Neautorizováno!

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, novela, kterou jsme vám s kolegy a kolegyněmi si dovolili navrhnout, je relativně stručná. Obsahuje v podstatě dvě změny. Jednak deklaruje, že cílem je směřovat k dětským domovům, které se co nejvíce blíží rodinnému nebo komunitnímu uspořádání, čemuž má napomoci úprava, že nebude již nadále povinnost mít dětský domov se dvěma skupinami ve stejné budově nebo stejném areálu, což umožní zřizovatelům, pokud k tomu mají vhodné podmínky, aby ty skupiny měli v různých bytech na různých místech.

Jsem si velmi vědom toho, že tahle oblast by si zasloužila úpravu větší, byť nutno podotknout, že úplně hledat shodu tady na opatřeních není jednoduché. I děkuji - a pan zpravodaj to podle mě bude zmiňovat - o těch oblastech se mluví. Já jsem o tom rád. Taky jsem rád, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si nechalo ve svém legislativním plánu prací: pracovat alespoň na malé novele, na zlepšeních, sbírání těch podnětů, které je potřeba upravit. Předpokládám, že pan zpravodaj je bude zmiňovat.

Doufám, že se nám podaří skutečně připravit ještě do konce volebního období alespoň právě seznam těch podnětů tak, aby příští Poslanecká sněmovna mohla takový návrh dostat a posunout právě tu oblast dál.

Zároveň chci využít i to, že chci poděkovat všem, kdo v této oblasti pracují, protože to rozhodně není jednoduchá věc, a zároveň občas také neoprávněně schytávají z různých stran kritiku, která ne vždycky je opodstatněná a občas plyne z toho, že úplně někteří nevědí, co se vlastně v té oblasti děje. Tak chci všem zaměstnancům, kteří se právě podílejí na práci v dětských domovech, poděkovat.

Ještě mi dovolte, abych stručně okomentoval... nebo se vyjádřil ke stanovisku vlády, která upozorňuje na to, že v tuto chvíli skutečně upravujeme pouze dětské domovy, nikoli dětské domovy se školou. Ten důvod je čistě praktický, protože u těch dětských domovů je takové ustanovení, nebo změna takového ustanovení jednodušeji proveditelná. Dále říká, že dostáváme do § 12 toho zákona řekněme deklaratorní usnesení, což je pravda, protože vnímáme, že tento krok je pouze jedním z kroků právě na cestě té transformace. Co se týká financí, tak tam přiznávám, že samozřejmě i ta praxe - to je právě proto, proč tu povinnost zřizovatelům nedáváme, ale umožňujeme - je, že můžou zvážit, jestli zajištění právě toho pedagogického personálu, které rozhodně bude zvýšené, co se týká finančních nákladů, tak bude v tom daném konkrétním případě vyváženo například tím, že dojde ke snížení nákladů na provoz a údržbu takového zařízení.

Jako poslední zmiňuji právě to, co již pan místopředseda říkal, dovolili jsme si navrhnout schválit tuto novelu již v prvním čtení podle § 90 odst. 2.

Jednak děkuji kolegům, kteří se podíleli na předložení tohoto návrhu, a také děkuji i kolegům z ANO, že byli vstřícní, a doufám, že stále platí, že toto vetovat nebudou. Děkuju za pozornost.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Jan Richter. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Richter: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, před námi stojí, jak již zmiňoval zde předřečník, novela zákona, která si klade za cíl přiblížit péči poskytovanou v dětských domovech běžnému rodinnému životu a komunitě. Předkládá pan poslanec Jan Berki a další: STAN, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti, ODS a SPD.

Cílem návrhu je umožnit přibližování náhradní výchovné péče o ohrožené děti zajišťované dětskými domovy rodinnému životu a komunitě. Novela zejména ruší ustanovení o minimálním počtu dvou rodinných skupin v jedné budově, kvůli kterému se podle předkladatelů dostávají někteří zřizovatelé zajišťující péči o děti v samostatných skupinách, bytech a domech na hranu nynějšího zákona. Naopak by přibyla pasáž, podle níž se má péče v dětských domovech podobat v nejvyšší možné míře běžnému rodinnému životu a důraz se má klást na začlenění dětí do běžné společnosti. Pokud to podmínky umožňují, péče by se měla poskytovat v samostatných rodinných skupinách, bytech, bytových domech nebo rodinných domech v běžné zástavbě, jak uvádí novela. Zkušenosti z takových dětských domovů podle zdůvodnění ukazují, že se děti zklidní, mají více soukromí a bližší vztah s vychovateli a jsou samostatnější a zodpovědnější. Péče v bytech a v rodinných domech také poskytuje více možností k přípravě na samostatný život, stojí v důvodové zprávě. V takových komunitách žije podle loňských údajů 12 procent dětí v dětských domovech. Drtivá většina však vyrůstá v původních budovách zařízení se třemi až pěti skupinami, což představuje dvacet až třicet dětí.

Vláda k tomuto návrhu zákona zaujala souhlasné stanovisko. Návrh zákona odpovídá záměrům a trendům transformace pobytové péče o ohrožené děti. Vláda nicméně považuje za vhodné pro úplnost zmínit - a zmínil to zde i pan poslanec Berki, prostřednictvím pana předsedajícího - některé aspekty navrhované právní úpravy.

Za prvé, návrh zákona pomíjí právní úpravu dětského domova se školou, aniž by z odůvodnění byl zřejmý důvod tohoto přístupu, návrh zákona by tak mohl nedůvodně vytvořit nesoulad v pojetí poskytované péče v dětském domově a dětském domově se školou.

Za druhé, navrhované doplnění § 12 v zákoně č. 109/2002 Sb., na základě kterého má péče poskytovaná dětským domovem probíhat v běžných bytech nebo rodinných domech v běžné zástavbě, pokud je to možné, nemá normativní charakter, přičemž podle užívaných pravidel v přípravě právních předpisů by měl právní předpis obsahovat pouze ustanovení normativní povahy.

Za třetí, vláda poukazuje na některé nejasnosti, pokud jde o zhodnocení finančních dopadů návrhu zákona na státní a ostatní veřejné rozpočty. Lze sice přisvědčit k tvrzení překladatelů, že dojde k úspoře nákladů za obslužný personál v dětských domovech, je však otázkou, zda tato úspora pokryje zvýšené výdaje na pedagogické pracovníky, pokud by měl být jejich počet navýšen. Předkladatelé v rámci zhodnocení finančních dopadů návrhu zákona na státní a ostatní veřejné rozpočty také pominuli dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet za soukromé a církevní dětské domovy.

Já sám se k tomuto návrhu vyjádřím v obecné rozpravě.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, vážený pane zpravodaji. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Klára Kocmanová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my za Piráty tento návrh zákona podporujeme. Ostatně kolegyně Olga Richterová je jeho spolupředkladatelkou, dnes je tedy ze zdravotních důvodů omluvena, proto ji při vystoupení zastoupím.

Pravda je taková, že naše země má obří problém s tisícovkami dětí odebíraných z rodin. Jejich počet stále stoupá a jejich vyhlídky se úplně nezlepšují. Jde o lidské ztráty a zároveň jde i o ekonomické ztráty. Takové nedokončené vzdělání a nenaplněný potenciál mladého člověka znamená ztrátu zhruba 13 milionů korun pro veřejné rozpočty. My tedy cíl návrhu podporujeme. Podporujeme to, aby děti v dětských domovech mohly žít v menších domácnostech, v normálních bytech, které jsou součástí instituce pouze organizačně. Ale reálný života běh je jako v běžné jiné rodině.

Typicky se tam střídá skupinka celkem pěti vychovatelů a vychovatelek, kteří s dětmi jsou mnohem víc napojeni, než když ve větším domově mají za zády ostatní vychovatele a ředitele. Leckde to takhle funguje už roky, například v Plzni nebo v Pardubickém kraji, ale bohužel to zatím není plošná praxe napříč republikou. Přitom právě tohle dětem chybí, to znamená, co nejnormálnější život poté, co jim třeba bylo hodně ublíženo.

Právě o praxi z Pardubického kraje se zmiňuje i důvodová zpráva zákona, kde jsou pozitivní dopady přesunu péče do bytů na děti zevaluovány. Budu citovat, protože si myslím, že je důležité, abychom si to všichni poslechli: "Z evaluace přesunu dětských domovů do bytů v bytových a rodinných domech v běžné zástavbě vyplynulo, že péče probíhající v bytech či domcích v komunitě v dětských domovech v Pardubickém kraji je pozitivně hodnocena dětmi, které vyrůstají v deinstitucializovaných dětských domovech, i pracovníky zařízení. Z šetření mezi dvaceti osmi pedagogickými pracovníky ze tří dětských domovů (Odkašlání.) - pardon - působících v devíti skupinách se čtyřiceti jedna dětmi vyplynulo, že mezi klíčové změny, k nimž došlo po přestěhování do bytů, patří vyšší míra zklidnění dětí, více soukromí, větší samostatnost, zodpovědnost, důvěra, bližší vztah s vychovateli, větší stabilita, více možností k přípravě na samostatný život, třeba i možnost vyzkoušet si všechny domácí práce.

Klíčové změny, k nimž došlo po přestěhování z pohledu dětí, shrnuje evaluace následovně: je to lepší příprava na život, učíme se více samostatnosti a máme víc příležitostí k učení, máme více soukromí a pracovníci nás respektují, můžeme se na všem lépe dohodnout, je nás tu méně a máme tu víc prostoru pro každého, máme větší individuální podporu od pracovníků, máme hezčí vlastní pokoje, je tu víc klidu, jsou tu stálí vychovatelé a mají na nás více času, můžeme si vybrat, co budeme dělat, co budeme jíst." ***