Neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
A já se tady vždycky usmívám nad tím, že vždycky vytáhneme nějakého seniora, ale jak už jsem tady říkala ve své faktické poznámce, co se týká bydlení seniorů, tak tam si ještě obce vypomohou buďto domy s pečovatelskou službou, centry sociálních služeb, dalšími ještě jinými projekty, nebo financemi, které samozřejmě se vybudovaly historicky, ale pro cílové skupiny, jako jsou psychiatričtí pacienti, jako jsou děti z dětských domovů a lidé, kteří třeba pracují jenom na částečný úvazek, mají invaliditu, tady prostě necháváme tyhle ty občany ve vzduchoprázdnu a bohužel my v rámci komunální úrovně nejsme schopni těmto lidem pomoci. A vlastně když vidím například podporu neziskových organizací, tak i ony na tyto cílové skupiny nás neustále upozorňují.
Bytová nouze za mě nepostihuje jen vyloučené lokality a je zásadní, aby pomoc v oblasti bydlení byla dostupná právě i mimo vyloučené lokality, aby se postupně lidé dostávali z vyloučených lokalit do standardního bydlení. Koncentrovat pomoc jenom v nejzasaženějších oblastech bude mít za následek stěhování chudých a ohrožených domácností do těchto oblastí a rozšiřování vyloučených lokalit. Co potřebujeme, je podporovat rozptýlené sociální bydlení v oblastech s dostupnou základní infrastrukturou. Toto oslabuje vyloučení, stigmatizaci a navázané další negativní jevy.
K tomuto bych ještě ráda uvedla, že už minule jsme tady vlastně diskutovali o síti kontaktních míst pro bydlení. Já samozřejmě, protože jsem z Jihomoravského kraje, jsem si prošla tu momentální legislativní úpravu, kde jsou vyjmenována všechna okresní města, což je Blansko, Brno, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo. A co se týká nějakých dalších lokalit, byly vybrány Boskovice, Kyjov a Šlapanice a chtěla bych říct, že tohleto si myslím, že není v pořádku, protože co se týká nějakého pokrytí území, tak si myslím, že Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo určitě ještě zapracovat na těch oblastech, které, jak my říkáme, jsou při hranicích krajů, protože vlastně z obou dvou stran - například já jsem z té části přechodové, Jihomoravský kraj, kraj Vysočina, tak tam opravdu vznikají velká bílá místa, není to možné z hlediska těch krajů zabezpečit a je to velmi komplikované. Takže si myslím, že Ministerstvo pro místní rozvoj jako dohlížitel z hlediska státu by mělo být naopak jakýmsi komunikátorem a mělo by jít vstříc tady tomuhletomu, aby se lidem v tom území žilo lépe, a nemělo by to zůstávat jenom na jednotlivých krajích.
Za další se tady vůbec nezohledňuje dopravní stránka věci, protože samozřejmě v rámci kraje jsou určité trasy dopravní, a já, když to vezmu třeba z naší oblasti, tak budete cestovat přes Brno až do Šlapanic anebo do Brna a potom do Boskovic, aby vůbec ten občan - a tady si řekněme, že to jsou lidé, kteří nebudou úplně v dobré sociální kondici, to znamená, budou oni třeba potřebovat doprovod, asistenta nebo sociálního pracovníka - takže za mě tady bychom se měli opravdu dívat na to, jakým způsobem to v rámci toho konkrétního kraje a pak v návaznosti dostupnosti mezi těmi kraji funguje.
Znovu bych chtěla položit otázku, s kým tak zásadní změna, která byla načtena v druhém čtení, byla konzultována? Kdo je teda opravdu tím podporovatelem? Protože já se setkávám v rámci své práce jak v území, tak i třeba se sociálními službami spíš jako s otazníkem, jak to celé bude fungovat.
A jak jsme si tady i řekli, jestli tady nebudujeme drahou státní realitku pro věci, které už v území nějakým způsobem běží, a jestli by se nemělo spíš hledět na potřeby z území, to znamená jak neziskových organizací, tak sociálních služeb, tak samospráv, ORP, krajů, a dávat to dohromady spíš odspodu, protože pokud se nezačneme bavit o potřebách lidí, ale potřebách ne rozporcovaných na tu bydlení, tu sociální oblast, ale uvidíme je komplexně, tak jedině v tom okamžiku můžeme těm lidem jednak pomoci a jednak dobře investovat finanční prostředky, protože pak samozřejmě dochází k tomu, že určité cílové skupiny se dívají jenom na to, co je pro ně výhodné. Ale pokud my nezačneme pracovat jako stát tímhletím způsobem, že vlastně budeme se dívat především na ty potřeby, tak účelnost si tam potom ti určití vybraní klienti vždycky najdou. Ta kritika potom z naší strany si myslím, že není oprávněná, protože nikdy nenastavíte ty parametry tak, aby to vyhovovalo všem, a je potřeba, aby organizace, které pracují v území a podporují lidi, aby měly možnosti, aby měly manévrovací prostor nejenom z hlediska bydlení, ale i z těch sociálních věcí, z hlediska dávek, protože my se dostáváme do situace, ať už jsou to děti z dětských domovů, nebo i třeba vězni, kteří opouští věznici, tak vlastně vidíme to, že Úřad práce není schopen rozhodnout ze dne na den, není schopen podpořit toho člověka hned, takže i v těchhle těch věcech bychom měli hledat tu provázanost, aby potom podpora bydlení zapadla do celkového scénáře, který ten člověk má.
Já bych se ještě ráda podívala na ten pozměňovací návrh, který přinesl docela spoustu zásadních změn. Výsledkem bylo vlastně přepracování a předložení komplexního pozměňovacího návrhu, který ale dle mého názoru vůbec neřeší původně zamýšlené zlepšení dostupnosti bydlení, ale vrací se k otázce sociálního bydlení. To, že obce úplně neměly zájem o budování sociálního bydlení, to bych chtěla uvést na pravou míru v tom, že vždy jde o konkrétní dotační program, a my, když cílíme do toho dotačního programu, tak se musíme dívat nejenom na dobu, po kterou ten program funguje, ale i na dobu udržitelnosti. Ono když máte třeba ORP velikosti 9, 10 tisíc obyvatel, tak máte tu klasickou strukturu obyvatel a nejsme schopni zabezpečit do určité třeba cílové skupiny tak velký počet klientů, takže to je jeden z důvodů, proč to sociální bydlení není bych řekla lákavé, nebo je to pro nás složité, ale máme pro to v území konkrétní důvody, proč ty dotační programy třeba nebyly využívány tak na maximum jako jiné.
Oblast sociálního bydlení dále by měl primárně řešit stát. Pro určité skupiny osob motivační prvek být ekonomicky aktivní je problém, protože pokud máte nějaký zdravotní handicap, pokud řešíte opravdu svoje zdraví, ekonomická aktivita je problematická. Já se třeba potkávám se studenty, kteří ukončí střední školu a mají už v té době třeba I. stupeň invalidního důchodu, a tam potom vlastně řešíte to, aby práce se nějak vyvážila s tím zdravím, protože samozřejmě pokud nemáte částečný úvazek nebo nemáte odpovídající práci, samozřejmě zhoršení zdraví je pak vidět na těch výsledcích. Ti lékaři samozřejmě pak tyhlety klienty zas tlačí k tomu, aby brali ohled na zdravotní stránku, takže není to vůbec jednoduché u některých cílových skupin vyvážit požadavky na ekonomickou aktivitu.
A další věc, kterou bych tady chtěla zmínit a o které určitě vy taky víte, to je vlastně určitá cílová skupina, která naopak nemá zájem být ekonomicky aktivní a vlastně je nespolupracující. Tady si myslím, že na to nemáme asi nikdo úplně recept, jak s touhletou cílovou skupinou pracovat, ale je potřeba, abychom si byli vědomi toho, že tahleta skupina nám prostě v území také funguje. ***
