Neautorizováno!
(14.40 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Mimochodem, v roce 2016 upozornila právě na zakázku praní prádla v Motole, takže kdyby měli otevřené oči na ministerstvu, měli dostatečné kapacity a kdyby brali vážně a sami dělali benchmarking, koukali na to, kolik stojí ve srovnání různé zakázky, různé přístroje, samozřejmě s přihlédnutím ke specifikům těch nemocnic tak, aby se dalo zohlednit, jestli nějaká nemocnice má vlastní prádelnu, nemá vlastní prádelnu, ale zkušený kontrolor samozřejmě tyto věci dokáže vzít v potaz a dokáže udělat kvalifikovaný závěr o tom, kde je riziko nehospodárnosti vynaložení veřejných prostředků.
Smutné na tom je, že vláda nesplnila ani vlastní programové prohlášení, do kterého si napsala, že zavede pravidelné reportování důležitých dat přímo řízených organizací Ministerstva zdravotnictví a systematický controlling pomocí elektronických nástrojů, vyhodnocování výsledků s jasným dopadem do praxe. Dále si vláda napsala do programového prohlášení: "Zavedeme personální, investiční a provozní benchmarking přímo řízených organizací." Čili to, aby na Ministerstvu zdravotnictví byli odborníci, kteří dovedou u těch víc jak sedmdesáti organizací v těch podstatných záležitostech, kde jsou největší korupční rizika, srovnat ceny a kvalitu, takže z toho je závěr s jasným a dobrým úsudkem. To jsou věci, které jsou přímo v programovém prohlášení vlády a které vláda nesplnila. My tady jako opozice nemáme jinou možnost, jakým způsobem upozornit na takováto selhání.
Druhá věc, výběrová řízení v nemocnicích, včetně funkčního období - to je věc, kterou jsme předložili jako vlastní legislativní návrh Pirátů - čili zavedení pětiletého funkčního období, transparentní výběrové řízení, maximálně dvojí opakování mandátu ředitele v kuse na jedné nemocnici, aby nedocházelo k tomu, že tam někdo sedí dvacet, pětadvacet let, aby lidi trošku rotovali. To jsme předložili v rámci sněmovního tisku 833, ale když byla možnost vlády se k tomu postavit čelem, tak k tomu vůbec nikdo nevystoupil, nikdo neřekl, proč nechce ta výběrová řízení a proč vláda nedala podporu pro tento pozměňovací návrh, takže všechno zůstane při starém.
Budou se dělat nějaké pseudoprověrky NBÚ, které nemají žádnou vypovídající hodnotu, a hrozí nám, že budeme dál vyhazovat peníze z okna právě kvůli tomu, že nemáme řádně nastavené tyhlety záležitosti. Kdyby tam byl audit, který před každým jmenováním ukáže, a to na základě zprávy renomovaného auditora, co se tam dělo, jaké byly vybrané výdaje a tak dále, a vycházelo to z metodiky Ministerstva zdravotnictví, tak víme daleko víc a můžeme některé věci eliminovat.
Ono to samozřejmě není o tom, že bychom úplně vymýtili korupci - to nikdo asi není tak naivní - ale už když se díváte na to, jakým způsobem i v tomto konkrétním případě ti pachatelé se snažili využít prostor pro korupci, jakým způsobem jim házeli klacky pod nohy a protikorupční opatření v podobě registru smluv, v podobě zveřejňování účetních závěrek a v podobě zákona o svobodném přístupu k informacím, tak jsou to nástroje, které v praxi reálně fungují, zmenšují korupční prostor a současně odrazují pachatele trestné činnosti a zjednodušují odhalení, usvědčení a potrestání těchto pachatelů.
Třetí bod, ten se týká jednotných zásad pro kontrolní systém ve státních nemocnicích. My jsme měli jako Pirátská strana možnost se sejít i s manažery renomovaných nemocnic, kteří právě přicházeli do nemocnic třeba po tom, co tam byla nějaká korupční kauza, a snažili se tam dát do pořádku vnitřní kontrolní systém. To je věc, kde má ministerstvo zase máslo na hlavě, protože v každé takovéto instituci by měl fungovat vnitřní kontrolní systém a ministerstvo by mělo na základě příkazu ministra jednak stanovit, že v té nemocnici má být, a za druhé, že je kontrolován ze strany Ministerstva zdravotnictví, abychom měli jistotu, že schvalovací matice jsou nastaveny tak, že nekoncentrují informace a moc jenom u dvou osob v případě velkých, zásadních zakázek, které jsou natolik rozsáhlé, že z povahy věci se na nich musí podílet více osob. No a samozřejmě naprostým základem je vybírat si důvěryhodné lidi a být schopen využít všechny dostupné informační zdroje k tomu, abychom skutečně manažery těch nemocnic vybrali dobře.
Další opatření v rámci vnitřního kontrolního systému jsou předběžná hlášení operací nebo zakázek nad určitou hodnotu Ministerstvu zdravotnictví, třeba pět dnů předem, s lidsky srozumitelným odůvodněním podstatných skutečností, aby mělo ministerstvo možnost se doptat té nemocnice, proč nastavili kritéria takto, jestli je opravdu potřeba zužovat tu soutěž, nebo jestli naopak otevřené výběrové řízení není chybně nastaveno a nebylo by vhodnější použít jednání s tím jedním dodavatelem v rámci JŘBU pro vyjednání lepší ceny na trhu, kde neexistuje reálná soutěž a otevřené výběrové řízení by vedlo pouze ke zdražení celé zakázky a nehospodárnosti.
Takže to jsou věci, které by mělo ministerstvo řešit. Měli by identifikovat další skutečná rizika v rámci protikorupčního auditu sektoru fakultních nemocnic a potom se hloubkově zabývat tím, kde jsou ta skutečná rizika. Auditor je schopen to identifikovat, on si promluví s řadou lidí na různých pozicích a ti mu to samozřejmě otevřeně řeknou, jak to v těch nemocnicích funguje nebo nefunguje.
Zavedení metodiky veřejného nakupování, to už vláda schválila. Taky se to velmi pomalu dostává do... Respektive byla schválena strategie, ale ta metodika schválená nebyla, takže tam se to do praxe ještě zatím bohužel nepropsalo, protože se proti tomu postavili někteří vlivní zadavatelé.
Pak bychom mohli pokračovat, zveřejňování údajů o hospodárnosti, tam, kde to je rozumné, samozřejmě ne tam, kde to zasahuje do reálného obchodního tajemství. Toto je záležitost, které by se Ministerstvo zdravotnictví také mělo věnovat, a Poslanecká sněmovna by měla od pana ministra Válka slyšet jasné slovo o tom, jak dál bude v dané záležitosti pokračovat. Já se jenom podívám... Tak.
Bohužel se to netýká jenom Ministerstva zdravotnictví, ale týká se to i toho, aby vláda jako jeden tým pokračovala v úsilí o to, omezit korupci na Ministerstvu spravedlnosti, které má v gesci boj proti korupci, protože tam působí protikorupční rada vlády. Bohužel pan ministr Blažek první, co udělal, že zrušil pravidelné setkávání rady vlády pro boj proti korupci, takže dneska už se schází pouze k administrativním záležitostem nebo si vyřizují ty záležitosti přes e-mail.
Ale zase z logiky věci, to, co by občané očekávali, je, že po takovýchto závažných korupčních kauzách vystoupí ministr spravedlnosti s tím, že řekne: To a to a to a to se musí změnit, mám tady doporučení z rady vlády pro boj proti korupci. Tady nevystoupil vůbec nikdo, kdo by ukázal, kde jsou ty základní problémy, nevyužila se expertiza poradců, kteří jsou v radě vlády pro boj proti korupci. Zjevně ta rada vlády je zbytečná, protože žádná protikorupční opatření nepředkládá. Ostatně když se podíváte do akčního plánu pro boj proti korupci, tak to je vyloženě směšný dokument, kde se už mnoho a mnoho let hovoří o tom, že konečně dotáhneme zákon o lobbování, ale nic moc dalšího navíc tam bohužel nenajdeme.
Další opatření, které by mělo dělat Ministerstvo spravedlnosti, je samozřejmě něco dělat s majetkovými přiznáními, která každý z nás musí vyplňovat. My tady vyplňujeme jako politici spoustu papírů, manažeři státních firem nebo těch nemocnic taky musí vyplňovat spoustu papírů a tento případ jasně ukázal, že s těmi informacemi nikdo nepracuje, že nikdo nejde do hloubky. V tomto případě manažer motolské nemocnice, pan Budinský, měl nějakých 170 nemovitostí jenom po České republice, na které si nemohl legálně vydělat, a to vůbec nemluvím o tom, že měl ještě nemovitosti v Černé Hoře, v Kostarice. Dokonce se mluví o tom, že pan Ludvík má ulité peníze v Dubaji, kde to je nedohledatelné, takže to je prostě úplně neuvěřitelné, že ani s tím, co máme, tak nemáme nastavený ten systém tak, že bychom se dívali do detailu, že by to někdo kontroloval, jestli to vůbec sedí s katastrem nemovitostí. ***
