Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Eviduji vaše přednostní právo a rovnou vám udělím slovo, prosím.
Poslanec Marek Novák: Opět děkuji za slovo, pane předsedající. Já se nyní budu věnovat nejenom tomu zákonu, který harmonizuje implementaci toho nařízení, které už je dnes platné. Jsme velmi často upozorňováni na to, že už jsme v prodlení a podobně, že nám hrozí sankce. To slýcháme velmi často a je to taková berlička. K tomu nemluvte, nepodávejte rozpor nebo dostaneme pokutu. Ale tady je potřeba se skutečně zastavit nad tím, o co jde, a mluvit nejenom o tom zákonu, který implementuje nařízení do našeho právního řádu, ale mluvit o tom nařízení jako takovém. Vlastně si troufám i říci, že v podstatě ten zákon z pohledu implementace ano, patří do gesce MPO, nicméně z pohledu dopadů toho nařízení jako takového v první řadě patří do gesce Ministerstva spravedlnosti.
Na jednu stranu, i když jsem rád, že jsme jako hnutí ANO vetovali projednání ve zkráceném režimu a schválení tohoto zákona v prvním čtení, tak na druhou stranu mě docela mrzí, že si někteří poslanci vůbec neuvědomují, o čem vlastně ten zákon jako takový je, protože ta vládní novela nám definuje už ty technikálie, kdo bude zodpovědný za dohled, jakým způsobem budou probíhat procesy a tak dál. Jsou to skutečně technikálie, proti kterým víceméně my tady ani nemusíme protestovat, protože ty technikálie jsou v pořádku. Ale když se vrátíme vlastně k jádru toho nařízení jako takového, tak zjistíme, že my se vlastně vůbec nebavíme o nějaké technické věci.
Já na úvod svého vystoupení můžu začít otázkou, co je svoboda. Buď je to prázdné slovo a nebo je to jedna z nejcennějších hodnot, které máme. Právě dnešní doba je zvláštní. Svobodu si ceníme, ale jakmile ji máme bránit, tak často ustoupíme ve jménu bezpečnosti, progresu nebo modernizace. No, a přesně toto riziko vidím právě v tomto návrhu zákona o digitální ekonomice. Já bych se tady hrozně rád bavil o digitální ekonomice. Vidíte, jmenuje se to Vládní návrh zákona o digitální ekonomice a já začínám svobodou slova. Není to divné? No není, protože to právě obsahuje nařízení, které tady harmonizujeme a je určitě potřeba dostat nařízení Evropské unie do českého práva.
Na druhou stranu tady musíme všechno akceptovat a říci si, jestli je to správně, není to správně? Já si myslím, že ta otázka určitě na půdu Parlamentu České republiky patří. Jestli se tady budeme bavit o omezování svobody slova, anebo jestli se tady bohapustě budeme bavit o procesu, jak tu svobodu slova omezit, kdo to bude kontrolovat, jak to bude kontrolovat a my budeme jenom přihlížet. To nechceme, protože podle mého názoru právě v rámci této harmonizace jde především o vynucené schválení omezení svobody projevu naším Parlamentem ze strany Evropské unie.
My, když jsme jako hnutí ANO vetovali právě ten návrh, aby byl v rámci prvního čtení projednán ve zkráceném režimu dle § 90, měli jsme tehdy pouze podezření, že se nám do našeho českého práva plíživě dostává cenzura. Po důkladném prozkoumání všech aspektů nařízení směrnice DSA jsme měli jasno a naše podezření se potvrdilo. Tento návrh, zdánlivě neškodný, přináší riziko takových omezení svobody slova, že by i Orwellovi padla brada. To už něco znamená, vzhledem k tomu, že v jeho představách nás sledoval Velký bratr, nikoliv wifi router. No, a proto také cítím potřebu vystoupit proti návrhu zákona o digitální ekonomice, který je momentálně předmětem naší debaty.
Nejde totiž jen o implementaci do českého práva. Jde obecně o akceptaci směrnice Evropské unie, se kterou mám osobně zásadní problém. Český Parlament by měl jednoznačně protestovat a usilovat o její zrušení, případně minimálně revizi. Tento návrh, ač na první pohled ambiciózní a zacílený na modernizaci našeho hospodářství, jednoznačně nese závažné riziko ohrožení jedné z nejcennějších hodnot, které máme, a to je svoboda slova. Právě svoboda slova je základním pilířem demokratické společnosti. Je to právo, které nám umožňuje vyjádřit své názory, nesouhlasit s vládními politikami a sdílet informace bez obav z cenzury či postihů. Bez ní nemůže demokracie existovat. Přesto právě tato svoboda je v navrhovaném zákoně vystavena vážné hrozbě.
Nařízení DSA obsahuje spoustu věcí. Je tam ochrana dětí, což je fajn, a fandím tomu. Je tam ochrana hospodářské politiky. Je tam ochrana konkurence. To jsou všechno aspekty, se kterými my můžeme souhlasit, ale objevil se tam další aspekt, který v mých očích právě ohrožuje svobodu slova, a to je hodnota, za kterou budu vždycky stát. Můžeme si dát na misky vah cokoliv, ale svoboda slova to vždy převáží.
Pojďme se blíže podívat na riziko cenzury v digitálním prostoru. Navrhovaný zákon obsahuje ustanovení, která dávají státním institucím a technologickým gigantům velmi rozsáhlé pravomoci v oblasti regulace obsahu na internetu. Slyšíte dobře, v oblasti regulace na internetu. Pod záminkou boje proti dezinformacím či závadnému obsahu má dojít k centralizaci kontroly nad tím, co můžeme a nemůžeme zveřejnit. Tato opatření jednoznačně vytvářejí prostor pro cenzuru a zneužití moci. Kdo bude rozhodovat o tom, co je dezinformace? Český telekomunikační úřad, který má na toto vymezeno cirka 17 pozic? Nemyslím si. Jak zajistíme, že tento nástroj, který chceme implementovat, nebude využíván k potlačení nepohodlných názorů?
Co je to vlastně ten Digital Services Act? Je to náplast na prasklinu, která může způsobit zemětřesení. Začněme srdcem tohoto problému. Digital Services Act je evropské nařízení, jehož cílem je takzvaně vyčistit internet od dezinformací, nenávistných projevů a dalších toxických obsahů. ***
