Neautorizováno!

"‚Bál jsem se, jak zvládnu odchod z místa, kde mám všechno, od stravy přes vyžehlené oblečení až po zaplacený internet.‘ Narazil tak na často kritizovaný princip v souvislosti s dětskými domovy, jenž spočívá v existenci jakési zlaté klece, tedy materiálního zajištění, které se hodně vzdaluje tomu, co jednou děti vycházející z domova bez rodičů v jejich životě čeká. Značkové tenisky ani drahé telefony přitom nejsou v životě dospělého člověka samozřejmostí." Mimochodem, je to úplně nebo velmi podobný problém, se kterým se potýkáme právě při integraci v oblasti vězňů odsouzených, o kterém jsme mluvili v předchozích tiscích.

"Mladí s tímto osudem často končí na šikmé ploše. Podle statistik se dostává až 70 procent mladých po odchodu z dětských domovů na ulici nebo začnou užívat drogy. Každoročně opouští dětský domov tisícovka mladých lidí, kteří dokončili školu, ale nevědí co dál a jak se v životě zařídit. Najít si zaměstnání je pro ně totiž mnohdy obtížné. Vstup do samostatného života se jim nicméně snaží ulehčit různé neziskové organizace, které si uvědomují, že musí převzít nelehký úkol, když se státu začleňování mladíků z ústavů příliš nedaří. Neexistuje totiž ucelená koncepce přípravy na odchod z dětského domova. Příprava dětí na reálnou situaci je dlouhodobým problémem české společnosti. Nedaří se navíc ani snižování počtu dětí umisťovaných do ústavní výchovy." Řešíme tady jeden malý zlomeček z problému, který má daleko významnější aspekty, které vůbec tímto návrhem nejsou řešeny.

"Jednou z doprovázejících organizací, která mladým nabízí pomocnou ruku, je například neziskovka Your Chance. ‚Většinou trvá rok, než se ti naši mlaďoši, jak jim říkáme, zařadí do života. Chvilku zabere, než se najdou. Většina z nich studovala obor kuchař-číšník, ale mnohým se taková práce dělat nechce, ale pak ji nakonec vezmou, protože si uvědomí, že vydělávat se musí,‘ říká koordinátor organizace působící v Ústeckém kraji. Podle něj je často velkou překážkou pro úspěšný start do života po děcáku velké ego mladíků, kteří si myslí, že všechno zvládnou levou zadní. Často tomu tak není, ale mnoho z nich zažije nepříjemné pády na dno.

Život na vlastních nohou přinesl mnoho strastí..." - tady popisují další příklad Zdeňka - "který se o svůj příběh podělil veřejně. Poslední přišla nedávno. Přišel o práci v lázních, v nichž se živil milovaným vařením. Zahraniční hosté kvůli koronavirové epidemii nepřijížděli, a tak si od svého šéfa vyslechl, co nikdo v počátku epidemie nechtěl slyšet. Do týdne si nicméně našel jinou práci. Oblíbené piano na nějakou dobu zůstalo v pozadí, stejně jako možnost naplno rozvíjet své umělecké nadání. Postarat se o sebe byl úkol číslo jedna."

Takže tady je popisované postavy z různých příběhů, které ukazují v těch statistikách potom ve výsledku na to, že integrace v těchto oblastech úplně neprobíhá tak, jak by měla fungovat. Proto je žádoucí, abychom se opravdu snažili maximum těch dětí dostat do přirozených podmínek, byť chápu, že to je někdy velmi těžké. Chápu, že často třeba není ani takový zájem o to ze strany pěstounů, aby přijali tuto zodpovědnost navíc.

Jsem rád, že naše kolegyně Olga Richterová podepsala návrh, aby děti v dětských domovech mohly žít v menších domácnostech, v normálních bytech, které jsou součástí té instituce pouze organizačně - čili bavíme se o tom návrhu, sněmovní tisk 756 - ale reálný běh života je jako v jiné rodině - v těchto institucích - takže typicky se tam střídá skupina celkem pěti vychovatelů a vychovatelek, kteří s dětmi jsou mnohem víc propojeni, než když ve větším domově mají za zády ostatní vychovatele a ředitele.

Bohužel se nám to úplně nedaří z hlediska systému transformace ústavní péče, na což upozorňuje velmi čerstvá zpráva od Nejvyššího kontrolního úřadu, která je z 16. prosince 2022 (2024?), která popisuje transformaci systému péče o ohrožené děti. Počet dětí se podle Nejvyššího kontrolního úřadu v ústavech zásadně nesnížil a pěstounská péče roste jen velmi pozvolna. NKÚ tam uvádí, že "ani po šestnácti letech a vynaložení stovek milionů korun Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem zdravotnictví nedokončily transformaci systému péče o ohrožené děti, se kterou začaly již v roce 2009. Přestože rozsah pěstounské péče postupně roste, počet dětí v ústavní péči se zásadně nesnížil. Nedošlo ke sjednocení systému péče pod jeden rezort a nebyly vytvořeny všechny potřebné standardy kvality náhradní rodinné i ústavní péče." To je několik dnů stará zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, která vychází z kontrolní akce číslo 23/11 ze 16. prosince 2022 (2024?). "Nebyl přijat ani mnoho let plánovaný zákon o ochraně dětí. MPSV také pro pracovníky sociálně-právní ochrany nezajistilo zákonem požadovaný informační systém, což jim znesnadňuje práci a zatěžuje je nadbytečnou administrativou." To ukázala právě tato kontrola. Nejvyšší kontrolní úřad tedy potom pokračuje a bylo by dobré tady slyšet vysvětlení, proč nejsou řešeny tyto systémové problémy a proč se zaměřujeme pouze na jeden izolovaný, byť důležitý... důležitou drobnou změnu.

NKÚ pokračuje, že "za uplynulých dvanáct let bylo prostřednictvím projektů EU poskytnuto na podporu transformace systému péče o ohrožené děti celkem 701 milionů korun. Projekty MPSV za 498 milionů korun nepřinesly významný posun ve snižování počtu dětí v ústavech ani v podpoře náhradní rodinné péče a v projektech za 202 milionů korun, které realizovali především poskytovatelé sociálních služeb, vytvářeli příjemci dotací opakovaně obdobné, vzájemně přenositelné analýzy a metodiky, navíc v období, kdy MPSV tvořilo vlastní celorepublikově využitelné materiály. Účelnost takto vynaložených peněžních prostředků tím byla významně snížena."

Pokračuje tam podrobné srovnání, že "v porovnání let 2015 a 2023 klesl počet dětí v ústavní péči..." Už tady citovala - výsledná čísla, ale nikoliv stavy - kolegyně Kocmanová. Počet dětí v tomto časovém rozmezí klesl v ústavní péči "z 8 434 na 7 341. Počet dětí u pěstounů se zvýšil o 2 050, z 10 923 na 12 973. Přemisťovat ohrožené děti z ústavní do pěstounské péče se daří tedy jen velmi zpozvolna. Na pěstounskou péči, provoz ústavů, na agendu sociálně-právní ochrany dětí vynaložily rezorty v průběhu uvedených let ze státního rozpočtu celkem 86,75 miliardy korun. Celkové roční výdaje se v průběhu tohoto období zvýšily o 61 procent."

Kontrola tedy ukázala, jak říká Nejvyšší kontrolní úřad, že "v sociálně-právní ochraně dětí chybí jednotné směřování. Od roku 2015 se problematiky dotýkalo minimálně třicet dva strategických a koncepčních dokumentů, které ale i podle vyhodnocení MPSV nebyly vzájemně koordinovány, a do doby ukončení kontroly NKÚ v srpnu 2024 neexistovala nová právní úprava, která by to řešila. Neshody mezi kontrolovanými ministerstvy zapříčinily, že se nepodařilo sjednotit služby pro ohrožené děti pod jeden rezort."

Dále pokračuje Nejvyšší kontrolní úřad, že podle něj "Ministerstvo práce a sociálních věcí už dvanáct let neplní zákonnou povinnost spravovat informační systém, který by pracovníkům sociálněprávní ochrany dětí poskytl potřebné údaje například o žadatelích o osvojení či o dětech v evidenci. Systém dodnes Ministerstvo práce a sociálních věcí nezajistilo. Na jeho přípravu přitom od roku 2018 vynaložilo 2,1 milionu korun. Od roku 2023 začal rezort vyvíjet jiný způsob evidence formou sdílených tabulek v Excelu. Za toto provizorní řešení, které ale také nenaplňuje zákon, plánuje MPSV do konce roku 2025 vynaložit dalších 6,4 milionu korun. Orgány sociálně-právní ochrany dětí řeší podle zjištění NKÚ chybějící elektronizaci agendy nákupem vlastních informačních systémů, na jejichž pořízení od komerčních dodavatelů vynaložily veřejné prostředky, které však nepodléhají kontrolní působnosti NKÚ.

V důsledku nečinnosti MPSV (jsou) tak pracovníci sociálně-právní ochrany dětí zatíženi nadbytečnou administrativou a nedisponují potřebnými informacemi, které by jim usnadnily práci a zrychlily například umisťování dětí do pěstounských rodin. ***