(pokračuje Marek Novák)
A můžete mi tady stokrát tvrdit: Vždyť se to ještě nestalo, vždyť se to ještě neimplementovalo. Já vám na druhou stranu řeknu: Máte dům? Máte ho zabezpečený proti vloupání? Proč, když vás ještě nevykradli? Je to to samé. Otvíráme tady dveře něčemu, co může zásadně poškodit náš systém demokracie, co může zásadně omezit svobodu slova. Opravdu chceme dopadnout tak, že jediný nezávadný obsah na on-line platformách budou příspěvky o našich domácích mazlíčcích, že vlastně to jediné se nebudeme bát dát na sítě, protože všichni víme, že pes štěká a kočka mňouká? Fakt? Že se budeme bát dát najevo svůj názor na cokoliv, aby nás náhodou někdo nepráskl jako dezinformátory? A co vy na to, kolegové, kteří si říkáte ti jediní opravdoví demokraté? Moc vás tady není. Vám je vážně jedno, co tam je? Mně to jedno prostě není a já fakt nevím, kam až chce tento Parlament zavést naši demokracii. My, pokud se tomuto evropskému nařízení tady a teď v českém Parlamentu jasně nepostavíme, tak vám řeknu, kam směřujeme. Směřujeme do pekel.
Jak svoboda slova může doslova zmizet a jaké mohou být ty scénáře blízké budoucnosti? Co nás vlastně čeká, pokud přijmeme tento zákon? Můžu vám dát čtyři scénáře. Každý z těch bodů může fungovat sám, anebo můžou fungovat všechny dohromady, ale jsou to scénáře, ze kterých já mám obavu.
Za prvé, autocenzura. Lidé se začnou bát psát své názory. Začnou se bát, aby je někdo nenahlásil. Začnou se bát, aby nepřišli o svůj profil. Co když jejich příspěvek algoritmus špatně vyhodnotí? Co když je někdo nahlásí? Raději si to nechají pro sebe. Budou mlčet, a co to bude znamenat pro nás? My ztratíme jednoznačně pestrost názorů, ať jsou jakékoliv. Ale každý, každý občan České republiky má právo na názor. Každý.
Za další, jasný uniformní obsah. Proč? Malé platformy zmizí, protože nebudou schopny plnit náročné požadavky,l a možná taky se stanou trnem v oku těch velkých, které po nich půjdou a budou hledat chyby v rámci tohoto nařízení. A zůstanou tu jen velké společnosti, které budou diktovat, co vidíme a co ne.
Za další - za třetí - humor pod dohledem. Komici a satirici budou muset každý vtip konzultovat s právníkem. Satira totiž bude považována za příliš riskantní.
V neposlední řadě: ztráta kritického myšlení. Pokud budeme chráněni před závadným obsahem, přestaneme totiž být sami schopni rozlišovat pravdu od lži. Už nás nic nebude nutit k tomu, ověřovat si informace. Tohle je cíl Digital Services Act? Vyčistit nám hlavu a říct: Teď jsme pro vás zajistili, že na sociálních sítích budou pouze ty správné, relevantní informace, a vy, milí občané, nemusíte přemýšlet nad tím, co tam je, a můžete tupě věřit všemu, protože my to hlídáme? Tak přátelé, takhle ne, to je špatně. Tento zákon totiž nepovede jenom k umlčení médií, ale skutečně zasáhne každého z nás, všechny lidi bez ohledu na profesi, bez ohledu na věk, všechny. Vytvoří totiž atmosféru strachu. Co když mě někdo nahlásí? Je můj názor správný? Můžu napsat svůj názor? Není to náhodou špatně? Neurazím někoho? Já nevím, tohle chceme? Znovu říkám, já ne.
Atmosféra strachu už v České republice, v naší historii, a dokonce si troufám říct moderní historii, byla mockrát, až mockrát. My víme, že strach je velmi silná emoce, a tak se lidé budou bát vyjádřit svůj názor, aby nebyli označeni za šiřitele dezinformací. A už teď máme spoustu lidí, kteří říkají: Raději to ani nebudu psát, co kdyby mě někdo nahlásil. Myslím si, že je tady mnoho z nás, kterým někdy nějaký fanoušek napsal: Já vás nahlásím, protože jste dezinformátor - aspoň mně se to stalo. Nevadí mi to, nestydím za to. Tak nesouhlasil, fajn, nahlásil, nic se nestalo, OK.
Teď zase znovu, co ten humor? Co ta satira? Jak zajistíme, že algoritmy rozeznají vtip od závadného obsahu? Můžu vás ujistit, že dnes to algoritmy prostě nedokážou. Algoritmy jsou suché a algoritmy si nedají dohromady tuhle souvislost.
A nakonec, co vše vlastně bude muset řešit policie a soudy? Chceme ty absurdity i u nás? My máme jasně definované trestné činy, máme v našem trestním řádu jasně definováno, co můžeme, a co nemůžeme. My máme jasně definováno, co je to poplašná zpráva, my máme jasně definováno, co je to šíření nenávisti. Konkrétně na tyto případy nepotřebujeme žádný Digital Services Act. Nepotřebujeme, protože náš právní řád to řeší i bez tohoto nařízení. Tak o co vlastně jde? Jde o boj za pravdu, anebo o boj o moc?
Zákon o digitální ekonomice je prezentován jako nezbytný krok k ochraně společnosti před dezinformacemi. Super, a teď, co jsou to ty dezinformace? Kdo určí, co je pravda, a co ne? Budeme spoléhat na státní úřady, v tomto případě na Český telekomunikační úřad, nebo budeme spoléhat na technologické giganty, Meta? Nebo budeme spoléhat na ty algoritmy, že se to jednou naučí myslet za lidi a myslet lépe než lidi? Určitě to všichni chceme, aby za nás myslela umělá inteligence? Já tedy ne, protože budování a schopnost obhájit si vlastní názor, to je to, co nás dělá člověkem, to je to, co nás dělá rozumným člověkem. Mít svůj názor, stát si za svým názorem a být schopný ho obhájit. Na to přece nepotřebuju žádné nařízení a už vůbec ne nařízení DSA. Nemůžu spoléhat na algoritmy, které nerozeznají rozdíl mezi ironií a skutečnou výhrůžkou. ***
