Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(13.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Tehdejší programový ředitel Jiří Pittermann v Ročence České televize 1995 hovořil o programu ČT1 jako o divácky atraktivním programu, který by měl usilovat o získání maximálního počtu svých potenciálních diváků, aniž by zanedbával povinnosti dané veřejnoprávní televizí. V silném konkurenčním prostředí měla ČT1 přihlížet k reálné situaci na diváckém trhu. Na druhé straně kanál ČT2 měl podle Pittermanna poskytovat nadstandardní službu a obzvlášť ve večerních hodinách měl vycházet vstříc náročným divákům se zájmem o hlubší a specializované informace a o obsahově i formálně náročnější pořady a dodává, cituji: "Pokud by, placena převážně z koncesionářských poplatků, nevysílala pořady, jež se liší od nabídky komerčních televizí, pozbyla by Česká televize právo na existenci.
V roce 1997 parlament schválil zvýšení televizního poplatku z 50 na 75 korun, což přineslo dočasné řešení. No a pak přišla televizní krize. Koncem druhého tisíciletí nastaly v České televizi četné změny ve vedení a organizační struktuře. Rokem 1998 mělo skončit šestileté funkční období prvnímu generálnímu řediteli ČT, kterým byl Ivo Mathé. Přestože se dostal do úzkého výběru tří kandidátů pro další funkční období, kontrolní orgán České televize, Rada ČT zvolila v únoru 1998 generálním ředitelem mladého novináře Jakuba Puchalského. Ten rekonstruoval nejvyšší vedení ČT a snažil se také posílit veřejnoprávnost programu ČT. Jeho záměry ale v některých případech vedly ke konfliktu se zaměstnanci televize i s Radou ČT. Ta v roce 1999 nakonec hlasovala o jeho odvolání. Přestože návrh neprošel, Puchalský nakonec sám na funkci generálního ředitele rezignoval.
Následovalo období poměrně rychlých a náhlých změn. Rada ČT zvolila nového generálního ředitele Dušana Chmelíčka, ten se ujal funkce v únoru 2000. O měsíc později přijala Poslanecká sněmovna dvakrát během jednoho dne usnesení, že Česká televize neplní své veřejnoprávní poslání a odvolala Radu ČT a volila novou. Chmelíček jmenoval pozdějšího generálního ředitele Jiřího Hodače do funkce ředitele zpravodajství. Hodač se ale s pracovníky zpravodajství dostal do konfliktu, protože ho považovali za blízkého politické straně ODS.
Šéfredaktor zpravodajství Zdeněk Šámal (Šrámal?) odstoupil ze své funkce, když odmítl odvysílat tvrzení vedení ČT o tom, že Česká televize nepodléhá politickým tlakům. Za Šámala (Šrámala?) se postavila většina redakce a na Hodače podala stížnost Radě ČT. Šámalovu (Šrámalovu?) rezignaci nakonec následoval i sám Hodač, ten ale tu svou odůvodnil tím, že necítí dostatečnou podporu vedení ČT pro jeho koncepci zpravodajství. Ještě týž rok se konce svého působení dočkal také generální ředitel Dušan Chmelíček. Rada ČT ho v prosinci 2000 odvolala s odůvodněním, že neplní projekt, se kterým ho zvolila. Nesouhlasila také s jeho rozpočtem na rok 2001. Ještě během téhož měsíce zvolila Rada ČT dalšího generálního ředitele, Jiřího Hodače.
Ihned 22. prosince 2000, kdy se Hodač ujal funkce generálního ředitele, ho krizový výbor ČT vyzval k rezignaci. Začal spor, ve kterém obě strany přestaly respektovat zákony. Redaktoři, kteří byli proti volbě Hodače, vysílali vlastní zpravodajství, které mohly přijímat jen některé domácnosti pomocí kabelové televize nebo satelitu. Druhou verzi zpravodajství vysílala skupina kolem ředitelky zpravodajství jmenované Hodačem, Jany Bobošíkové. Zpravodajství bylo nevyvážené, jedni vysílali to, druzí vysílali tamto. Generální ředitel se 27. prosince rozhodl na 24 hodin přerušit vysílání obou kanálů. Televizní krize spuštěná rychlou volbou Hodače, údajně zpolitizovanou Radou ČT, vyvrcholila jednak stávkou zaměstnanců, ale také demonstracemi veřejnosti, podepisování peticí a podporou protestů osobnostmi, mezi kterými byl například i tehdejší prezident Václav Havel. Počátkem roku 2001 Jiří Hodač na funkci generálního ředitele rezignoval a dočasně, do začátku února 2001 a zvolení prozatímního ředitele, ho nahradila Věra Valterová.
Stávkou končila až únorová dohoda odborů ČT s prozatímním generálním ředitelem Jiřím Balvínem, toho Rada ČT v říjnu 2001 zvolila generálním ředitelem. V České televizi i napříč veřejností panovala kvůli veřejnoprávnímu vysílateli neklidná situace. Události z přelomu let 2000, 2001 postavily Českou televizi před úkol obhájit existenci a pokusit se obnovit zájem diváků, ale i důvěryhodnost, kterou u některých pozbyla.
Začátek nového tisíciletí si žádal novou definici poslání televize veřejné služby. Televizní krize vzbudila diskusi o úloze televize veřejné služby, o poslání televize veřejné služby. Televizní krize vzbudila diskusi o úloze televize veřejné služby a přinesla novelizaci zákona o České televizi. A proto o tom taky tady mluvím, protože teď tady máme před sebou další, další novelu zákona týkající se České televize.
Tu upravila hlavně náležitost týkající se dozorčího orgánu Rady České televize. Zvýšil se počet jejich členů z dosavadních devíti na patnáct a byl určen princip, kterým se obměňují, tedy že každé dva roky se změní třetina členů Rady.
Novelizace zákona zavedla také veřejná jednání Rady dozorčí komisi a povinnost předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex ČT. I přes četná opatření a snahu o stoprocentní nezávislost a transparentnost Rady ČT se dodnes diskutuje o její funkci a působení i o tom, zda způsob její volby přes Poslaneckou sněmovnu, v současné době i přes Senát, skutečně zajišťuje, aby byla dostatečně pestrá a nezávislá na politické moci.
Česká televize z hlediska definice v zákoně... Teď se tedy podívejme na Českou televizi z hlediska dalšího období, to znamená z hlediska definice v zákoně, a v roce 2014, a legislativní rámec televizního vysílání veřejné služby. Stěžejním právním dokumentem pro veřejnoprávní vysílání je zákon č. 231, o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Jak jsem již zmiňovala..." - pardon, jak jsem již zmiňovala, ano, protože já cituju tu bakalářskou práci - "tento zákon zejména ustavuje takzvaný duální systém, tedy rozlišuje televizní vysílatele na provozovatele vysílání zákona a držitele licencí. Oběma dává za úkol vysílat objektivní a vyvážené informace potřebné pro vytváření svobodného názoru, zahrnovat ve vysílání evropskou nezávislou tvorbu v rozsahu alespoň 10 procent celkového vysílacího času stanice, přičemž se nezapočítává zpravodajství, teleshopping, reklama, soutěže, sportovní události a teletext a současnou tvorbu, tedy pořady, od jejíž prvního zveřejnění neuplynulo více než pět let, a to také v rozsahu alespoň 10 procent. Směřuje je v rámci vysílání reklamy a zakazuje jim vysílat taková díla, která by mohla mít nepříznivý vliv na dětské publikum nebo celou společnost." ***
