(pokračuje Jakub Michálek)
Důležitá sedmá problematika v rámci tohoto návrhu zákona, o které bych rád podrobněji promluvil, jsou rozumnější pravidla pro konopí. Ta pravidla týkající se konopí konečně začnou respektovat zdravý selský rozum, přestanou být trestné některé nesmyslné případy týkající se konopí. Například když pěstuju několik rostlin konopí, abych vyráběl pro dědu konopnou mastičku, tak se dostávám do situace, kdy mi dneska hrozí dlouhý trest. Předkládaná novela to řeší částečně, ona to řeší ve vztahu k pěstování pro vlastní potřebu, kdy legalizuje množství pěti rostlin. V takovém případě pro vlastní potřebu už nebude pěstování kriminalizováno a do určitého počtu - myslím, že jsou tři rostliny - bude dokonce legální. Ale není tam řešena problematika osob blízkých, protože pokud například někdo má prarodiče, kteří trpí chorobami, u kterých konopí, konopné mastičky dobře zabírají, a pěstuje za tímto účelem několik rostlin, aby z toho tu konopnou mastičku vyrobil, tak se domnívám, že takový člověk, který pěstuje konopí pro osobu blízkou, by neměl být postihován několikaletým trestem odnětí svobody. Tady zase narážíme na obrovskou lobby různých představitelů protidrogové policie, kterým by to částečně samozřejmě zkomplikovalo činnost, protože už by nemohli řešit dívky s jointem, nemohli by řešit konopné mastičkáře, ale museli by něco začít dělat s dovážením kokainu přes krabice s banánem v Lidlu, anebo by museli řešit pervitinové varny, což je samozřejmě mnohem náročnější práce než chytat někoho s konopnou mastičkou, s kytkami na zahradě. Takže tady my se musíme přesunout opravdu k tomu, že policie a státní zastupitelství budou řešit případy, které jsou společensky nebezpečné z hlediska drog, a přestanou perzekuovat lidi, kteří vyrábějí například konopnou mastičku nebo kteří si rekreačně zakouří konopí. To je přece naprosto nehospodárné vynakládání veřejných prostředků, které nás stojí stovky milionů korun na zbytečné represi, které bychom mohli dát naopak do lepší zdravotní péče. Součástí toho je tedy úprava sazeb a podmínek u šíření toxikomanie, o které jsem taky mluvil. Ale zase to zůstává zbytečně represivní, kde pod vlivem policejních šéfů z protidrogového se zbytečně a zbytečně perzekuují lidi za drobné záležitosti místo toho, aby se policie a státní zastupitelství soustředily na ten skutečně organizovaný zločin, který je nebezpečný a který potom vede k tomu, že jsou ničeny kvůli drogám i lidské životy. Takže soustředit energii a kapacity na závažné případy a uvolnit ruce, protože ostatně i ti policisté, kteří to vyšetřují v jednotlivých případech, jsou často nešťastní z toho, že musí zasahovat v takovýchto případech, kde jim to zákon ukládá, ale ve skutečnosti společenská nebezpečnost je velmi diskutabilní.
Nicméně i tak tento návrh zákona je po dlouhé době největší pokrok k racionalitě a spravedlnosti trestání v oblasti návykových látek a jsem rád, že se podařilo dosáhnout nějaké shody s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem vnitra a odbornou skupinou, která působila na Úřadu vlády, aby se ta úprava posunula.
Já jsem tady chtěl ještě zmínit nějaká fakta, abychom měli východisko pro další diskusi, zejména pokud jde o hranice trestních sazeb, které jsem už naznačil. Já tady mám k dispozici dvě srovnání trestních sazeb odnětí svobody u drogové kriminality ohledně konopí a dalších látek. To jedno zpracovala naše kolegyně stážistka, které srovnává trestní sazby odnětí svobody u konopí, a to druhé je z Úřadu vlády od útvaru koordinátora pro koordinaci drogové politiky. Z těchto srovnání celkem jasně vyplývá, že když se podíváme na západní země, v modelových scénářích tresty odnětí svobody za konopí a další podobnou činnost jsou výrazně nižší než sazby, které jsou uvedeny v trestním zákoníku v České republice.
Já jsem tady srovnával tři situace. Ta první je domácí pěstitel, který pěstuje patnáct rostlin konopí, ta druhá situace je prodejce, u kterého bylo zdokumentováno, že třikrát prodal 10 gramů konopí, a ta třetí situace je velká pěstírna s 500 rostlinami, abychom se podívali, jak reálně vypadají ty sazby. A tam se ukazuje, že sazby v našem východním prostoru - nebo Slovensko, Polsko, Česká republika - že ty sazby mají nastaveny výrazně represivněji než západní státy, které jsem tady vypočetl. Takže když se bavíme třeba o tom domácím pěstiteli, v České republice mu hrozí maximálně 6 měsíců odnětí svobody, na Slovensku maximálně 2 roky, v Polsku maximálně 3 roky - tam jsme benevolentnější, tam už jsme si ušli ten kus cesty - a třeba v Portugalsku je to pokuta nebo maximálně 1 rok, v Německu 5 let, v Nizozemsku maximálně 1 měsíc. Já bych řekl třeba to Nizozemsko, kde vlastně mají velmi specifickou doktrínu. Když jsme byli na návštěvě Nizozemska, tak jsme měli tu příležitost bavit se tam s pracovníky rady pro soudnictví, s ombudsmanem, s pracovníky Ministerstva spravedlnosti a bezpečnosti a tam samozřejmě mají nepříliš represivní politiku ve vztahu ke konopí, mají tam ty různé coffee shopy, a tam, aniž by změnili znění zákona, to zajistili tak, že státní zastupitelství takzvaně přimhuřují oko nad tímto druhem kriminality. To je právě ta záležitost, která se dá postihnout v rámci trestní politiky, která nemusí být natvrdo upravena v zákoně, na co se má policie soustředit, na co se mají státní zástupci soustředit, na co naopak ne. A to je to, co nám trochu chybí, aby trestní politika byla předvídána v zákoně, tak jako máme celou řadu dalších dokumentů, které vláda schvaluje a které třeba Poslanecká sněmovna bere na vědomí nebo může projednat, pokud je tady ten zájem. Tak se domnívám, že i ta trestní politika by měla být - protože státní zastupitelství je orgánem moci výkonné, je zařazeno pod vládou, má sice garance určité nezávislosti, ale současně to politické zadání by mělo vycházet z vůle volených představitelů. Takže to je popis případu domácích pěstitelů ve vztahu k Nizozemsku.
Potom v případě prodejců v České republice se pohybujeme 2 až 10 let, v Polsku je to třeba 6 měsíců až 8 let, takže tam vidíme, že to je benevolentnější, že to samozřejmě musí zapadat do toho systému trestního práva tak, aby to bylo srovnatelné třeba s tresty za vraždu, za ublížení na zdraví, za znásilnění, a v Německu se bavíme o 3 měsících až 5 letech. To znamená, třeba v sousedním Německu tresty v této oblasti jsou dvakrát kratší než v České republice. V Nizozemsku se opět bavíme o maximálně jednom měsíci ve vězení. Ostatně Nizozemsko je celkem dobře známé právě tím, že uplatňuje koncepci kratších trestů. ***
