Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
Své dveře otevře již v září roku 2025. Nová budova školy umožní nejen lépe podporovat děti, ale také bude inspirací pro další školy. Tak tady úplně nevím, pro jaké školy to bude inspirace, protože my se tady bavíme o nějaké hranici 200 žáků.
Výstavbu realizuje zřizovatel díky dotaci z programu IROP 2021 až 2027 spolufinancovaného Evropskou unií - a podržte se - státním rozpočtem! Takže my tady na jedné straně vydáváme 57 milionů na 98 žáků a na druhé straně si tady říkáme o tom, jaká má být hranice, aby byly ty školy efektivní, a bavíme se tady o 200 žácích.
Vzdělávání na této škole se opírá o poznatky z neurobiologie a moderní vývojové psychologie, které zdůrazňují, že je při učení důležité stavět na vnitřní motivaci dítěte. Tu podporuje vzájemný respekt a rovné postavení dětí a dospělých založené na nenásilné komunikaci. Škola tyto přístupy aplikuje již nyní a díky nové budově se ještě více děti budou rozvíjet způsobem, kdy budou inspirovány ke změnám.
Jinak změna vzdělávání ze shora je údajně pomalá a těžkopádná, dnešní děti potřebují změnu již teď, než vyrostou. A samozřejmě po tomhle tom vzoru se začínají i ostatní obce v okolí pokukovat po někom dalším, kdo by jim také tímto způsobem zajistil vzdělávání. Takže na jedné straně my tady mluvíme o slučování škol, o svazkovém školství, o nějakých, řeknu, kapacitních hranicích, a na druhé straně investujeme finanční prostředky i ze státního rozpočtu do těchto malých škol.
Podle ministra školství je cílem změn dosáhnout větší efektivity ve financování provozu našich škol, protože dnes čelíme některým výzvám v oblasti školství, jako je například chybějící infrastruktura. Pokud nedokážeme nastavit dobře financování provozu, tak je vždycky obtížnější a obtížnější nalézt dodatečné prostředky, které by pomohly obcím tam, kde si samy pomoci nemohou, to je například dobudování infrastruktury škol tam, kde došlo k demografickým proměnám, jako je to kolem velkých měst. Ale já bych tady ráda informovala pana ministra školství, že to bylo v dřívější době. Dnes jsme v situaci, kdy i ve městech, jako jsou třeba ORP, máme tak drahé byty a tak drahé pozemky, že se nám ty mladé rodiny přesouvají na opravdový venkov a tam samozřejmě chtějí mít ty služby a chtějí mít alespoň tu mateřskou školu. Takže dnes se u nás na Brně-venkově dívají rodiny spíš na to, jak se ze své vzdálené obce od Brna dostanou nejblíž k dálnici a po dálnici potom do Brna. Takže to uvažování těch mladých rodin je trošku jiné, než jak jsme na to byli zvyklí taky v minulých letech.
A je potřeba si říct, kde potom ty malé obce, které mají 500, 1 000, 1 500 obyvatel, budou schopny tu mateřskou školu postavit? Z jakých finančních prostředků tu stávající mateřskou školu, kde mají jednu třídu, budou schopny dostavět? Takže pak dochází k takovým kuriózním situacím, jako že se zastupitelstvo obce začne zamýšlet nad tím, že kdyby zrušili tu jednu třídu mateřské školy a udělali z ní dětskou skupinu, tak z těch financí na dětské skupiny by byli schopni postavit vlastně další třídu. No, a do budoucna, kdyby náhodou ty dětské skupiny nebyly, tak vlastně z toho zas uděláme tu mateřskou školu. Jenomže když to potom propočetli, tak zjistili, že ten příspěvek, který platí rodiče při provozu mateřské školy, je daleko nižší než ten, který by platili v té dětské skupině. Takže zase zůstala tahle obec na mrtvém bodě a vlastně neví, jak s tou situací dál.
Za další, ty malé obce, co se dneska seznamují s developerskými projekty, kde se vlastně mají přistavovat další rodinné domy, si kladou si otázku, jakým způsobem nabídnou ty služby tady těmhletěm novým přistěhovalým rodinám?
Samostatnou kapitolou jsou potom situace, kdy máte na kraji obce průmyslový provoz, který koupí podnikatel a chce ho přebudovat na byty. A vy teď v obci, která má tu základní infrastrukturu, řešíte, jakým způsobem potom ty děti z těch bytů budou chodit do školy, protože vy tu kapacitu nemáte vůbec zajištěnu. Já se chci tedy zeptat, kde má to Ministerstvo školství potom ty finanční prostředky, které jsme schopni těm obcím nabídnout, aby uspokojily tu potřebu? Protože nemůžeme postavit byty a nemít k tomu tu základní infrastrukturu.
Za mě je třeba problém i v tom, že je potřeba myslet na to, že ta situace je opravdu v těch regionech rozdílná, a podívat se do těch jednotlivých regionů. Já rozumím tomu, že někde nám ta křivka demografická rapidně klesá, někde nám klesá jenom pozvolna. Takže když ta čísla potom zprůměrujeme, když si na Ministerstvu školství uděláme ty tabulky, tak máme jakýsi celkový obraz, ale ten potom v těch konkrétních regionech neodpovídá tomu, co řeší jednotliví starostové obcí a jaké mají problémy.
Ráda bych se ještě vyjádřila k tomu slučování škol, protože my jsme v situaci, kdy opravdu došlo k tomu, že v rámci slučování mateřských škol vznikly tyto celky, a tam se dodneška potýkáme, pane ministře, s těmi koncepčními problémy, a to je, že ta mateřská škola funguje od padesátých, šedesátých, sedmdesátých let, má nějakou budovu, má nějaké zázemí, je například u nás blízko chráněné přírodní památky a ten její program, třeba zdravá mateřská škola, se odvíjí od těch podmínek, jaké v té konkrétní mateřské škole jsou. A vy, když k takovéhle mateřské škole přičleníte školu z jiné oblasti v rámci města, která má úplně jiné podmínky, tak vlastně není možné ty vzdělávací programy nějakým způsobem spojit dohromady, ale prostě i ten ředitel cítí, že je potřeba, aby se rozvíjely ty programy tak, jak byly nastaveny. Samozřejmě s tím má problém Česká školní inspekce.
Já si dokážu představit, že kdyby se stavěla nová čtyřtřídní mateřská škola, tak tam samozřejmě začneme se vzdělávacím programem, který bude souviset s požadavkem, který předloží ředitel do konkursního řízení a který se bude líbit i zástupcům obce. Ale v okamžiku slučování škol, a to ještě mluvím o školách třeba v rámci jednoho města, ale v okamžiku, kdy třeba vidím svazkové školy, které u nás začaly vznikat, že mají od sebe deset a více kilometrů a jsou sloučeny po ten svazek, tak také by si rády udržely nějaký ten svůj koncept, a to si myslím, že bychom my měli vnímat i jako požadavek od těch ředitelek mateřských škol. Takhle to opravdu v té praxi funguje a měli bychom k tomu být citliví.
Vůbec tady nechci otvírat otázku, když ten ředitel má opravdu pod sebou takhle více mateřských škol, tak jakým způsobem vlastně probíhá to jeho přemisťování v rámci těch jednotlivých škol? Jestli mu zřizovatel koupí auto, kdo bude hradit náklady na benzín? Vlastně ta paní ředitelka bude v pondělí v jedné mateřské škole, v úterý bude v druhé mateřské škole, ve středu bude ve třetí mateřské škole, ve čtvrtek pojede na školení a v pátek bude mít dovolenou. Takže tady mně přijde, že se úplně rozpadá nějaký pohled vůbec na řízení těch konkrétních jednotlivých pracovišť. Protože pokud ten ředitel tam má potom řešit něco jako osoba odpovědná za provoz, za pedagogický proces, za nepedagogy, má mít svou vlastní vzdělávací práci pedagogickou, tak tohleto nemůže takhle fungovat.
Samozřejmě rozumím tomu, že my jsme se inspirovali ve svazkovém školství, ale to původní svazkové školství bylo nastaveno na to, že ty školy měly velmi nízkou naplněnost a docházelo k tomu, že to sloučení jim pomohlo před tím jednorázovým zrušením a případně, že jim ty kapacity klesly, tak se opravdu byly schopny spojit dohromady. Ale byly to obce, které byly vedle sebe, navazovaly na sebe. ***
