Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Veřejný zájem - obsah by měl být zaměřen na témata, která jsou důležitá pro občany. Patří sem informace o politickém dění, ekonomických otázkách a tak dále.

Krizová komunikace - tady se chvilku zdržím, protože zrovna v této oblasti mám i své zkušenosti předchozího zaměstnání a musím říct, že krizová komunikace České televize je na dobré úrovni, protože krizové orgány mají možnost při řešení mimořádných událostí vstoupit přímo do vysílání. Dokonce některé programy, některé pořady jsou dopředu předtočeny, ať už se jedná například o nějakou poruchu nebo nehodu v jaderných elektrárnách a podobně, takže tady určitě za toto bych Českou televizi pochválil.

Nezávislost na politickém a komerčním tlaku - veřejnoprávní televize by měla být chráněna před vlivem politických stran a komerčních zájmů, což zahrnuje mimo jiné i transparentní financování. Nejsem si úplně jistý, jestli - já vím, že v této chvíli nejde pověřit třeba NKÚ, aby tam provedl kontrolu hospodaření - ale nevím, jestli do budoucna by to nemělo být, protože si nejsem já, ale ani mnozí další jistí, že tam hospodaření jako takové probíhá transparentně a ekonomicky.

Kvalita vzdělávání - televize by měla produkovat obsah, který nejen informuje, ale také vzdělává, což tady opravdu Česká televize, si myslím, že plní rovněž svůj úkol. Ale dovolte mi, abych se kriticky zamyslel i nad tím, zda je tento navrhovaný model skutečně efektivní a spravedlivý. Televizní a rozhlasové poplatky jsou povinné téměř pro všechny domácnosti a navrhuje se, aby je platili i všichni, kteří mají takzvaný chytrý telefon, a to bez ohledu na to, zda služby veřejnoprávních médií využívají. V éře digitálních médií, kdy má každý přístup k nepřebranému množství informací a zábavních kanálů, je otázka povinného financování konkrétního mediálního subjektu mimořádně problematická. Proč bychom měli platit za něco, co vůbec třeba nepoužíváme? Tady, protože vidím, že už je pozdní hodina, tak bych si dovolil jeden malý vtip, kdy policisté zastaví auto v autě, zjistí, že tedy řidič má takové to zlodějské nářadíčko, tak ho za to chtějí trestat. A ten řidič říká: "No, ale zrovna byste mě měli zavřít za znásilnění." A říkají: "Proč, vy jste někoho znásilnil?" "No to ne, ale nástroj taky mám." Takže to je trošku, říkám možná, možná, ale je už téměř po desáté hodině, tak si myslím, že jsem si to mohl dovolit, abych vás trošku aspoň vzbudil. Tak to je k tomu. Navíc je poplatek stanoven jednotně, což dopadá nespravedlivě na nízkopříjmové domácnosti. Tím způsobem se vytváří systém, který ignoruje individuální schopnost platit a reálnou potřebu takových služeb. Dovedu si, pane ministře, představit, že tady bude systém, kde opravdu, jestliže budu chtít sledovat Českou televizi, tak si ji třeba zaplatím. Já vím, že namítnete, že u veřejnoprávní služby to tak asi být nemá, na druhou stranu, jestliže - bude platit poplatky, tak to stejně tak je, pokud bude mít tu televizi nebo ten chytrý mobil.

Efektivita hospodaření a veřejnoprávních médií. Dalším kritickým bodem je otázka efektivity hospodaření. Kritici často poukazují na netransparentnost využívání prostředků a na nejasné finanční priority. Je veřejnoprávní rozhlas a televize skutečně efektivní ve využívání svých zdrojů? No, mám o tom své pochybnosti a bylo by dobře, kdyby to někdo prozkoumal. Nemělo by nejprve dojít k důkladné inventuře výdajů a hledání vnitřních úspor? Myslím si, že Česká televize zrovna je příkladem toho - já jsem aspoň nezaznamenal, že by řekli: podívejte se, seškrtali jsme to, nebo ono, seškrtali jsme támhleten kanál a podobně, proto si myslím, že vnitřní úspory by se hledat měly. Stojí výdaje na některé programy v poměru k jejich sledovanosti a kvalitě za tyto peníze? Já jsem se díval na sledovanost některých pořadů a opravdu je to velmi, velmi různorodé - některé jsou sledované více, některé sleduje několik tisíc sledujících. A opravdu nevím a minimálně mám v otázce velké pochybnosti, zejména i potom, co jsem zde slyšel v rámci vystoupení mých předřečníků. Mnozí se ptají, zda by se veřejnoprávní média nemohla financovat jinak, například formou dobrovolného předplatného ze státního rozpočtu, kde by mohlo být hospodaření přísně kontrolováno.

Dalším bodem je obsahová neutralita a kvalita programu. Veřejnoprávní média jsou často ospravedlňována jako záruka nestrannosti a objektivity. Nicméně otázkou zůstává, zda tomu tak skutečně je. Kritici upozorňují na možné ideologické zkreslení nebo upřednostňování určitých témat nebo také zejména subjektivní komentování některých zpráv a vedení diskusních pořadů některými moderátory. Veřejnost pak právem pochybuje, zda jejich peníze podporují pluralitu názorů, nebo pouze jednu konkrétní perspektivu.

Na závěr bych chtěl říci, že současný systém televizních a rozhlasových poplatků je zastaralý a nepřizpůsobený moderním potřebám a možnostem, vytváří se nespravedlnosti, vzbuzuje to otázky ohledně efektivity hospodaření a nenaplňuje vždy svůj deklarovaný účel. Místo toho bychom měli hledat nové modely, které budou reflektovat současnou mediální realitu a potřebu občanů. A řekněme si na rovinu, nejde o koncesionářský poplatek, jde o novou daň a o další porušování vládních slibů. Vy sám, pane ministře, jste tady i přiznal, přikývl, že jste sliboval, že k navýšení koncesionářských poplatků v tomto vládním období nedojde. Bohužel jsme toho dnes svědky a už se tady druhý den tím trošičku trápíme. V prvé řadě je dle mého názoru třeba vést řádnou debatu o smyslu koncesionářských poplatků. Jakou službu vlastně po této televizi a rádiu požadujeme a co za ty peníze dostáváme? Co to vlastně je médium veřejné služby? Taky to není přesná definice úplně zřejmá. Až potom, kolik a kdo by měl platit a jestli vůbec povinně. Je třeba vzít v úvahu, že řada zejména mladých lidí Českou televizi ani Český rozhlas vůbec nesleduje. Je to základní filozofická otázka, jestli potřebujeme povinně platit za něco, co mnozí z nás nesledují. Já vám děkuji za můj obsáhlejší proslov, ale dovolil jsem si to takto shrnout. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Následuje série tří faktických poznámek. Jako první vystoupí pan poslanec Ondřej Babka, připraví se pan poslanec Jan Jakob. Prosím.

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Já bych se ještě zastavil, nebo zůstal u té debaty ohledně notifikace, případně výše domácností, které tedy budou nově evidovány jako poplatníci. Já jsem se ještě narychlo díval do svých materiálů. Vy tedy ve svém návrhu píšete, že příjem České televize by měl být 865 milionů. Já se tedy ptám, jestli už teď máte nějakou přesnější představu? Protože i podle nějakých mých rychlých výpočtů si troufám odhadovat, že to bude více - a jestli jsou v tomto čísle tedy započteny právě ty noví poplatníci, tedy ty domácnosti, které budou platit právě nově díky tomu, že tedy mají chytrý telefon, tablet nebo notebook. V tuto chvíli z výročních zpráv můžeme vyčíst, že tedy v současné době platí 3 324 784 domácností. To znamená, o kolik vlastně toto číslo tušíte, že naroste? Jestli to právě třeba bude o těch 20 procent víc domácností? Protože to se může stát, to se může stát.

A pak druhá otázka, která vlastně mě napadla až teď, když jsem znovu pročítal tu nutnost notifikace - tak jestli vlastně ten ÚOHS v tom svém vysvětlení vám, Ministerstvu kultury, reflektoval to, že když jde o ne pouhé zvýšení koncesionářského poplatku, ale vlastně o strukturální změnu - tedy o kompletní změnu toho, jak právnické osoby budou platit poplatky, to znamená, nebudou je platit z televizního nebo rozhlasového přijímače, ale z počtu osob, tak se tedy jedná o strukturální změnu vybírání poplatku, a jestli už jenom tato pouhá strukturální změna není důvodem toho, proč by tento zákon měl být notifikován. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jan Jakob, připraví se pan poslanec Lubomír Wenzl. Prosím.

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Vážené dámy, vážení pánové, nám se tady opět dneska šíří včerejší nešvar, možná někteří kolegové tady nebyli včera - my jsme tady vedli takovou delší - ve faktických - disputaci o jisté vaší argumentační schizofrenii, protože vy tady na jedné - opět to tady padalo - na jedné straně říkáte: proč by měl platit ten poplatek někdo, kdo z vašeho úhlu pohledu nekonzumuje tu službu, tedy ten konkrétní produkt média veřejné služby - ať už kouká na obrazovku, poslouchá přijímač nebo využívá jinou službu. A přitom na druhé straně navrhujete - váš pan předseda Babiš říkal, že to budete mít ve volebním programu - aby média veřejné služby byla financovaná prostřednictvím státního rozpočtu, a tam se budou na tom podílet opravdu všichni, tedy všichni daňoví poplatníci. Takže opět na tento nešvar upozorňuju.

A druhou poznámku mám k té diskusi - já ji podrobně jako zpravodaj sleduju. Až tady budeme ve 22 hodin hlasovat, tak prosím, aby nepadal argument, že osmnáct, sedmnáct nebo šestnáct poslanců nemohlo vystoupit. Mohlo, kdyby tady byli, tak každý z nich, co tam svítí, vystoupit mohl, protože někteří propadli dozadu kvůli své neúčasti jednou, někteří dokonce dvakrát. Takže všichni vystoupit mohli, jedinou světlou výjimkou je kolega Babka, který opravdu se té problematice věnuje, a těch dvakrát deset minut pro něj bylo málo, ale on si to pečlivě vynahrazuje v rámci faktických poznámek. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Následuje pět faktických poznámek, jako první pan poslanec Lubomír Wenzl, pan poslanec Drahoslav Ryba a další. Prosím.

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím, na pana kolegu Jakoba - má pravdu v tom, že se nám tady rozmohl nešvar. Dneska po dvanácté - opět debata bude za víceméně za dvacet minut utnuta a já využiju faktické poznámky, protože byť jsem přihlášen, jsem tady v sále, ale prostě na mě nedojde řada. Já, a teď to bylo k vám, teď prostřednictvím pana předsedajícího, navážu na pana kolegu Rybu a pana kolegu Babku, kdy ze svého okolí řeknu konkrétní příklad. První domácnost - je tam muž, který pro výkon své činnosti používá počítač. V životě nezapl televizi, kterou tam má a nesleduje. Takže v rámci navrhovaného - v rámci novely toho zákona vlastně on spadne do té kategorie, že platit bude. Druhý příklad z osobního, víceméně z okolí, z mého okolí osobního, je rodina, mladá rodina, která, ano, má televizním přístroj, ale zase - a mám to ověřeno - v životě se nedívá na veřejnoprávní televizi. Na sledování nebo v rámci sledování televize využívá různé placené platformy, nebudu samozřejmě jmenovat, abych někomu nedělal reklamu. ***