(pokračuje Jakub Michálek)
Jak citují tedy, největší zpravodajský server v České republice, Novinky.cz, ta "smlouva zabetonuje český právní řád v otázkách, které zmiňuje, protože ty nepůjdou v budoucnu jen tak změnit".
Dále uvádí pan profesor doktor Filip Křepelka, vedoucí katedry mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, v podcastu Bez filtru: "Opravdu symbolicky, tohle je antiistanbulská úmluva. Pokud by to náhodou protlačil premiér Fiala, tak ho to bude stát premiérské křeslo." No, nevím proč (to) říká pan Křepelka, uvidíme. "Vedle spousty jiných bodů, které jsou asi důležité, tohle už bude jen taková kapička." Na dotaz... na otázku reportérky, jaké otázky je třeba si položit, odpovídá Filip Křepelka: "V podstatě ke každému článku - (co) to znamená, do čeho se promítá v českém právním řádu. To budou všechno věci, které budou předmětem podle mě velmi ostrého boje."
Paní profesorka doktorka Veronika Bílková, vedoucí katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, uvedla na kulatém stole pořádaném v Poslanecké sněmovně následující, já už už jsem to naznačil: "V tom předchozím kole, kdy se ta smlouva diskutovala, tak jedna z výhrad, která padla, byla, že je ta smlouva jednostranná, že zavazuje reálně jen jednu stranu a nevytváří žádné závazky na druhé straně. Z toho, co vy jste tady zatím říkali, tak se zdá, že ta výhrada stále platí." Tolik tedy významná znalkyně mezinárodního práva veřejného, paní profesorka Bílková.
K rozšiřování zpovědního tajemství, tam jsou problematické dva aspekty. Za prvé, neomezuje zpovědní tajemství na to, co ho už dnes definuje zákon, čímž ho potenciálně rozšiřuje. Čl. 4 odst. 1, jak už jsem říkal, stanoví to zpovědní tajemství bez dalších specifikací. Není tam ten dovětek za podmínek stanovených zákonem, který je uveden v celé řadě dalších míst té mezinárodní smlouvy. Citoval jsem i tady Ministerstvo spravedlnosti, které k tomu dalo své výhrady a jasně řeklo, že byla vypuštěna ustanovení, která se týkala toho, že katolická církev se ve své činnosti musí řídit právním řádem České republiky, což bylo v rámci vyjednávání vypuštěno. Taky jsem mluvil o problematice pastoračních pracovníků a dále smlouva nezakládá práva jen římskokatolické církvi, ale bylo zcela nejasně vysvětleno, jestli je zakládá i pro ostatní registrované církve, mezi kterými by patrně neměla existovat diskriminace. Považuju za problematické i to, že ta smlouva vlastně podle judikatury Ústavního soudu, pokud upravuje základní lidská práva, tak se stane součástí ústavního pořádku, ale náš ústavní pořádek přeci jednoznačně říká, že církve musí být odděleny od státu a že stát se neváže na žádnou konkrétní církev, proto také v našem ústavním pořádku žádnou konkrétní církev nikde nenajdeme, zatímco když bude schváleno toto rozšíření ústavního pořádku, tak budeme mít v podstatě pramen práva, který bude privilegovat jednu určitou konkrétní církev, což považuji tedy za porušení toho ústavního pravidla ohledně sekulárního charakteru České republiky.
Proto by bylo ostatně žádoucí, aby Poslanecká sněmovna využila té své možnosti, kterou jí dává právní řád České republiky, a předložila tuto smlouvu k projednání Ústavnímu soudu, aby se posoudily ty otázky jednak rozsahu zpovědního tajemství, souladu té úpravy, kde ústavní zákony nám říkají, že existují možnosti omezit zpovědní tajemství zákonem, zatímco tato mezinárodní smlouva nám takovéto omezení nepředpokládá, a taky aby se posoudila otázka toho, že jakmile se stane ta smlouva součástí ústavního pořádku České republiky v tom širokém pojetí podle judikatury Ústavního soudu, zda nepůjde o porušení zásady toho, že se Česká republika neváže na konkrétní církve a konkrétní vyznání, ale zachovává si svůj sekulární charakter.
Je také možné, že kvůli tomu, jak je smlouva obecná, tak to otevírá dveře dalším, dnes třeba neznámým nárokům. Například čl. 7 odst. 2 uvádí, že "Česká republika a katolická církev spolupracují při ochraně a udržování společného kulturního dědictví". Co znamená "spolupracují při udržování"? Bude chtít církev v budoucnu finanční spolupráci na majetek, který vlastní, ale který je zároveň kulturním dědictvím, od státu nad rámec toho, co je dnes dohodnuto v církevních restitucích? To si myslím, že je zcela legitimní otázka. Určitě bychom byli neradi, aby následně tento článek byl vykládán jako další paušální nárok katolické církve na peníze ze státního rozpočtu po tom, co už byl schválen zákon o církevních restitucích. To znamená, zavádí se tady zase privilegované ustanovení ve prospěch jedné konkrétní církve na tom, že se stát tedy zavazuje spolupracovat s církví na udržování společného kulturního dědictví.
K těm dalším problematickým bodům, které byly uvedeny v rámci projednávání, není pravda, že jsme jedna z posledních zemí v Evropě, která obdobnou smlouvu nemá. Takto obecnou smlouvu má jen patnáct zemí v Evropě, konkrétně Albánie, Andora, Rakousko, Bosna a Hercegovina, Estonsko, Německo, Itálie, Lotyšsko, Monako, Černá Hora, Polsko, Portugalsko, San Marino, Slovensko a Slovinsko. Ten seznam vychází z webu papežské univerzity.
Poslanecká sněmovna zatím nenašla čas na projednání ratifikace Úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, kterou Česká republika podepsala už v roce 2016. Mě by tedy zajímalo, proč vládní koalice upřednostňuje tuto smlouvu, která Česku nic nepřináší a v nejhorším případě zhoršuje ochranu obětí sexuálních trestných činů, proč raději tedy neprojednáváme úmluvu, která byla vyjednána daleko dříve a která by stanovila mezinárodně mnohem šířeji uznávaný standard prevence a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Je škoda, že toto bylo odmítnuto, a doufám, že se k tomu Poslanecká sněmovna a Senát v budoucnu ještě vrátí. Případná ratifikace smlouvy s Vatikánem bude s tímto krokem veřejností pravděpodobně spojována. Místo toho, abychom se zastávali obětí domácího násilí nebo násilí na ženách, tak tady schvalujeme smlouvu, která má problematická ustanovení, která můžou sloužit i k zakrývání a komplikování vyšetřování v těch skandálech, které se týkají zneužívání dětí. ***
