Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Ivan Bartoš a poté paní poslankyně Věra Adámková. Prosím, máte slovo.

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové, doufám, že podle toho, jak tady mluvil pan místopředseda Havlíček o střední třídě a středně příjmových rodinách, tak věc, kterou budu navrhovat, bude mít podporu těch, kterým právě na této skupině, aby se nepropadala stále do složitějších problémů, záleží.

Navážu na to, co už avizoval Jakub Michálek. My jsme připravili zákon, který by lidem zlevnil a přiblížil bydlení tím, že by například dostal i další byty na trh. Ten zákon má i ambici ochránit přes milion lidí před tím, aby o své bydlení přišli, pokud by se třeba dostali do nějaké svízelné situace, ať už je to rychle rostoucí ceny nájmů, nebo skokové zdražení energie, nebo třeba výpadek nějakého příjmu, což právě u těch i středně příjmových domácností často znamená ohrožení ztrátou bydlení, a i proto, když se do této situace dostanete, tak nemusíte někde chodit na sociálku a žádat tam o nějaké pomoci, které jsou většinou velmi sofistikované, nákladné, ale hlavně i dlouhé v čase, ale obrátit se na někoho, kdo vám na té složité situaci v místě, kde třeba bydlíte nebo v okolí, pomůže poradit, jak se vůbec, pokud jste třeba starší člověk, zorientovat na trhu s bydlením, jak nenaletět, jak si vyřídit třeba přestěhování nebo získat například tu takzvanou mopku pro to, abyste mohli složit ty kauce, což je často velký problém pro lidi, kteří mění bydlení, když jim vzrostl nájem, ovšem nemají peníze na to, aby složili ty dvě měsíční kauce a mohli se přestěhovat.

Ten zákon není něco, co spadlo z nebe, je to výsledek pečlivé práce, který by skutečně přinesl část té mozaiky a systémové řešení bytové krize a který by lidem s drahým bydlením pomohl. Já nevím, komu se hodí to, že toto řešení v České republice není. My jsme tento zákon i s velkou slávou avizovali před více než dvěma roky v Senátu. Pilotovali jsme ho ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí na desítkách projektů v České republice i tam, kde ta situace teď s bydlením tristní není, ale může nastat to, že tam lidé třeba kvůli výkyvu cen nájmů nebo rostoucím cenám bydlení najednou budou mít takové problémy.

Ten zákon má ambici, aby lidé, kteří vydělávají, pracují a mají problém s tím si třeba bydlení udržet, nepadali do té zhruba 150tisícové skupiny lidí, kteří již ztratili bydlení, musí bydlet třeba v azylových domech, nebo - a tady si vzpomenu na pana senátora Hrabu - skončí na té ulici. On by je tedy poslal nejraději do vězení, jak jsem se teď dočetl, ale vzhledem k tomu, jaké jsou náklady na to držet třeba nějaký byt se zlevněnou cenou oproti tomu, kolik stojí den člověka ve vězení, ani tento nápad není řešením bytové situace v České republice. To je sada opatření a jednou (jedním) z nich je právě zákon o podpoře bydlení.

Tady nastává takový paradox. Ten zákon schválila vláda a předala ho k projednání do Sněmovny. Ten zákon prošel poměrně podle mě dobrou diskusí a chtěl bych poděkovat kolegyním i kolegům, kteří do toho přinesli i důležité vhledy týkající se třeba jednotlivých regionů, například Ústeckého kraje a dalších, kde ta situace je ještě o něco problematičtější a specifická, zejména třeba vzhledem k nízkým příjmovým hladinám. Nicméně ten zákon se probral, prošel prvním čtením a byl přiřazen k jednání výboru. A posud bychom řekli, že to je standardní postup projednávání legislativy, zejména pokud tato má koaličně vyjednanou podporu a je schválená vládou. Ale tam přišel nečekaný zlom. To projednávání v garančním výboru se protahuje a už potřetí se odkládá. Takže co mělo být uzavřeno v září, neboť Sněmovna stanovila tento dvouměsíční termín na projednávání, se nyní protahuje do ledna.

Co je tím problémem, že se nedaří vyřešit ani po tolika měsících, těžko říci, zda takovýto problém je reálný, nebo jsou v tom nějaké síly těch, kteří třeba z rostoucích cen nemovitostí anebo nájmů profitují. To se asi můžeme ptát těch, kteří tento zákon blokují. A jak už jsem řekl, předtím, než ten zákon šel do Sněmovny, byla zde shoda na úrovni vlády. Najednou můžeme číst články, viz třeba článek z dnešního dne (Ukazuje materiál.): Zákon, který má pomoci více než milionu lidem s bydlením, poslanci odložili. Chybí shoda. Tak já jsem si četl ještě jednou koaliční smlouvu, která byla uzavřena mezi stranami bývalé pětikoalice, a to samozřejmě na koaličně projednané návrhy klade nárok, aby ho strany ve Sněmovně tlačily a podporovaly. Pro někoho možná není ta koaliční smlouva úplně závazná, ale věřím, že pro ty, kterým záleží na tom, aby se zákon, na který Česká republika čeká zhruba třicet let, aby se stal.

Nutno i podotknouti, a takto jsme o tom uvažovali ještě jako členové vládní koalice, že to je důležitá reforma, kterou vyžadovala i Evropská komise, aby Národní plán obnovy skutečně nebyl jenom: pošleme peníze do České republiky a něco se stane. Ale aby přicházely i potřebné reformy a tento zákon, jeho projednání a schválení je podmínkou splnění jednoho z pilířů, jednou z podmínek, nikoliv však jedinou. Takže mezitím, co se toto neřeší, Piráti už tedy nejsou ve vládě, někdo by mohl říct, že konečně už se nepletou do cesty, tak tady ten zájem o projednání toho zákona prostě není. Nastupuje odkládání, zdržování a zásadní problém je, že to v posledním gardu odskáčou právě ti lidé.

Ten zákon byl koncipován tak, aby mohl začít platit již od 1. 7. příštího roku, ale odkladem před druhým čtením někdy do ledna, a ještě si ministerstvo vzalo pak nějaký termín na vypořádání těch pozměňovacích návrhů, tak samozřejmě je zde významné riziko, že ten zákon nezačne platit ani v příštím roce. Mezitím, co vláda zdržuje a couvá, tak téměř každý den můžete číst v novinách - situace na trhu s bydlením. Není to jenom otázka hypoték, ta komerční část, není to jenom otázka vlastnického bydlení a možnosti koupit si bydlení, ale zejména i bydlení nájemního, kde ty náklady a ty ceny hlavně rostou. Ta inflace v Praze průměrná je osm až deset procent ročně, což je samozřejmě za celou Prahu i okrajové části, městské čtvrti Praha 2, Praha 3, a na to narážel i Jakub Michálek s nutností přistoupit také k regulaci služeb Airbnb, tak ten nárůst je třeba patnáctiprocentní. Takže vy začnete někde bydlet a za rok se ta hladina takto mění, byť jsou tady zde limity dané zákonem. Tak samozřejmě pokud chcete někam přijít a bydlet, tak prostě každý den odkládání znamená problém. Takže místo toho, aby se plnilo to, co je explicitně zmíněno ve vládním prohlášení, a třeba i takhle před Vánoci splnit nějaký ten slib, jak je z té písničky možná slavné, tak se toto zase odkládá a cesta k levnějšímu bydlení nebo větší jistotě pro zhruba jeden a půl milionu lidí se odkládá na neurčito. A pokud bereme vážně i slova některých politiků, že už toho Sněmovna moc v tom příštím roce nestihne, tak možná padá i kamsi pod stůl.

Oba ty zákony, které tedy budu navrhovat zařadit na jednání 123. schůze v pátek jako pevné body, je možné projednat ve druhém čtení už od 9. 9. 2024. Když se podíváte na dnešní datum, je 16. 12., o čemž hovoří i tento článek (Ukazuje materiál.), tak 16. 12. stále toto není projednáno. Garanční výbor pro veřejnou správu už je tři měsíce po té stanovené lhůtě, návrh zákona zatím neprojednal. Přitom bydlení je skutečně palčivý problém. Pokud se podíváte i na průzkumy, a teď nehovořím o průzkumech popularity politických stran či vládních činitelů, ale na to, co lidi v České republice nejvíce trápí, co vnímají jako nejzásadnější problém, tak velmi vysoko se samozřejmě staví strach z války, velmi vysoko se staví ceny energií, samozřejmě je zde i otázka třeba migrace, ale číslo jedna jsou náklady spojené s bydlením, strach o možnou ztrátu bydlení.

Druhý - a to už jsem zmínil - na zákonu byla koaliční shoda. Jinak přijetí zákona doporučuje i NERV v materiálu s náměty pro lepší dostupnost bydlení, kde uvádí citace: oblast čtyři, úprava dávkové politiky podpory dílčích skupin obyvatel, bod 19, flexibilnější systém asistence se splátkami nájemních kaucí. Ta je v současnosti vyplácena v systému mimořádné okamžité pomoci přes Úřad práce a zaznamenal jsem i jakési pnutí od Ministerstva práce a sociálních věcí, které bylo spolupředkladatelem toho zákona, a zcela jasně na všech jednáních zaznívalo, že klasická sociální práce, která v sobě obsahuje péči o dítě, řešení třeba i nějakých jiných problémů souvisejících třeba s alkoholismem a další, tak je významně jiná než tato řekněme specifická práce týkající se orientace na trhu s bydlením. Proto je daleko lepší toto vyčlenit, neřešit je v rámci klasické sociální práce, kde se zvládá pouze menší množství případů, které mají větší administrativní náročnost. ***