Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.50 hodin)
Poslanec Šimon Heller: Děkuji za slovo. Krátká reakce, protože jsem byl vyzván. Ten propoj je tam naprosto zjevný. Já jsem přesvědčen, že to v tom všichni jasně vidíme, ale je to úplně jednoduché. Musíte se rozhodnout, pane Brázdile, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli chcete narovnat práva dvojčat, nebo nikoliv. O to tady reálně jde. Máme tady nějaký legislativní proces a musíme se rozhodnout, jestli chceme narovnat práva dvojčat, anebo řekneme ne, nechceme a naše dvojčata se rodí jako jeden a půlnásobek našeho občana. Já jsem přesvědčen, že ne. Proto to předkládám. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou vystoupí opětovně pan poslanec Brázdil. Prosím.
Poslanec Milan Brázdil: (Překvapen výškou mikrofonů.) Vy jste veliký, hernajs! Poslouchejte, já s tím nemám problém, vždyť to je dobrá myšlenka, ale neříkejte mně, že já se musím rozhodnout. Já se klidně rozhodnu, když to dáte do toho dobrého zákona. Však proč to dáváte blbě? Už jste tu dost dlouho, abyste věděl, že to se tak nedělá. Vždyť to je tak jednoduché. To nesouvisí. Já vím, že už je konec Sněmovny, tak všichni tam narvou, co budou potřebovat, a tak to děláte i vy. Jako dobré. Já s ním nemám problém, akorát proč jste to nedělali dřív? Máte většinu, už to tam dávno mohlo být. Nedávejte mi do úst něco, co jsem neřekl. Ještě jednou. Je to dobré. Myslím si, že proč by měly být diskriminovány vícečetné rodiny, nebo když se narodí více dětí. To je dobře, ale to sem nepatří. To je úplně bokem. Rozumíme si? Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času a budeme pokračovat. Nyní se dostává ke slovu pan poslanec Kuchař, připraví se paní poslankyně Němečková Crkvenjaš.
Poslanec Jan Kuchař: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, já doufám, že pan Brázdil můj pozměňovací návrh nebude považovat za přílepek, protože projednáváme zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a protože považuji lékárny za primární zdravotní péči, tak si myslím, že můj pozměňovací návrh se tohoto zákona vyloženě týká.
Já představím ten pozměňovací návrh a jenom v úvodu řeknu, proč ho předkládám. V současné době máme velké problémy se zajištěním lékárenské péče, a to zejména v regionech a v menších obcích. Neustále se nám lékárny sestěhovávají pouze do velkých měst a nejlépe do obchodních center a v podstatě už jdeme spíš byznysovým modelem než poskytováním zdravotní služby a primární zdravotní služby právě v těch obcích. Tento pozměňovací návrh by měl navrhnout zajištění rovnoměrného rozmístění lékáren právě pro tu primární zdravotní péči.
Můj návrh vychází i ze zahraničních modelů. Pravidla pro vznik nových lékáren jsou regulována ve větší části evropských zemí, nejen tedy v Evropské unii. Demografická kritéria se pohybují od zhruba 2 500 obyvatel na lékárnu až po 8 000 obyvatel na lékárnu a často jsou uplatněna pravidla, která vymezují vznik případné druhé lékárny v obci s nižšími kritérii. Proto je navrhován podobný princip i právě pro Českou republiku.
Geografická pravidla jsou definována zhruba v deseti zemích: v Rakousku, Belgii, Chorvatsku, Francii, Makedonii, Maďarsku, Itálii, Polsku, Portugalsku a Slovinsku. Demografická pravidla pro umisťování lékáren pak ve 14 zemích: Rakousku, Chorvatsku, Francii, Makedonii, Řecku, Maďarsku, Itálii, Lucembursku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, částečně v Srbsku, Španělsku a v Turecku.
Jiná pravidla určování státní institucí platí ve třech zemích: v Dánsku, Finsku a Velké Británii. V ostatních zemích, jako je Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Německo, Irsko, Nizozemí, Norsko, Slovensko, Švédsko buď neplatí žádná geografická nebo demografická pravidla, nebo je vznik lékáren regulován například určitým počtem licencí na lékárnu ve vymezené oblasti nebo vlastnictvím lékárny lékárníkem, jako je třeba Estonsko nebo Německo.
V České republice v současné době, pokud to přepočítáme, vychází cirka 4 400 obyvatel na jednu lékárnu, a to bez započítávání těch odloučených výdejen léčivých přípravků. Z toho důvodu jsou navržena kritéria, která by tuto hustotu zachovávala a umožnila vznik nové lékárny tam, kde je opravdu potřeba. V menších obcích by při použití kritéria první lékárny bylo do 5 000 obyvatel, každá další by potom vymezovala zhruba 3 000 obyvatel. Byl by umožněn ekonomicky stabilní provoz takové lékárny s dostatečným počtem zaměstnaných farmaceutů a farmaceutických asistentů s možností rozšiřování spektra služeb poskytovaných pacientům. Příprava individuálních připravovaných léčivých přípravků, konzultační činnost, do budoucna kupříkladu očkování či screeningy.
Dnes bývá v obcích s cirka 10 000 obyvateli i pět a více lékáren, což vede k tomu, že počet farmaceutů je v těchto lékárnách nedostatečný a poskytované služby se omezují již jen na výdej léčivých přípravků pacientům. Na další služby již není odborný personál k dispozici. Pokud by pro první lékárnu platil také limit pouze 3 000 obyvatel, pak by reálně tento limit byl poloviční, protože druhá lékárna by potom vznikala od 3 001 obyvatel, tedy pak by byla lékárna zhruba pro 1 500 obyvatel.
V případě zavedení těchto demografických kritérií by ve větších obcích nedocházelo k zahušťování lékárenské sítě na úkor právě těch venkovských oblastí. Vznikem nových lékáren ve větších obcích dochází totiž k dalšímu odsávání farmaceutů z menších obcí, což dále prohlubuje lékárenskou krizi na venkově. Kromě toho by i ve větších obcích nastavená kritéria podpořila existenci lékáren schopných poskytovat více než jen základní výdej léčivých přípravků.
Geografické kritérium se v pravidlech různých zemí pohybuje zhruba od 250 metrů vzdušnou čarou až po několik kilometrů, pokud se jedná o menší obce, v nichž se lékárna nachází, a místním podmínkám v dané zemi. Obecně platí pravidlo, že ve venkovské oblasti jsou kritéria na větší vzdálenost právě proto, aby provoz lékáren v těchto oblastech byl udržitelný.
V podmínkách České republiky s již vybudovanou sítí, relativně hustou, co se týká České republiky, se jeví jako nejjednodušší stanovit jenom jedno kritérium. O návrhu těchto pravidel jsou farmaceuti pravidelně informováni. Mladí farmaceuti si... Pardon. V podmínkách České republiky, jak jsem říkal, ta hustota je nějakým způsobem zajištěna. Mladí farmaceuti si v současnosti netroufají otevřít novou lékárnu právě z důvodu, že kdykoliv může v jejich sousedství vzniknout nová lékárna založená ekonomicky na silnějším subjektu. Mladší generace farmaceutů v současném systému nejenže neuvažuje o založení lékárny, ale ani nemá zájem o koupi lékárny od končících kolegů právě z výše uvedeného důvodu extrémní nejistoty. Zavedení kritérií pro vznik nových lékáren by tak vedlo také k zatraktivnění oboru, zvýšení zájmu o obor farmacie a zajištění nových generací farmaceutů.
Splnění kritérií pro vznik nových lékáren bude podle návrhu posuzovat Státní ústav pro kontrolu léčiv v návaznosti na žádost o vydání rozhodnutí o splnění podmínek pro místo vzniku lékárny. Pokud jsou kritéria splněna, vydá Státní ústav pro kontrolu léčiv rozhodnutí o splnění kritérií a stanoví lhůtu, v rámci které musí žadatel o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb požádat Státní ústav pro kontrolu léčiv o vydání závazného stanoviska k technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení, v němž bude tato péče poskytována. Žadatel o udělení oprávnění k poskytování lékárenské péče následně toto rozhodnutí společně se závazným stanoviskem přiloží k žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Pokud žadatel v určené lhůtě nepodá žádost o vydání závazného stanoviska k technickému a věcnému vybavení, pak rozhodnutí o splnění podmínek pro místo vzniku lékárny zaniká a žádost k danému místu může být podána kýmkoliv znovu. Řízení o žádosti o vydání rozhodnutí o splnění podmínek pro místo vzniku podle § 11 odst. 9 a 10 bude vedeno jako takzvané řízení s předstihem žádosti. ***
