(pokračuje Martin Baxa)
Myslím, že vydržela ten test desetiletími, která od té doby uplynula, a myslím si, že je kompatibilní to, aby média veřejné služby prováděla úpravu toho, co je obsahem jejich vysílání a jaké prostředky k němu využívají v technologickém vývoji, a přitom se stále držela dikce toho zákona. To znamená, já jsem přesvědčený o tom, že dneska můžou média veřejné služby využívat internetové aplikace, mohou používat on-line vysílání a stále se drží toho, co je definice veřejné služby z počátku devadesátých let. To je velmi významný rozdíl a já si skoro dovolím říct, že si trvám na tom, že v tomto ohledu oba ty zákony překonané nejsou a že lze je použít jako základnu, tak jako k tomu o deset let později se přidaly kodexy obou médií veřejné služby. Zjednodušeně řečeno, technické prostředky nemění smysl médií veřejné služby v 21. století.
Na to navazuje - a znovu si povzdechnu nad tou nenažranou hydrou pana předsedy Babiše - bezpochyby i debata o financování médií veřejné služby. Určitě existuje dnes v rámci nejen Evropské unie, ale členských států EBU, European Broadcasting Union, mnoho způsobů, jak lze financovat média veřejné služby. Patří k nim poplatky, patří k nim financování ze státního rozpočtu, patří k nim různé daně, které v některých státech jsou. I v rámci těchto jednotlivých modelů se postupně proměňují způsoby platby a nelze jednoznačně vyloučit nebo nelze vyloučit, není důvod k tomu, aby se vylučovalo to, že se může do budoucna proměnit i financování médií veřejné služby v naší zemi.
Já si jenom po těch letech, kdy se touto problematikou zabývám, dovolím k tomu dodat, že financování prostřednictvím poplatků je podle mého názoru správné, funkční, zajišťuje dlouhodobou stabilitu financování médií veřejné služby a nezatěžuje nad únosnou míru občany.
Financování ze státního rozpočtu lze zavést. Pak když pan kolega Nacher hovoří o tom dvojím metru, tak jenom dodám, že na straně jedné lze volat po tom, aby média veřejné služby byla financována ze státního rozpočtu, ale pak není možné tvrdit, jak jste, pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, zmiňoval v jiné části vašeho projevu, že bychom měli přistoupit k modelu dálniční známky. To znamená, využívají ti, kteří platí. To tady, pokud bude financování ze státního rozpočtu, tak jak vy navrhujete, tak jednoznačně platí všichni, nikoliv jenom ti, kteří tu službu využívají. Pak neplatí to, co je o dálničních známkách, ten příměr. Ze státního rozpočtu znamená, že z daní placených všemi občany, z daní, které odvádějí firmy, se prostě odebere část, která se použije na financování médií veřejné služby. (Poslanec Nacher namítá z lavice před řečništěm.) No, proto já si myslím, že je to v tom rozpor a dvojí metr.
Já jsem přesvědčený o tom, že financování prostřednictvím poplatků je správné. Vůbec netvrdím, jak tady někdy se v těch vystoupeních pokouší někteří kolegové zdůrazňovat, že v jiných členských státech toto neexistuje nebo že bych to popíral, bezpochyby existuje, funguje, ale tak zásadní změně musí předcházet nějaká věcně, dobře míněná debata, která ve stínu nenažrané hydry se vést nedá. Takhle to... Já vím, že vy to nemůžete přiznat, já vím, že nemůžete ovlivnit to, jak vystupuje pan předseda Babiš, nemůžete jakýmkoliv způsobem oponovat tomu, co on říká. Prostě slova o tom, že média veřejné služby jsou nenažranou hydrou, jak zmiňoval v listopadu, že se tam bezhlavě utrácejí peníze, tak pak nemůžou být seriózním základem pro to, aby se zásadně změnilo jejich financování, což je opravdu velká a významná změna, která by vyžadovala nějaký elementární soulad politické scény na takovém kroku. Ale ano, takové modely financování existují, mají svoje přednosti, mají svoje nevýhody. Já jenom dodávám, že já jsem nenavrhoval žádnou strukturální změnu z toho důvodu, že si myslím, že poplatky jsou ve stávající podobě funkční a budoucí přestavba médií veřejné služby by vyžadovala určitě hlubší a jinak nastavenou debatu, než se děje v současné době.
Je plně legitimní - a to chci zdůraznit - že jiná než média veřejné služby mají plný nárok na to, aby se k tomu procesu aktivně vyjadřovala. Jenom také připomenu, že náš původní návrh ze září roku 2023 byl podroben velmi ostré kritice ze strany soukromých médií. My jsme následně vedli s nimi mnohaměsíční, velmi intenzivní, hlubokou debatu v pracovních skupinách, které vedl můj náměstek Michal Šašek, i já jsem se do toho procesu zapojil. Výsledkem je, bych řekl, významně modifikovaný návrh, ten, který je teď předmětem jednání Poslanecké sněmovny a který už je tedy ve třetím čtení, a také ta takzvaná velká mediální novela není jenom zákonem o České televizi a o Českém rozhlasu ve smyslu nastavení podmínek. Obsahuje řadu ustanovení, která kompenzují v jistém slova smyslu a v jisté míře to, že se zvýší příjem médií veřejné služby z navýšených poplatků, ať už je to - o čem tady hovořil Andrej Babiš - stanovení stropu na sponzoring. My jsme připraveni akceptovat poslanecký návrh kolegů Rudolfa Salvetra a Petra Bendla, takže dojde k obchodnímu omezení obchodního podnikání Českého rozhlasu.
Chci jenom zdůraznit, že u toho financování a u té role veřejné služby nebo naplňování veřejné služby veřejnoprávních médií hraje významnou roli zachování stability na mediálním trhu a to, aby i nadále po této reformě nebyla soukromá média v nějaké nevýhodnější pozici. Jenom chci zdůraznit, že jsme od začátku jednoznačně odmítali návrhy na to, aby se nedostatečné financování veřejnoprávních médií kompenzovalo tím, že by se významně zvýšil prostor pro reklamu, která už je v současné době omezená, protože to by naopak narušovalo nějakou stabilitu na tomto mediálním trhu, protože soukromá média jsou financována pouze z reklamy. My naopak v tomto návrhu nebo v našem návrhu, ve velké mediální novele, do značné míry... nebo ne do značné míry, do nějaké míry omezujeme obchodní podnikání médií veřejné služby jako jistou kompenzaci tomu, když se navýší poplatky.
Co se týká těch memorand, jsou důležitá. Ano, obě jsou textově jiná, prostředí rozhlasu a prostředí televize k tomu přistupuje jiným způsobem. Je to také z našeho pohledu velmi vstřícné gesto v tom smyslu, že ten zákon předpokládá, že teprve po jeho schválení, nabytí účinnosti (se) začne na těch memorandech pracovat. My, abychom ukázali, že myslíme zcela vážně to, že na plnění veřejné služby se... nebo na vyjádření k veřejné službě se mohou podílet všichni aktéři, naplňujeme tím, že se na těch memorandech začalo intenzivně pracovat už v současné době.
Schválení memorand, respektive to, aby memoranda nabyla účinnosti, se děje podpisem ministra, nicméně klíčové je schválení v mediální radě. Ministr v té naší konstrukci zákona žádným způsobem nemůže měnit obsah toho memoranda, protože tu schvalovací kompetenci má rada toho příslušného veřejnoprávního média. Podpis ministra slouží k tomu, mimo jiné, aby ministr kultury, který stojí podle zákona v čele rezortu, který je zodpovědný za legislativu v mediálním prostoru, fakticky konstatoval a tímto podpisem řekl, že to memorandum se pohybuje v parametrech zákona o České televizi a o Českém rozhlasu. Je to možná zdánlivá drobnost, já ji považuju za velmi důležitou.
Současně ale je tam nastavena bezpečnostní pojistka, abych tímto způsobem řekl. Pokud ministr to memorandum nepodepíše, tak memorandum prostě není přijato a médium veřejné služby postupuje podle stávající legislativy. Není tam tedy žádný nástroj, který by fakticky zvyšoval roli exekutivy v možnosti tlaku na veřejnoprávní média. Je to velmi pečlivě ošetřeno. Ve chvíli, kdy ministr to memorandum podepíše, memorandum nabude účinnosti, média veřejné služby se mají podle něj řídit a může být důvod k návrhu na odvolání generálního ředitele, pokud to memorandum naplňovat nebude. Pokud ale to memorandum existovat nebude v tom smyslu, že jej ministr nepodepíše, pak postupují nebo vykonávají svou funkci generální ředitelé podle platné legislativy a nedojde k tomu, že by měla exekutiva jakýkoliv tlak na veřejnoprávní média. ***
