4.

Zápis obecného sněmu  o wolenj krále.

Praze, 15 Jun. 1440.

We jméno božie amen. My Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce, najwyšší purkrabie Pražský, Aleš ze Šternberka jinak z Holic, Hynce z Pirkšteina odjinad z Rataj, Hynek Krušina z Šwamberka, Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Jan z Rizmberka a z Rabie, Mikuláš Zajiec z Hazmburka, Hašek z Walšteina, Hanuš z Kolowrat, Petr z Wartemberka a ze Zwieřetic, Jindřich ze Stráže, Aleš z Žeberka, Boreš z Oseka, Jaroslaw Plichta z Žirolína a Beneš řečený Libún z Dubé, Jan Hertwik z Rúsinowa, Jan z Smiřic, Aleš z Risenburka a z Wřeštiowa, Jetřich z Miletínka, Mikuláš z Lipy, Albrecht Běškowec z Běškowic, Jakub z Wřesowic, Wilém z Nečtin a z Koremburka, Jan Štěpanowec z Wrtba, Bohuše z Postupic, Jan Malowec z Pacowa, Oldřich Močihub z Kralowič, Wáclaw Zmrzlík ze Swejší na, Humprecht z Tasnowic, Pesík z Kunwaldu, té chwíle purkmistr starého města Pražského, Pawel purkmistr nowého města Pražského, Martin Kačerowic, purkmistr Malostranský, i jiní páni, rytieři, zemane, panoše a města králowstwie Českého :

Oznamujem tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej  uzřie, nebo čtúce uslyšie: že když z dopuštěnie božieho koruna králowstwie Českého po  smrti  našich králuow šťastné paměti k sirobě přišla jest, a tak země i s námi bez pána zuostala a bez krále: tehda my páni, rytieři, panoše, zemane i města téhož králowstwie Českého, chtiece rádi, jakož z přirozené powinnosti k tomu sme zawázáni, čest a dobré téhož králowstwie s pomocí boží což najdále móžeme opatřiti, a nesnází, wálek, nepokojuow i mnoho zlého chtiece sie uwarowati a wystřieci, sněm obecný a walný wšeho králowstwie Českého v Praze městě hlawniem o wolenie krále sobě a témuž králowstwie učiniwše a složiwše, a o to sie i skutečně sebrawše, ačkoli někaké ustrky mezi sebú o to měli sme: wšak pánu bohu děkujíce wšichni páni, rytieři, zemane, panoše i města králowstwie swrchupsaného na tom sme jednostajně a společně ustanowili sie a swolili, že bez úrazu a pohoršenie wšehkakého práw a swobod každého z nás, krále a pána budúcieho ze spolka woliti sobě máme. A když pána a krále, tak jakož již dotčeno jest, woleného zde w zemi přijatého a řádně korunowaného budeme mieti: tehda týž král a pán náš, podlé našich práw a swobod, o ty wěci, o nichž swrchu zmienka jest, má nás podlé sprawedliwosti sjednati a srownati; tak aby každý podlé swého řádu a stawu při swých práwiech a swobodách zuostawen byl.

Toho wšeho na swědectwie i na potwrzenie, což swrchu psáno stojí, my wšichni swrchupsaní páni, rytieři, zemane, panoše a města, pečeti sme swé wlastnie prawým naším wědomím, jménem wšeho sněmu swrchupsaného, z jednostajného wšech swolenie přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w Praze na sněmu obecném, w středu den sw. Wíta, léta od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého čtyřidcátého.