Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.20 hodin)
Poslanec Tomáš Kohoutek: Víte, vždycky se říká třeba ve sportu, že tým je nejsilnější podle toho, jak je nejsilnější jeho nejslabší článek. A já chápu, že nikdy nenajdeme úplnou spravedlnost, aby všechny kraje byly spokojené. Ale přece objektivně podle všech statistik - HDP, úmrtnost, počet sociálně vyloučených lokalit, míra vzdělanosti - předpokládám, že v téhle Sněmovně není nikdo, kdo by nesouhlasil s tím, že dva nejslabší a nejpostiženější kraje, které potřebují vytáhnout do toho průměru, je Ústecký a Moravskoslezský kraj. My přece tímhle zákonem tu situaci chceme zhoršit, tak ji prosím aspoň nezhoršujme. Já chápu, že nikdy nenajdeme spravedlivé řešení, aby byli všichni spokojení, ale přece nemůžeme tím zákonem tu situaci ještě zhoršit. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní zde mám přihlášku s přednostním právem, pan předseda Michálek. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí občané, dovolte mi, abych se také vyjádřil k tomuto návrhu zákona. Domníváme se, že obecně za Piráty snaha nastavit kritéria, která se aktualizují s dobou, je správná myšlenka, ale v tom provedení tak, jak nám to předložila vláda, je to značně nedomyšlené. Já budu mluvit o směru, kterým bychom byli rádi, aby se rozpočtové určení daní ubíralo, a taky upozorním na to, kde vnímáme konkrétní nedostatky v předloženém návrhu.
Již více než třicet let od sametové revoluce přistupujeme k financování samospráv způsobem, který je v podstatě dědictvím minulosti. Stále převládá model centrálního přerozdělování prostředků, kdy obce a kraje mají minimální možnost ovlivnit své příjmy vlastní aktivitou a rozvojem, čili nám tady nejde o to, abychom se přetahovali, jestli dostává z toho centrálního měšce více ten či onen kraj, aby se ty kraje přetahovaly mezi sebou, ale abychom nastavili systém, který je ekonomicky výhodný a který motivuje k prosperitě všechny zúčastněné celky.
Dovolte mi uvést alarmující číslo. Pouhá 2 procenta příjmů českých obcí jsou navázána na ekonomickou činnost na jejich území. To nás řadí na poslední místo v celé Evropské unii, kde je běžným standardem 20 až 30 procent. Ve Švédsku tento podíl dosahuje dokonce 60 procent. Horší situace už je pouze v Řecku. Co to v praxi znamená? Naše obce nemají prakticky žádnou motivaci podporovat podnikání a ekonomický rozvoj na svém území. Proč by taky měly? Vždyť z toho nemají téměř žádný prospěch. A to musíme právě změnit.
Jenom se tady koukám, jestli je pan ministr. Nějak ho nevidím. (Předsedající: Je.) Je? Kdepak? (Ve vládní lavici sedí ministr Baxa.) Pan ministr financí. Pan ministr financí. Pana ministra financí, k tomu bych chtěl mluvit, aby si to poslechl, protože to je důležitá věc. Tak já doufám, že mu to pan ministr kultury přetlumočí, protože to jsou věci, které jsou opravdu důležité.
Jestli chceme nastartovat ekonomický rozvoj, tak ho nenastartujeme tím, že změníme to, jakým způsobem si mezi sebou rozdělují kraje peníze, mezi sebou navzájem. Ale my musíme změnit ty motivace, ty incentivy, aby pro kraj bylo výhodné a pro obec na jeho území podporovat ekonomickou aktivitu, podnikání, pracovní místa a tak dále. Takže jak jsem říkal, naše obce dneska nemají prakticky žádnou motivaci podporovat podnikání a ekonomický rozvoj na svém území. Nemají z toho žádný přímý prospěch. A to musíme změnit. Proto my jsme šli do vlády, abychom modernizovali stát, abychom ho modernizovali i v těchto ohledech, aby rozvoj a podnikání byly vždycky výhodné pro obecní kasu.
Piráti proto budou navrhovat, abychom uplatnili v rozdělování peněz z centrálního měšce moderní a západní model financování obcí i krajů. My jsme to už navrhli i v ekonomickém plánu Republika v pohybu a tím principem je jednoduché pravidlo: aktivní obec, aktivní kraj by měly být odměněny za svoji iniciativu, proto konkrétně navrhujeme za prvé, aby větší část daně z příjmu fyzických osob směřovala přímo do rozpočtu obcí, respektive krajů, kde lidé skutečně pracují a podnikají, tak jak o tom mluvil i předseda Zdeněk Hřib. Za druhé, navrhujeme flexibilnější nastavení daně z nemovitosti pro podnikatelský účel. Když se podíváte na srovnání s Polskem, které se tady snažíme dohnat, a moc nám to nejde, tak v Polsku je možné za fabriku vybrat až šestinásobek daně z nemovitosti oproti České republice. Takže potom je samozřejmě ta obec významně finančně zainteresovaná, že jí to přinese prostředky do jejího rozpočtu. Za třetí, jsme pro to, aby byla zavedena jasná pravidla pro poplatky z větrných elektráren v katastru obcí, což přinese předvídatelné podmínky pro občany a sníží odpor proti výstavbě a zvýší příjmy obcí. Myslím si, že jestli je jedna věc evidentní, kterou jsme historicky zanedbali, a to mluvím napříč politickým spektrem, tak je právě podpora větrné energetiky, která v České republice výrazně zaostává. Větrné elektrárny mají v Česku obrovský potenciál zlevnit cenu elektřiny. Výstavba větrných elektráren je nejlevnějším opatřením, jak snížit cenu elektřiny, a to vychází na nějakých asi 575 korun za megawatthodinu.
Když se podíváme na graf, který zpracovala webová stránka Fakta o klimatu, která se dlouhodobě věnuje tomu, jak jsou plněny závazky z Pařížské dohody a jaké jsou možnosti, jak snížit emise, tak když se podíváme na graf, který uvádějí na svých webových stránkách, tak pokud chceme levnější výrobu elektřiny v Česku v roce 2050, tak největší potenciál mají právě větrné elektrárny. Tam to vychází, ten dopad na celkové měrné náklady výroby elektřiny v Česku nějakých 23 eur za megawatthodinu, zatímco ve srovnání s úsporami energie zateplováním to je asi nějakých 14 eur za megawatthodinu, soláry - tam jsou to pouze 4 eura, lepší propojování v rámci Evropy zase asi 4 eura úspora a jádro variabilně může být až 10 eur za megawatthodinu. Z těch čísel nám jasně vychází, že podpora výstavby větrných elektráren v katastru obcí tak, aby tam nedocházelo k tomu NIMBY efektu, je důležité opatření, které zlevní energie a zvýší soběstačnost České republiky do budoucna, kde nám hrozí, že v důsledku změn v mixu nám tam ty zdroje vypadnou.
Proto my budeme navrhovat finanční podporu výstavby větrných elektráren v katastru obcí formou poplatku za instalovaný výkon ve výši až 100 korun ročně za instalovaný kilowatt. Díky tomu by obec získala garantovaný příjem ve výši 400 000 až 600 000 korun ročně za každou větrnou elektrárnu s tím, že tedy instalovaný výkon 4 až 6 megawattů za jednu elektrárnu a po dobu životnosti by jí to přinášelo příjem. To znamená, ty úspory, které jsem tady citoval - těch nějakých 23 eur za megawatthodinu - tak jsou prostředky, které by se rozčlenily nejenom do zisku toho, kdo to postaví, ale i do zisku obce, na jejímž území by byla takto postavena větrná elektrárna.
Zavedení poplatku reaguje na nízkou podporu výstavby v obcích, které dosud neměly žádný garantovaný příjem plynoucí z umístění elektráren na území obce, jak je tomu v Německu, Dánsku, Velké Británii a dalších zemích s rozvinutou větrnou energetikou. Obec v dohodě s investory si samozřejmě nad rámec toho, nejenom že získá peníze za ten poplatek, bude to mít určitou právní jistotu do budoucna a samozřejmě nad rámec toho si může dohodnout i jiné příjmy, například z pronájmu obecních pozemků, které jsou potřeba k výstavbě větrné elektrárny. ***
