Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Karel Havlíček)
A nyní tedy můžeme hlasovat první návrh, a to byl návrh paní poslankyně Peštové, přerušit do 30. 5. tohoto roku.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování číslo 174, přihlášeno 129, 54 pro, 63 proti. Tento návrh je rovněž zamítnut.
Můžeme tedy pokračovat. Další přihlášený je pan poslanec Ryba. Máte slovo.
Poslanec Drahoslav Ryba: Takže ještě jednou, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené poslankyně a poslanci...
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já bych vás ještě poprosil, jestli byste na chviličku přerušil, a poprosím ostatní, buď aby se ztišili, anebo aby si vyřídili, co potřebují, mimo jednací sál. Prosím ještě jednou o klid. Děkuji a můžete pokračovat.
Poslanec Drahoslav Ryba: Děkuji za slovo. Úplně na úvod bych chtěl zareagovat na moji kolegyni, paní poslankyni Bereniku Peštovou, vaším prostřednictvím, protože co se týká kůrovce, s tím mám opravdu velmi osobní zkušenost. Ještě před kůrovcovou kalamitou jsem vlastnil asi 1,8 hektarů lesa, protože jsem z Vysočiny. Na Vysočině jsem se narodil, celý život tam žiju a žili tam i moji rodiče a prarodiče. A musím říct, že po kůrovcové kalamitě už les v podstatě nemám vůbec žádný. Mám jenom pozemek, který se snažím nějakým způsobem obnovit. Svým způsobem jsem hrozně rád i za to, i když je to tedy takový černý humor, nebo není to humor, to je pravda, že se toho nedožili moji rodiče a prarodiče, protože oni se celé generace starali o to, aby tam byl krásný les. A kdyby dnes viděli, a tím hůře ještě v období kůrovce, jak místo krásného lesa jsou tam sežrané a suché stromy, tak se obávám, že by to stejně nepřežili. A vůbec teď nechci obviňovat, čím se to stalo. Mám na to svůj názor, ale nebudu ho tady na kameru říkat, protože to jsem dnes opravdu nechtěl.
Ve svém vystoupení se chci věnovat pouze druhé části zákona, sněmovního tisku 878, o ochraně přírody a krajiny, která novelizuje zákon číslo 133/1985 Sb., o požární ochraně. Hned na úvod konstatuji, že z mého pohledu je dobře, že se podařilo napsat do zákona alespoň nějaká pravidla pro zajištění požární bezpečnosti v chráněných krajinných oblastech - bohužel až po obrovské tragédii, která byla způsobená požárem v Hřensku. A je velmi pravděpodobné, že obdobný osud může potkat i naše ostatní chráněné krajinné oblasti, pokud nic neuděláme. V těchto případech, plně si uvědomuji, že v těchto případech se vždy jedná a bude se jednat o střet dvou zájmů: zájmu na ochranu a bezzásahovost do přírody a ochranu životů a majetku lidí, kteří zde žijí. A vždy budeme muset velmi zvažovat, kde najít tu správnou rovnováhu.
Já musím říct, že v tomto zákoně jsem možná trošku podjatý, protože už z důvodu mé minulé profese se budu vždy klonit více k ochraně lidí, a proto jsem na jednu stranu rád, že se tato problematika řeší. Ale pořád se domnívám, že tato navrhovaná opatření měla být konkrétnější. Malinko se zdržím u jednotlivých zásadních opatření, která jsou obsažena v základním zákoně, tedy tak, jak je předložilo Ministerstvo životního prostředí, respektive vláda.
Povinnost vlastníka udržovat lesní cesty uvedené v dokumentaci zdolávání požáru průjezdné, aby hasiči měli možnost se vůbec k zásahu dostat. Tady si myslím, že to je celkem jednoznačné opatření a je správné.
Vytvoření protipožárního předělu od stavby určené pro bydlení, rekreaci a tak dále v šířce minimálně 2,5 metru a u lesního porostu nad stáří 30 let, stáří tedy porostu, do 15 metrů od předělu, nesmí být dále ponechána klest po těžbě a tento les musí být v uvedené vzdálenosti odumřelých stromů na zemi ležících částí kmenů a pokácených stromů. Nesmí tam být tedy ponechána. Tady připomínám, že jejich ponecháním dochází k enormnímu zvýšení požárního zatížení, a tím i k intenzivnějšímu hoření a rychlejšímu šíření požáru. A ze svých zkušeností, ale nejen z nich, ale i ze zkušeností kolegů doma a ve světě je zřejmé, že tyto vzdálenosti jsou zcela nedostatečné.
Nevím, kdo z vás, pokud máte rodinný domek, by chtěl bydlet u suchého lesa, který je od vás vzdálený 2,5 kilometru, pardon, 2,5 metru, kdyby kilometru, tak tam není problém, 2,5 metru, případně tedy tam byla změť různě pokácených, popadaných stromů a ta tedy ve vzdálenosti 15 metrů. No, já bych v takovém rodinném domku se opravdu bál žít.
Další opatření: zdroje vody pro hašení požáru v rozsahu dokumentace zdolávání požáru. Jedná se o správné opatření, ale není zde uvedena žádná hodnota. My nevíme, jestli ten vodní zdroj je potůček, kde je 200 litrů vody, nebo je to rybník, kde je 50 kubíků vody. Takže měla by zde být uvedena minimálně vydatnost vodního zdroje, případně minimální objem a vzdálenost mezi jednotlivými zdroji, aby ti hasiči věděli vlastně, jak mohou s touto vodou zacházet a kde ji můžou čerpat.
Další opatření: v období zvýšeného nebezpečí vzniku požáru zajistit monitoring lesního porostu tak, aby byla zajištěna včasná detekce požáru od jeho vzniku. Toto opatření je sice správné, ale je natolik obecné, že v praxi bude jen velmi obtížně vymahatelné a pojem včasná detekce je naprosto vágní a každý si může vykládat naprosto po svém. Současně i vázání tohoto opatření na dobu zvýšeného nebezpečí vzniku požáru není z mého úhlu pohledu šťastné.
Uvítal bych, kdyby se jednalo o kombinaci více opatření včetně technických, která by umožňovala stálý monitoring po celý rok. Ano, diskutoval jsem to i s ochranáři. A ti namítají, to bude příliš drahé, to bude nerealizovatelné, to prostě není možné udělat. Já bych v této chvíli jen chtěl upozornit na to, že tato opatření jsou již realizována v řadě zemí, běžně v USA, Kanadě, ale i třeba v Rusku, Austrálii, Brazílii. A když vezmu jen Evropu, tak tato opatření jsou využívána ve Španělsku, Portugalsku, Řecku, Itálii, ale třeba i na Slovensku. Můžeme se zajet podívat do Vysokých Tater, Nízkých Tater, do Slovenského ráje. A kombinace těchto opatření, ať už technických, tak jiných, opravdu tam běžně zavedená je a probíhá tam stálý monitoring. Tak to jen k tomuto opatření.
Dalším opatřením je povinnost stanovení organizace zabezpečení požární ochrany a zpracování dokumentace zdolávání lesních požárů. S tím já nemám žádný problém. To v podstatě v obdobné, řekněme, formě již dnes existuje. Ale je zde rozdíl v tom, že dneska tu máme dva zákony, kde tedy je to vykládáno tak, že zákon o požární ochraně se na CHKO takto nevztahuje, a proto si myslím, že v tom je třeba udělat pořádek.
Tím jsem se tedy vypořádal s těmi nejdůležitějšími body druhé části tohoto zákona, který novelizuje zákon o požární ochraně. Sám jsem se sešel s některými občany, kteří v těchto oblastech bydlí a žijí. A oni se opravdu obávají, a musím říct, že oprávněně, že mohou být ohroženy jejich životy a majetek.
K této části předložil pan poslanec Karel Krejza, prostřednictvím pana předsedajícího, čtyři pozměňovací návrhy. Já jsem si je přes noc - tím, že mi to bylo aspoň umožněno - důsledně přečetl. A musím říct, že minimálně bychom se nad těmito opatřeními měli zamyslet, případně alespoň některé z nich podpořit, protože tím můžeme významně snížit riziko požárů a ohrožení občanů, kteří zde žijí.
Závěrem, pokud tedy, já nevím, jak dopadne tento zákon, pokud tedy projde, nebo neprojde a v jaké podobě zákon projde, případně neprojde, tak si myslím, že se budeme stejně k této oblasti, k tomuto tématu, pokud tomu tak bude, (muset) vrátit, aby další požáry v chráněných krajinných oblastech, které jsou podle mého názoru pravděpodobné, neohrozily životy a majetek lidí, kteří tam žijí po řadu generací. ***
