2. 

Zápis na mjr zemský krage Boleslawského.

Na sgezdu kragském w Nimburce, 10 Mart. 1440.

 

We jméno božie, amen. My Mikuláš Zajiec z Kosti, Hynce z Pirkšteina, Hašek z Walšteina, Jiřík z Kunstatu odjinud z Poděbrad, Jindřich z Wartmberka, Hynek Krušina z Lichtmburka, Jiří z Dubé a z Wismburka, Petr ze Zwieřetic, Jindřich z Michalowic, Heník z Walštyna, Jan ze Štěpanic, Jan ze Smiřic, Bohuše z Fricštyna, Jan ze Skály, Mikuláš Sokol z Lamberka, Chwal Berka z Dubé, Jan z Kunwaldu, Jindřich Berka z Dubé, Hynek Berka z Dubé, Hynek z Dubé a z Deštna, Petr Čauch z Nawarowa, Bohuněk z Klinštyna, Jan z Mochowa, Jan z Liblic, Jan z Bezdědic, Jan Semečka z Semčic, Smil z Brodec, Pešík ze Struh, Matesko z Záhořie, Rameš ze Hrádku, Jan Sekretář z Kostelce, Mstidruh ze Chlumu, Ješek z Hórek, Bohuše z Řepína, Zdeněk z Lúčímě, Petr Šitka z Wrchlabie, Fricek z Harasowa, Milota ze Hrušowa, Hanek ze Sliwna, Jaroš ze Chlumu, Jan ze Wšechlap, Homut z Bosyně, Sigmund ze Smojna, Oldřich z Rohatec, Zachařík ze Sliwna, Petřík ze Sliwna, Jan z Košátek, Leksa ze Sliwna, Sigmund ze Sliwna, Jan z Bezna, Stibor z Bezna, Petrle z Bezna, Mikuláš Krabice, Jan Lačnowec ze Wtelna, Wich ze Wtelna, Jiřík z Tapné, Mikuláš z Woděrad, Prokop ze Wšelis, Mikeš Dowole ze Wšelis, Waněk ze Hrušowa, Ješek ze Chrwatec, Kuneš z Petrowic, Waněk z Wrabie, Jarda z Ujezdce, Waněk ze Chlumu, Waněk z Odic, Epik z Klenice, Ješek z Zábrdowic, Náček z Čilče, Jan Tlamík z Bratronic, Jan Náwara z Semčic, Jindřich z Harasowa, Jan z Dúbrawan, Chwalík ze Mšena, Krásek z Pěčic, Bernart z Rajsie, Petřík ze Wtelna, Mutina ze Chlumu, Bohuslaw z Budčewsi, Jan Lačnowec ze Wšechlap, Jan z Hawraně, Tupec z Mečieře, Petr z Újezdce, Žich z Sedlce, Wítek z Wésky, Mikuláš z Luže, Diwiš z Nyněchowa, Beneš z Nyněchowa, Jirgl z Liběchovva, Wršek z Uhelnice, Diwiš z Obrobec, Jan ze Wšetat, Smil z Nědomnic, Ondráček ze Hlavna, Řimek z Čečelic, Zbyněk Kabát z Ujkowic, Jan Blekta z Dětinic, Fricek ze Stakor, Karel z Jiekwe, Jaroš ze Stranowa, Janek z Cetně, Wítek ze .Chwistonos, Kraslice z Kunratic, purkmistr, konšelé, starší i wšecka obec města Nimburského nad Labem:

Wyznáwámy tiemto listem zjewně předewšemi lidmi, že widúce a znamenajíce mnohé a přielis škodliwé záhuby a škody w králowstwí Českém a zwláště w našem kraji Boleslawském, ježto sie nás tu najwiece dotyce: protož toho lítost welikú majíce, učinili sme sněm kraje našeho Boleslawského nynie w městě Nimburce, chtiece aby takowé wěci dobrému obecnému škodliwé, tudiež i našemu, staweny a ukroceny byly i konečně přestaly w kraji našem, a pokoj a jednota aby mezi námi zachowána a držána byla.

 

1.  Najprwé  swolili   sme  sie jednostajně  a  mocí  zápisu tohoto swolujem, chtiece tomu i též z jednostajné wóle twrdiece wšickni, aby mír a smlúwy nynie w Praze  na welikém sněmu před Hromnicemi učiněné odewšech nás, jakož na koho wedlé jeho powolánie a stawu slušie, byly držány a zachowány we wšech kusiech swých, což božského,  duchownieho i swětského zawazují. A ktož  by nám je rušiti chtěl a držeti jich nechtěl, na  takowého   a na také máme sobě wšickni pomocni býti.

 

2. It. swolili smy sie,  abychom wšickni jednostajně napřed sami w sobě a mezi sebú pokoj a jednotu jměli a zachowali,  a kdežby potřebie bylo, sobě wěrně a prawě   pomáhali   na wšecky násilníky,  žháře,   lúpežníky,  zloděje,   bezprawníky, i obecně na wšecky zlé  a neřádné lidi, kteříž  by tento náš  kraj Boleslawský společně  nebo koho zwláště w něm hubili nebo hubiti  chtěli, anebo ktožby takowé zlé lidi chowali, neb jim kterakkoli pomoc činili neb je fedrowali, neb jich newydali k rozkázaní hajtmanuow dole psaných a jich raddy: tehda máme na ně  a na jich zbožie  a na jich statky sáhnuti,  jakožto na zhúbce zemské a zloděje,  podlé rozkázanie hajtmanuow dolepsaných a raddy jim ku pomoci přidané. Tak ktožbykoliwěk sie čeho nepoctiwého a neřádného dopustil po tomto našem spojeni a ustanowení tohoto řádu, a hajtmané s raddú jim přidanú pro tu winu jej wypowěděli nebo wypowěděti kázali: takowý aby we wšem kraji  našem Boleslawském na hradiech, na twrzech a městech, w městečkách hrazených i nehrazených i we  wšech ani nikdiež jinde trpien a chowán nebyl.  Pakliby kto  jinak učinil,  nad takowým aby bez milosti  pomštěno bylo jako nad zhúbcí zemským a kraje našeho.

 

3. A na ty na w šecky wěci swrchu  i dole  w tomto zápisu  popsané  wy brali sme sobě a jednostajně swolili: urozeného pána, pana Jiříka   z Kunstatlu odjinud   z  Poděbrad,   a  statečného  pana Jana   ze   Smiřic   hajtmany; přidawše jim k radě,   urozené:   pana Petra ze Zwieřetic,  pana  Chwala Berku z Dubé; a statečné:  pana  Mikuláše  Sokola  z  Lamberka,  Pešíka   ze  Struh;  a  slowútné;   Jana z Mochowa, Jana Lapačku ze Sukorad,  Ramše   ze Hrádku  a Ješka  z Horek; jim plnú moc nad sebú  i nade wšemi našimi dáwajíc,   a jich   poslušní   slibujíce  býti wedlé zápisu tohoto, we wšem, což nám  s raddú jim  přidanú učiniti káží, ježto by sie dotýkalo obrany  a upokojenie  kraje našeho a dobrého obecnieho   a pocti wého koruny České. Kteřížto rádce již jmenowaní ke wšemu, což swrchu i dole psáno stojí, pod přísahu raditi mají a dlužní jsú wěrně a prawě,  pro   přiezeň  ani pro nepřiezeň, ani pro které dary a zisky jinak nečiniece. A očežby sie koliwěk hajtmané swrchupsaní, nebo jiní, kteřížby w ty časy byli,   s námi swrchupsanými pány, rytieři, zemany a městy pro obecné dobré a upokojenie našeho kraje chtěli pokusiti,   aby   to   podlé  rady  těch   rádci  učiněno   a jednáno bylo.  Pakliby který umřel z nich: tehdy jiní žiwi zuostalí  mají moc jiného hodného  na  jeho miesto woliti a postawiti s wolí hajtmanuów  swrchupsaných. Tíž  také  rádce, kolikrátžbykoli toho potřebie bylo   a od hajtmanuów napomanuti budu  a obesláni, i hned sie sjeti mají a raditi,  jakož sú slíbili. A jestližeby sie hajtman který kraji tomu a obci nelíbil, nad nímž jest ustawen a wolen, anebo s tohoto swěta sšel: tehda jiný s wolí kraje toho a obce má wolen býti od obce tohoto našeho  žjednánie  a swolenie hodný, ježtoby  sie  tomu kraji  a obci  hodil, bez pohoršenie tohoto zápisu.  Neb tento zápis aby proto wždy w swej moci předsie stál a trwal tak jakož swědčí, ačby i hajtman změněn byl, doněwadž by jiný zápis miesto tohoto   w táž slowa obnowen a dokonán nebyl. Také jestližeby hajtmané wolení, jakož swrchupsáno stojí, s raddú jim přidanú požádali kterých pánuow, rytieřuow, panoší nebo měst k radě pro obecné dobré tohoto kraje: tehda oni  k jich žádosti mají býti a přijeti, anebo miesto sebe poslati panoši dobře urozeného, nebo jiné lidi k tomu hodné s plnú mocí, ježto by sie k radě hodili. Pakliby kteří swéwolně  neb netbanliwě  toho, učiniti  nechtěli  a  nebo netbali, a  obesláni jschúc  k takowému   dobrému potřebnému a obecnému nepřijeli: na takowé, jakožto na neposlušné, wšickni spolu sáhnuti  mámy  obyčejem  takowým, jakožby  hajtmané s raddú jim  přidanú rozkázali; lečby toho nepřijetie byla příčina hodná a slušná,   ježtoby   hajtmané s raddú mohli za to w prawdě přijieti a toho pochwáliti.

 

4. It. swolili sme sie, aby žádný na druhého mocí nesahal,  ani jemu odpowiedal. Ale bylliby kto komu co winowat, aby sebe práwem a řádem  hledali, jakož na koho slušie, na to wysazeným, ktož  k kterému  práwu  přisedí,  anebo před hajtmany a raddú jim přidanú.  A což hajtmané s raddú sobě přidanú neb některými z nich wypowědie a rozkáží, na   tom  aby  přestáno bylo, tak aby  sie bezprawie w tomto kraji ižádnému nedálo.

5. It. swolili sme sie, aby lúpežowé na silniciech nebo jinde kdekoliwěk chudým lidem na jich  dielech stawowáni   byli,  takowým   obyčejem: komužby  sie to koliwěk  dalo  a  pokřik  učiněn byl,  toho  kraje   wšickni aby takowého   zloděje honili až na miesto.  A jestližeby kde puštěni byli, mají wydáni býti; pakliby jich kto wydati nechtěl, k takowému má býti hledieno pomstu, jako  k těm zlodějiem, kteřížby tu škodu učinili.

 

6. It. swolili sme sie, aby w našem kraji silnice wšecky swobodně šly, a žádný aby kupcóm a formanóm nepřekážel.

 

7. It. swolili sme sie, aby žádný w kraji našem ohně nepúštěl zjewně ani tajně. Pakliby na koho zwěhděno bylo, žeby komu spálil,  aneb od sebe páliti dopustil, na takowého sobě wšickni ze spolka pomoci mámy, a pomstiti nad ním jako na žháře slušie.

 

8. It. swolili sme sie, aby mince falešné wšelikteraké  w kraji  našem dělány nebyly. Pakliby je kto dělal, anebo u sebe   aneb  pod  sebú  dělati dopustil, nad takowým má pomštěno býti, jako nad falešníkem a rušitelem dobrého obecnieho.

 

9. It. swolili sme sie, jestližeby potřebie bylo,  aby pole zdwiženo bylo a uděláno, a hajtmanuom a raddě sie to za podobné zdálo: tehda když den jmenují a miesto položie, k tomu miestu aby táhli wšickni bez odpory i beze wšech wýmluw, každý wedlé moci a dostatečnosti swé, bez záhuby lidské, lečby jim kde hajtmané a radda rozkázali  a dopustili na koho pro   neposlušenstwie. A na poli jsúc, kamž a kterak hajtmané a radda rozkáží, aby taženo bylo a tak učiněno.

 

10. It. swolili sme sie, aby každý pán, rytieř, panoše, zeměnín  i město, i každý ktož co swobodného na zemi w kraji našem má, kterýž w tomto zápisu napsán nenie, ten aby k tomu ke wšemu, což jest w tomto listu psáno, w jednom měsieci pořád zběhlém od dánie tohotu listu přistúpil a pečet swú přiwěsil, i pomocen byl toho wšeho řádu. Pakliby kto z toho kraje Boleslawského k tomu řádu a swolení přistúpiti a swé pečeti přiwěsiti nechtěl: toho, jakožto nepřietele i protiwníka našeho kraje a pomocníka zlých lidí,   my wšickni swrchupsaní páni, rytieři, panoše a města i wšecka obec toho kraje Boleslawského  mezi sebú trpěti nemáme, než máme sie jím  a jeho zbožím žiwiti, a to zbožie na obecné dobré našeho kraje Boleslawského  obrátiti, podlé rozkázanie  hajtmanuow a raddy jim přidané. A kdyžby které zbožie dobyto bylo na protiwníciech  tohoto našeho zawázanie, w to jisté zbožie mají sie uwázati hajtmané s raddú jim přidanú, a  to držeti tak dlúho, dokudž tento lantfrid trwá.  A wězni, ačby kteří jati byli w tej chwíli, o  ty   zespolka máme státi, a tiem zbožím mají býti wyprawowáni podlé rozkázanie hajtmanuow a raddy jim přidané. Pakliby w tom času, doněwadž tento lantfrid trwá, ižádný z nás jat nebyl: tehda to zbožie po wyjití lantfridu má spadnúti na Králowu Milost, jakožto panským sudem odsúzené, takowě, aby sie stalo tomu lantfridu od Králowy Milosti sprawedliwé o jich náklady a škody, cožby to zbožie postihnuti mohlo, wedle rady hajtmanuow toho kraje a té raddy jim přidané. Než twrz budeli která dobyta, nebo hrad, nebo město, s tií a s tiem má naloženo býti wedlé rozkázanie swrchupsaných hajtmanuow a raddy jim přidané.

 

11. It. jestližeby kto jat byl, jsa poslán ode panuow hajtmanuow a raddy jim  přidané  pro  obecnie   dobré   kraje toho,  že   máme  jej   wyprawiti  podlé   jeho jměnie bez jeho škody. A jestližeby kteří swéwolně brali kde w kraji, a ti nebo jiní  kteříž najblíž sedie je honili a buoh neuchowal kterého poraženie:   ti také mají wypraweni býti bez jich škody, každý podlé swého jměnie.

 

12. It.  jestližeby  bylo  vpadeno   w   který  hrad,  twrz,   aneb   město aneb posádku: tehdy ti, kteříž najblíž sedie, mají i hned je obehnati, a pány hajtmany obeslati a jiné k tomu, a tu trwati až do dobytie; a  toho dobudúc, tomu komuž vpadeno, to zasie jemu wrátiti, a nad těmi pomstu hodnú učiniti.

 

13. It. aby žádný nekupowal braného ani kradeného. Pakliby kto kupowal a shledáno bylo,  aby swé ztratil,  a to aby  zasie   wráceno bylo,  komuž  pobráno, bez úplatku.

 

14. It. aby nebylo bráno ani škozeno w těch zemiech a krajinách, kteréž k této koruně přislušejí, obyčejem nižádným. A jestližeby kto z těch zemí neb krajin byl nám komu co winowat, takowý aneb takowí mají obesláni býti od hajtmanuow, aby před nimi stáli a před raddú jim přidanú; a tu před nimi prawi býti mají, a podlé jich rozkázanie učiniti.

 

15. A těchto wšech wěcí společně swrchu i dolepsaných, i každé zwláště, i jiných, ježto by sie hajtmanuom a raddě zdály podobné a slušné, k obraně a k upokojení kraje našeho, a k obecnému dobrému a poctiwému koruny  České, my wšickni swrchupsaní páni, rytieři, zemane a města společně, i každý zwláště, máme a slibujem poslušní býti, je wésti a držeti  i skutečně   plniti  a pomáhati wěrně a prawě, pod wěrú a ctí naší, jako dobří lidé,   wedlé   těch  spisuow   a  té jednoty,  kterúž   smy  mezi   sebú učinili,  i  pod  ztracením našich práw   a swobod, i zbožie, kteréžbychom koli měli w těch krajích. Tak aby ta wzdy jednota a zawázanie mohlo tiem lépe zdržáno a zachowáno býti, a žádným obyčejem aby rušeno býti mezi námi nemohlo. Ačby pak kto chtěl swéwolně a wýtržně tomu kterýmkoli obyčejem na překážku býti, anebo k tomu neswoliti:  proto toto swolenie a zápis též práwo i moc jmieti má, jakoby sie tu wšickni sjeli a jednostajně swolili. A ti, kteříž swéwolně w tomto zápisu s námi a wedlé nás z kraje našeho nebudu, ti aby zbožie swá ztratili, kterážbykoli mezi námi jměli, a k nim  zasie wěčně aby nebyli nawráceni, ani jich děti: ale aby na ně bylo sáhnuto s rozkázáním hajtmanuow swrchupsaných a raddy jim přidané, jako na swéwolné, zlé, neřádné lidi a zhúbce kraje našeho i jiných; a k těm zbožím aby práwa wěčně nejměli, ani jich děti mezi námi.

 

16. A  tato   swrchupsaná jednota  a ustawenie, tak jakož   sie swrchupíše, trwati  má,  a  w  tom  slibujemy jednostajně  státi až do budúcieho pána a krále, kteréhož zespolka řádně a prawé přijieti máme; a po jeho korunowání  ještě až za tři měsiece pořád zběhlé, tak jakož sie swrchu wypisuje.

 

17. Také  ktožby chtěl  w tuto  jednotu  a  ustánowenie  k  nám přistúpiti, ježtoby jméno  jeho  napsáno  nebylo  w  tomto   listu,  ten má list  swój  otewřený s swú pečetí w  moc hajtmanuom  a  raddě jim  přidané  položiti tiem   obyčejem, jakož jest přiepis na to wydán; přiznáwaje sie, že w tej jednotě a ustawení podlé nás stojí. A to  má  tak  mocno  býti,  jakoby jméno  jeho   w tomto  listu  bylo napsáno.

 

18. It. Také jestližeby která pečet nedošla k tomuto listu toho, ježto jméno jeho jest napsáno  w tomto   listu,   to  tomuto  listu   a  zjednání nemá   nic    škodno býti. Než proto tento list a zápis aby plnú moc  i  práwo  měl,  obdržal  i zachowal we wšech wěcech i artikulech nahořepsaných, jakoby wšecky pečeti při něm byly.

 

Toho wšeho na potwrzenie a na zdrženie i na swědomie, my wšichni swrchupsaní páni, rytieři, zemané, purkmistr, konšelé, starší i wšecka obec města Nimburského, swé pečeti wlastnie wědomě a dobrowolně kázali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán a dán léta po narozenie syna božieho po tisíci po čtyřech stech létech čtyřidcátého léta, w Nimburce, na sněmu obecniem kraje nadepsaného, ten úterý po družbadlnej neděli.



Přihlásit/registrovat se do ISP