Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.10 hodin)
(pokračuje Zuzana Ožanová)
Opravdu jsou to vážné věci, domnívám se, že to nejsou drobnosti. Bude potřeba to projednat ve výborech. Ale já si myslím, že sami navrhovatelé by měli zvážit, zda opravdu chtějí takovýto návrh zákona projednat, že by to sami měli zvážit a návrh zákona stáhnout.
Zopakuji ještě jednu věc, co jsem říkala na začátku, že mě mrzí. Kde je pan ministr Rakušan? To se týká jeho. Tohle je věc spadající do jeho rezortu. Proč tu není? Stejně to zpracovávali jeho lidé. Proč se k tomu nevyjadřuje? Já jsem měla tolik dotazů. Omlouvám se, ale fakt mi budete schopni na všechno odpovědět? Já si myslím, že ne. Ale proč jste to předložili, jsem nepochopila. Chcete obcházet financování, chcete dopřát někomu peníze, chcete přenést výkon státní správy na jakési svazky. Prosím vás, to je pro mě jedna z nejproblematičtějších věcí. Přece jenom obec je veřejnoprávní korporace a svazek úplně veřejnoprávní korporací není. Takže není to z pohledu práva zcela dobře připravený návrh zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkný podvečer.
Já vám děkuji, paní poslankyně. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Jako další vystoupí pan poslanec Michal Kučera, připraví se paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, nebudu tak dlouhý jako má předřečnice, dovolte mi pouze pár slov. Možná úvodem řeknu, že tuto novelu zákona o obcích, která má ustanovit, respektive popsat, činnost dobrovolných společenství obcí, podporuji. Přijde mi, že se snaží řešit současnou situaci. Nicméně tady se neustále ukazuje - už jsme několik zákonů takhle projednávali v tomto volebním období a mnoho v těch minulých - že se snažíme řešit jeden důvod, proč nefungují obce jako takové, a to je samosprávné uspořádání v České republice. Pokud něco potřebujeme udělat, tak musíme najít odvahu k tomu, aby proběhla reforma samosprávného uspořádání.
Samospráva jako taková prostě v České republice nefunguje dobře a vidíme to na tom, že se tady vytvářejí právě, řeknu, takové specializované novely, jako je třeba tato novela. Že se tady vytvářejí různé svazky obcí, mikroregiony, místní akční skupiny a další, které se právě snaží nahradit - a dělají to mnohdy dobře - chybějící samosprávný mezistupeň mezi malou obcí, která má třeba 150 obyvatel, a krajskou samosprávou, respektive krajskou radou. Mezi tím není vůbec nic. Takže obec někde na hranicích kraje vzdálená 2,5 hodiny jízdy do krajského města má nejbližší samosprávné zastání právě v krajské radě.
Není tomu tak u státní správy. Státní správa má skutečně ten mezistupeň, ta si ho zachovala, takže tam zůstal zachován stupeň v podobě takzvaného oerpéčka. To znamená, existuje krajský úřad, oerpéčko a pak ona malá obec, kde tam chudák paní starostka či pan starosta se snaží řešit vše od kanalizace přes osvětlení silnice. Nevím, co všechno mu patří. Častokrát spravují katastry, které jsou větší než statutární města. Obec o 150 obyvatelích s velmi malým zastupitelstvem a katastr větší než třeba statutární město Chomutov. To je příklad třeba konkrétně z Krušných hor.
Pokud nenajdeme odvahu k této reformě, k reformě samosprávného uspořádání České republiky - z mého pohledu to je zřízení právě toho mezistupně nějakého samosprávného regionu - upozorňuji, nepleťme si to s výkonem státní správy, to znamená s tím, co dneska v současné době dělá oerpéčko - nechť to je třeba na hranicích toho takzvaného oerpéčka, ten samosprávný celek - tak to nikdy nebude fungovat tak, abychom spravovali ten region skutečně řádně a odpovědně.
Já to říkám i z pohledu toho, že jsem v minulém volebním období byl krajským radním pro regionální rozvoj a na tohle jsem narážel skutečně dnes a denně. To znamená, záměry, které se týkají třeba regionálního rozvoje, skutečně narážely na to, že ti starostové - fakt odvádějí velmi dobrou práci, všechna čest - měli své kapacitní limity. Měli své limity, které byly dány velikosti toho úřadu, který je u těchto obcí skutečně minimalistický. Tam je minimum administrativních pracovníků. Často tam jsou dále už jenom neuvolnění zastupitelé nebo neuvolnění místostarostové, takže skutečně tam je minimum lidí, kteří mohou vykonávat samosprávnou činnost.
Takže vnímám tuto novelu tak, že se snaží toto nějakým způsobem řešit. Je to takový, jak jsem říkal, půlkrok k tomu, aby se to řešilo jednou provždy. Jednou provždy to vyřešíme skutečnou reformou. Máme nějakých 6 254 obcí v České republice. Je to naprostý světový unikát. Pokud se chceme na ten region skutečně dívat ze samosprávného pohledu, tak dříve nebo později do toho budeme muset říznout. Vím, že se ozve celá řada starostů, že budou mít třeba obavu, že tím zanikne nějaká jejich svoboda, samostatnost. Myslím si, že to takhle není. Že to naopak je tak, že se budou účastnit právě na rozhodování v regionu. Ta forma se dá určitě nějakým způsobem najít tak, aby vyhovovala všem. Určitě to bude muset být po nějaké důkladné diskusi. Nebude to moci být děláno nějakým administrativním rozhodnutím ministra či Sněmovny, ale dříve nebo později k tomu dojít musíme.
Ono to samozřejmě už tady možná i zaznělo, protože částečně se to snaží řešit tato novela. Ono se to týká školství. Týká se nějakých spádových škol, optimalizace dopravy školních autobusů a dalších. Samozřejmě zřízení třeba nějakého, nevím, zdravotního centra, pokud se tam třeba dohodnou. Ale také jak jsem říkal zejména třeba toho regionálního rozvoje. To znamená, dívat se na ten region jako na jeden celek. Dneska se na to díváme bohužel jako na soubor jedenácti, patnácti či dvaceti samosprávných obcí, a cokoliv tam chceme rozhodnout, cokoliv tam chceme...
Jenom řeknu takovou banální věc, jako je vycházková trasa. Tak třeba z pohledu kraje ti starostové přijedou na kraj, pobaví se o tom. Je jich dvacet, všichni to odsouhlasí. Jenomže to znamená vrátit se domů, vrátit se do své obce. Tam proběhne dvacet zastupitelstev, dvacet rozhodnutí, dvacetkrát se řekne ano. Takže máte už půl roku někde pryč, protože zastupitelstva těch malých obcí se samozřejmě nescházejí každý měsíc.
Takže je to opravdu nepružné, je to nefunkční, je to neefektivní. Pomíjím finanční stránku. Tady někdo zmiňoval, že tam to bude náročné. No, finančně náročné to je teď, jak to je. To znamená, že cesta k tomu rozhodnutí je opravdu velmi kostrbatá a nejednoduchá. Takže za mě tato novela smysl má. Snaží se v rámci možností řešit a odstranit největší vady právě při samosprávných rozhodnutích v regionu. Věřím, že příští či další Sněmovna najde odvahu k tomu, aby otevřela to, jakým způsobem nově uspořádat samosprávné uspořádání České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Je zde jedna faktická poznámka paní poslankyně Zuzany Ožanové. Potom je v obecné rozpravě přihlášena paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Děkuji kolegovi za jeho názor. Poslední věta mi pomohla, jak začít tuto svoji faktickou připomínku. Samosprávné rozhodování, to by bylo fajn, kdyby tato novela řešila samosprávu, ale tato novela neřeší jenom samosprávu, ale výkon státní správy. V tom je docela problém, protože bych byla ráda, aby dříve než v závěrečném slovu zástupce navrhovatel řekl, jak to tedy bude s tím financováním.
Když to zopakuji: společenství obcí se může svěřit výkon státní správy a pak na něj obdrží z rozpočtu příspěvek. Já jsem se ptala, zda, když obdrží příspěvek, který samozřejmě jiná obec už obdržela na totéž, bude té obci vzat a použit tady. Protože když se svěří nějaký státní výkon, tak se někde vezme. Jak to bude s těmi finančními toky? A taky vysvětlení toho, že společenství obcí může být poskytnut ze státního rozpočtu příspěvek na činnost. Na to, že já se domnívám, že je to obcházení rozpočtového určení daní. Možná by chtěla tyto věci vyřešit ještě dřív, než se dostaneme k závěru projednávání tohoto tisku. ***
