(pokračuje Jakub Michálek)
Příkladem je pachatel, který dostane za tři krádeže nejprve dva podmíněné tresty v době trvání dva a dva roky a pak dostane jeden tříletý trest nepodmíněně, takže se mu ostatní tresty přemění a má celkový trest z odnětí svobody v době sedm let - což už je výrazně nad horní hranicí trestného činu krádeže. V takovém případě to znamená, kdyby ty tři krádeže spáchal v jiném časovém okamžiku, dostane třeba tři roky, ale vzhledem k tomu, že to bylo nějak posunuto a že už tam třeba byly ty podmínky, tak se to zvyšuje na dvojnásobek, sedm let, což už v podstatě nemá žádný nápravný efekt, akorát to vede k tomu, že lidi spíš zahořknou a stanou se doživotními - připraví se na doživotní kriminální dráhu. V takovém případě by měl soud rozhodnout tak, že uloží podle aspirační zásady trest o něco vyšší, než přísluší za nejvážnější ze skutků. Nicméně aby toto zohlednil u předchozích trestů, musí být u nich zavedena možnost jít pod dolní hranici, tedy například změnit trest na dobu šest měsíců plus měsíců plus tři roky - tedy v celkové době trvání čtyř roků trestu odnětí svobody. To znamená, jak jsem uváděl předtím příklad, kdyby to bylo bezprostředně za sebou, tak by to vycházelo tři roky, tady byl jeden rok navíc, vychází to čtyři roky trestu odnětí svobody. Výsledný trest by byl tedy o tři roky kratší a skýtal by větší naději, že ho pachatel přijme jako spravedlivý a bude usilovat o svou nápravu. Takových pachatelů je opravdu velmi mnoho. Nadužívání trestů nám plní věznice a snižuje ochotu k návratu do normálního života. Řešením je potom umožnění ukládat tresty odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby v případě kumulace.
Návrh řešení byl připraven už před několika lety, my jsme ho posílali tehdy v příloze 3 Návrh změny trestního zákoníku, ve znění sněmovního tisku 624 a tisku 453, kde byly mnou navržené změny uvedeny. Tento návrh, který přispěje ke spravedlivějšímu ukládání trestu, je potom obsažen i v novele, kterou dnes projednáváme v prvním čtení.
Třetí okruh, který jsme navrhovali Ministerstvu spravedlnosti v lednu 2023, byla dekriminalizace placení výživného. Neplacené výživné může efektivněji vymáhat stát díky zavedení zálohovaného výživného Celní správou nebo exekučně. To znamená - samozřejmě je jasné, že výživné se platit musí a stát má zajistit, aby lidé, kteří mají platit výživné, aby pracovali a platili to výživné, a má k tomu Celní správu nebo exekutory. Ale pokud ty lidi uvězníme, sice pro některé to může - hrozba uvězněním může vést k tomu, že raději zaplatí, ale současně uvěznění neplatičů nevede k lepšímu splácení, protože řada z nich to dělá z trucu, a ve vězení tedy nepracuje. Samozřejmě to má obrovské finanční dopady na fungování státu. Není to v základní skutkové podstatě čin s vysokou společenskou závažností, aby se za to museli zavírat lidi do vězení, takže proto chci ocenit, že i do výsledného návrhu se tento náš návrh dostal ve velmi racionální podobě, že budou nadále postihovány případy z hlediska trestní represe, které mají vliv na to, že by bylo dítě vystaveno nouzi, ale že záležitosti běžného neplacení výživného budou postihovány efektivními prostředky správního práva a vymáhání rozhodnutí Celní správou nebo exekučně.
Mám tady opět jeden příklad. Příkladem jsou osobní animozity, kdy má jeden rodič dost prostředků a mohl by platit, ale kvůli osobní animozitě platit své bývalé ženě nechce. Ta se nyní domůže zálohového výživného od státu a stát ho vymáhá po povinném. V takovém případě by bylo daleko lepší ukládat peněžitý trest, nikoliv trest odnětí svobody, kdy pachatel nadále pracoval na svobodě, nezatěžoval systém náklady a odváděl daně. Čili my se potřebujeme dostat do situace, kdy ten člověk bude pracovat. Stát mu pohrozí tím, že dostane peněžitý trest a pak bude vymáhat samozřejmě tyto platby prostředky, které musí fungovat, jako jsou exekutoři nebo Celní správa. Čili proto jsme navrhovali i v rámci toho dopisu z ledna 2023 vymezit skutkovou podstatu pouze na závažnější případy, kdy je opravdu ohrožena výživa dítěte, a ty návrhy připravili zaměstnanci Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, takže i tato věc je obsažena v návrhu dnes projednávané novely.
Čtvrtý návrh, který jsme předkládali, se týká změny převodního mechanismu peněžitého trestu na trest odnětí svobody. Opět je to věc, která je propsána v návrhu novely a která je velmi prospěšná, už jsem ji trochu zmínil. V současné době se jedna denní sazba - cca jedna třetina až jednodenní příjem - rovná dvěma dnům vězení. Toto je naprosto nepřiměřené a v zahraničí je běžný poměr jedna ku jedné či opačný poměr dva ku jedné - čili dvě denní sazby rovná se jeden den uvěznění. Zjednodušeně řečeno to znamená, že ten, kdo nemá peníze, dostane peněžitý trest a neuhradí ho, chodí za nezaplacení jedné denní sazby na dva dny do vězení. Pokud vycházíme z toho - ekonomická úvaha - pokud vycházíme z toho, že denní příjem je například 800 korun, z toho jedna třetina činí 260 korun, člověk se tedy rozhoduje, zda zaplatí 260 korun, které vydělá cca za 3 hodiny, nebo jít do vězení na dva dny. Je zřejmé, že racionálně uvažující člověk, který nechce jít do vězení, dá přednost úhradě peněžitého trestu, a neplatiči nám pak plní vězení, což je nákladné, protože tresty odnětí (svobody) jsou ve výsledku příliš dlouhé. Nechceme přece, aby nám vězení plnili neplatiči, kdy nezaplacení cca 260 korun znamená dvoudenní trest odnětí svobody, jehož náklady z peněz daňových poplatníků jsou cca 2 800 korun - to bylo tehdy, v té době, dnes už je to vyšší, dnes to bude nějakých 3 200 korun. Takže to je absurdita zabudovaná v dnešním systému, že člověk, který byl odsouzen a nezaplatí 260 korun, tak potom nás ve výsledku stojí za den 3 200 korun. Čili musíme v tomto ohledu postupovat ekonomicky, aby to dávalo nějaký elementární smysl.
Řešení bylo připraveno v minulém volebním období, to je tedy návrh novely peněžitého trestu, upravený přepočet, který jsme poslali opět v příloze, který popisuje, jakým způsobem by se měl měnit ten přepočet - čili samozřejmě podle horní hranice trestní sazby, jestli převyšuje určitou dobu nebo nepřevyšuje, a i tento návrh se v nějaké podobě promítl do předkládaného návrhu zákona.
Nyní se dostávám k poslednímu bodu, který jsme navrhovali v dopise z ledna 2023, a to je snížení míry represe u vybraných trestných činů. Několik trestných činů má zcela nesystematicky vysoké trestní sazby. Příkladem je těžké ublížení na zdraví § 145 odst. 1 či závažnější případy distribuce drog § 283 odst. 3 a 4. Tyto by bylo namístě snížit.
Vedle toho dochází k nevhodné aplikaci ustanovení zákona proti šíření toxikomanie a o výrobě konopí či pěstování konopí pro osobní účely. Já tady připomenu nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterém se zastal Roberta Veverky, který vydával časopis Legalizace a byl za to postižen právě paragrafem o šíření toxikomanie a následně se ho Ústavní soud zastal, že to bylo nepřiměřené. ***
