Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Kde jsou ty červené čepice v české politice, které mimochodem, jak říkal pan poslanec Babiš, koupili v Číně? V Číně je objednali, říkal pan poslanec Babiš, takže přispěli k té obchodní nerovnováze mezi Evropou, Spojenými státy, Čínou, sice malinkým dílkem, ale symbolicky je to velmi důležité. No, kde jinde si objednat čepice Make America Great Again nebo Silné Česko, než v Číně, že jo? To je logika, to každého hned napadne, že to je ta správná cílová země, kde by člověk ty čepice objednal.
Pamatuju si oslavná vystoupení členek a členů naší opozice, jak Donald Trump je skvělá volba pro Evropu a tím pádem i pro Českou republiku. No, není. Není! Uvidíme, jak ten celní chaos skončí. Já jsem našel vlastně tu podobnost těch politik, jestli říkáme, a nejenom my, říká to celá Evropa, možná celý svět, že v oblasti celních bariér a tarifů vytváří Donald Trump chaos, tak já myslím, že hnutí ANO pro to má pochopení. Kdybych měl charakterizovat vládnutí Andreje Babiše vlády, tak bych použil slovo chaos, chaos, chaos. Nejlepší pro Českou republiku, Evropu. Já si to tedy nemyslím.
Reagujeme správně jako Evropa, reagujeme s chladnou hlavou. Navrhli jsme nulová cla, ta jsou reciproční, nejlepší pro spotřebitele jak v Evropě, jak v České republice, tak ve Spojených státech. Zatím to americká administrativa odmítala, jednat budeme jednat dál.
Druhé nejlepší řešení je, mít vyváženou tu efektivní celní sazbu 2,9 procenta, třetí nejlepší je 3,4. Když se nedohodneme, a to se může stát, tak tu dobu pro jednání využíváme a využijeme, já bych řekl, pro chladnokrevný kalkul na přímou a cílenou odpověď, že pokud nedojde k dohodě, tak musíme ukázat sílu. Nejsme žádní chudáčci jako Evropa, nejsme žádná chudá ekonomika jako Evropa, jsme větší trh než Spojené státy. Nebudeme někomu lézt do zadku, jak někdo říkal, nebo nebudeme přicházet s prosíkem, aby ta cla nebyla. To by nebylo ani odpovědné a nakonec by to nevedlo k cíli. Takže volíme správnou cestu a vyjednáváme.
Ale naše červené čepice pořád říkají, že jsou trumpisté. A pokud to nedopadne podle návrhu Evropy, tak je to proti zájmům českých občanů, českých firem, české ekonomiky, České republiky a Evropské unie jako celku.
Současně si musíme být vědomi, že pokud v této chvíli zuří regulérní obchodní či celní válka mezi Spojenými státy a Čínou, tak vzniká nebezpečí, že čínské zboží, které se nedostane na americký trh, by mohlo skončit na evropském trhu. A to opět není dobrá zpráva pro české podniky, české firmy, české zaměstnance, české zaměstnavatele. Proč to není dobrá zpráva? Protože s Čínou nevedeme férový konkurenční souboj. Férový konkurenční souboj, to nikdo z nás, kteří máme rádi otevřený trh, nemůže kritizovat. Mají nepovolené masivní státní dotace, to v Evropě není možné. Mají mnohem nižší požadavky třeba na ekologickou část výroby a podobně. Takže to není férová soutěž.
My, kteří rádi čteme, tak známe i politické thrillery, a můj oblíbený autor Tom Clancy kdysi popsal před mnoha a mnoha lety, jak ve Spojených státech přijali jednoduchý zákon a říkali tomu férová cla. Jaká cla vy dáte nám ze Spojeným států, my to zrcadlově zkopírujeme. A už tehdy byl největší problém s Čínou. Teď nebudu posuzovat politický thriller (?).
Musíme přemýšlet, jak zabráníme přílivu levného čínského zboží, nekvalitního, s masivní státní dotací a pomocí, bez jakýchkoliv standardů a certifikace na evropský trh.
Mimo jiné máme udělat jedno opatření, které nebude populární. V této chvíli jsou od cel osvobozeny všechny zásilky pod 150 eur. Náš občan, náš zákazník je chytrý a dělí to na ty jednotlivé zásilky. Všechny evropské státy, všechny celní správy jsou zavaleny miliony zásilek, které nikdo není schopen zkontrolovat. Mimochodem Spojené státy už zrušily to osvobození. Myslím si, že bychom je v tom měli velmi rychle následovat jako Evropa.
Já myslím, že každý aspoň ví pár věcí o Evropské unii, ví, že cla vyjednává Komise, ale zadání pro Komisi přece formulují prezidenti a premiéři, Evropská rada. To není tak, jak nám někdo zkouší namluvit, že se sejde pět, osm, patnáct, dvacet sedm úředníků, mezi nimi je i náš kolega Josef Síkela, a ti rozhodnou, jaká bude pozice Evropy.
Mimochodem za Evropu to vyjednává Marian Šefčovič, komisař ze Slovenska, velmi zkušený eurokomisař. Myslím, že tam je čtvrté funkční období, který poměrně otevřeně a pravdivě referuje, i nás jako české kolegy, a zatím v tom jednání... Ta jednání vlastně probíhají stylem... - Já se omlouvám za stenozáznam. - Probíhají jednání s členy americké vlády, pan komisař Šefčovič to přednese, popíše plusy, výhody. Odpověď je: Já nemám pravomoc cokoliv rozhodnout, děkuji, že jste přijel, rád jsem si vás vyslechl, na shledanou.
Říkám to proto, že máme hájit aspoň v těchto základních oblastech společně zájmy České republiky, a necítím tu podporu z opozice. Máme přece plno jiných témat, na kterých se můžeme utkávat legitimně. Každý z nás reprezentuje různé voličské skupiny a je logické, že my formulujeme názory svých voličských skupin. Na tom je založena politická soutěž.
Ale bohužel, naše opozice se moc nemá k jednání o základních strategických věcech. Tak si připomeňme, kdy proběhlo první jednání s opozicí o zahraniční politice. Bylo to před startem českého předsednictví a opozice mimo jiné slíbila, že během českého předsednictví nevyvolá hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. A tipněte si, jak to dopadlo. Máte pravdu. Porušili tento slib a vyvolali během předsednictví hlasování o nedůvěře vlády, ale aspoň na to jednání přišli.
Druhé jednání, na které opravdu přišli všichni, bylo po zahájení ruské agrese na Ukrajině, bylo to o zahraniční politice, proběhlo podle zpráv, které mám, velmi dobře, a účastnily se všechny politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně. A kdo si vzpomene na usnesení, která jsme přijali v těch prvních dnech a týdnech, tak byla přijata naprostou většinou hlasů v Poslanecké sněmovně.
Pak se něco stalo. Nejprve byly problémy se zvukem na Hradě. Vzpomínáte si? Já jsem u toho nebyl, viděl jsem jenom výstupy. Něco se dohodlo na Hradě, pak byla tisková konference, všichni to slyšeli, jenom zástupci hnutí měli tu smůlu, že je postavili tak pitomě na té tiskovce, že oni nic neslyšeli, a tudíž se nemohli okamžitě ohradit proti tomu, když prezentovali výsledky toho jednání na tiskové konferenci. No, to je fakt smůla, že? Ale bylo to na Hradě, nemůžete obviňovat vládní koalici, že našla přesně místo, kde není slyšet, tam postavila, já bych řekl zákeřně, zástupce opozice, aby neslyšeli, co se říká, aby nemohli rozporovat to, co tam zaznělo. Takže tam se ukázalo, vyzkoušel si to pan prezident, že... A myslím, že je to správná snaha se zkusit domluvit na těch základních věcech, v nejhorším se nedomluvíme, nic horšího se nemůže stát, a v demokracii to není nic špatného. Ale domluvit se, pak se vymluvit. Mně to přijde jak v mateřské škole. "Nebylo slyšet, jinak bychom to řekli hned, rozumíte, to nebylo slyšet, my jsme tam sice byli, ale nevím, co bylo s tím zvukem." No, a to bylo vlastně naposled, kdy byla opozice ochotna přijít na jednání ve věci českých národních zájmů.
Kdybych parafrázoval oblíbené téma menší části opozice, myslím, že teď není čas na střet zájmů. Teď je čas na národní zájmy, a národní zájmy se hájí nejlépe širokou parlamentní shodou. A vidíme to v jiných zemích, vidíme a známe, jak je lítý vnitropolitický boj u našich severních sousedů v Polsku, ale umějí se shodnou na tom, že největší nebezpečí pro Polsko je Rusko. Také si najdou plno jiných témat, kde ten boj je velmi úporný a velmi tvrdý. Stejně tak, jestli jste sledovali, našli společnou řeč, co se týče národních zájmů Britové, nejenom Labour party a konzervativní party, strana, ale i Farage a jeho strana, jsou sjednoceni v okamžiku obhajoby britských zájmů, a Britové vždycky zbystří, když Rusové mají blízko na Balt. Podívejte se do historie. ***
