Neautorizováno!
(9.30 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Vrátím se jako zpravodajka k tomu, že jsme tedy prakticky po necelých třech nedělích od té doby, kdy bylo možné zařadit tento tisk, to zařadili. Byla k tomu svolána mimořádná schůze, my s tím souhlasíme, nesouhlasíme. Souhlasíme, proto jsem tady k tomu hovořila, s tou věcnou náplní. Víme, že to je nutné pro Českou republiku, a trošku překračujeme svůj vlastní stín, protože víme, že je tato reforma předložená pozdě. Přesto souhlasíme s tím, aby byla projednána takovým způsobem, aby bylo reálné, že nabude účinnosti k navrhovanému datu 1. ledna 2026.
To je za mě asi jako zpravodajku v současné době všechno. Jenom bych chtěla poděkovat také panu ministrovi, že na mikrofon řekl, že - v podstatě to řekl nepřímo, ale jasně, když souhlasil s těmi 90 dny, s třemi měsíci - že i on si uvědomuje - a s vytvořením té pracovní skupiny - že ještě třeba na to, abychom na tuhle reformu mohli být když ne hrdí, tak aspoň abychom mohli říci, že opravdu šlo o reformu trestní politiky, tak že ještě potřebujeme čas a že potřebuje spolupráci nejenom koaličních poslanců, ale i opozičních. Děkuju za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Jenom si tedy potřebuji - děkuju vám, paní zpravodajko - jenom si potřebuji ujasnit vystoupení s přednostním právem pana předsedy Jakuba Michálka. Ten se hlásí s přednostním právem do rozpravy, je to tak? Ano.
Takže pan ministr s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji. Já musím zareagovat na paní kolegyni Válkovou. Jak to uvést? Řeknu to asi tak: s paní kolegyni Válkovou se umíme i docela slušně přít, ale tady chci objektivně říci, že to, co po ní zůstalo, pokud jde o trestní právo, na Úřadu vlády, to znamená ty základní zásady trestní politiky, na kterých pracovala, převzala jak nová zmocněnkyně pro lidská práva, tak já jako ministr této vlády, neboť šlo o krok správným směrem, a ten materiál byl zpracován kvalitně, my ho vlastně doděláváme. Čili tady potvrzuji - a nemám rád takové to, že nikdy opozice nebo koalice neudělala něco dobře. Tohle bylo uděláno dobře.
Pokud jde o hlasy opozice, v trestním právu jsem o ně stál vždy. Tady je pravda, že nás ještě tlačí čas, ale samozřejmě má velký smysl, a stojím o každý opoziční hlas v této věci, abych se pokud možno dokázal domluvit s opozicí tak, aby tento návrh podpořila, podobně ostatně jako se to stalo při takzvané redefinici znásilnění. Ono to stojí nějaký čas, ty debaty, ale to je čas, který se setsakramentsky vyplatí. A dovolte mi, já už jsem tu nějakých - to ani nespočítám - jedenáct let, a moje přesvědčení, že kdybychom méně času trávili vzájemnými invektivami a více vzájemnými diskusemi, tak to tady vypadalo jinak, a já doufám, že se nám to podaří v trestním právu.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je s přednostním právem přihlášen pan předseda Jakub Michálek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí občané, já bych rád za klub Pirátů vyjádřil podporu tomuto návrhu zákona, protože to je zákon, který jsme iniciovali, když jsme byli ve vládě, a který se opírá o programové prohlášení, jehož části jsme prosadili. Konkrétně v programovém prohlášení je jasný závazek, že vláda se zaměří na problém nadužívání trestní represe u jednání s malou společenskou škodlivostí. Takže to je ten závazek v programovém prohlášení, který byl schválen.
Ale je trochu škoda, že se dostáváme k projednávání konkrétního návrhu zákona až ve třetím roce vládnutí. Samozřejmě v tom programovém prohlášení je řada dalších věcí, které se týkají trestní politiky, vězeňství, a to je závazek zasazovat se o rozšíření alternativních trestů, což tato novela také dělá, prevence a snižování recidivy. Odlehčíme tak věznicím a urychlíme návrat odsouzených do normálního života, což je věc, o které jsem mluvil už v své úvodní řeči k programu jednání. Některé věci nás tam sice ještě dlouhodobě trápí, třeba elektronický monitoring, který úzce souvisí s trestní politikou a který zatím není rozvinutý tak, jak bychom si představovali. Těch náramků u vězňů, respektive u odsouzených, je nějakých pár desítek, což tedy ve srovnání s jinými státy je výrazně méně.
Ale zpátky k tomuto návrhu, který považujeme za důležitý a užitečný. Když jsme měli s ústavně-právním výborem návštěvu věznice v Mírově, tak jsme se bavili samozřejmě i s příslušníky vězeňské správy a ptali jsme se jich, co bychom my jako politici měli dělat pro to, aby naše vězeňství lépe fungovalo, aby byly lepší předpoklady pro to, že když člověka propustí z vězení a stane se naším spoluobčanem a sousedem, tak co bychom měli dělat? No, podle příslušníků bychom se měli zasadit o to, aby věznice nebyly přeplněné, aby dokázaly pracovat individuálně s jednotlivými vězni tak, aby se skutečně podařilo dosáhnout nápravy, toho, že ten člověk je připraven na normální život, že má zajištěny základní předpoklady jako bydlení, práce, oddlužení, společenské vztahy a tak dále. Ale to samozřejmě není možné v situaci, kdy na jedné cele v mírovské věznici sedí i dvacet vězňů a kdy některé věznice jsou přeplněné na výrazně více než 100 procent jejich kapacity.
Takže to je podstatou této novely. Tato novela napravuje historickou chybu, která se tady stala při schvalování trestního zákoníku, že všichni chtěli vypadat tak, že jsou tvrdí na zločince, a vyjadřovali to tím, že tam psali výrazně vyšší trestní sazby v řadě případů, ačkoliv v západních státech máme jasnou evidenci, že množství let trestu odnětí svobody je v řadě případů výrazně nižší, že jsou nižší ty dolní hranice a tak dále. Takže pokud se podaří schválit tuto novelu, tak by to měl být předpoklad toho, že do vězení budeme posílat pouze lidi, kteří tam opravdu patří, a současně na dobu, kterou si zaslouží, ale ne výrazně déle. Já o tom budu mluvit později, ale když se podíváme na některé ty excesivní tresty, že člověk, který třikrát ukradne nějaké housky nebo něco v obchoďáku, kvůli sčítání trestu za dnešní právní úpravy může dostat až šest let odnětí svobody, a naopak člověk, který se třeba pokusil uplatit zastupitele v pražském zastupitelstvu, dostane jenom peněžitý trest, tak to je trošku disproporční, samozřejmě.
No, když mluvím o modernizaci vězeňství a trestní politiky, samozřejmě vycházíme z klíčového ukazatele, kterým je počet vězňů na 100 000 obyvatel, a my se současně pohybujeme v číslech, která jsou dvakrát horší než třeba Rakousko.
Ono se na jednu stranu říká, že to zvyšuje bezpečnost, že jsou ti kriminálníci zavření, ale to platí samozřejmě u těch nejpřísněji trestaných, kde to nemá smysl se snažit o nějaké alternativy, ale u drobné kriminality by daleko lepší bylo, kdyby se nám podařilo tyto lidi napravit a snížit recidivu prostřednictvím působení psychologů ve věznicích a dalších odborníků tak, aby se jim skutečně mohli věnovat, a tak, aby byl zajištěn i návazný systém, abychom měli více probačních domů, protože se podařilo otevřít probační dům v Písku. ***
