Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!

První věc, která je evidentní, a zase to není, že bych chtěl ukazovat na minulé vlády, řekněme si, že v posledních letech stát mnohem více procentuálně podporoval regionální školství než vysoké školství. Já to nepovažuju za šťastné. Myslím si, že nikdo z nás nepochybuje o tom, že je třeba do oblasti vzdělávání alokovat nemalé finanční zdroje, ale myslím, že je nešťastné, pokud je stát alokuje pouze do jedné části a v druhé části ty zdroje stagnují. Pak samozřejmě ta část, která nemá tak dynamický nárůst výdajů ze státního rozpočtu, logicky trpí.

My jsme se snažili v návrhu na státní rozpočet tuto stagnaci překonat a v této chvíli jsme navrhli zvýšení výdajů pro vysoké školy o 4 miliardy korun proti roku 2024. Vím, co chtěla konference rektorů, nicméně v tak napjaté rozpočtové situaci já to považuji za slušný výsledek vlády. Není to - já nechci přijímat tu optiku, že ministr je úspěšný díky tomu, jestli jeho kapitola roste, nebo ne. Je to zodpovědnost celé vlády a já jako ministr financí se hlásím k rozpočtu všech kapitol. Teď pominu své osobní názory, ale myslím, že je na místě hájit ten rozpočet jako celek, že nejprve jsme jmenováni členem vlády a pak teprve nám je svěřen konkrétní rezort. Takže já ty 4 miliardy plus považuju za slušný výsledek.

Že si někteří představují, že by to mohlo být vyšší, to je pravda, ale jenom připomenu, že jsme na limitu deficitu státního rozpočtu podle zákona. V okamžiku, kdy bychom ty 4 miliardy chtěli navýšit, tak logicky musí znít otázka, odkud je vzít. Vím, že padaly tímto směrem pozměňovací návrhy, a k tomu se Poslanecká sněmovna postaví přespříští týden, až bude probíhat třetí čtení. Problém je v tom, že bezesporu kapitola, kam jsou směřovány peníze, je pro, ale bylo by dobré, kdybychom přesvědčili tu kapitolu, odkud bereme peníze, že s tím bude také souhlasit.

Já osobně nevnímám ten rozpor, který často je v tom veřejném prostoru mezi výzkumem na vysokých školách, univerzitách, Akademii věd a firmami tak ostře. Myslím si, že to máme posuzovat v komplexu a nemáme říkat, že stát se zaměří jenom jinou nebo druhou oblast. Někdy ty názory jsou velmi extrémní, které vlastně chtějí úplně pominout základní výzkum a podobně, a nemyslím si, že to je šťastné řešení, aniž bych sám sebe označoval za odborníka na vědu, výzkum a inovace.

My se snažíme jako vláda sem přilákat firmy, které mohou přinést vysokou přidanou hodnotu. Já jenom připomenu Onsemi, aniž bych říkal další podrobnosti, které jsou veřejně známy. Myslím, že to je typický příklad dobrého projektu, který má samozřejmě pozitivní dopad i na vysoké školy. Nejenom na ten konkrétní region, kde je ta škola, protože vím, že ten investor a jeho český management intenzivně jedná s vysokými školami, mimo jiné s Vysokým učením technickým v Brně. To je moje alma mater. Takže i tohle. Je to spíš shoda okolností, ale určitě to podporuji.

A já jsem příznivec toho, abychom se zaměřili na to kontraktové financování vysokých škol, aby si stát objednával ty profese, které má, a byl bych rád, aby to byly dlouhodobé kontrakty, a věřím, že v tom najdeme společnou řeč i s opozicí, protože to je věc ku prospěchu České republiky a budoucí prosperity, protože když investujete do vzdělání a do těch profesí, které odhadujete, že bude český průmysl a česká ekonomika potřebovat, tak se vám na to vrátí. (Předsedající: Čas.) Omlouvám se.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: To je v pořádku. Pane poslanče, prosím, doplňující otázka.

Poslanec Karel Rais: Já se v prvé řadě pokusím vysvětlit, proč jsem se obrátil na vás, protože tam hovoří o tom, že chcete posunout univerzity na světovou úroveň. To je ovlivněno mzdovou politikou. Pokud bychom měli nositele Nobelovy ceny, tak samozřejmě se dostanete na špičku snadněji než za dnešní situace. A to je prostě o penězích. Tak jak jsem říkal včera, 90 procent zaměstnanců vysokých škol je dokonce pod celorepublikovým platovým průměrem sféry pracovníků vysokých škol, vzdělání v celé republice. To je prostě realita. Proto jsme tam také dali ten doplňující pozměňovací návrh na zvýšení mzdových prostředků o ty 2 miliardy, aby aspoň jednou byl splněna tedy ta žádost rektorů. Jsem si samozřejmě vědom toho, že od roku 2021, kdy jste nastoupili, byla celková, kumulovaná inflace přes 30 procent, takže těch 6 miliard v roce... (Předsedající: Čas.) Pardon. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Chcete reagovat, pane ministře? Prostor pro vaši odpověď.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Asi mohu, ale tím, že vypršel čas, tak pan poslanec nestačil položit ten dotaz. Já jsem realisticky popsal rok 2025. Určitě se můžeme bavit o rozpočtových výhledech a o tom, co bude v letech následujících. Nevím, já si přesně nevzpomínám v tom moři pozměňovacích návrhů - a to není kritika - odkud ty peníze berete. Já si pamatuju, kam je dáváte. A bude nás čekat debata, co ta kapitola, odkud to berete, zda je to realistické, nebo není.

Ale obecně. My máme velmi nezávislé univerzity, to je třeba říct, a současně slyším volání po větší angažovanosti státu. Já teď nic nenavrhuji. Jenom říkám, že to musíme vyvážit, ty dva principy. Já myslím, že i ze zkušeností bývalého člena správní rady, že ty principy se musí nějak vyvážit, protože logicky: čím větší nezávislost, tím by měla být menší i finanční vazba na státní rozpočet a naopak. A mnohdy v té debatě slyšíme jenom volání po tom prvém bez toho, jaké kroky v té oblasti druhé. A není to tak, že bych chtěl svazovat a nějaké, aby stát rozhodoval, ale v okamžiku, kdy tam má stát dejme tomu razantním způsobem zvýšit finanční prostředky, tak je na místě debata s konferencí rektorů, s reprezentací vysokých škol o tom, jak vyvážit ty dva principy: nezávislost a současně závislost na finančním plnění ze strany státu. A ta debata není jednoduchá. Ona se tady vede mnoho let. Myslím si, že pan poslanec i ze své bývalé akademické funkce to moc dobře ví, jak je složité v tom - já se omlouvám za to vyjádření - z mého pohledu konzervativním pohledu akademické sféry na tohle učinit nějakou dohodu a nějaký posun tím žádoucím směrem. Já patří k nim, říkám, umím si to představit, ale současně se bavme o tom, jak zvýšit ne pravomoci, ale roli státu, protože absolutní nezávislost znamená, po státu nic nechci, dělám to, jak potřebuji. Já jako jeden krok vidím to kontraktové financování, protože to je objednávka ze strany státu, to je v pořádku, a když si něco objednávám, to známe všichni, tak také platím.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Nyní tedy interpelace pana poslance Lubomíra Wenzla na pana ministra Lukáše Vlčka, který je dnes omluven. Máte, prosím, dvě minuty.

Ještě jednou, pardon, omlouvám se. Připraví se pan poslanec Radek Koten.

Prosím.

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane nepřítomný ministře, nejen já bych chtěl znát odpověď na otázku, proč cena elektřiny, kterou platí koneční spotřebitelé v České republice, je čtvrtá největší v Evropě. Za námi je již pouze Německo, Irsko a Dánsko, kde za kilowatthodinu platí o několik centů víc.

Jistě se shodneme na tom, že kupní síla v těchto zemích je úplně jiná než v České republice. Vzhledem k tomuto vychází, že v České republice pro spotřebitele je cena elektřiny nejdražší. Zásadním faktorem je, že od roku 2024 si už české domácnosti hradí cenu elektřiny plně samy. Ze srovnání jednotlivých položek celkové ceny za elektřinu vyplývá, že právě různé poplatky, jako například za POZe a také daně, jsou v případě České republiky vyšší, což koncovou cenu zvyšuje. Poplatky za obnovitelné zdroje mají odběratelé i nadále odpuštěny například v Německu, v Maďarsku, Slovensku, Polsku, Itálii a Slovensku, i letos pokračuje dotování cen elektřiny ze státních rozpočtů. V Polsku měli v prvním pololetí ještě nastavenu vratku pro chudší domácnosti. Řada států v Evropě, například Belgie, ponechala nižší, šestiprocentní sazbu daně z přidané hodnoty.

Chtěl bych, pane ministře, tedy znát odpověď na otázku, jak vy jako ministr a vláda, jejímž jste členem, chcete řešit otázku prakticky nejvyšších cen elektrické energie v Evropě pro koncové spotřebitele v České republice. Děkuji za odpověď.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám děkuji za vaši interpelaci.

Nyní je v pořadí pan poslanec Radek Koten, kterého zde nevidím, připraví se tedy paní poslankyně Lenka Knechtová. Pan poslanec Koten není přítomen, jeho interpelace propadá.

Jako další je paní poslankyně Lenka Knechtová a připraví se pan poslanec Lubomír Metnar. Ani poslankyně Lenku Knechtovou nevidím přítomnou v sále, její interpelace tedy také propadá.

A jako další je interpelace pana poslance Lubomíra Metnara, připraví se pan poslanec Zdeněk Ketner. (Ministryně Černochová: Jsem zde.)

To je od vás hezké, paní poslankyně, ale musíme počkat na pana poslance, aby přišel interpelovat. Nebude-li přítomen, tak jeho interpelace propadá.

Pana poslance Metnara nevidím, to znamená, jeho interpelace propadá.

Jako další je pan poslanec Zdeněk Kettner, připraví se paní poslankyně Monika Oborná. (Poslanec Metnar vešel do jednacího sálu. Ministryně Černochová: Je tady. Oba tady jsme.)

Nebude-li dán rozpor s mým... (Poslanec Metnar se hlásí o slovo.) Ne, ne, ne, opatrně s tím. Nebyl jste v sále, když jsem vás vyzval k interpelaci. Nebude-li rozpor s mým postupem, slovo vám udělím, ale pro pořádek, prostě není-li poslanec přítomen v sále, jeho interpelace propadá. To znamená, nikdo nerozporuje můj postup, v tom případě pojďte, já vám udělím slovo, ale propříště, pane poslanče, si pořadí hlídejte. Nemusí být ze strany řídícího taková vstřícnost. Prosím. ***