Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Radek Koten)
Je toto rozdílné zacházení tedy přiměřené, to je, existuje méně intenzivní opatření, kterým by bylo možné dosáhnout stejného výsledku? Domnívám se, že opatření, která pozměňovací návrh předkládá, nejsou přiměřená. V českém právním řádu již existuje řada pojistek, které mají zajistit, aby české občanství bylo uděleno pouze loajální a slušné osobě, jako například zákon o státním občanství České republiky, kdy hlavním garantem je zákon o státním občanství České republiky. Žádosti o udělení státního občanství České republiky lze vyhovět, pokud žadatel prokáže splnění řady podmínek stanovených zákonem o státním občanství České republiky, například rodinné, pracovní a sociální začlenění, to je § 13 odst. 1 zákona o státním občanství. Dále nesmí ohrozit bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví a majetek - také § 13, ovšem odst. 2 zákona o státním občanství. Dále nepřetržitý pobyt po stanovenou dobu, to je § 14 odst. 1 zákona. Jak je výše uvedeno, před podáním žádosti je obvykle vyžadováno deset let - již samotný fakt, že žadatel strávil tuto část svého života, obvykle zaručuje značnou míru loajality k dané zemi a vytvoření pevných vazeb k ní. Znalost českého jazyka a kulturních skutečností, to je § 14 odst. 5 tohoto zákona. Dále respektování českého imigračního práva po celou dobu pobytu, to je § 14 odst. 6 zákona o státním občanství České republiky, a dále nezatěžování českého sociálního systému, což je § 14 odst. 8 zákona.
Jak bylo uvedeno výše, povinnou součástí řízení o udělení českého občanství je čistý trestní rejstřík a kladné vyjádření Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky. Každý žadatel je tedy již nyní prověřován zpravodajskými službami a v případě, že zpravodajské služby mají proti němu výhrady, české občanství neobdrží.
Zákon o ochraně utajovaných informací. Dalším důvodem, který je uváděn, je nutnost zajistit, aby ruští špioni neměli přístup ke státním službám a bezpečnostním složkám, protože po naturalizaci mohou získat přístup k utajovaným informacím. Ovšem tuto záležitost již upravuje zákon k ochraně utajovaných informací, je to zákon č. 412/2005 Sb., který vymezuje, které osoby mohou mít přístup k utajovaným informacím a k jakému stupni a které nikoliv. Na rozdíl od pozměňovacího návrhu se jedná o konkrétní, cílené a vhodné opatření k zajištění bezpečnosti utajovaných informací. Například podle § 11 a následujících zákona může fyzická osoba získat přístup k utajovaným informacím stupně utajení přísně tajné, tajné nebo důvěrné, pokud je mimo jiné držitelem příslušného platného osvědčení. Pro jeho získání je nutné, aby dotyčná osoba byla občanem České republiky, ale také aby u ní nebylo zjištěno žádné bezpečnostní riziko. Podle § 14 odst. 2 a 3 zákona o ochraně utajovaných informací je bezpečnostním rizikem například závažná nebo opakovaná činnost proti zájmům České republiky, činnost směřující k potlačení základních práv a svobod nebo k podpoře takové činnosti, dále činnost, která může mít vliv na důvěryhodnost osoby nebo možnost jejího ovlivňování a může ovlivnit její schopnost utajovat informace, anebo spojení s osobou, která vyvíjela činnost proti zájmům České republiky.
Z praktického hlediska je velmi nepravděpodobné, že by udělení českého státního občanství náhle umožnilo dvojímu česko-ruskému občanovi získat přístup k utajovaným informacím anebo vysokou pozici v českých státních službách nebo bezpečnostních složkách. Je těžko představitelné, že by čerstvý český občan, který si ponechal ruské občanství a má v Rusku majetek, příbuzné či jiný vliv, a je tedy citlivý na jakýkoliv nátlak, mohl myslitelně získat jakoukoliv bezpečnostní prověrku.
Za další je to hlasovací právo a je asi absurdní tvrdit, že přiznání volebního práva Rusům žijícím v České republice může způsobit nějaké bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Co se týká volebního práva, tak za prvé: celkový počet udělených občanství všech národností v roce 2023 činil asi 6 500 osob a to je jednoznačně poměrně nízké číslo. Ovšem za druhé, nejpočetnější menšinou v České republice, a to i před válkou, byli Ukrajinci, v důsledku toho je tedy více Ukrajinců než ruských žadatelů o české občanství. I kdyby tedy všichni Rusové žijící v České republice byli tvrdými stoupenci Vladimíra Putina, Česká republika se nikdy nestane zemí sympatizující s ruským režimem, protože vždy přibudou noví voliči přesně s opačnými názory.
Co se týká práva být volen, teoreticky by osoba s dvojím občanstvím mohla získat přístup k utajovaným informacím, pokud by získala vysokou politickou funkci. Tomu však zatím nic nenasvědčuje. V současné době v české politice nejsou a po desetiletí nebyli žádní politici s ruským původem. Rovněž lze důvodně očekávat, že za současných mezinárodních okolností by se ruské občanství setkalo s nelibostí českých voličů a pravděpodobně by znemožnilo zvolení takového politika.
A nyní se blížíme do finále, do závěru: a tím jsme tedy dospěli k závěru, že novela a ty pozměňovací návrhy, které tam jsou, jsou nejen diskriminační, ale jsou i neslučitelné s platnou Ústavou České republiky a nesplňují ani minimální standard toho, co původní autor zamýšlel, takže já bych tady vyzval kolegy, aby opravdu zvážili podporu tohoto pozměňovacího návrhu a i vlastně lexu Ukrajina jako takového, protože některé ty pasáže tam vyloženě vyznívají poměrně velmi špatně i směrem k občanům v České republice a pro občany České republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli s přednostním právem se přihlásil pan ministr Vít Rakušan. Vážený pane vicepremiére, prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, nepočetní přítomní v sále, já jsem původně chtěl reagovat až po příspěvku paní kolegyně Válkové, nicméně jsme limitováni pevně zařazeným bodem ve 13.30, mně už se nepovedlo díky délce a obsáhlosti projevu vystupujících kolegů dvakrát tady na plénu vystoupit v rámci rozpravy a já si myslím, že nějaké věci v rámci rozpravy už v téhle chvíli řečeny být musí.
Za prvé začnu tím, na co jsem slyšel se včera odvolávat i tady v Poslanecké sněmovně v rámci debaty, tedy na včerejší výrok Ústavního soudu o tom, co je, či není přílepkem, jakým způsobem se dá toto chápat. Já jsem si samozřejmě nechal okamžitě zpracovat velmi obsáhlý názor naší legislativy na oba dva ty pozměňovací návrhy, které se týkají lex Ukrajina. Já tady nebudu číst ta jednotlivá právní vyjádření, ale pokusím se vystihnout jejich podstatu lidskou řečí, což by mně jako neprávníkovi snad v téhle chvíli mohlo i jít.
Ve chvíli, když se podíváme na lex Ukrajina, který byl původně definován, ten zákon č. 65/2002 Sb., jako zákon týkající se pobytu cizinců na území České republiky, a podíváme se, jaké spektrum problematiky jsme v rámci lex Ukrajina řešili, a to ať už v běžně předkládaném tisku, nebo i pozměňovacími návrhy, tak to spektrum se velmi rozšířilo a my jsme ten zákon přijali konsenzuálně naším hlasováním o těch předchozích formách jako normu, jako nosič pro nejrůznější návrhy, které se týkají toho, že Rusko vyvolalo agresivní válku proti Ukrajině. Pokud by se toto nestalo, tak my žádný lex Ukrajina tady na půdě Poslanecké sněmovny neřešíme, rozhodně ne lex Ukrajina VII. Je to prostě tím, že ruská agresivní válka proti Ukrajině nadále pokračuje a z toho vyplývají nejrůznější konsekvence. Jsou to pobytové konsekvence pro Ukrajince žijící u nás na území, jsou to ale konsekvence týkající se jejich dopravních prostředků. My jsme lexem Ukrajina upravovali i evidenci vozidel z Ukrajiny, tedy jsme se dostali úplně jinam než jenom k pobytovým záležitostem Ukrajinců na našem území, řešili jsme zápisy do škol a podobně. Tohle všechno jsme řešili v rámci této normy. ***
