(pokračuje Tomio Okamura)
Tak, podívejme se na Českou televizi také z hlediska členství v mezinárodních organizacích. "Česká televize je členem několika mezinárodních organizací. Mezi ty patří Evropská vysílací unie, která sdružuje evropské rozhlasové a televizní vysílatele veřejné služby, dále Celosvětové sdružení vysílatelů veřejné služby, Evropské sdružení regionálních televizních studií veřejné služby a další organizace sdružující vysílatele z různých důvodů, televizních archivů, hudby, televizních poplatků a tak dále. Například členství v Evropské vysílací unii znamená jednak přijetí společných hodnot veřejnoprávních vysílatelů, ale i spolupráci mezi nimi, jako například výměna obsahu. Česká televize také organizuje Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha. Ten probíhá nepřetržitě od šedesátých let a patří k nejstarším televizním festivalům v Evropě.
Stanice České televize, tak Česká televize se snaží plnit vysílání na šesti programech - ČT1, ČT2, ČT24, ČT4 sport, ČT:D a ČT art - přičemž poslední dva se dělí o jedny vysílací frekvence.
ČT1 je stanice s pestrou škálou žánrů, širokým záběrem na publikum. Je to stanice pro rozmanité cílové skupiny, měla by něčím oslovovat téměř každého diváka. Také nabízí největší podíl zábavy ze všech stanic. Mluví se o ní jako o hlavní a je nejsledovanější.
ČT2 se zaměřuje na menšinového diváka, mnohdy se dá mluvit o náročnějším publiku. Snaží se především vzdělávat, rozvíjet kulturní vědomí, vysílat i jiná témata ve smyslu takových, která nejsou vždy mainstreamová a nutně musí (nemusí?) zaujmout širokou diváckou obec.
ČT24 je zpravodajský kanál. Spuštěn byl v roce 2006 a postupně získává své publikum. Po šesti letech existence zabírá v celodenní sledovanosti více než 5 procent diváků. Poskytuje celodenní zpravodajský servis domácího i světového dění. Doplní ho analýzy, rozhovory, komentáře, pořady specializované na historii, kulturu, ekonomiku, regiony a další. Při významných a mimořádných událostech poskytuje přímé přenosy.
ČT4 je sportovní program vysílající rovněž od roku 2006. Věnuje se rozmanitým sportům. Vysílá živé přenosy a záznamy ze sportovních událostí, sportovní zpravodajství, dokumenty a specializované pořady, a to jak nové, tak archivní.
ČT:D cílí na dětské publikum. Vysílá od konce srpna 2013 a denně je dostupná. Vysílá jak pořady převzaté ze zahraničí, tak vlastní tvorbu. Je na místě zmínit, že vysílání pro děti v televizi začalo už v listopadu 1953. Od roku 1964 se začal, tehdy ve čtvrteční odpoledne, vysílat tradiční pořad Večerníček. Skrze ČT:D chce Česká televize poskytovat celodenní nabídku pro děti.
ČT art je kanál zaměřený na kulturu. Stejně jako ČT:D byl spuštěný koncem srpna 2013, a protože se s ní střídá jedny kmitočty, vysílá od osmé hodiny večer do rána. Poskytuje rozmanité pořady o umění. Diváci na ČT art mohou sledovat filmy, záznamy a přímé přenosy z koncertů a divadel, dokumenty a různé magazíny.
Vedle stanic má Česká televize ještě speciální oddělení nových médií. Tento úsek se stará především o webové stránky České televize a jednotlivých stanic, iVysílání (s) živým vysíláním i archivem pořadů, fotobanku, teletext, mobilní aplikace a sociální sítě."
Moje poznámka: Jak už výše zmínila autorka, je otázka, nakolik je účelné mít tolik tematických stanic nejen proto, že ČT pak sjednocuje a rodina si u ní má méně důvodů posedět jako celek, ale v čase, kdy na internetu si každý najde ihned a většinou zdarma to svoje, je snaha České televize mít co nejvíce tematických kanálů naprosto zbytečná a drahá. V podstatě drtivou část toho, co ČT poskytuje, dávají komerční stanice nebo internetová média pro veřejnost prakticky zdarma, přesněji za výtěžky z reklam, a to včetně skutečně velmi kvalitní produkce. Například přírodopisné, historické nebo vědecké dokumenty na kanálu Prima ZOOM jsou od prestižních produkcí a v nejvyšší kvalitě.
Otázka by měla znít, co chceme od veřejné služby jako základ a minimum. Nepochybně zpravodajství, ale vyvážené, veřejnou diskusi, opět vyváženou a objektivní, se zástupci všech názorů a bez dehonestace vybraných názorů a jejich nositelů. Samozřejmě to je kultura, umění a program pro děti, zábavné, vzdělávací, ale bez ideologie a propagandy vybraného pětinázoru. To si myslím, že jsem tady shrnul situaci zase z jiného pohledu a odpověděl jsem i na otázku, co vlastně chceme od veřejné služby jako základ a minimum, ale zároveň samozřejmě vidíme, že to Česká televize v současné době nenaplňuje.
Pojďme se podívat na to, co je tedy ta vyváženost ve vysílání, protože to je velice důležitý moment a k tomu se tady musím zmínit. Jeden z termínů, který se nám tu opakuje, je vyváženost a objektivita. Je to požadavek, který na televize rádia kladou zákony, bude proto dobré ujasnit si, co to je, ta vyváženost a objektivita. Dovolím si proto využít publikaci z nakladatelství Grada Publishing od autorů Jana Křečka, Vlastimila Nečase, Ivana Vodochodského a Jana Miesslera s příznačným názvem Vyváženost ve vysílání:
"Analytická a regulační praxe rozhlasového a televizního vysílání v České republice dosud neměla k dispozici ustálený výklad konceptu objektivity a vyváženosti, a nemohla proto zohlednit klíčový požadavek vysílacího zákona, aby nebyla vcelku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.
Tento stav dlouhodobě generoval nejistotu na straně vysílatelů, nespokojenost na straně politických aktérů a nedůvěru na straně veřejnosti, protože ve věku sociálních sítí stoupá význam vysílacích médií, a to zejména těch veřejnoprávních. Pro provoz veřejné sféry a racionální celospolečenské debaty, které se bez legitimity založené na kvalitním a vyváženém pokrytí politiky, dlouhodobě neobejdou.
Předkládaná publikace má ambice tento neuspokojivý stav řešit jak detailním výkladem stěžejních teoretických východisek, tak i navazující metodikou pro provádění kvantitativní obsahové analýzy vysílání. Je určena klíčovým aktérům české vysílací a regulační praxe: zaměstnancům veřejnoprávních i soukromých vysílatelů, regulačním orgánům a analytickým pracovištím. Své uplatnění najde při profesní přípravě budoucích žurnalistů a mediálních analytiků, stejně jako v debatách veřejnosti a jejich politických zastupitelů.
Publikace vznikla jako hlavní výstup grantového projektu Vyváženost v rozhlasovém a televizním vysílání společného řešitelského týmu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti Newton Media."
Takže nejprve "teoretická a metodologická východiska. Objektivita a vyváženost patří k notoricky známým požadavkům, jejichž vnímaná potřeba a následné vyžadování daleko přesahuje komunitu mediálních studií a jejich doménu normativních teorií médií. Jakkoliv se konkrétní představy o objektivitě a vyváženosti liší napříč politickými systémy a mediálními krajinami a bývají vztahovány jen na některé typy médií a obsahů, fundament zůstává stejný: bez jejich uplatnění a vyžadování není demokratické, svobodné a pluralitní společnosti. Každé politické řízení, které se hodlá za demokratické, svobodné a pluralitní deklarovat, musí nutně předjímat existenci veřejnosti a s ní spojenou existenci veřejného prostoru, v němž mohou názory a argumenty nejenom zaznívat, ale současně jsou i slyšet, v němž se svobodně setkávají rozdílné názory, argumenty a politici, kde se společně dospívá k návrhům politik a kde je síla hlasů oceněna od politické a ekonomické moci." ***
