Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.20 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Pane poslanče, nevytvářejte tady dojem, že ten náš návrh je úplně zbytečný. Přečtěte tedy v tom případě ty příslušné části výročních zpráv České televize, ve kterých dokážete ta tvrzení, že Česká televize ty peníze nepotřebuje. Stačí si jenom přečíst to, jak probíhalo jednání Rady České televize při schvalování rozpočtu na rok 2025. Tam ta čísla byla velmi jednoznačná ohledně toho, že už bylo třeba čerpat rezervní zdroje a Česká televize musela rozpočet na rok 2025 schválit v rozsahu stávající legislativy, to znamená, aniž by ten návrh rozpočtu počítal s tím, že bude přijata legislativa zvyšující příjmy.
Já jsem fakt připravený vést odbornou debatu, nevyužívám svého přednostního práva, ale faktických poznámek, abych se vešel do toho času. Ale musím reagovat na tvrzení, která se prostě neopírají o realitu. Ani ekonomická situace Českého rozhlasu není taková, jak vy tady popisujete. Prostě chceme-li zachovat rozsah služeb médií veřejné služby v té podobě, ve které je v současné době a která nachází odezvu u diváků a posluchačů, to ta čísla ukazují jednoznačně, tak nemůžeme tvrdit, že další roky si vystačí s poplatky ve stávající výši bez úprav legislativy.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. S další faktickou je pan zpravodaj Jakob, který ve svých dvou minutách dořekne to, co započal před panem ministrem. Prosím.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Když jsem před chvílí říkal, že bych podepsal odpověď na interpelaci pana ministra financí, tak teď bych podepsal slova pana ministra kultury. Slíbil jsem, že dokončím, co jsem načal. Vlastně navážu i na pana ministra Baxu a o to to zkrátím, protože významnou část toho už řekl. Je to přesně tak. Při schvalování rozpočtu jednotlivých organizací to vždycky zaznívá.
Ale k samotnému principu indexace, a já si to můžu tady dovolit říct v zásadě naplacato, přece vždyť jde o to, aby to financování bylo dlouhodobě udržitelné, aby média, a mnohde ve světě to samozřejmě tak je, i když nemají třeba systém poplatků, tak mají dlouhodobě uzavřené smlouvy a budou vědět po dlouhou dobu dopředu, jaké budou mít příjmy, a takhle média to budou vědět dopředu, budou vědět, s čím můžou počítat, a v těch dlouhých hospodářských plánech s tím počítat.
A když to mám říct úplně naplacato, vždyť je to absolutně nedůstojné, že tady řadu let musí nejvyšší představitelé médií chodit a v uvozovkách žebrat u poslanců, aby navýšili to číslo v zákoně. Je to nedůstojné. Je to nesprávné. Posiluje to víc závislosti médií na aktuálním složení Poslanecké sněmovny. To je absolutně bez debat.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. S poslední faktickou pan poslanec Babka. Prosím.
Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo. No, já jsem k tomu neměl prostor v obecné rozpravě, ve svém příspěvku. Chtěl jsem se opravdu těm údajům z výroční zprávy věnovat. Tak vám řeknu jenom pár věcí, které tu vaši teorii o tom, že Česká televize je na nějakém dně a nad propastí, prostě neukazují na to.
V roce 2003 dosáhla Česká televize téměř třicetiprocentního podílu na sledovanosti ve skupině diváků starších 15 let. Stala se šestkrát za sebou nejvyhledávanějším vysílatelem na televizním trhu. K tomuto umístění došlo i přes snížený počet programů, ukončení vysílání ČT3. V hlavním vysílacím čase od 19 do 20 hodin dosáhla ČT podílu publika 30,2 %. Zase velice slušné. Hlavní stanice veřejnoprávního vysílatele, tedy ČT1, dlouhodobě reprezentuje druhý nejsledovanější program na českém trhu. Česká televize odvysílala prvních šest vůbec nejsledovanějších pořadů roku v loňském roce. Z třicítky nejsledovanějších pořadů bylo celých 29 odvysíláno na programech vysílatele veřejné služby. Takže to je jenom pár čísel na poli diváckého zájmu. Nějaký patrný rozdíl, nějaké patrné snížení diváckého zájmu o vysílání České televize, tedy nějaké nedostatečné konkurenceschopnosti s médii komerčními - o tom nemůžeme vůbec hovořit.
Když jsem se podíval na ukazatel ukončené výroby: v roce 2020 - sedmnáct celých devět tisíc hodin programu; o rok později devatenáct celých tři tisíc hodin programu; v roce 2022 dvacet celých čtyři tisíc hodin programu; za rok 2023 se to ještě navýšilo na dvacet celých osm tisíc hodin programu. Takže ani tato čísla neindikují, že je nevyhnutelné nějak dramaticky navyšovat rozpočet z hlediska ukončené výroby pořadu. A můžu pokračovat v těch statistikách.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ale už ne v této faktické poznámce, poněvadž se vracíme zpátky do obecné rozpravy, kde je přihlášen pan poslanec Hayato Okamura. Na úvod se ho zeptám, poněvadž dvakrát deset minut, zdali využije prvních deset minut, anebo zdali chce o těch deset minut... (Poslanec reaguje.) A poté dalších deset minut někdy v průběhu další rozpravy. Prosím, pane poslanče, měřím vám čas.
Poslanec Hayato Okamura: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně kolegové, už je pozdě večer, ale jsem vděčný za to, že mohu taky promluvit. Můj příspěvek bude jiný než většina příspěvků. Jak víte, jsem ve Sněmovně členem zahraničního výboru, Stálé komise pro boj s hybridními hrozbami de facto z Ruska a z Číny. Jsem také místopředsedou podvýboru pro demokracii a lidská práva v zahraničí. To jsou agendy, které jsou mi blízké. Bedlivě sleduju mezinárodní bezpečnostní situaci. Většina z nás, kdo sleduje každodenně zprávy, tak ví, jak se nebezpečná situace v mezinárodním prostředí, které nás obklopuje, stupňuje.
Dá se říci, že mezinárodní situace v okolí naší země, v okolí Evropy i přímo v ní, kde žijeme, nebyla od druhé světové války nikdy tak vážná, jako je to v současnosti. Žijeme v demokratické zemi a důkazem toho je i to, že může probíhat tato svobodná parlamentní demokratická debata. Ale v současném světě demokracie automaticky nevítězí. Naopak jsou pod silným tlakem nedemokratických režimů, jako je Rusko, jako je Čína, Írán, Severní Korea a další země. I ve státech, kde demokracie formálně existuje, jsou silné tlaky populismu, extremismu, to znamená, snad ne k úplnému odstranění demokracie, ale rozhodně ke snížení její kvality.
My máme ten dar, že demokracii ještě máme, že ji můžeme takovýmto způsobem praktikovat jak na celostátní parlamentní, tak třeba na té krajské a jistě i komunální úrovni. Máme prostě svobodné volby. Máme svobodnou soutěž osobností, programů a idejí. Jedním z pilířů této živoucí fungující demokracie jsou právě i média veřejné služby. To znamená v našem prostředí jistě na prvním místě Česká televize, kterou ve srovnání třeba s rozhlasem sleduje mnohem více lidí.
Myšlenka média veřejné služby je taková, že má mít určitou samostatnost v tom demokratickém prostředí, v demokratické společnosti, ovšem kultivovanou, postavenou na nějakém morálním základě. A garantují ji jednotliví lidé, osobnosti i různá společenství. Važme si toho, že máme média veřejné služby, i když nejsou samozřejmě dokonalá, jako nejsou dokonalí jednotliví lidé.
Po mnoho hodin tady zaznívají nejrůznější výtky, co se nedělalo nebo nedělá dobře, co by se dalo do budoucna zlepšit. To je zcela legitimní. To je zcela legitimní. A můžeme se jistě i kultivovaně přít o to, o kolik korun ten koncesionářský poplatek na podporu fungování kvalitní České televize zvýšit. Ale prosím, nezapomínejme přitom na to, jak drahocenná je naše demokracie, v současném světě nesamozřejmá, a jak důležitý a cenný je i ten pilíř média veřejné služby České televize. To znamená, zkusme správně na lékárnických vahách vyvážit to, co je ještě konstruktivní kritikou a co by naopak už bylo destruktivní. ***
