Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(15.50 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Plánované výdaje na rodičovský příspěvek se dokonce z důvodu poklesu porodnosti nevyčerpaly. Tam jde o 5,5 miliardy korun. To znamená, pořád se ukazuje, že v rozpočtu byla rezerva, ze které by bylo možné tu částku uhradit. Naopak Nejvyšší kontrolní úřad navrhuje, aby tyto ušetřené peníze byly použity na vhodná opatření na podporu porodnosti. Nicméně nespecifikuje přesně, co by to mělo být. To samozřejmě je složitější záležitost. Ale asi se všichni shodneme, že dobré podmínky pro rodiny, včetně toho, aby nedocházelo k razantnímu poklesu příjmů, jsou jedním z klíčových opatření. Protože když se díváme na průzkumy, tak nějakých 52 procent rodin, které zvažují, že by si pořídili nového potomka, berou v úvahu právě i vývoj příjmů a finanční dopad takového rozhodnutí.
Další srovnání vidíme ve stanovisku Nejvyššího kontrolního úřadu, v grafu číslo 26, který porovnává výdaje na příspěvek na bydlení, starobní důchody a rodičovský příspěvek v letech 2019 až 2023 se srovnávacím indexem k roku 2019. Z grafu je velmi dobře patrné, že příspěvek na bydlení nám roste v podstatě exponenciálním způsobem. Starobní důchody rostou setrvalým způsobem a rodičovský příspěvek, pokud jde o výdaje, klesá. Jak se to vyvíjí? V roce 2020 to byl ještě relativní nárůst 57 procent, pak to šlo neustále dolů, zatímco u těch důchodů to šlo setrvale nahoru.
Další problematika, důležitá určitě ke zmínce, je problematika investic, kde dochází k tomu, že investice v roce 2023 nakonec činily méně než 10 procent celkových výdajů rozpočtu. Polovina investičních peněz pochází ze zahraničí. Když si to srovnáme nakonec s výhledem, kde se budou razantně navyšovat částky na splácení, na obsluhu státního dluhu, tak těch peněz na investice kvůli splátkám vysokého státního dluhu, nejisté situaci a tomu, že nemáme euro, tudíž máme méně výhodné úrokové sazby, bude v budoucnu ještě méně, pokud budeme pokračovat tímto tempem, touto ekonomickou politikou.
Dále se Nejvyšší kontrolní úřad věnuje problematice dálnic. Uvádí konkrétní příklad dálnice D35, kde uvádí, že omezení investic může mít dlouhodobě negativní dopady na kvalitu a bezpečnost dopravní infrastruktury.
Dalším významným rizikem je neschopnost realizovat projekty v oblasti dopravy dle schválených časových a finančních plánů. Dostáváme se zpátky k tomu, že schvalování závěrečného účtu tak, abychom mohli vyhodnotit čísla, která v něm jsou, je opravdu složitější operace, protože když dochází někde k odkladům, tak to může samozřejmě mít výrazný dopad i do výsledků hospodaření. Je potřeba říct, že to je v podstatě strategií této vlády odkládat některé výdaje, které by bylo potřeba učinit, a tím vlastně posunout všechny výdaje, aby si vylepšila výsledky hospodaření, což se domnívám, že má velký dopad na řadu různých případů. Třeba v oblasti zemědělství, které jsem se věnoval, se běžně setkávám s tím, že jsou neustále posouvány platby investic, které už byly domluvené, které byly schválené zemědělcům v rámci podpory rozvoje venkova, ale musí mnoho měsíců čekat na to, aby mohli podepsat smlouvu a dostali odsouhlasené peníze. Některé ty věci dokonce musí realizovat ze svého a platit své náklady a brát si na to úvěry, což se domnívám, že je velmi nežádoucí.
Abych se vrátil zpátky ke zprávě ohledně dálnic. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil v kontrolní akci č. 22/0810, v oblasti přípravy a dostavby dálnice D35, že Ministerstvu dopravy a Ředitelství silnic a dálnic se nedařilo dodržovat koncepční záměry schválené vládou ani harmonogramy výstavby. Přesto je dálnice D35 jednou z nejvýznamnějších částí dálniční sítě České republiky. V roce 2023 bylo zprovozněno 90 kilometrů, to jest 43 procent její plánované délky, přičemž při celkové dráze výstavby 210 kilometrů by doba výstavby mohla přesáhnout v souhrnu až 50 let. Takže to je tolik k některým důležitým parametrům, které vyplývají ze stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu.
Nyní bych se rád dostal k určitému metodickému výhledu, jakým způsobem je státní závěrečný účet České republiky sestavován. Domnívám se totiž, že v podobě, ve které to zde projednáváme, to neumožňuje - jak už jsem říkal - vyhodnotit skutečnou efektivitu veřejných prostředků. Pokud se podíváme na to, jakým způsobem provádí státní závěrečný účet a rozpočtování státy na západ od nás, tak se můžeme seznámit například s příručkou dobré praxe OECD, čili těch nejvyspělejších zemí světa, na takzvaný performance budgeting neboli rozpočtování podle výkonu. Tam uvádí - také můžeme uvést celou řadu různých příkladů, jakými se některé zahraniční státy zhostily problematiky právě závěrečného účtu a rozpočtování, které je orientováno na výkon. Ostatně i stát sám se zavázal ve strategickém rámci Česká republika 2030 k tomu, že bude provádět reformu v oblasti performance budgetingu, ale v reálu taková reforma není.
Spojené království například používá Performance Management Framework, kdy jsou veřejné instituce hodnoceny na základě dosažení konkrétních výsledků a cílů a ukazatelé výkonnosti jsou používány při přidělování rozpočtových prostředků. Podobný program najdeme v Austrálii - Outcomes and Programmes Framework, který propojuje výdaje s očekávanými výsledky. V Kanadě Results-Based Management. Ve Švédsku, na Novém Zélandu, ve Finsku, opět výkonově orientovaný přístup při přidělování prostředků veřejným institucím. V Nizozemsku je to rozpočtová reforma van der Zalmova (?) z devadesátých let. Ve Francii, v Německu také nějaké prvky. Naposledy jsme o tom diskutovali i s kolegy v Rakousku.
Bohužel v České republice se ten rozpočet sestavuje spíše metodou indexace. To znamená, vezme se skutečnost za předchozí rok a koukáme se na indexy komu a jak to navýšit, nikoliv od toho základu, aby se to odvíjelo od výkonů, které rozpočet navrhuje a stanoví pro ně limity a státní závěrečný účet je vyhodnocuje tak, abychom dokázali ve výsledku říci, kolik nás třeba stojí kilometr dálnic a podle toho se dívali na to, jestli tato agenda je efektivní, jestli tam máme přidávat, jestli zvolit nějakou jinou podobu a podobně.
Takže bych si dovolil k návrhu státního závěrečného účtu předložit návrh usnesení, který by dal do budoucna doporučení vládě - také už jsem o tom mluvil při posledním projednávání státního závěrečného účtu - který by dal směr k budoucí reformě tak, aby skutečně díky projednávání státního závěrečného účtu daňový poplatník věděl, jakým způsobem se nakládá s jeho penězi. Usnesení by znělo: "Poslanecká sněmovna doporučuje vládě, aby připravila ve spolupráci s Národní ekonomickou radou vlády změnu metodiky státního závěrečného účtu a státního rozpočtu České republiky tak, aby:
I byly vždy vyčísleny hodnoty vytvořené danou státní organizací, a to v poměru k vynaloženým výdajům ze státního rozpočtu;
II. byla vyhodnocena efektivita výdajů a návratnost investic, a to na základě výkonově orientovaného rozpočtování a závěrečného účtu;
III. obdržela Poslanecká sněmovna spolu se státním závěrečným účtem České republiky informace o účetním a výkonnostním auditu všech ministerstev a nezávislých úřadů." Konec návrhu usnesení. ***
