Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.50 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Ve Sněmovně byly relevantnější zákony, takže mě vlastně mrzí - a viděli jsme to teď v několika rozhodnutích Ústavního soudu - že věc s dopadem na 10 milionů lidí v České republice je šoupnutá přílepkem do zákona, který s tím vůbec nesouvisí, a ohrožuje to vůbec legitimitu toho kroku. (Předsedající: Čas.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. Jakub Michálek je dalším přihlášeným k faktické poznámce. Prozatím poslední, který má faktickou poznámku. Vaše dvě minuty, pane předsedo, prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mě tady opravdu pobavilo to, že by skutečně někdo měl přemlouvat ministry, aby dodrželi zákon, v tomto případě zákon o právu na digitální službu. Samozřejmě že si může vyžadovat reporty, ale vždyť jste to viděli, ty reporty jsou veřejně dostupné. Ty reporty jsou jasné a ukazují, že konkrétní ministerstva selhávají. To, v čem je problém, je, že tam není politický tlak, a ten musí být opřený o toho, kdo má většinu ve vládě. To je přece jasné, to je politická základní škola.
Zpátky k těm interpelacím. My tady nejsme skutečně od toho, abychom probíhali historii. Měli bychom hledět do budoucna a řešit problém, který je obsažený v té interpelaci, a to je nabytí účinnosti zákona o právu na digitální službu a jeho odkladu. Co je základní problém, že tady zkrátka nejsou přítomni na interpelace - které jsou ústavním institutem, upravuje je ústava v čl. 53 - zodpovědní ministři, nenesou tu zodpovědnost. Podle naší ústavy se má vláda zodpovídat Poslanecké sněmovně. Ale ti zodpovědní ministři - Marian Jurečka, Vít Rakušan, ti, kteří tam mají ty nuly, to 1 procento, ta 2 procenta - zkrátka dneska nedorazili a nedorazili ani minule, ani předminule a nebyli tady, ani když se projednával ten zákon. To tady jenom zběsile načetli a utekli. Kdyby si to dokázali obhájit a vysvětlit, proč se to takovýmto způsobem zaseklo, tak si to samozřejmě vyslechneme a možná jim dáme za pravdu. Ale oni tyto věci nevysvětlili, tudíž nám tady v naší republice nefunguje základní princip odpovědnosti vlády vůči Parlamentu, protože ty interpelace jsou blokovány.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji panu předsedovi za dodržení času. V tuto chvíli to byla poslední faktická poznámka. Pořád se nacházíme v obecné rozpravě. Pokud vidím, že se už nikdo do obecné rozpravy nehlásí, končím rozpravu.
Zagonguji a přivolám kolegy z předsálí, poněvadž budeme hlasovat o návrhu pana poslance Ivana Bartoše o nesouhlasném stanovisku na písemnou interpelaci. Písemné stanovisko mu poslal pan premiér Petr Fiala. Takže v tuto chvíli přivolám ještě kolegyně a kolegy.
Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování číslo 213 bylo přihlášeno 88 poslankyň a poslanců, pro 55, (proti 13). Tento návrh byl přijat.
Končím tuto interpelaci, děkuji.
Pokračujeme dále. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek odpověděl na interpelaci poslance Jakuba Michálka ve věci průtahů v kauze Dozimetr. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 896.
Zahajuji rozpravu a vidím, že se do ní hlásí pan předseda Michálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem interpeloval pana ministra spravedlnosti, abychom soustředili pozornost k tomu, jak probíhá vyšetřování a rozkrývání kauzy Dozimetr. Je to jedna z největších a nejexponovanějších politických kauz a naše společná historie tady v České republice s naším justičním systémem je taková, že v případě takovýchto exponovaných kauz trvají trestní řízení rekordně a pozoruhodně dlouho, zejména pokud se týkají činitelů, kteří se podílejí na vládě. Proto jsem byl velmi překvapen tím, že v kauze Dozimetr příslušný soudce si nejprve studoval několik měsíců spis a potom po těch několika měsících, co si studoval spis, zjistil, že by vlastně mohl být podjatý, protože se účastnil výslechu jednoho ze svědků v přípravném řízení jako soudce. Což samo o sobě nedává smysl samozřejmě. Pokud byste zjistili, že tam je důvod k podjatosti, tak to uděláte předtím, než si začnete studovat spis a nebudete čekat několik měsíců. No, a potom o tom návrhu rozhodoval samozřejmě příslušný Senát a ten dospěl k závěru, že podjatý nebyl. Takže se to vrátilo zpátky zase tomu soudci na stůl.
Nechci spekulovat, jestli se toho chtěl zbavit, jestli se toho bál. Ta kauza má velmi zvláštní souvislosti. Všichni jsme určitě zaznamenali příběhy v médiích, které mapovaly asi pět mrtvých osob, které už jsou v souvislosti s tou kauzou, což je velmi znepokojivé. No, a samozřejmě si všichni klademe otázku, proč se to zase tímto druhým manévrem prodloužilo o dalších několik měsíců. Samozřejmě to vypadá, že je snaha tu kauzu odložit, vyzdržovat, aby nejprve proběhly volby a teprve někdy třeba za dva, tři roky, aby se soud k této kauze dostal. Vidíme, jak se vlečou ty kauzy - teď nechci říkat, jestli je někdo vinen nebo nevinen - vidíme, jak se vleče kauza u pana hejtmana Půty. Už to samo o sobě, když ten člověk je nevinen, je to obrovský zásah do jeho osobního života. Když ten člověk je vinen, tak je to zásah do fungování spravedlnosti v našem státě, takže proto bychom všichni měli mít zájem na tom, aby justice fungovala nezávisle, kvalitně a v rozumné době, a měly by existovat mechanismy, které zajistí korekci v případech, kdy jsou takovéto průtahy.
Já jsem tady popsal dva konkrétní případy. Ministr si myslí, že to je vlastně všechno v pořádku, že soudy si to prostě standardně přehazují a že vlastní chybu odhalily včas, že samy zjistily, že to rozhodnutí o vyloučení se z projednání případu toho příslušného soudce bylo nezákonné a že to vlastně všechno funguje skvěle. Ale my jako politici máme zodpovědnost za výsledek vůči občanům a ten výsledek je evidentní. My tady máme velkou kauzu, u které je veřejný zájem, aby se projednala, jako ostatně všechna soudní řízení, v rozumném čase. To, co sledujeme, je, že ta kauza se odkládá a že justice ji projednává velmi pomalu. Představa, že se to tady povleče dalších deset nebo sedm let, jako se vlekla kauza Davida Ratha do skončení a projednání všech instancí, jak dlouho, neuvěřitelně dlouho, se vleče Čapí hnízdo a tak dále... Těch kauz je celá řada a skutečně bychom měli apelovat na to, aby fungovaly ty mechanismy a soudci nebyli alibisté a rozhodovali bez průtahů v těchto kauzách.
Důležité je připomenout, že působnost v této věci má Ministerstvo spravedlnosti, protože podle zákona Ministerstvo spravedlnosti sleduje průtahy v soudních řízeních a v případě, že zjistí průtahy, tak tam může zasahovat. Ale základní problém je, že Ministerstvo spravedlnosti tyto průtahy proaktivně nesleduje. To je pravda. Ministerstvo jedná jenom na základě podnětů, které dostane od různých účastníků řízení, ale že by nastavilo rozumný systém, který by kontroloval, jaké procento případů musí být vyřešeno v určité době, že by stanovilo nějaké doby, ve kterých musí být vyřešeny ty případy, to Ministerstvo spravedlnosti bohužel nedělá. Je to škoda, protože v západních vyspělých státech standardy nastavené mají - říká se tomu time-frame - a doporučuje to organizace státu pro efektivitu soudnictví, která působí při Radě Evropy.
Takže tyto věci my bohužel zahrnuty v praxi nemáme. Máme je sice na papíře, ale Ministerstvo spravedlnosti v nich v podstatě nevykonává žádnou proaktivní činnost, to je asi ten základní problém. ***
