Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Co se týká těch ochranných prostředků. Prosím vás, přece nikdy, nikdy v historii nebyly ochranné prostředky k dispozici pro celou společnost. Nevytvářejte tady falešný dojem, že to někdy bylo a teď to prostě není, protože tady někdo něco zanedbal. Nikdy to tak nebylo, ani to tak nemůže být. A právě proto je potřeba stanovit, pro koho to má být, v jakém rozsahu, na jaké typy rizik, za jakých podmínek a ty věci se proměňují. Tak myslím, že je logické, že tady někdo naprosto rozumně připravuje novou koncepci, která odpovídá novým rizikům, novým technologiím, novým problémům, tomu všemu, čemu jsme vystaveni. Ale prostě sdělovat společnosti, že jako je to nějak celé špatně a že není připravena žádná ochrana před zbraněmi hromadného ničení, protože prostě tady nemáme 10 milionů nějakých prostředků, to je fakt nesmysl. Nikdy to tak nebylo a takhle ta ochrana obyvatelstva nikdy v historii nefungovala a nikdy fungovat nebude.

Znovu říkám, rizika jsou. To jsem nikdy nezpochybňoval a jedno z rizik je agresivní politika Ruska. To doufám, že třeba se blížíme k tomu, že se na tom shodneme. Ale pokud ne, rizika tu prostě jsou. To nám nemusí nikdo říkat. Ale ta rizika je potřeba nějakým způsobem škálovat, na ně je potřeba se připravovat a rozhodně největším rizikem teď není, že nás někdo napadne, protože děláme ty kroky pro to, aby Česká republika byla v bezpečí. Ale i s tím musíme počítat a jsou tu jiné druhy rizik, na které se musíme připravovat, ale rozumným způsobem (Předsedající: Čas!) a s odpovídajícím množstvím těch prostředků.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A protože je už po šestnácté hodině, tak uplynul čas, kdy je možné podat další ústní interpelaci, a já tedy předám řízení schůze a budou následovat ústní interpelace na ostatní členy vlády.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, my jsme se vystřídali v řízení schůze Sněmovny a skutečně začínáme po interpelacích na pana premiéra interpelovat členy vlády.

Prosím pana poslance Miloslava Janulíka, aby přednesl interpelaci na pana ministra kultury Martina Baxu a zahájil tak blok odpovědí členů vlády na interpelace poslanců. Připraví se pan poslanec Zdeněk Kettner. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, odcituju vám jeden dopis:

Obracím se na vás jako občan České republiky, především jako člověk, kterému není lhostejná památka obětí nacistické zvůle. Oběti, které prošly hrůzami Terezína, Malé pevnosti a ghetta, místy, kde byl každý kámen nasáklý utrpením, ponížením a smrtí. O to silněji ve mně rezonuje pohled na fotografii z Terezína, na níž vedle české státní vlajky vlaje na bráně ghetta vlajka Ukrajiny. Ne vlajka OSN, ne vlajka Izraele, ne symbol památky židovských obětí, ale státní vlajka země, která se ani po 80 letech po válce nedokázala jednoznačně definitivně vypořádat s temnou kapitolou vlastní minulosti. Na Ukrajině jsou i dnes veřejně uctíváni představitelé organizací jako OUN, UPA, jejichž členové se dopustili tak brutálních zločinů na židovském, polském a českém obyvatelstvu, že z nich běhal mráz po zádech i samotným nacistickým důstojníkům.

Známe výpovědi přeživších, historické záznamy, důkazy o tom, že mnozí z takzvaných kápů, kteří v koncentračních táborech sloužili jako dozorci a kteří svou krutostí předčili i esesáky, pocházeli právě z Ukrajiny. A přesto v dnešní ukrajinské společnosti nacházíme opakovaná veřejná vyjádření úcty k těmto postavám, ať už vědomě, či z nevědomosti. Nezpochybňujeme současné utrpení obyčejných Ukrajinců, kteří čelí válce a zkáze, ale zároveň nemůžeme připustit, aby byl Terezín, symbol utrpení, ponížení a holocaustu, zneužíván k politickým gestům a symbolům, které mohou být vnímány jako výsměch památce jeho obětí. Vlajka jakéhokoliv státu by neměla vlát nad místem, kde zemřely tisíce lidí jen proto, k jakému národu patřili, tím spíš ne vlajka státu, v jehož moderním veřejném prostoru dnes přežívají i symboly spojené s nacistickou kolaborací.

Žádáme tímto o vysvětlení, kdo a na základě jakého rozhodnutí povolil vyvěšení ukrajinské vlajky v areálu Památníku Terezín, konkrétně nad bránou ghetta, a zároveň žádáme, aby byla ukrajinská vlajka z tohoto pietního místa neprodleně odstraněna a v budoucnu aby byla jakákoliv symbolická gesta podřízena zásadnímu principu, že úcta k mrtvým nesmí být překryta aktuální politikou. Děkuji.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli slovo má pan ministr kultury Martin Baxa. Prosím.

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, vaše dobré doktore, já chci odpovědět na tu vaši interpelaci velmi vážně. Budu vás oslovovat prostřednictvím pana místopředsedy Juchelky.

Co se týká vyvěšování vlajek, tak vyvěšování ukrajinských vlajek na budovách našich příspěvkových organizací se děje na základě rozhodnutí ředitelek, ředitelů těchto institucí, a já se k tomu hlásím jako ministr a moje ministerstvo velmi krátce po zahájení invaze putinovského Ruska proti Ukrajině doporučilo organizacím, aby na znamení solidarity s Ukrajinou ty vlajky vyvěsily. Takto visí pořád ukrajinská vlajka například na budově Národního muzea.

V případě Památníku Terezín je vlastně symbolika vyvěšení vlajky o to důležitější a přesně vyjadřující ten princip toho, proč je důležité to udělat. Vzpomeňme si, jak došlo k holocaustu. A vy jste, pane poslanče, nemýlím-li se, dokonce předsedal spolku nebo společnosti, parlamentní skupině přátel Izraele. Pojďme si říct, jak došlo k holocaustu.

K holocaustu došlo tak, mimo jiné, že ve společnosti postupně narůstala antisemitská nenávist, konkrétně to bylo v nacistickém Německu, předtím ve Výmarské republice, v nacistickém Německu, leckde jinde, a souběžně s tím se nedělo nic, co by se proti této nenávisti stavělo. Byla to lhostejnost, bylo to podceňování toho, co to může znamenat, a to postupné ukrajování práv rasově označených spoluobčanů se často dělo bez toho, aniž by ta populace, jíž se to netýká, tomu jakýmkoliv způsobem čelila. A najednou v době nacistického Německa, vypuknutí druhé světové války došlo k té genocidní likvidaci rasově označených lidí, tedy řečeno norimberskými zákony nebo tehdy podle norimberských zákonů Židů.

A já si myslím, že právě v Památníku Terezín, které je jedno z klíčových míst připomínání obětí holocaustu nebo zločinů a obětí holocaustu, je tato symbolika zásadní, protože jestliže budeme mlčet k útoku totalitního putinovského Ruska proti svobodné Ukrajině, jestliže budeme říkat, že nám je to jedno, co se děje na východě, že je vlastně v pořádku, že putinovský totalitní režim ničí svobodnou zemi, která je řízena demokratickým způsobem a kde její reprezentace vzešla z voleb, tak je to velmi analogické tomu, co se dělo v době před vypuknutím druhé světové války. Tatáž lhostejnost, která vedla k holocaustu nebo která umožnila snazší provedení holocaustu, může být toutéž lhostejností, když budeme zavírat oči před tím, co se děje v současné době na Ukrajině.

Památník Terezín, naše příspěvková organizace, je ústředním místem připomínání holocaustu. Expozice v Malé pevnosti i v samotném terezínském ghettu je vlastně živoucím svědectvím toho, co znamená, když lhostejnost převáží nad tím se postavit za občany. A v tom Terezíně to platí stoprocentně, protože do Terezína byli třeba tady z Prahy skrz nádraží Praha-Bubny deportováni rasově označení spoluobčané z tehdejšího protektorátu a dělo se to, že tehdy v Praze šli ty zástupy Židů, kteří byli posíláni do Terezína, velká většina z nich potom zahynula na východě, a na ně se dívali ti lidé z oken. A já myslím, že v obdobné situaci můžeme být, když budeme lhostejní vůči dění na Ukrajině. Civilní obyvatelé Ukrajiny, děti, ženy, civilisté jsou dnes a denně napadáni putinovským Ruskem, dnes a denně jsou bombardováni, dnes a denně jsou vystaveni cílené likvidaci, a bude-li se západní svět stavět lhostejně vůči tomuto teroru, který se děje vůči svobodné demokratické zemi, tak se můžeme dostat stejného výsledku, jako se odehrál za druhé světové války.

V tomto případě, pane doktore, je ta analogie samozřejmě ne úplně odpovídající, protože my nevíme, jestli by totalitní Putinův režim chtěl genocidně likvidovat Ukrajince, ale ten princip zůstává stejný. Lhostejnost plodí násilí, lhostejnost plodí zlo a lhostejnost plodí takové zločiny, jako byl holocaust. Takže ano, lze vést diskusi o tom, zda mají být vyvěšeny ukrajinské vlajky. Já jsem přesvědčen o tom, že ano, vy pravděpodobně, že ne. Památní Terezín čelí už dlouhou dobu útokům lidí, kteří s tímto nesouhlasí. Ale speciálně v Terezíně, který je připomenutím toho, co znamená lhostejnost a jaké může mít důsledky, tak mně připadá symbolicky vyvěšení ukrajinské vlajky jako symbol solidarity s pronásledovaným lidem Ukrajiny napadeným totalitním režimem velmi příznačné.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji panu ministrovi a táži se pana poslance, zdali chce položit doplňující otázku? A chce. Prosím. ***