(pokračuje Patrik Nacher)
Prostě není možné, aby ten poměr byl, že jejich zastoupení potom tam v tom médiu je poloviční. Ne, ani... víc než poloviční oproti největšímu klubu. Já rozumím tomu, že se to dá různě vysvětlit. Já jsem četl reakci Českého rozhlasu, že tam byly mimořádné události, volby, povodně, že se neřeší, jestli někdo třeba to pozvání nepřijal a tak dále a tak dále. I kdybych všechno tohleto sečetl, tak ten poměr furt mi to nevysvětlí, že subjekt osmnáctkrát menší má zastoupení poloviční. To, i kdyby se to vysvětlovalo zleva, zprava, byly dvoje volby a troje povodně... To se nám potom nedivte.
V momentě, kdy vy otočíte o 180 stupňů, tak se nemůžeme zbavit dojmu... Ono to je i lidsky pochopitelné, protože vy to potom stavíte do role, že vy jste ti správní, co chcete pomoct veřejnoprávním médiím, a my, kteří setrváváme na původním názoru koalice a pana ministra kultury - a teď se na to zapomnělo - tak my jsme ti špatní, protože nám jde o to, aby oni neměli peníze, nemohli se věnovat svojí práci a podobně. No, a v té chvíli samozřejmě tyhlety narativy fungují a lidsky je pochopitelné, že se to potom promítá do té práce, takže to je odpověď na tu první věc, která mi tam vadí. To je ten politický vliv na Českou televizi, to jest, že za mě ji má ten, kdo navrhuje vyšší poplatky, protože se těm veřejnoprávním médiím a těm novinářům chce zalíbit, a ten, kdo je proti, tak ten je ten špatný.
Takhle to je, to je měřitelné, ať už se bavíme o účasti, tak i, řekněme, tom pocitu, když tam člověk jde. Já mám tu zkušenost. My jsme se tady bavili, tady je jedna kauza za druhou. Já to nebudu měřit, kolikrát se o tom mluvilo v Událostech, komentářích, já jenom jeden příklad, co si vzpomenu z minulého volební období. Čapí hnízdo, pamatuju si, tenkrát tiskový mluvčí mi volal, jestli bych tam nešel v pátek, protože to Čapí hnízdo jelo čtyři dny po sobě, od pondělí do čtvrtka furt a už se tam vystřídali v zásadě všichni poslanci, tak jsem přišel na řadu. Tak mi ukažte někdy takový příklad u kauzy, která běží teď - Dozimetr, Motol, támhle, tohle, kampelička - tak je tam jednou jedna reportáž a tím to končí, ale aby to byl soustavný tlak... Fakt to bylo celotýdenní, já si to pamatuju moc dobře. To prostě... Ta srovnání, to je úplně evidentní, takže za mě to není jenom o tom, co tam je, ale často co v těch veřejnoprávních médiích není. Já bych s tím politickým tlakem byl velmi opatrný.
Naproti tomu, když to napojíte na státní rozpočet, dáte tam nějakou indexaci, nějaké procento, tak v té chvíli do toho nikdo nemusí sáhnout roky. Kdo do toho sáhne, tak tím prozradí, že chce ovlivňovat veřejnoprávní média tím, že chce to číslo snížit, zvýšit a podobně.
Jak říkám, podobně jako to funguje, paní ministryně, u těch 2 procent. Je to tam nějak dané a hotovo.
Zatímco tady to má evidentně ten vliv, takže já si myslím, že vy do nás promítáte svoje motivy, že vy tím, že takhle těsně před volbami to tady řešíte.... Já ještě řeknu další potom aspekt, to, že se to nenotifikovalo v Evropské komisi, tím se to o další tři měsíce prodloužilo, aby to bylo úplně u těch voleb, to už se vám nechtělo, tak tím, jak se blíží volby, tak podezření je za mě na místě.
Druhá věc, definice veřejnoprávní funkce, definice veřejnoprávních médií. Ta původní je... nebo ta současná původní je z roku 1991. Pan ministr to určitě zná, já ji mám tady (Hledá v materiálech.), to je ten zákon ještě České národní rady, který v § 3: "Česká televize naplňuje veřejnou službu v oblasti televizního vysílání, zejména tím..." a tak dále a tak dále. Já říkám, aby předcházela té debatě o navyšování koncesionářských poplatků debata o té definici, protože za těch třicet čtyři let se toho spousta věcí změnila. Vznikly komerční televize, tehdy nebyly, máme tady různé - internet, tenkrát nebyl - aplikace, různé platformy, možnosti, to znamená, že je podle mě potřeba tohleto přizpůsobit a zmodernizovat to. Na základě teprve toho - to je přece ten pravicový postup - nejdřív definuju, co od někoho chci a vyžaduju, jaká je společenská poptávka, pak to tam spočítat, kolik by to stálo aspoň přibližně, kolik lidí to musí naplnit, a pak podle toho řeším to financování: snížit poplatky, zvýšit, napojit to na státní rozpočet a tak dále a tak dále. A ne opačně. Tady se jde úplně opačnou cestou. Argumentuje se, že se patnáct let nezvyšovaly poplatky - souhlasím, to nezpochybňuju - ale zároveň se promlčuje, že se třicet čtyři let neměnila ta definice, která tam je.
Já jsem původně myslel, že to budeme řešit v tom memorandu, a to se nestalo, protože memorandum je fahrplan na nejbližších pět let. Já jsem si ta memoranda četl a tam dokonce jsou takové ty myšlenky, že by se z nich dalo vyjít, jak definovat veřejnoprávní funkci, ale fakt je to vnímané jako plán na nejbližších pět let pro Český rozhlas i Českou televizi. K tomu memorandu se ještě dostanu.
Mimochodem, ta memoranda jsou ale úplně odlišná - já nevím, pan ministr je zná samozřejmě - takže to je hrozně zajímavý moment, protože u České televize je to popsáno nějakým jiným jazykem, spíš takový obecný pohled nějakých úkolů, zatímco u Českého rozhlasu je to po jednotlivých kanálech, co mají jednotlivé kanály dělat a jaký mají plán, takže to je hrozně zajímavé, že i to memorandum, které má být nějakým vodítkem, tak obě dvě veřejnoprávní média pojala úplně jinak. Ty texty jsou úplně odlišné. Nevím, jestli mám poslední verzi, ale je to tak.
To znamená, mně tam chybí a nám tam chybí ta definice veřejnoprávní služby.
Tady bych chtěl vyvrátit jednu dezinformaci, protože my říkáme, že by... protože jeden z těch návrhů je, že by se to platilo ze státního rozpočtu, protože už dneska tím návrhem z toho děláte kvazi daň tím, že to rozšiřujete, ten okruh osob. Rozdíl mezi poplatkem a daní je v tom, že poplatek platím za nějakou jasně definovanou službu - já vždycky říkám příklad dálniční známky, teď už to tady používá kdekdo, nebo dáte poplatek za výměnu občanského průkazu a tak dále - naproti tomu daň je nějaká obecná, která jde do rozpočtů a pak se použije na něco, o čem rozhodne politická reprezentace. Tady v tomhletom případě ovšem tím rozšířením okruhu osob to budou platit i ti, kteří tu službu prokazatelně nekonzumují, protože se to rozšiřuje i na majitele různých chytrých zařízení. Ta souvztažnost s tím, že se koukám nebo nekoukám na televizi nebo neposlouchám rozhlas, je tam nulová.
U těch firem úplně totálně. To přece musíte mít - tady vidím dva pravicové, TOP 09 a ODS - to přece musíte od těch firem slyšet, jak souvisí počet zaměstnanců s platbou? No, vůbec nijak, tam ta souvztažnost je úplně... Tam je minusová. Tam dokonce, jak jste z toho vyňali firmy pod 25 zaměstnanců, tak to často můžou být třeba restaurace, kam naopak právě člověk jde, aby řešil... aby se třeba díval na nějaký televizní přenos, tak tam teoreticky na televizi koukat může, v té restauraci, ale když jste někde v nějaké továrně - má 500 zaměstnanců - tak tam ani u sebe ta chytrá zařízení ti lidé vůbec nemají nebo to neslyší, není tam signál, jsou úplně někde jinde, věnují se fakt něčemu jinému, nesledují to, a přesto platí podle počtu zaměstnanců. Jaký to dává smysl? ***
