Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.20 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Na Slovensku specifické koncesionářské poplatky nahradil každoroční státní příspěvek veřejnoprávním médiím v objemu 0,17 % HDP. K podobným krokům došlo v posledních letech ve většině zemí západní a severní Evropy.
Neříkám, že model, kteří mají dneska Slováci, je ten, který bychom chtěli, ale je to příklad. Pojďme se podívat, jak to vypadá na severu Evropy. Například ve Skandinávii došlo k překopání celého systému televizních poplatků v posledních 10 letech. První skandinávskou zemí, která povinné poplatky zrušila, bylo - no, co myslíte - Finsko v roce 2013. Následovalo Švédsko v roce 2019, Norsko v roce 2020 a Dánsko v roce 2022. Všechny tyto země se rozhodly veřejnoprávní média financovat z daní, kdy jde do fondu na veřejnoprávní média část daně z příjmu v přepočtu maximálně mezi 130 až 170 euro ročně na poplatníka. Složitost a nákladnost vybírání vedla ke změnám v koncesionářských poplatcích i v sousedním Polsku. Takže nejenom severní Evropa, ale i střední Evropa. I tam se nyní veřejnoprávní média financují přímou státní dotací. Je to rozhodně čistší a férovější způsob než ten náš stávající.
Hnutí SPD navrhuje již léta něco podobného. Zrušit úplně koncesionářské poplatky a platit Českou televizi a Český rozhlas ze státního rozpočtu, tedy přímé financování Českého rozhlasu a televize z příslušné kapitoly státního rozpočtu, podléhající kontrole Nejvyšší kontrolního úřadu, tedy nejvyšší kontrolní autority v zemi.
Pojďme ale dál. Byli jsme v Polsku. Koncesionářské poplatky před časem zrušilo i Maďarsko, takže jsme ohledně jejich existence středoevropskou anomálií. Ano, máme tady stát ve státě. Zakončení mezinárodního okénka. Koncesionářské poplatky za veřejnoprávní média se platí pouze v devíti z 27 členských zemí Evropské unie. Těch devět zemí je Česká republika, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Německo, Polsko, Rakousko, Řecko a Slovinsko. V 18 zbývajících státech se neplatí. Takže jedna třetina, kde se platí, vůči dvěma třetinám, kde už se neplatí, a je jiný způsob financování veřejnoprávních médií. Takže nechceme něco, co by nebylo normální, nebo možná můžu říct, co by nebylo běžné. Je běžné, že se platí veřejnoprávní média jinak než v České republice, naprosto běžné a majoritní v Evropě.
Údaje o lidech, které veřejnoprávní média v České republice neevidují jako plátce, si tyto instituce nyní berou od dodavatelů elektřiny. Podle zákona je totiž povinen platit v zásadě každý, kdo je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak. I tady se v případě schválení vládní novely dočkáme změny. Nově by měli své klienty, tedy uživatele internetového připojení, také poskytovatelé tohoto připojení. Těch je u nás zhruba čtyřikrát více než dodavatelů energií.
Tento plán má oprávněně mnoho kritiků. Zatímco energie totiž bývají většinou napsány na jednu osobu v domácnosti, u internetových přípojek tomu tak být nemusí. To znamená, zase se bude zvyšovat počet plátců. Věcné výhrady má například Asociace provozovatelů mobilních sítí. Poukazuje na značnou byrokratickou zátěž, kdy se televize a rozhlas budou s lidmi hádat a soudit o to, kdy internetová přípojka umožňuje přehrávání mediálního obsahu a kdy slouží jinému účelu, jako je například SIM karta v alarmu či v robotické sekačce na trávu. Takže tato koalice to dokázala povýšit tak, že už to není jenom daň na hlavu, ale může to být také daň ze sekačky, z bezpečnostního nebo z protipožárního systému. Tak uvidíme, s čím ještě pětikoalice přijde. I k těmto absurditám vede tento vládní návrh.
Vraťme se ještě k navrhovanému zvýšení mediálních daní pro firmy. Zástupci podniků tyto úpravy samozřejmě tvrdě kritizují. Největší zástupce firem Hospodářská komora argumentuje diskriminací a porušením programového prohlášení vlády. Zástupci Svazu průmyslu a dopravy České republiky zase například upozorňují na to, že věcný záměr zákona nebyl ani zaslán do mezirezortního připomínkového řízení. No, pro jistotu, protože by jim to museli celé poškrtat. Podle ředitele sekce digitální ekonomiky a technologií svazu Ondřeje Ferduse tím byla porušena legislativní pravidla. Cituji: "V této věci jsme oslovili předsedu Legislativní rady vlády a o této skutečnosti jej informovali dopisem. Svaz i vzhledem k tomu, že nebyl k návrhu přizván ke konzultaci, s návrhem zásadně nesouhlasí. Po mimořádném připomínkovém řízení se v zákoně objevila další řada nových návrhů, které by měly negativní dopad." Konec citace.
S ostrou kritikou přichází i Hospodářská komora, která zastupuje nejvíc podnikatelů v zemi a firem. Cituji: "Odmítáme zavádění principů diskriminace podnikatelů a navýšení administrativní náročnosti, které návrh změny zákonů o rozhlasových a televizních poplatcích obsahuje." Prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček k tomu dodává, že pokud se mají firmy podílet na financování veřejnoprávních médií, mají vědět, na jakou službu mají nárok. Cituji: "Správný postup by měl být takový, že nejprve se stanoví definice veřejné služby, která bude konkretizovat úkoly médií veřejné služby a na základě toho teprve odůvodněně navyšovat finanční prostředky pro tyto instituce, aby mohly takovou veřejnou službu financovat a garantovat."
Já teď použiji to, o čem jsme se tady bavili s panem ministrem. Myslím, že ty firmy asi zrovna v pracovní době nebudou koukat na Peče celá země, nebo Peče celá rodina nebo jak se to jmenuje. (Ministr napovídá.) Peče celá země. Protože budou muset prostě pracovat. Navrhovaný nový model firemních poplatků nejvíce dopadne zejména na menší firmy. Upozorňuje na to například Asociace malých a středních podniků.
Vzhledem k tomu, že návrh rozšiřuje okruh zařízení o mobilní telefony, tablety nebo notebooky, budou koncesionářské poplatky platit prakticky všechny fyzické osoby. Z drtivé většiny půjde o zaměstnance. Firmy by tak odváděly poplatek za stejné osoby ještě jednou. Nehledě na to, že zaměstnanci ve firmách tyto služby nevyužívají i v případě, kdy taková zařízení mají. Nevím, jestli to v tomto případě není také na Ústavní soud, jestli nejde o dvojí zdanění za stejnou věc. Je to jako byste platili dvakrát daň z příjmu ze své výplaty, jednou České televizi a jednou státu. To, co jsem řekl, že firmy by tak odváděly poplatek za stejné osoby ještě jednou. Nehledě na to, že zaměstnanci ve firmách tyto služby nevyužívají i v případě, kdy taková zařízení mají. To řekl pro CNN Prima News člen představenstva asociace Josef Jaroš.
Zástupci malých a středních podniků proto odmítají, aby firmy platily za služby, které jsou z jejich strany nevyžádané, tedy o ně nepožádali, nechtěli je, nesledují je a které nevyužívají. Cituji: "Žádali jsme proto o upuštění od nově navrženého schématu plateb podle počtu zaměstnanců. V současné chvíli se domníváme, že jde pouze o další skrytou formu zdanění firem." To dodal pan Jaroš. Myslím, že tak to chápou úplně všichni.
Ministerstvo kultury ani vláda rovněž tuto novelu vůbec nekonzultovaly se zástupci komerčních médií. Tak se podívejme, co tomu říkají komerční média, která mají mnohdy daleko menší peníze a provozují víc kanálů než veřejnoprávní média. ***
