Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(19.30 hodin)
(pokračuje Marek Novák)
A jedno je jasné: tento předložený návrh jednoznačně sahá do kapes lidem a firmám, jednoznačně bere lidem a firmám, českým firmám, českým lidem peníze z kapes - nijak jinak to nejde pojmenovat. My jsme se dneska k tomu všemu dostali i do atmosféry, kdy to komentuje nový ředitel České televize, a vlastně začal strašit, že pokud nedostane přidáno, tak sníží počet televizních veřejnoprávních okruhů na tři, zruší hlavní zábavní programy typu Stardance, bude propouštět a nevím, nevím, co ještě všechno. Ale na druhou stranu - no konečně, konečně se začíná (s pousmáním) přemýšlet o tom, jak ušetřit na nepotřebných projektech. A je to vlastně úplně stejně jako nedávno v Německu. Ale o tom Česká televize tak nějak české občany neinformovala, protože to nebyla úplně informace, která by se hodila do krámu, a spíš jsme se dozvídali z úplně jiných médií než veřejnoprávních o tom, co se kolem veřejnoprávních médií děje v Německu. A proč? No, protože se to prostě českým veřejnoprávním médiím nehodilo. To je ta jejich objektivita.
Tak jako pan premiér Fiala slibuje platy v Německu, tak by si právě mohl vzít příklad i od německých zákonodárců - a místo toho, aby bral peníze českým občanům, tak by mohl tlačit na to, aby Česká televize, Český rozhlas začaly šetřit.
No a taky jedna další otázka vlastně, proč nás ta naše - dle vás, koaličních mediálních expertů - skvělá veřejnoprávní média o situaci neinformují. I na to, pane ministře - (Otáčí se vpravo.) jste tady, výborně - bych od vás rád slyšel odpověď. Proč Česká televize neinformovala o tom, co se kolem veřejnoprávních médií děje v Německu? Proč? Já si můžu odpovědět sám: jednoduše se jim to nehodí, už jsem to tady jednou řekl, ale záleží na tom, zda se necháte a přijmete tu výzvu a odpovíte mi na to, proč tomu tak je. Proč Česká televize o věcech, které se jí nehodí do krámu, prostě neinformuje? Jednoznačně to tak je. A je to vlastně i výsledek toho, jak vy se té veřejnoprávní televize za všech okolností tady na půdě Poslanecké sněmovny zastáváte. Vy jim nevytknete jediný přešlap, jediný.
Jediné, co tady tlačíte, je: přidat jim peníze, přidat jim peníze, přidat jim peníze. Jakýkoliv přešlap veřejnoprávních médií vy tady přehlížíte, nevyjadřujete se k němu, ačkoliv my jej tady zmiňujeme. Mně se to jednoduše nelíbí. Média veřejné služby mají tam, (povzdech) kde existují, také různý způsob financování, mluvil o tom kolega Nacher. Neustále se tady oháníme britskou BBC jako vzorem. A na okraj chci informovat, že právě BBC je společnost, která řeší - jak televizi, tak rozhlas. My máme dvě různé instituce: máme samostatnou televizi, samostatný rozhlas. Je to z historických důvodů, to chápu, první byl rozhlas, potom byl technologický pokrok, přišla televize, tak se založila další, v uvozovkách, společnost televize. Ale chceme-li se tady bavit o tom, zdali je něco hospodárné, nebo nehospodárné, tak v první řadě je nehospodárné to, že tady máme vlastně dva managementy svým způsobem jednoho veřejnoprávního média, které má pouze dva typy, jeden je typ rozhlasový, druhý je typ televizní, ale je to veřejnoprávní médium jako takové.
A asi je zde potřeba mít dva argumenty, dvě rady, prostě dvakrát tolik korýtek. A tam utíkají peníze občanů, které jim touto novelou chcete sebrat. Je prostě mnoho otázek a faktů a nejasností, které by stály za podrobnou celospolečenskou diskusi. A můžeme se bavit o tom a vyhodnotit si, že od roku 1989 fakticky k takové diskusi nedošlo. Nedošlo k diskusi, k diskusi o tom, jakým způsobem změnit financování veřejnoprávních médií, zda současný model je či není v pořádku - nedošlo. A ani předložený návrh to neřeší, je to stále stejný systém: sypat peníze. A když ten, kdo je obdrží, řekne: nevychází mi, potřebuji přidat, tak přijdete a navrhnete, jak přidat. A to přece není úplně v pořádku.
Naší zodpovědnosti musí být i hospodárnost - nejenom to, jestli to funguje, nebo nefunguje, ale jestli to funguje správně a jestli to funguje hospodárně. A hospodárnost nám tady z debaty absolutně vypadla. Vždy tato debata o tom, jakým způsobem má být financování, tak vždy sklouzla vlastně do personální roviny nebo nějakých partikulárních zájmů vládnoucí většiny. A vlastně můžeme to vidět i dnes na základě odpovědí, které tady zatím dostáváme.
Druhým významným momentem, který se po roce 1989 stal, je fakt, že dnešní mediální prostředí nemá tak přesné aranžmá jako tehdy. Rádio už není čistě rádiem, televize institucí, která přináší pouze kontinuální materiál. Vývoj a pokrok s sebou přinesl svobodu přenosu osobních stanovisek a postojů každého z nás do veřejného prostoru - i když se to některým nemusí líbit a zatoužili po cenzuře, například sociálních sítí tak, aby jedinou pravdu měla právě třeba vládnoucí většina.
Když se dnes podíváte na naše tři veřejnoprávní instituce, tak co vidíte? ČTK, ta má primární zpravodajský obsah, ale také přináší videa a zvukové materiály a ze spousty těchto materiálů následně čerpá jak Česká televize a (tak) Český rozhlas. Český rozhlas je primárně sice o zvukových materiálech, ale přináší také videoobsah a zpravodajský servis, už to není jen rádio. Česká televize je primárně o obsahu, ale také o zvuku a zpravodajství.
A pak je tady veřejnost, která není vně mediálního prostředí, ale naopak sama mediální prostředí dotváří - svými profily na sociálních sítích a (šířením) tiskových, obrazových a zvukových obsahů, které veřejnoprávní média do vysoké míry moderují, vlastně zprostředkovávají most mezi tím, co veřejnoprávní média chtějí sdělit, a tím, jak ho obyčejní lidé chápou. To je z mého pohledu zásadní v dnešní době. A tady se možná dostáváme i k tomu základu, na kterém bychom měli začít stavět současnou podrobnou diskusi o veřejnoprávních médiích.
Svět se po roce 1989 změnil zásadně, ale v současné době, v době pokročilých technologií a turbulentního vývoje technologií se mění doslova ze dne na den. Dnes se nedělíme na ty chytré, kteří k nám promlouvají z obrazovek, a na ty druhé, kteří by měli tuto obrazovku sledovat a formulovat podle toho, co jim moderátoři sdělují, svůj názor - ačkoliv se o to mnohdy moderátoři veřejnoprávních médií snaží. ***
