Neautorizováno!
(19.40 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Další kontext - o tom už mluvil Robert Králíček, že to je poslanecký návrh. To je taková nová móda tady, buď se tady dávají přílepky - teď se s tím roztrhl pytel, a to dokonce i přílepky, které obsahově jsou jako v pohodě, jo?, obsahově s nimi souhlasím, viz ta dvojčata pana poslance Hellera, ale dávají se fakt jako k nesouvisejícím zákonům - tak buď se tady dělají přílepky, anebo poslanecké návrhy, kde se ty věci řeší bez standardního legislativního procesu. Tak zase platí, je to důležité? Je důležitá ta novela, nebo ne? Pokud ano, tak by měla projít nějakým standardním legislativním procesem, protože vy jinak dost často argumentujete, když my tady přicházíme s nějakou poslaneckou iniciativou v mnohem méně důležitých záležitostech, že radši připravíte koncepční strategičtější materiál jako my na vládní úrovni, to slyším jako argument neustále dokola, vždycky mi to zvoní v uších, jo? My přijdeme s nějakou poslaneckou iniciativou a vy řeknete: Ne ne, my to připravíme komplexně jako vládní návrh, a to jsou mnohem drobnější věci, než je novela zákona o azylu.
Ten kontext tady my jsme přece vysvětlovali, tak je teďka dobré si ho říct, a to je to, že mi ty věci, které s tím souvisí, například migrační pakt, jsme kritizovali konzistentně od začátku, že nějaké výkupné, jak tady o tom mluvil Robert Králíček, relokace, nějaký příslib výjimky pro Českou republiku vzhledem k tomu množství ukrajinských uprchlíků - a jak vidíte, oni přirozeně jdou do země, kde to mají jazykově i kulturně nejblíže, má to svoji logiku, úplně stejně jako lidé ze severní Afriky směřují do Francie třeba nebo do Holandska, do Belgie, asi ne do České republiky, ale to se všechno může samozřejmě do budoucna změnit - tak my jsme to říkali od začátku. Vy jste to nejdřív hájili, pak jste se někde zdrželi, vůbec jste nás neposlouchali. Nevím, kolikrát jsme tady navrhovali mimořádný bod, je to tak (Poslanec Nacher ukazuje na poslance Langa.). Minimálně si pamatuju x-krát Huberta Langa, který to tady navrhoval, vy jste to vždycky shodili ze stolu, a teďka těsně před volbami najednou nás chcete vlastně zatáhnout do debaty k něčemu, o čem tu debatu není prostor vést, protože v momentě, kdy vy to navrhnete v devadesátce - tak pro diváky, aby to bylo jasné, v devadesátce to znamená, že to projde jedním hlasováním v rámci prvního čtení bez možnosti dávat pozměňovací návrhy, aby to bylo úplně jasné, o čem se bavíme - tak k čemu je takové jednání, protože to je vlastně jednání ve smyslu ber nebo nech ležet. A v momentě, kdy my řekneme, že s tím nesouhlasíme, tak jsme zase ti špatní, kteří něco bojkotují? No, takhle to přece není k jednání. Já mám pocit... Ale vy to přece víte, tak přece tady nebudeme hrát divadlo, vy to víte - tam, kde skutečně jde o jednání, viz třeba moje dobrá zkušenost, když se bavíme o exekucích nebo insolvencích, tak přece víte, jak ten průběh, jak to probíhá, jaký je ten průběh, to znamená, že skutečně se vede nějaké jednání na úrovni interního jednání, potom se to dokonce zveřejní, pak se třeba udělá kulatý stůl, pak je z toho nějaký výstup. To přece tohleto jsou normální věci, normální jednání, a pak z toho nakonec může být výsledek, který ne všichni podpoří ze sta procent, ale takhle to normálně probíhá. Nevím, teď si vzpomínám, vidím Táňu Malou, ty případy sexualizovaného násilí a všechny tyhlety věci - všude tam, kde opravdu reálně došlo k jednání mezi koalicí, opozicí, tak přece víte, jak to funguje. Ale nikdy to nebylo tak, že přijde někdo a řekne: Mám tady v devadesátce něco, a přesto vás zvu na jednání, kde vlastně my nemáme vůbec manipulační prostor, kam bychom mohli uhnout.
V kontextu toho mně to připomíná, nezlobte se na mě, že vy vlastně všechny ty věci, které my říkáme, že vy je nakonec vlastně někde interně vnímáte, vy tu naši kritiku vnímáte, vy to ale nedáte najevo, protože to považujete za slabost zřejmě, nevím, je to politicky asi těžké přiznat, že prostě něco se nepovedlo nebo něco jste schválili v nějaké podobě, která asi není úplně ideální, a vy to potom po čase vlastně sem přinesete, vrátíte a v té chvíli máte pocit, že jste, aniž byste se tedy nějak omluvili, aniž byste i ex post třeba nám řekli, že v něčem jsme měli pravdu, a jedete jakoby nic. Kdyby to bylo jenom jednou, tak beru. Já jenom za tu chvilku, co jsem tady teďka seděl, jsem si napsal minimálně tři takové příklady, kdy už se tohleto stalo. Bylo to zastropování cen energií, které my jsme vám, pamatuju si, říkali od ledna 2022, vy jste to nakonec zastropovali v září, to znamená, nakonec jste to udělali, ale o půl roku později, takže ten efekt už byl o ničem. Omezování DPP, DPČ - no, to jsme tady přece taky říkali v rámci daňového balíčku. Vy jste nás tady přesvědčovali, že ne, a za tři čtvrtě roku jste to vrátili do určité míry - ne úplně - zpátky přílepkem. Platy ústavních činitelů, totéž. To jsme tady dokonce měli pozměňovací návrh a říkali jsme: Pozor, Ústavní soud vám to sem hodí na hlavu. Ne, neposlouchali jste a nakonec jsme to tady schvalovali prapodivně, teď je tady nějaká retroaktivita, uvidíme, jak to dopadne, a tohle to je vlastně další případ. Rozumím tomu, že když je to poslanecká iniciativa, tak že se ušetří čas, ale je to potom na úkor kvality. Kdybyste to dali dřív, tak to mohlo projít standardně, a vy takhle prostě jako doháníte něco, co jste mohli udělat dřív, po čem my voláme dávno, a pak vlastně ještě zpětně stresujete nás, že my něco blokujeme. Takže za mě je to o tom, že vy ve skutečnosti sice možná interně někde ty naše argumenty vnímáte, ale nedáváte to najevo, pak to tímhletím způsobem takhle tu zatáčku vyberete už opakovaně a jedete, jako by se nechumelilo.
Já se musím zároveň, protože jsem tady byl přímo ministrem financí jmenován, tak se musím zároveň i vyjádřit k tomu, co on říkal, protože to považuju za mystifikaci veřejnosti. Vynechám tedy to, jak on říkal, že jsem se urazil, když po mně hodil fotku s čepicí nebo s kšiltovkou Donalda Trumpa. Já jsem se neurazil, jenom mně to přijde nedůstojné ze strany ministra financí, aby, když jsme spolu v televizní debatě, bavíme se o clech a vy vždycky řeknete, pozvete nás k tomu kulatému stolu, říkáte: Jsme na jedné lodi, ale jak vám to člověk má věřit, když první replika, kde já jsem stačil říct dobrý večer, tak mi tam přilítne tahleta fotka, kde pan ministr musel jasně očekávat, jak já se k tomu postavím, a to je vlastně to samé tady u toho. Jak vy můžete chtít, abychom my byli na jedné lodi, když zároveň druhou větou nás nějakým způsobem urazíte nebo onálepkujete?
K tomu migračnímu paktu, o čem krátce mluvil ministr financí, to jsem tady sdělil, nicméně ty další věci mně přijdou jako velká demagogie. Vy se tady chlubíte - ono to nepřímo souvisí s touhle novelou - vy tady nebo pan ministr se tady chlubil nejnižší nezaměstnaností a nejnižší mírou chudoby, ale to tady je historicky posledních deset let. K tomu vy jste nijak nepřispěli, naopak tam, kde jste k tomu přispěli, tam se propadáme. A dám vám tři takové příklady: jsou to ceny energií - a když to přepočtete na kupní sílu, jsme na tom skoro nejhůř, je to ekonomický růst a z toho vycházející reálné mzdy, které mám tady, všechny grafy, tak tam jsme top tři jako nejhorší, nejpomalejší - a je to dostupnost bydlení, to je čerstvý graf, kde u nás se vydělává nejdéle na to, abyste si mohli koupit byt do osobního vlastnictví, přes třináct let, přes třináct let hrubých platů. ***
