Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(17.20 hodin)
(pokračuje Lubomír Brož)
Pokud bude zřizovatel fungovat pouze jako průtokový účet, má systém šanci. Důležité na závěr jako bod číslo 6 píše, že zůstává ten smysl toho rozdělení. Samozřejmě, slyšeli jsme tady argumenty pro, proti. A i pisatel píše: V minulosti již k rozdělení pedagogických a nepedagogických pracovníků došlo. Já mám pocit, že to bylo někdy kolem roku 2011, 2012. Tehdy se muselo nepedagogickým pracovníkům snížit osobní ohodnocení na nulu, v lepším případě na polovinu. Nastavení nefungovalo, stav se vrátil zpět. Nejde tak jen pouze o uspokojení nespokojených pedagogů, jejichž platy se nenavyšují dle slibů, které jim byly dány, a neustále se tak poukazuje na to, jak jejich peníze čerpají nepedagogičtí pracovníci. A pokud se situace nevyřeší ku spokojenosti nepedagogických pracovníků, budou učitelé před začátkem výuky uklízet, v průběhu hodin vařit a řešit běžný provoz školy a v odpoledních hodinách ř řešit oblast údržby, ekonomiky a IT. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Rudolf Salvetr, připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková - všichni řádně přihlášení v obecné rozpravě. Prosím.
Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já se nechci tady pustit do nějakého politického peskování, kterého jsme tu občas svědky, a chtěl bych se věnovat jednotlivým částem po těch profesích, kterých se školský zákon dotkne. Nicméně neodpustím si jednu věc. Tady zaznělo, že třeba už nebude Ministerstvo školství. No, byť o tom asi můžeme mít všichni pochybnost, jestli tady v tom sále sedíme vždycky dvě stě příčetných lidí, tak předpokládám, že nikdo Ministerstvo školství nezruší. To už teda bychom se dostali úplně někam jinam. A krásná byla i zmínka k tomu českému jazyku. No, na menších školách, na školách v okraji naší země budou mít asi problém s náborem dostatečného počtu jazykářů, kteří budou schopni od první třídy učit, ale za pokus to určitě stojí. Nicméně český jazyk si nezaslouží, aby byl občas trýzněn tak, jak to vidíme ve veřejném prostoru. A stačí se podívat do tisku, stačí se podívat do některých médií sociálních.
Chtěl bych zmínit to, že pan ministr předkládá školský zákon, a všimněte si, že od prvního vystoupení se tu bavíme o financování školství. No, ono to víceméně o ničem jiném vlastně není ne v této části nebo v tomto roce, ale ono je tomu tak od devadesátých let. A budu mluvit ze své jedenáctileté praxe, kdy jsem byl ředitelem poměrně velké školy a někdy v roce 1996, 1997, když přišly první balíčky, tak byla velmi rychlá reakce. Možná že si na to někteří kolegové vzpomenete. Úvazky se zvýšily o dvě hodiny z 22 na 24, čili byla to faktická úspora prostředků, které do škol šly. A osobně jsem byl velmi rád, když jsme se vrátili na těch 22, ale bylo to svázáno tehdy s takzvanou žlutou knihou, kde byl stanoven počet peněz, které na školu přicházely podle průměrného počtu žáka na třídu.
A naprosto optimální bylo, pokud jste měli 24,5 žáka, tehdy ta škola byla dobře zasanovaná, mohla dělit, mohla mít nepovinné předměty a dokonce tam byla taková podmínka, že pokud plnotřídní škola klesla pod průměrný počet 17 žáků na třídu, tak ty peníze i na platy doplácely obce. Dneska jsme se dobrali k financování tak, jak je nastavené normativní, a myslím si, že to nebude ani rok, kdy jsme tady kritizovali, že ten normativ se snižuje na 95 procent. Tady možná na obranu Ministerstva školství a velmi pečlivě to sleduju v našem oerpéčku, sleduju to v našem městě, tak těch 95 procent potřeby základních škol pokryje, aniž by měly problémy s dělením, nebo by nezabezpečily kvalitní výuku pro děti. A nejsou to malé počty hodin, protože na školách se 600, 700 žáky těch 5 procent znamená třeba také úsporu 80 až 100 hodin, aniž by to dopadlo do té kvality vzdělávání.
A ono to má zase nějaký synergický efekt, protože, a také už to tu zaznělo, nevím, jestli příroda vyřeší počet učitelů, kteří přichází do škol, ale zabezpečit zejména v okrajových částech země, v pohraničí dostatek kvalifikovaných pedagogů není úplně jednoduché.
A to, co je podstatné, a byla tady na tom shoda, že bychom se měli dobrat toho, aby tam byl 130 procent průměrného platu v této zemi, tak to jednoznačně podporuji. Vystupovali jsme tady k tomu, hlasovali jsme pro to, ale musíme si také uvědomit, že školství, má-li být ufinancovatelné i v tomto směru, musí mít nějaké rámce. A proto vítám, že jsou tam zakotveny takzvané podpůrné profese, ať už je to poradenství, ať už je to psycholog. A zejména i ten uvádějící učitel, protože to je profese, která může velmi usnadnit nástup novému pedagogovi do školy.
Ale pak je tu ještě jedna věc a také jsme o tom mluvili. To je záležitost spojená s asistenty v jednotlivých třídách. Před těmi pětadvaceti lety, které jsem tady vzpomínal, když jsme měli dítě s velkými problémy, ať už výchovného, nebo logopedického třeba charakteru a chtěli jsme se dobrat asistenta, tak to bylo poměrně dlouhé řízení a na škole byl jeden, možná dva asistenti. My mluvíme o tom, jak se podmínky ve školách zhoršují, ale zkuste navštívit školy, kolik je tam dnes asistentů ve třídách. Na těch velkých je to také třináct, patnáct - a mluvím o klatovských školách v tomto případě - ale to jsou prostředky, které tam opravdu padají v rámci rozpočtu školství. Ale nejsem si jist, že vždycky přináší to, co od toho očekáváme. Protože zajistit, aby to byl vždy kvalifikovaný člověk, no, prostě tolik asistentů kvalifikovaných nemáme. A já tomu rozumím, proč poradny dají souhlas k té asistenci. Řekněme si na rovinu, že i určitá agresivita ve společnosti směrem k poradnám je značná. A než by přísně vybíraly, tak jako tomu bylo dříve, no tak raději ten souhlas dají. Zejména pokud tam ty peníze je ještě možné k tomu uvolnit.
To, čeho bych se chtěl dotknout, je to, že i ti asistenti by z mého pohledu měli být v nějakém rámci podle velikosti školy, podle počtu tříd nebo dětí, aby to nebyla skutečně bezbřehá záležitost, protože pak tu můžeme sedět, stát a mluvit o tom kdokoliv, že těch peněz se do školství prostě nedostává. A to je věc, kterou jste zmiňovali ohledně těch nepedagogických pracovníků, kterým jsme se asi původně věnovat nechtěli, ale protože se do veřejného prostoru dostalo, že nepedagogové by měli být převedeni na zřizovatele, tak tu o tom vedeme delší diskusi.
Já nesouhlasím s tím, co tu někdo řekl z mých předřečníků, že nepedagogové vlastně žijí na úkor pedagogů. Většinou toto ve školách, alespoň jak jsem s nimi v kontaktu, nikdy nezaznívalo, ale nemůžeme popřít fakt, že část prostředků, zejména z těch nadtarifních složek, skutečně ředitelé škol v rámci svých zařízení využijí na to, aby mohli svoje nepedagogy, ať už jsou to kuchařky, školníci, kdokoliv nějakým alespoň trochu způsobem zvýhodnit a odměnit. Ony to nejsou velké prostředky, ale samozřejmě že to třeba sníží potom o procentní nebo o 2 procentní body nadtarifní složky na pedagogické pracovníky.
Z pohledu zřizovatele nemohu souhlasit s jednou věcí, o které je tady řeč. Máme finanční rok, máme školní rok a ti ředitelé opravdu dělají ale smlouvy, ať už s pedagogy, nebo ostatními pracovníky, často právě na ty školní roky. Já vím, že je to nepříjemné, že je tu nesoulad, že zastupitelstva schvalují rozpočty právě v tomto období na ten následující rok, ale vzhledem k tomu, že během roku se schází minimálně pětkrát, tak asi by nebylo úplným problémem, aby rozpočtovým opatřením posílili tuto složku ve svém rozpočtu, ale má to jednu podmínku, kterou zmíním na samý závěr. ***
