Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Tahle vláda nemá žádný program, vlastně ty sliby před volbami nebyly transformovány, byly do programu prohlášení vlády, potom tím, že zjistili, že nic nechtějí plnit, tak to bylo přepracováno. A ještě ani jednou za tři roky vlastně vláda neukázala veřejnosti, jak plní programové prohlášení vlády.
Takže Úřad vlády je typickým příkladem toho, jak to funguje, respektive nefunguje, jak je to v rozporu s těmi sliby, které jsme tady slyšeli. Takže pane premiére, prosím vás, vy skutečně nepotřebujete (potřebujete?) tolik utrácet? Já myslím, že byste měl něco s tím udělat, a je tam velký prostor, a proto já si myslím, že těch 400 milionů, které navrhuji jako pozměňovací návrh, si zaslouží ten sport, protože ten sport, když jste byl ministr školství v roce 2013, tak jste dával, pane premiére, 3,5 miliardy do sportu. My jsme to potom vytáhli až na 11,5 miliardy v roce 2021. Teď bylo navrhováno 6,9. Myslím, že je tam navýšení o miliardu. Je to stále málo a sport si určitě zaslouží minimálně 10 miliard na provoz a 10 miliard na investice, protože je to samozřejmě i o zdraví našich dětí.
Takže já jsem se taky přihlásil k tomu pozměňovacímu, respektive podepsal pozměňovací návrh na navýšení peněz do sportu.
Ale znovu opakuji, Úřad vlády je typický obrázek toho, jak tahle vláda nic nesplnila a jak se projevuje jen svou arogancí, konzumací a na lidi kašle.
Takže to je ten návrh a je to skutečně smutné, že pan premiér nevnímá, co se děje v tom baráku, kde teda občas sedí. Děkuju.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí paní předsedkyně Schillerová, s přednostním právem následuje pan předseda Okamura. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, pane ministře, při prvním čtení návrhu zákona o státním rozpočtu jsme se rozloučili ostudným rozhodnutím poslanců vládní koalice spokojit se s příjmy, výdaji a deficitem, které nemají oporu v realitě. Schvalovat nerealistické rozpočty, zvlášť v posledním roce vládnutí, je evidentně lákavější, než jsem si myslela já a než si myslela Národní rozpočtová rada, která na některé nesrovnalosti oficiálně upozornila.
Kladla jsem si otázku, jak je možné, že vzali poslanci vládní koalice všechna varování na lehkou váhu a spokojili se s chatrnou výmluvou Zbyňka Stanjury, že 40 miliard korun je vlastně pár zakutálených drobných. No, ruku na srdce, vážení kolegové, kdo z vás se opravdu kriticky zamyslel, jaké to může mít pro Českou republiku důsledky?
Někteří z vás možná viděli na Oscara nominovaný dokumentární film o společnosti Enron z roku 2005. Nejchytřejší kluci v místnosti. Film, který se vrací k vzestupu a pádu amerického gigantu Enron, tedy na počátku milénia jedné z největších globálních firem a zároveň jednoho z největších korporátních skandálů v historii vůbec.
Musím říct, že čím víc jsem se do návrhu rozpočtu ponořila, tím víc mě z jeho podobnosti s tímto filmem mrazilo. Připomenu, že tehdejší šéfové Enronu vyvinuli sofistikovaný systém složitých účetních metod, kdy například zakládali fiktivní dceřiné společnosti, do kterých přesouvali firemní ztráty, aby hlavní finanční výkazy vypadaly pozitivně.
Nepřipomíná vám to něco? Loňská přepůjčka SFDI? Management Enronu nastavil doslova toxickou firemní kulturu, kdy byli zaměstnanci odměňováni za okamžité účetní zisky zcela bez ohledu na dlouhodobé důsledky. A když to všechno prasklo, byla z toho jedna z největších firemních ostud v dějinách Spojených států. Akcie společnosti se zřítily a mnoho lidí přišlo o své úspory.
Návrh státního rozpočtu na rok 2025 je pro mě takovým malým českým Enronem. Odměnou za účetní triky je možnost členů vlády ohánět se opticky lepším deficitem. Toxickou rozpočtovou kulturou je chronické nafukování příjmů a podhodnocování výdajů bez ohledu na to, k čemu to příští rok může vést. A s tím číslem, které si vláda namalovala jako deficit, je to stejné jako s těmi fiktivními zisky Enronů. Jsou lepší jen naoko a na chvilku, než to praskne.
To číslo je 241 miliard korun. Kdybychom ho očistili jen o triky, které našel a pojmenoval úřad Národní rozpočtové rady, hned bychom měli deficit nejméně o 40 miliard korun vyšší, a to by znamenalo mimořádně pikantní věc. Deficit v roce 2025 by byl totiž úplně stejný jako deficit v roce 2024, tedy okolo 282 miliard korun. Konsolidace nula. Ano, bez nesrovnalostí by se deficit nesnížil ani o korunu. To mimochodem neříkám já. To jako první konstatoval v České televizi předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.
No, uznejte, mít jako svou hlavní prioritu snižování schodku a nesnížit ho přitom ani o kousek, to vyžaduje pořádnou míru ignorance, neschopnosti nebo smůly. A vzhledem k tomu, že žádná smůla v podobě covidu, energetické nebo hospodářské krize se na naši zemi v příštím roce podle informací zohledněných v rozpočtu nechystá, zůstává bohužel jako relevantní zdůvodnění jen ta ignorance nebo neschopnost.
Morální hazard pro pány Stanjuru a Fialu je o to lákavější, že z výsledné bilance rozpočtu se s nejvyšší pravděpodobností oni už zpovídat nebudou. Jinými slovy, cokoliv přesáhne číslo 241, budou moci hodit na své následovníky, kteří, ať už to bude kdokoliv, v listopadu nebo prosinci příštího roku převezmou Ministerstvo financí a rozpočtový rok budou nuceni s tímto rozpočtem dořídit až do 31. prosince.
Nepodařilo se vám udržet naplánovaný schodek, námi naplánovaný schodek? Chyba. My bychom to samozřejmě dokázali, chystají se nepochybně vymlouvat pánové Stanjura s Fialou.
A právě proto tady dnes musí jasně zaznít, co všechno jim v rozpočtu objektivně nevychází a o kolik desítek miliard korun je hospodářská realita České republiky navrženému rozpočtu vzdálena.
Tak pojďme na to. Příjmy z emisních povolenek jsou nadhodnoceny o 10 miliard korun. Shodli se na tom experti výboru pro rozpočtové prognózy i Národní rozpočtová rada. Očekávané odvody z firem, kde má stát majetkovou účast, jsou nadhodnoceny o 5 miliard korun. I tady experti nepochybně velmi dobře vědí, co říkají. ***
