Neautorizováno!

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych chtěl zařadit nový bod na pořad této schůze, který jsem nazval Bezpečnostní situace v České republice? S otazníkem. Chtěl bych ho zařadit jako první bod dnešní schůze po pevně zařazených bodech. Proč jsem zvolil toto téma? Pomalu a jistě se nám rozbíhají volební kampaně. Jednotlivé subjekty, které jsou v Poslanecké sněmovně, nebo ty mimoparlamentní subjekty představují své volební programy a já tady zjišťuji, že v každé druhé straně nebo v každé té straně je obrovské množství odborníků na bezpečnost. Dneska alfa a omega všech vystoupení v televizi v jednotlivých debatách, když prostě se začne diskutovat, tak každý najednou přichází s tím, jak je třeba řešit bezpečnost.

Jsem trošku překvapen, protože jsem se pohyboval aspoň třicet let v oblasti bezpečnosti ve svém předchozím zaměstnání. Když jsem vstoupil do Poslanecké sněmovny, stal jsem se členem výboru pro bezpečnost a ty tři a půl roku nebo už skoro čtyři roky na bezpečnostních výborech tyto problémy řešíme. V okamžiku, kdy vypukl konflikt mezi Ruskou federací a Ukrajinou, tak o to více se ta bezpečnost začala šetřit a my jako opozice celou tu dobu, toto celé volební období, na určité věci upozorňujeme. Upozorňovali jsme, upozorňujeme. Najednou máme čtyři měsíce do voleb a nyní se nám rojí jako houby po dešti jeden specialista na bezpečnost vedle druhého specialisty na bezpečnost z koaličních stran.

Mně se to opravdu silně nelíbí, protože jsme tady dávali celou řadu návrhů, za ty čtyři roky jsme tady měli nespočet interpelací na pana ministra vnitra Rakušana - který tedy, musím říct, (jako) jeden z mála sem aspoň na interpelace docházel - zařazovali jsme body, kde jsme upozorňovali na věci týkající se bezpečnosti, že to není jednoduchá věc, a neměli jsme žádnou odezvu. Nyní, kdy už ve své podstatě tato Sněmovna končí, už budeme mít jenom pár zasedání a nejsme schopni už prakticky v tom nic udělat a všechno to, co bude následovat, tak to v uvozovkách odnese další vláda. Ať to bude kdokoliv, kdo zvítězí v parlamentních volbách na podzim, tak bude muset řešit obrovskou řadu problémů, které tady za tyto čtyři roky, za toto volební období, za šéfování Ministerstva vnitra panem Rakušanem nám zas nabobtnaly.

Když to zkusím nějak okomentovat, proč takhle o tom tady hovořím a možná budu hovořit trošku delší dobu, protože my jako řadoví poslanci se opravdu málokdy dostáváme k nějaké možnosti více hovořit, pakliže nehovoříme přímo k nějakému tisku, který se vztahuje k bezpečnosti, ať už to byly lex Ukrajina I až lex Ukrajina VII, ať je to pakt víz a migrace, nebo předřazené věci ke zbraním a střelivu, zákon o zbraních a střelivu, kdy můžeme to nějakým oslím můstkem napasovat na tu bezpečnost, tak naše možnosti se vyjádřit v té věci jsou velice omezené. Buď na tom bezpečnostním výboru, ale potom výstup z bezpečnostního výboru je jenom v nějaké dílčí části tady na plénu, opět samozřejmě nebudou interpelace ve čtvrtek, protože je tam mimořádná schůze, protože tato koalice prostě nestíhá pracovat, tím jak si nastavila svůj pracovní řád, tím že si ve středu dávali ty vlády a přicházeli o třetí čtení, tak teď se nám nahromadilo obrovské množství tisků, které ještě by měly být vyřešeny, a proto jsou tam ty devadesátky, které dneska, když to budou občané sledovat, tak tam uvidí soubor x zákonů. Já vždycky když jsem ještě nebyl v Poslanecké sněmovně a občas jsem masochisticky sledoval tady ty přenosy, tak jsem si říkal: Doprčic, za každým zákonem je nějaká skupina lidí, která na to čeká. Čeká v tom svém ranku, prostě čeká, až tady ten zákonodárný sbor se rozhodne, a případně nějaký ten zákon jim schválí. No, ale když tato vláda prostě ve středu nepracovala, tak potom na konci volebního období už se to ani dohnat nedá, žejo. Všichni víme, že to, co se neschválí do konce tohoto volebního období, tak tím systémem spadne pod stůl, a lidé, kteří na to čekali a spojovali s tím něco, nějaké očekávání, nebo byli na to připraveni, že jim to třeba v něčem pomůže, tak opět budou zklamáni a přijdou o ten svůj zákon, na který třeba čekali. Ale to jsem říci nechtěl.

Já se vrátím se k bezpečnosti. Samozřejmě dneska přes všechny debaty v televizi, přes ta vystoupení, různé roadshow pana premiéra, který jezdí po republice, vystoupení v různých debatách na různých televizích, tak zaznívá, že je strašně důležitá bezpečnost. Bezpečnost, že je jenom jedna, to znamená, neměli bychom tedy oddělovat bezpečnost vnější od bezpečnosti vnitřní. Tady už ovšem narážíme na to, že vidíme silné postavení paní ministryně obrany, paní Černochové z ODS, která v rámci vnější bezpečnosti je schopna si v rámci rozpočtu vylobbovat obrovské částky. Samozřejmě má tam určitou podporu v tom, že jsme schválili dvě procenta HDP na obranu, tak tam samozřejmě má velký prostor, kde může na tu vnější bezpečnost... Do toho dobře zasahovat.

Tady hovořím zejména o platech vojáků. To, co tady bylo zcela nesystémově vystřeleno od paní ministryně Černochové, že je třeba zvýšit výrazně platy a benefity vojáků z povolání. Padaly tam částky až 8 000 korun. Když se, prosím vás, podíváte na tabulky, ve kterých bezpečnostní sbory jsou systemizovány, tak takhle vystřelit do veřejného prostoru 8 000 korun, to je přes dvě výsluhové tabulky, že po nějakých dvou, třech letech se to zvedá řádově, tak najednou někdo proskočí o dvě a půl té výsluhové tabulky nahoru oproti jiným sborům, protože tam nezaznělo to B. My tady slyšíme od vládních politiků, že bezpečnost máme tedy jenom jednu, neoddělujme vnitřní bezpečnost od vnější bezpečnosti, ale paní Černochová si vyrazila v tom svém prvním nástřelu pouze bezpečnost vnější a jenom pro ten svůj rezort.

Teď když se na to dívají ostatní příslušníci bezpečnostních sborů - protože máme samozřejmě Vězeňskou službu a Justiční stráž pod Ministerstvem spravedlnosti, máme celníky pod Ministerstvem financí, máme ostatní bezpečnostní sbory, Policii České republiky a hasiče pod Ministerstvem vnitra a potom máme tu armádu, žejo. Najednou ti ostatní lidé pracující pro stát, kteří tam jsou, setrvávají tam, prostupují těmi tabulkami, najednou zjistili, že někomu se může přidat osm, devět tisíc korun. Vezměte si, jaké se sváděly boje - nedůstojné absolutně - pro příslušníky bezpečnostních sborů, jestli se přidalo 800 korun nebo se přidá 1 500 korun a podobně. Při obrovské míře inflace, která v České republice je - to nejsou žádná dvě, dvě a půl procenta, jak pořád říká pan premiér Fiala na těch svých roadshow, ale samozřejmě kumulovaná inflace je pětadvacet, třicet procent - tak samozřejmě zasáhla všechny příslušníky bezpečnostních sborů.

Já jsem tady mnohokrát vystupoval, protože sám jsem léta pracoval v těch složkách a vím, jak to pro nás bylo tragické kolem toho roku 2010, kdy přišly Kalouskovy úsporné balíčky a my jsme všichni dostali rozhodnutí, ve kterých jsme šli o čtyři, pět, šest tisíc korun dolů v té době. Ti lidé tehdy měli pouze dvě možnosti, buď to nějakým způsobem skousli, uskromnili se, anebo prostě museli odcházet. Tehdy už byla velká vlna odchodovosti, zejména od Policie České republiky, protože ti lidi nebyli schopni zaplatit hypotéky, nebyli schopni zaplatit svůj běžný chod života.

My najednou tady všichni hovoříme o bezpečnosti, zjišťujeme, že pro někoho peníze jsou v tom státním rozpočtu - byť tedy jsou tam nějaká garantovaná dvě procenta, protože jsme dali nějaký příslib - a pro někoho ty peníze nejsou. O tom se najednou začalo hovořit, pan ministr vnitra Rakušan zjistil, že najednou fakt je to téma, že by to mohlo hodit nějaké hlasy. Je to konkurent koalice SPOLU, že jsou to všechno subjekty na pravé straně spektra. Tak najednou přišel s tím, že by to bylo dobré asi pro ty policisty čtyři nebo čtyři a půl tisíce korun - zase tak úplně vystřeleno takhle od boku - ale zapomnělo se úplně na Justiční stráž a na Vězeňskou službu, zapomnělo se úplně, o těch celnících se vůbec nemluvilo, kteří jsou pod panem ministrem financí Stanjurou, jako kdyby nic. Říkám pořád, že je to jenom jeden balíček lidí a jsou to lidé, kteří se všichni starají jako státní zaměstnanci o bezpečnost, když tedy přijmeme tezi, že bezpečnost máme jenom jednu, nemáme vnější a vnitřní, máme bezpečnost jenom jednu.

Takže prosím vás, přestaňme tady hovořit o tom, že tedy všichni myslíme na bezpečnost, když to opravdu potom nemyslíte vážně. Nedokázali jste svými skutky za čtyři roky zastabilizovat ty sbory, protože nic se nezměnilo k lepšímu. Všichni víme, kolik odchází každý měsíc profesionálních vojáků od armády, což je tedy obrovský problém, protože pakliže budeme mít techniku - máme tady za humny tedy ten válečný konflikt a my možná budeme mít nakoupenou techniku - ale nebude ji mít kdo obsluhovat, protože taky toho profesionálního vojáka nevyškolíte a nevycvičíte za rok a nejsou to ti záklaďáci jako my, když jsme byli na základní vojenské službě, kde nás naučili střílet z osmapadesátky a pak jsme tam někde imitovali u různých zbraní, že tam jakoby něco dokážeme. Dneska jsou to sofistikované systémy a ti vojáci musí být opravdu profesionálové. ***