(pokračuje Aleš Juchelka)
My tam s ní žádný problém nemáme a skutečně ta výpověď už se v tuto chvíli - a to je pro pana poslance Zunu, vaším prostřednictvím - může vyřešit i časově tak, že bude od doby doručení, od toho data a ne od prvního dne v měsíci, tak jak je to v tuto chvíli například, ale my skutečně, pokud projde tento pozměňovací návrh, tak nebudeme hlasovat pro celou flexinovelu.
To je zhruba všechno. Ostatní si můžeme říct potom i u třetího čtení a třeba ve faktických poznámkách, abych tady déle nezdržoval, poněvadž za mnou už všichni netrpělivě čekají, co řekne pan ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Tím pádem mu předávám štafetu po faktických poznámkách. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím s faktickou paní poslankyni Pastuchovou.
Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Také nechci už zdržovat pana ministra, aby načetl své pozměňovací návrhy, ale budu reagovat na kolegu Juchelku s malou výtkou - i když je to můj ctěný kolega - že nám tam vadí ale čtyři měsíce, prodloužení ze třech na čtyři měsíce. (Poslanec Juchelka: Ano.) Ano, ano.
Ale teď ještě se vrátím rychle, mám reagovat, můžu ještě reagovat, protože mi přišel další dotaz od mladé - od mladé - ženy, na pana poslance Zunu. Oni to sledují, ti lidé, jak to koresponduje s prorodinnou politikou, ten váš návrh. Tak píše: "Je mi třicet, mám rodinu, děti chodí do školy a já dostanu výpověď bez udání důvodu, tudíž vezmu děti, manžel, který tam tu práci má... nebo máme hypotéku, nemám práci, manžel dá taky výpověď a budeme se stěhovat a hledat práci jinde?" Takže jak to koresponduje s vaší prorodinnou politikou TOP 09? Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Z faktických je to všechno. Nyní pan ministr Jurečka v rámci obecné rozpravy.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Ještě jednou ode mne znovu dobrý večer. Já jsem se přihlásil do obecné rozpravy řádně proto, abych odůvodnil tři pozměňovací návrhy, které mám nebo společně se svými kolegyněmi a kolegy jsme nahráli do systému, a to sice...
Ten první pozměňovací návrh se týká už tolik zmiňovaného a za mě velmi klíčového redesignu podpory v nezaměstnanosti. Je to pozměňovací návrh, který předkládáme společně s kolegy Dlouhým, Jiřím Navrátilem, Janou Bačíkovou, Pavlou Pivoňkou Vaňkovou, Janem Bauerem a Marií Jílkovou.
Pozměňovací návrh řeší několik podstatných, klíčových záležitostí. My jsme tady opakovaně za poslední roky diskutovali o tom, že chceme mít větší flexibilitu našeho pracovního trhu, protože má vlastně dnes největší rigidnost. Když se podíváme na srovnání zemí OECD, tou předposlední příčkou po nás je Řecko a tak dále. Když se podíváme na ekonomiky, které opravdu mají dobrý hospodářský růst, umí rychle reagovat na zotavení se po krizích, tak jsou to ekonomiky, které mají právě i vysokou flexibilitu trhu práce, aby ti lidé mohli přecházet poměrně rychleji do firem, které potřebují rychle nabrat nové pracovníky. To se nevyřeší výpovědí bez udání důvodu. Já jsem to říkal v minulosti opakovaně. To se naopak vyřeší tím, že těm lidem dáme větší podporu v situaci, kdy ten člověk se rozhodne tu práci změnit, ale zároveň může se stát, že se to nepovede a on bude vědět, že v ten okamžik se on, jeho domácnost, jeho děti nepropadnou do sociálně-ekonomicky složité situace, že budou schopni ti lidé zvládnout zaplatit hypotéku, náklady domácnosti, náklady na výchovu, vzdělání, výživu svých dětí. O tom je právě flexikurita, to znamená to, abychom dokázali mít tu změnu na trhu práce podpořenou právě i tou poměrně bezpečnou sítí. Není to o tom, abychom každému, kdo nám několikrát do roka se rozhodne odejít z práce a přijít na pracovní úřad, vypláceli opakovaně vysokou podporu. My ten redesign máme nastaven tak, že to je opravdu u osob, které z posledních 24 měsíců pracují alespoň 12 měsíců. Na ten pracovní úřad se nám opravdu vrací případně po delší době a u takovýchto osob potom opravdu nastavujeme jiné parametry podpory v nezaměstnanosti. Já se pokusím stručně uvést, jak to bude tedy vypadat.
Zohledňujeme tam už i schválenou důchodovou reformu, to znamená, že nově od 52 let věku bude změna té podpůrčí doby tak, abychom to upravili a v tom prvním období také nabídli vyšší procento podpory z toho původního průměrného čistého výdělku. To znamená, změna věkových hranic bude nově: od 52 let, potom od 52 do 57 let a od 57 let výše. To znamená, děláme tady trošku jiné škálování, než je dnes.
Potom upravujeme tu výši podpory v těch jednotlivých obdobích. Ta období jsou vždycky tři. To znamená, u toho prvního období čerpání podpory v nezaměstnanosti to bude 80 procent průměrného měsíčního čistého výdělku, nyní je to pouze 65 procent, v dalším období podpora bude zachována ve výši 50 procent, což je dnes, a v tom posledním, třetím období podpůrčí doba bude 40 procent, nyní je to 45 procent. To znamená, přesunujeme vyšší podporu do toho opravdu prvního období prvních dvou či třech měsíců a pak ta podpora zůstává stejná a pak naopak tu třetí třetinu podporu snižujeme. To znamená, pro osoby nad 52 let to bude znamenat první tři měsíce podpůrčí doby 80 procent předchozího výdělku, další tři měsíce 50 procent a po tu zbývající dobu to bude 40 procent.
Pak také upravujeme podmínky, které se týkají například lidí, kteří jsou v rekvalifikacích. I tam zvyšujeme tu podporu. Upravujeme tady také koeficienty třeba u osob, které přicházejí na trh práce po nějaké delší době, například třeba proto, že byly pečující, a než se dostanou k té samotné práci, tak aby ta podpora v nezaměstnanosti je dokázala lépe a více pokrývat.
To znamená, je to opravdu poměrně komplexní pozměňovací návrh. Je samozřejmě většího rozsahu. Já se potom přihlásím k tomu sněmovnímu dokumentu, ale myslím si, že toto je ta cesta, jak vytvořit pro ty lidi podmínky, aby když v té práci se třeba právě necítí nebo naopak vidí, že mají schopnosti, dovednosti pro to, aby mohli jít k jinému zaměstnavateli, tak aby měli odvahu tu práci změnit.
Jenom připomenu, když jsme začali v loňském roce si sledovat a měřit čísla o tom, jak to vypadá, když lidé mění práci, tak je zajímavý výsledek, pozoruhodný v tom, že když lidé mění práci job to job, to znamená, odchází z práce přímo hned do dalšího zaměstnání, které si našli, tak jejich průměrný výdělek se zvýší o 12 procent. Když odchází z práce, dostali výpověď nebo sami ji podali a jdou přes služby Úřadu práce, čerpají třeba i nějakou krátkou dobu podporu v nezaměstnanosti, tak jejich průměrný výdělek v té nové práci se zvýší o plus 8 procent. To znamená, je dnes poměrně dobrá situace na trhu práce a jsou tady dobré příležitosti pro to, aby lidi se změnou práce si dokázali zlepšit svoji příjmovou situaci. Je to samozřejmě pozitivní pro ně, pro jejich domácnosti, je to pozitivní samozřejmě i pro stát z hlediska růstu odvodů z té další práce, ze které mají vyšší výdělek, a je to určitě i pozitivní třeba do určité míry i v dopadech na nižší nápor na sociální systém.
To znamená, proto předkládáme tento návrh, zvýšení flexibility na trhu práce, nový redesign podpory v nezaměstnanosti. Tímto účelem je především opravdu, abychom jsme podporovali rozumnou mobilitu na pracovním trhu. To znamená, chceme jít přes motivace, nikoliv přes systém restrikcí, případně ohrožení a nějakých hrozeb. Tak tolik jeden pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím.
Následně si dovolím představit druhý pozměňovací návrh, který předkládám sám za sebe. Je to pozměňovací návrh, který se týká doktorandského studia a také péče o osobu blízkou. Jde o to, abychom zahrnuli mezi takzvané náhradní doby, kdy potom počítáme z nich i platové stupně, právě i dobu doktorandského studia. Je to navrženo tak, aby se tam počítalo doktorandské studium v případě, že je ukončeno. To znamená, nestačí studovat rok či dva a nedokončit, ale v okamžiku, kdy ten student to dokončí, tak následně pro jeho budoucí zaměstnavatele tato doba bude započítávaná jako doba, která se mu propíše i do vyhodnocení v rámci platových stupňů. Stejně jako je to dneska doba například na mateřské, rodičovské, tak to bude takto také zahrnuto v případě doktorandského studia. ***
