.
4. It. o práwa a swobody této koruny, aby JMt ráčila každý staw w swém řádu a swobodě zachowati a držeti, jakož jest bylo od staradáwna. A též i práwa zemská aby JMt ráčila zachowati; a držeti, jakož sú byla a šla od starodáwna.
5. It. Wšecky dluhy i a zápisy w této zemi slawné paměti ciesaře Karla, krále Wáclawa i ciesaře Sigmunda, kteréž JMt zapsal buďto na králowstwí neb na duchowienstwí, ježto sú s jeho wědomím a wolí wýšli, ty aby ráčil, jakož ,swědčí, držeti, a před duchowním i swětským práwem ráčil nás hájiti a brániti, ktožbykoliwěk nás kterýmkoli obyčejem od toho chtěl tisknúti.
6. It. o jiné wšecky země nebo zámky, ježto sú od této země odtrženy, aby JMt o ně. státi a jich dobyti zase ráčil. A jakž král Albrecht slawné paměti sstúpil jest Luclburka Miešenskému, jakož slyšíme, a že již w některých záwazciech jest, žádost našie koruně (sic), aby také i ten byl od JMti wyprawen a při koruně našie zachowán podlé zápisów starodáwních.
7. It. kniežata Slezká, jiné země a města, kteréž k koruně České příslušie, aby je ráčil při jich swobodách a práwích držeti a zuostawiti, a jich brániti před bezprawím.
8. It. prosíme, aby JMt ráčila Horu opatřiti a zdwihnúti, a to pro této koruny i jiných zemí dobré, užitečné a poctiwé.
9. It. JMt kteréž úřady nebo zámky w této zemi má, aby neráčil na ty saditi jiných, nežli Čechy, kteříž se JMti líbiti a zdáti budú.
10. It. cožby této koruny dotýkalo, aby JMt ráčila o ty o wšecky wěci s raddú zemskú učiniti.
11. It. o dluhy a o zápisy, kteréžby král Albrecht sám anebolito Králowé Mt slawné paměti pro dobré a pro potřebu krále Ladslawa komu powinowati byli, a zápisy jich nebo rčenie měli, jakožto panu Janowi Zajimačowi i jiným pánóm a přátelóm našim, ty dluhy aby JMt na čemž mají wybrati jim nebránil, a cožby mělo podlé kterého zápisu a rčenie komu zaplaceno býti, to aby JMt podstúpil a o to s nimi uhodil.
12. It. jestližeby JMt pro které swé potřeby kdy z země odjeti ráčil, prosíme aby tu zemi pro wšeckný zmatky ráčil opatřiti s raddú zemskú.
(P. S.) Jakož sme s králem Římským s JMti mluwili o ty lúpeže a kteréž sú se staly a dějí še z země Rakúské panu z Rosenberka, p. Menhartowi, p. Janowi z Hradce, p. Mikulášowi Trčkowi a Morawské zemi, i jiným pánóm a přátelóm našim k králowstwi českému slušejícím, prosíme a žádáme, aby každému jeho škoda byla nawrácena; a k tomu aby se JMt ráčil přičiniti, aby se toho wiece králowstwi našemu nedalo, jakož jest to k nám JMt mluwiti kázala.
b) Odpowěd prwnj krále Fridricha na předešlé artikule.
We Wjdni, u Oct. 1443.
Jakož ste k nám wčera cedule podali, některé artikule w sobě zawírajíce, a zwlášče najprwé o strýce našeho krále Ladislawa, žádajíc aby wám u waši moc se wším jeho panstwím dán byl, tak aby k koruně České bylo to připojeno a nikdy od králowstwie České aby odtrženo nebylo: takowá jest na to odpowěd naše: Sami to dobře wiete, že náš strýc král Ladislaw ješče k tomu mlad jest, to králowstwie sám zprawowati, jakož i této země Rakúské, pro mladost sám zprawowati nemóže. Protož zdá se nám, že týž strýc nás nikdiež podobnějie býti nemóž, než při nás, jakožto při swém strýci, poručníku a přieteli najbližším, tak dlúho, donižby on k swým zralým letóm nepřišel, ježtoby sám mohl zprawowati swé králowstwie. A wšak wám k libosti chcemť téhož strýce našeho sem do této země; Rakúské přinésti kázati najedno miesto podobné, aby ty země, kteréž jemu poddány jsú, swobodně k němu přijíti mohly, když toho potřebie bude. Nebť i Uhří téhož také po knězi arcibiskupowi Ostřehomském i po jiných pániech wysoce žádali sú, kterýmžto také sme též powěděli. A také to sami wiete, že to w králowstwi České často se jest dalo, že dědicowé skrze jich poručníky a poctiwé zpráwy býwali sú až do jich let zprawowáni.
Pak o připojení této země k koruně České, tohoť také od strýce našeho krále Albrechta slawné paměti bylo jest žádáno, a wiete sami dobře, kterak w tu chwíli bylo jest na to odpowědieno, ježtoť i králowstwie to za dobré přijalo jest. Jehož tak se nám zdá, že ta koruna Česká a tato země jsú tak pewně a poctiwě starými zápisy, kteréž na to jsú, s wolí krále a kniežat i wšech prelátów, pánów i měst obú zemí spolu spojeny a sjednány, že nenie potřebie dále neb znowa swazków činiti; neb my ta stará spojenie pewně a dobrotiwě držeti chcme, a wěříme tomu králowstwí, i jsme toho bez pochyby, že oni to také též zase nám zdržie. Také rozumiete sami dobře, žeby nám neslušalo to dietě znowa w ty wěci zamlúwati, neb ješče mlado jest, jakož dotčeno jest dřiewe.
Protož zdá se nám přede wšemi jinými wěcmi, jakož sme také wám i dřiewe předložiti to kázali, aby poctiwá zpráwa toho králowstwie předsewzata byla až do let toho dietěte, aby on sám to králowstwie zprawowati mohl. A cožbychme my k tomu raditi a pomoci mohli, tomubychom byli powolni. A též i ješče náš úmysl jest, abyste k tomu se přičinili a nám tomu rozuměti dali. A když to zřiezeno bude, tehdyť chcem opět na jiné artikule, kterýchž jste nám podali, také naši odpowěd dáti, tak abychom spolu daremních prací neměli, ale aby jedno po druhém šlo, a tiem spieše k konci přišlo.
c) Druhá odpowěd krále Fridricha na předešlé artikule.
We Wjdni, m. Oct. 1443.
"Pána našeho Římského krále odpowěd na ty artikule, kterýchž sú páni Čeští JMti zde u Wiedni podali, anno etc. MCCCCXLIII0."
Na ten prwní artikul, našeho se strýce krále Ladislawa dotýkající, jest naše odpowěd tak, jakož sme wám dřiewe to napsáno dali; a proto není potřebí wiece na to odpowiedati.
Pak o těch čtyřech artikulech i o jiných kusiech, jakož druhý artikul u waší cedule zní, jest naše odpowěd: cožkoli jest koncilium Basilejské o těch artikulech králowstwí Českému a markrabstwí Morawskému se podwolilo a kompaktáty smluwilo, při tom my to také zuostawujem.
Item o arcibiskupowi jest naše odpowěd : kohožkoli cierkew swatá k tomu arcibiskupstwí Pražskému potwrdí, buď toho kterýž jmenowán jest, neb jiného jenžby hodný byl, ten se nám dobře líbí, a chcem k tomu také podlé wašie žádosti naši pilnú snažnost i práci přičiniti.
It. na ten čtwrtý a sedmý artikul, jenž se dotýče swobod též koruně České, aby každý staw při swém řádu zuostal, to my chcem rádi učiniti, neb to podobné i hodné jest. A též chcem také kniežata a zemi Slezkú i jiné země k koruně České příslušné při jich milostech a swobodách zuostawiti, i s wašíh radú a pomocí před bezprawím hájiti.
It. na pátý a jedenáctý artikul, o dluziech a zápisech a o zástawách w zemi České ciesařem Karlem, králem Wáclawem a ciesarem Sigmundem pozuostalých jest naše odpowěd: že my chcem wás při těch zápisech, na čemž znějí, ježto sú s jich wolí a wědomím wyšli, zuostawiti; ale o dluziech dřiewe jmenowaných ciesaře Karla, krále Wáclawa, ciesaře Sigmunda, krále Albrechta a králowé Alžběty zwlášče, kteráž neměla jest žádné moci w Rakúsiech zapisowati, sme wám dřiewe oznámiti kázali weliké nedostatky, obtiežení a náklady z této země Rakúské rozličně do země České i Morawské učiněné a wynaložené, i wy také dobře ste nám dali rozuměti nedostatkóm a potřebám též koruny České, tak že není podobné ani možné wedlé položení těch wěci, by takowí dluhowé w krátké chwíli wypraweni mohli býti. Protož jest náš úmysl i žádost, a jest toho také i potřebie, máli té zemi pomoženo býti, aby podobní rokowé těm dluhóm protaženi byli; a w těch časích jest nadějno, žeby ta koruna Česká skrze rozličné poplatky a užitky tak byla naprawena a polepšila se, žeby ti dluhowé s radú panskú bohdá wypraweni mohli býti, komužby sprawedliwě bylo dlužno.
It. o tom šestém artikulu, o zámcích od koruny České odtržených, jest náš úmysl, že my s waší pomocí a radu chcme rádi o to stáli s pilností; neb to naše, strýce našeho, té koruny České i domu Rakúského čest i dobré jest.
It. na ten osmý artikul, o wyzdwižení Hor, jest naše odpowěd, že my to rádi a pilně učiniti chcme, neb se to welmi dobře hodí té koruně i wšem zemiem okolním.
It. na dewátý artikul, o úřadów a zámków osazowání w Čechách, jest naše odpowěd, že Čechowé, což úřadów w Čechách jest, držeti mají, a ne cizozemci; ale w okolních zemiech, kteréž k králowstwí přislušejí, má to tak držáno býti, jakž sú ciesař Karel a jiní králowé Češčí ustanowili, wedle zněnie privilegií na to daných.
It. desátý artikul, abychom České wěci s radú Českú jednali, jest naše odpowěd: což se koruny České dotyce, to chceme rádi s radú zeman jednati, a wěřímeť jim, že oni nám i strýci našemu wěrně radni a pomocní budu, cožby našeho i té země poctiwého a dobrého bylo.
It. o sedění našem w Praze: wiete dobře, že kostelními a řískými wěcmi i jinými welikými potřebami nyní sme tak obtieženi, že tyto časy do Čech osobně přijeti nemóžem. Ale když tyto wěci podlé zdejšieho zawřenie připrawíte, tehdyť chcme podlé wašie rady poctiwú zpráwu té země udělati na našem miestě, kteřížby také k nám we wšech potřebách mohli útočišče mieti tak dlúho, ažbychom těchto welikých wěcí byli prázdni, a sami mohli k wám do Čech nazřieti.
Protož od wás žádáme, abyste tuto naši podobnú odpowěd a uwažowání od nás za dobré přijali; neb tomu sami dobře rozumiete, že se w tuto mieru těžce w wiece zawázati muožem, dokudž poručníkem budem w té zemi České.
d) Páni češtj, na roku Wjdeňském přjtomnj, pjšj pánům a stawům Morawským o záhubách a škodách, které z Morawy do země Rakauské, zwláště skrze pana z Pernšteina, dělagj se.
We Wjdni, 10 Oct. 1443.
Dóstojnému knězi biskupowi, urozeným, statečným a opatrným, pánuom, rytieřóm, panoším i městóm markrabstwí Morawského, přátelóm našim milým.
Službu swú wzkazujeme, dóstojnému knězi, urozeným, statečným, slowútným a opatrným, knězi biskupowi, pánóm, rytieřóm, panoším i městóm markrabstwí Morawského, přátelóm našim milým, a wěděti wám dáwáme, kterak KMt král Římský nás skrze swú raddu obeslal, tuže nám na pana Peršteinského i také na jiné, že pan Perštainský panu Šenkowi z Lostorfu hrad jeho zlezl, jej jal a welikú škodu jemu učinil bez winy, a žeby KMt jemu rád byl učinil, cožby jemu z práwa byl měl učiniti; i také že jiní z toho markrabstwí do Rakúské zemi rozličné škody činí. A kázal JMt nás prositi, abychme wás o to obeslali. I prosímeť wás, milí páni, abyste se ráčili přičiniti, aby pan Perštainský sem přijel; a na toť KMt jemu kleit posielá bezpečný přijeti i odjeti, aby to ohledáno bylo. A jestližeby jemu se co mělo státi wedle sprawedlnosti, že se KMt rád k tomu chce přičiniti, aby se to stalo. A také abyste se ráčili dále přičiniti o jiné záhuby, kteréžby se daly z toho markrabstwí, aby také w dobré uwedeny a staweny mohly býti; neb JMt též miení učiniti w zemi Rakúské, tak jakož to poselstwí JMti nás zprawilo. A panu Peršteinskému o též také písem. Dat. Wiennae, fer. V ante festum Galli anno etc. XLII0 (sic).
Oldřich z Rosenberka, Menhart z Hradce, Aleš ze Šternberka, Wáclaw z Michalowic, Jan ze Šchwamberka, Hašek z Walšteina, Henrich z Plawna, Zbyněk Zajíc z Hasenburka, Hanuš z Kolowrat, Jan z Risenberka a z Rabie, Jan Zajimač z Kunstatu, Jindřich ze Stráže, Burian z Gutšteina, Jindřich Kolowrat z Libštaina, Děpolt z Dolan, purkmistři a konšelé starého i nowého měst Pražských, a jiní páni, rytieři, panošie i města králowstwí Českého není u Wiedni na roce wyslaní *).
*) Mimo nahoře psané pány zdá se, že geště tito we Wjdni byli, gelikož w popisu zwláštnjm na témž listu mezi oněmi gmény stogj: Wilém z Risenberka, Jan Zagjc z Budyně, Jan Zagiec z Kosti, Jan z Dolan, Aleš z Žeberka, Gindřich Čéček purkrabie Tachowský, Ctibor z Wolfsteina, Trpieský Burianów strýc, Pešjk staroměstský a Pawel nowoměstský purkmistr, Prokop Fogel a M. Petr Brnieř z Plzně. Tentýž popis gmen na zwláštnjm ljstku má připsané datum: "páni Češtj na sněmu u Wiedně Michael, anno XLIII." - Item psanj Peršteinskému w táž slowa učiněné má také datum : Wiennae, fer. VI ante Galli etc. XLIII.
e) Jan z Pernšteina pánům Českým na roku Wjdeňském odpowěd dáwá proti stjžnostem, které naň z Rakauské země wedeny byly.
Na Pernšteine, 17 Oct. 1443.
Urozeným pánóm, p. Oldřichowi z Rosenberka, p. Meinhartowi z Hradce, p. Alšowi ze Šternberka, p. Wáclawowi z Michalowic, p. Janowi z Šelnberka (?), p. Haškowi z Waldšteina, p. Jindřichpwi z Plawna, p. Zbyňkowi Zajiecowi z Hasenburka, p. Hanušowi Kolowrat, z Risemberka (sic), p. Janowi Zajimačowi z Kunstatu, p, Jindřichowi ze Stráže, p. Jindřichowi z Kolowrat, p. Burianowi z Gutšteina, Děpoltu z Dolan, a mnohej poctiwosti purkmistróm i raddám starého i nowého měst Pražských, i jiným pánóm, rytieřóm, panošem i městóm králowstwie Českého nenie do Wiedně na rok wyslaným, pánóm a přátelóm milým.
Službu swú napřed wzkazuji WMti, urození páni a přátelé milí! A jakožť mi WMt píše, kterakť jest KMt skrze raddu swú wás obeslal, a tuže na mě, kterakbych p. Šenkowi jeho hrad zlezl a jej jal bez winy, a žeby mi JMt rád byl chtěl učiniti z práwa, cožby mi měl učiniti: buoh to wie, i JMt, i radda jeho wie, zeť sem chtěl rád sprawedliwé přijíci (sic), a o toť sem JMt i raddu jeho i měščeny Wídeňské mnohokrát obsílal, jakožto WMt dále srozumie w tomto wypsání, kteréžť WMti posílám, zeť sem sobě wolně nic neučinil, než cožť sem učinil, musilť sem učiniti. A ješčeť prosím WMti, jakožto pánuow a přátel swých, abyste se ráčili přičiniti a přimluwiti, aťby mi JMt ráčil sprawedliwé učiniti. Pakliťbymi JMt sprawedliwé neučinil, cožť sem učinil, a pán buoh mi bude toho příti, škodu JM aneb jeho poddaným, takowúž i wětší učinímť, a tak dlúho, dokudž mi se od JMti konec nestane, i služebníku mému Filipkowi o ty wěci, o kteréžť sem s JMtí wálku počal. A jakož mi WMt píše, aťbych přijel do Wídně: prosímť WMti, abyste mi za zlé neráčili mieti ; neboť bych já k wašie žádosti dále jel nežli do Wiedně, než zdáť mi se, zeť sem o to dosti slal i sám osobně jezdil, o tu rownú wěc, jakožto WMt wýpisy lépi srozumie. Nebť již ta wěc trwá dwě létě; a kteréžť sem škody skrze to bral aneb ještě bráti budú, neradbych to opustil. A to WMti rač pamatno býti. Dat. Pernštein, fer. V post festum b. Galli confessoris anno etc. XLIII0.
Johannes de Pernstein.
(Cedule).
Jakož jest JMt na mě túžil skrze raddu swú pánóm Českým, žeťbych soběwolně w Rakúsiech hrad zlezl a p. Šenka jal: i WMt muož porozuměti, soběliwolně sem to učinil, čili JMt neráčil mi sprawedliwé učiniti soběwolně.
Item najprwé, kdyžť sem byl nepřietelem dobrej paměti krále Albrechta, a po jeho smrci tej země, nebť sem s JMti ani po něm smluwen nebyl, wšakť sem přes to já ani muoj žádný do tej země žádnej škody nečinil. Tuť sem k žádosti uroz. pána, p. Krištofora Lichtenšteinara a na gleit JMti jel do Nowého Města, a tuť sem s JMti učinil příměřie, jakožť listu JMti WMti přípis posílám. A w tom příměřie lidé moji ubezpečiwše se, jeli do Wídně. A když sú zase z Wídně jeli s kúpí swú, tuť sú za nimi z Wídně wyjewše, zejména Fekyš, pobral lidem mým což jsú we Wídni nakupili, i koně, i což sú měli. A toho jest diel nesl na hrad neboli na twrz Stunaprun, a ostatek, kamž se jim zdálo, tam rozděli.
It. richtáře swého z Bystřice, kterémužť jest pobráno, poslal sem s listy svvými k raddě JMti do Wídně, i také k měščanóm Wídeňským, žádaje a prose, aby mi sprawedliwé učinili, dle toho příměřie, kteřéžť sem měl s JMtí. Ani sprawedlnosti, ani odpowědi páni radda nedali mi, ani měščané, a tak ažť sem slal do trecice (sic) posly swé, a wždyť sem od nich žádnej odpowědi nemohl mieti.
It. potom sem JMt samého obsílal, a téžť sem od. JMti nemohl žádnej odpowědi mieti, kolikrát sem koli JMt obsílal. A wypowěděl sem JMti příměřie, jakožť list muoj swědčie; a wšakť sem proto nižádnej škody do země nečinil, a proto wždy se naděje, že mi JMt učiní sprawedliwé. A potom sem skrze gleity páně Lichtenštainarowy sám do Wídně jel, rok o wánociech, a wždy nechtěl do tej země wálky wésti. I mluwil sem s raddú s túto: s biskupem Pasowským, s biskupem Frisinským, s hrábí Maidenburským, se p. Lichtenštainarem, se p. Jiříkem Puchomeřem, s panem Ebersdorfarem, i s jinými pány i zemany, kteřížť sú tu byli, a žádaje a prose, aby se ráčili k tomu přičiniti, aťby se mně i mým chudým lidem sprawedliwé stalo, i což mi jest JMt powinowata: a najprwé což mi jest lidem mým w příměřie pobráno, a což mi jest zadržel dobrej paměti král Albrecht jorgeltu, ježto ještě markrabí byl. Tu jsú žádali JchMt, aťbych jim wěděti dal, kto to pobral a co jest wzato : a jáť sem jim dal to napsáno, a podáwal sem se na ně, i list sem swuoj okazowal, sprawedliwli jsem k tomu jorgeltu, i k tomu což sú lidem mým pobrali, žeť sem hotow byl na nich přestati. Tuť sú mi řekli, aťbych od JchMti wystúpil wen, žeť se o to chtie potázati; a zawolawše mě zase, tuť sú od nich se mnú mluwili p. Lichtenšhichteinar a Ebersdorfar, žádajíce toho na mně, aťbych s JMtí měl příměřie i s jeho zemiemi až do středopostí; a to tuto příčinu prawiece, že JMti w zemi nenie, než jestliže k tomu času přijede, žeť se chtie k tomu přičiniti, žeť mi se má sprawedliwé státi; pakliby JMt nepřijela, že mi chtie sami sprawedliwé učiniti, aťbych ke dni jmenowanému k středopostí někoho swého poslal s swú mocí. Tuť sem poslal Jeronýma, písaře páně Joštowa; a tu konce ani žádnej odpowědi mi se nestalo. Tuchť sem obsílal p. Krištofora, a prose, aťby se k tomu přičinil ještě, aťby mi se konec nějaký stal, že aťbych nerád JMti ani do tej země škodil; a jižť sem s JMtí žádného příměřie nejměl. I psal mi jest pan Krištofor, aťbych Jeronyma poslal do Wídně, žeť se, k tomu přičiniti chce, aťbych o to konec měl. Tuť sem opět druhé poslal Jeronyma do Wídně, a z Wídně do Nowého Města. Jakžť jest prwé bez konce jezdil, též i tu bez konce přijel. A wida tu nekonečnost od JMti i od jeho raddy, i oswědčil sem to p. Krištoforowi i pánóm Morawským i jiným dobrým lidem, že mi se od JMti nic konečného státi nemuož, žeť o to mysliti musím, a s JMtí žádného příměřie nemaje, achťbych mohl JMti aneb jeho poddaným škodu učiniti. A ješče wždy přes to nechtěl sem, ažť sem přijel na Pohořelice ten den před božím tělem, kdyžť sú Pohořelice bořili, ku p. Krištoforowi a Ebzarowi. Tuť sem jich prosil p. Krištofora a Ebzara, že buoh wie, žeby mi wálka s JMtí ani s tú zemí milá nebyla, aťby se k tomu přičinili, aťby mi se sprawedliwé stalo; pakliťby toho nebylo, žeť bych již wiece obsílati nemohl, ale na to pomysliti, čehožby mi pán buoh popřel. Nebť sem, toť buoh wie, na posly a sám pracuje, na to tak mnoho naložil, jakožťby mi JMt měl učiniti. A howěl sem ješče od božieho těla až do tej chwíle, ažť se to i stalo. A cožť sem učinil, učinil sem bohdá řádně, jako nepřieteli swému.
It. Pře služebníka mého Filipka. Kdyžť jest byl, takť on prawie, u JMti krále Řmského, tuť mu jest zadržel za jeho službu něco peněz, a z toho jest JMt upomínal. A takť on prawie, že jest smluwen p. Krištoforem a Ebzarem, že jemu toho JMt měl penieze položiti na den jmenowitý na s. Jakuba, jakožť list swědčí, kterýžť jest wydal Hoznoymarowi a Filipkowi. A kdyžť sú jemu na ten den peněz nepoložili, i obeslal jest p. Krištofora i Ebzara. A potom se jest Filipek wystříhl podlé mne protiw JMti, jako služebník muoj. A kdyžť mi JMt sprawedliwé učiní, a služebníku mému, radějiťbych JMti slúžil, na čemžbych se hodil, nežbych JMt hněwal. Pakliť mi wždy JMt sprawedliwé neučiní, i služebníku mému, musímť o to mysliti wšemi obyčeji, cožby mého poctiwého bylo, a JMti i jeho poddaným uškoditi etc. (sic).