Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.20 hodin)
(pokračuje Jana Hanzlíková)
Další část se týká § 5 odst. 13, který z ní: Je zakázáno dočasné držení lišky obecné v zajetí pro účely výcviku psů loveckých plemen. Dosavadní legislativa totiž toto povoluje a všichni odborníci se shodují na tom, že při držení v kleci se liška nedokáže těmto extrémním podmínkám přizpůsobit a její držení v kleci pro ni představuje tak velkou míru stresu, že podle odborných výzkumů jde o psychické týrání. Chov zvířat včetně lišek obecných pro kožešinovou produkci je v České republice již od roku 2019 zakázán především z důvodu nevhodných podmínek, ve kterých byla tato zvířata držena, přitom velmi podobným podmínkám je liška stále vystavena v chovech za účelem výcviku loveckých psů. Je tedy potřeba sladit legislativu a držení lišky v zajetí pro účely výcviku psů zakázat.
Poslední změna se týká § 7 odst. 2 zákona o myslivosti, zde se jedná o technickou změnu a zrušení tohoto paragrafu je nezbytné především z důvodu sladění legislativy, tedy konkrétně zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny a zákona o myslivosti.
Věřím, že tento pozměňovací návrh podpoříte také vy, kolegové, abychom v době humánní společnosti tento opravdu neadekvátní způsob lovu zakázali. Děkuji za pozornost. Přihlásím se samozřejmě pak v podrobné rozpravě k tomuto pozměňovacímu návrhu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A přistoupíme dalšímu přihlášenému, tím je pan poslanec Michal Zuna a poté pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím.
Poslanec Michal Zuna: Tak já děkuji za slovo, paní předsedající. Já si dovolím odůvodnit dva pozměňovací návrhy. Ten první je pod sněmovním dokumentem 6597. Jedná se o pozměňovací návrh Michala Zuny, který řeší problematiku usmrcování domácích zvířat, konkrétně tedy psů a koček, v rámci výkonu myslivosti. Myslím si, že všichni z nás, tak si uvědomujeme, jak domácí zvířata, ať už psi, nebo kočky, tak jsou nedílnou součástí našich domácností. Podle aktuálních čísel nebo dat, tak přibližně 30 nebo 40 procent domácností tak chová psa nebo kočku a jsou tou součástí, řekněme, rodiny a odchod takového zvířete, tak je vždy velmi bolestivý. A pokud se jedná o odchod, který je zcela zbytečný, tak o to více ta ztráta bolestivá je. Bohužel se množí celá řada případů, kdy k této ztrátě tak dochází právě při výkonu myslivosti zastřelením psa nebo kočky a těchto případů opravdu rapidně přibývá. Můžeme se bavit o desítkách pouze hlášených takových případů ročně.
Samozřejmě že smrt zvířete tímto způsobem tak je zcela nepřiměřeným zásahem do vlastnických práv, ale zároveň je to i nepřiměřený trest pro vlastníka nebo to zvíře samotné. Já bych k tomu uvedl ještě jednu protichůdnou premisu, která vychází z toho, že lovecké chování psa v tomto případě lze trestat smrtí, ale zároveň lovecké chování psa při výkonu myslivosti, tak je zcela žádoucí a ten pes je potom ještě třeba odměněn nějakým pamlskem či pochvalou, což jsou věci, které jsou zcela protichůdné a nedávají vůbec žádný smysl. Já bych dokázal pochopit alespoň částečně, pokud bychom se bavili, že žijeme v prostředí, kde máme problém s nějakými toulavými smečkami psů nebo koček a ty toulavé smečky, tak by byly nějakým závažným problémem pro volně žijící zvěř, ale to se bavíme o zcela jiných lokalitách, o zcela jiných zemí, jako je například Turecko nebo Egypt, kde toto problémem je, ale nějaký individuální případ (příklad?) nebo zatoulaná kočka nebo pes, tak tímto příkladem rozhodně není.
Proto si dovoluji v tom pozměňovacím návrhu navrhnout zákaz usmrcení psů a koček dle § 14 nebo 35 mysliveckého zákona.
A ještě druhý pozměňovací návrh, který je pozměňovacím návrhem Markéty Pekarové Adamové, který řeší zákaz držení lišky obecné v zajetí pro účely výcviku psů loveckých plemen. Je to pozměňovací návrh, který navazuje ještě na jeden, který bude rovněž načten, a ten nově zakazuje lovit zvěř a jiné živočichy norováním včetně lovu za pomoci psů vypouštěných pod zem a vyhrabání zvěře a jiných živočichů za účelem usmrcení. A právě z toho důvodu tak odůvodňuji tento pozměňovací návrh, který právě případným přijetím toho dříve popsaného pozměňovacího návrhu, tak se to ustanovení o držení lišky obecné v zajetí pro účely výcviku psů loveckých plemen stává obsolentním, a proto se navrhuje držení lišky obecné pro tento účel zcela zakázat. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a my se tímto dostáváme k dalšímu přihlášenému, tím je pan poslanec Vladimír Zlínský, poté se připraví pan poslanec Bernard. Prosím.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, dovolte, abych odůvodnil pozměňovací návrh pana poslance Jiřího Kobzy, číslo sněmovního tisku (dokumentu) 6167. Tento navrhuje vyjmout z novely zákona zřízení Národního parku Křivoklátsko. Tento vládní návrh jde proti zájmům a přáním obyvatel území, na které má vzniknout i v rozporu s názory většiny odborné lesnické veřejnosti či Asociací obcí a měst. Námitky a pochybnosti se týkají jak samotného obsahu návrhu, tak i právní čistoty a kvality legislativního procesu, jeho vzniku a projednávání. Ministerstvo životního prostředí a vláda Petra Fialy v rozporu s názory naprosté většiny místních občanů a obecních samospráv prosazuje na části území okresů Rakovník a Beroun zřízení Národního parku Křivoklátsko. Přitom na Křivoklátsku nyní existuje a léta skvěle funguje chráněná krajinná oblast.
Odpor místních občanů proti zřízení Národního parku Křivoklátsko je velice silný a vskutku masivní. Z 29 obcí, které jsou členskými subjekty svazku obcí Křivoklátsko, se pro zřízení národního parku vyslovily pouze dvě. Stěžejním argumentem proti vzniku Národního parku Křivoklátsko je skutečnost, že většinu jeho území by tvořily lesy zakládané člověkem, tedy místními lesníky, ponejvíce v průběhu osmnáctého století. Původních porostů je v této lokalitě pouze 4,35 procenta, nejedná se tudíž o žádnou původní panenskou přírodu zasluhující mimořádný stupeň ochrany a zvláštního zacházení. Co v případě zřízení Národního parku Křivoklátsko hrozí? Až na třech čtvrtinách území plánovaného národního parku může být vyhlášena takzvaná bezzásahová zóna, což je varující a nebezpečné zvláště, kdy si připomeneme osud šumavských lesů, které nechalo vedení tamějšího národního parku prostřednictvím těchto bezzásahových zón doslova zničit kůrovcem.
Největší změna by tedy v případě zřízení národního parku potkala Křivoklátsko ohledně způsobu hospodaření v lesích. To v současnosti funguje v rámci chráněné krajinné oblasti na základě rozumného kompromisu mezi ochranou přírody a ekonomickými zájmy. Lesníci tudíž už nyní musí své záměry a postupy vždy konzultovat s orgány ochrany přírody. V jakémkoliv národním parku je pak lesní hospodářství založeno už pouze čistě na libovůli zde vládnoucích ochranářů. ***
