Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Proto mimochodem vloni, protože já tam chodím každý rok, tak najednou tam nebyli ti vojáci z té Armády České republiky, kteří tam nosili ty věnce a květiny, takže jsme si je pak už nesli sami, což v pohodě, vy jste to osekala postupně a teď místo abyste udělala jednu věc, a to by bylo ideální, nezužujte to na naše dvě jména, o tom to není. Je to celé o tom, že slušnost by byla umožnit těm pozůstalým, těmto lidem, kteří mají mezi sebou pozůstalé, na základě těchhle zvěrstev, která se děla během druhé světové války, aby uctili tu památku a mohli tam položit pietní květiny.

Vy se teď vymlouváte na Okamuru a na Kobzu a já, protože jsem od těch organizátorů - takže šetřete slova a urážky, tak od těch organizátorů mě informovali, že právě na rozdíl od minulých let za vašeho vedení Ministerstva obrany ten pietní akt tam není možno realizovat. Takže já jsem v zastoupení těchto organizátorů vás požádal, konkrétně pana Vícha, protože já jsem vám psát ani nechtěl, protože to je nechutné úplně, tak jsem řekl, umožněte nejprve - jsem říkal, tak když neumožníte tedy realizaci toho pietního aktu, tak jako každý rok tam v té Ruzyni, kde všichni za tou bránou každý rok byli, tak se tady nevymlouvejte na vojenský objekt, to víme, že je to vojenský objekt, ten památník, kdo tam byl, určitě jste tam také byla nebo nevím, tak je asi třicet metrů za tou bránou. A každý rok tam jsme. A nejde o mě. Tady jde o ty lidi, kteří chtějí uctít tu pietu. A já bych očekával, že když vás požádáme o to, a vy jste moc dobře věděla o tom, že tam ten pietní akt je, protože on tam byl každý rok, a jestli nevíte, tak je to velká chyba, tak slušnou odpovědí by bylo, a vy jste taková, jako že hned urážíte a používáte sprostá slova, je to zbytečné, protože tady se nejedná o mě, ale jedná se o ty lidi, tak já bych očekával odpověď: Dobře, jestli jste o tom nevěděla, tak řekněte dobře, běžte si tam všichni položit ty kytky, ti pozůstalí, ti, kteří to mají v těch rodinách, nejde o Okamuru a o Kobzu, já to přežiju, ale já bych očekával od člověka, který prostě má nadhled, tak že řeknete: dobře, tak tam asi k něčemu došlo, dobře, bylo něco o dva dny, ale i kdyby to bylo o dva dny, tak řeknete super, tak je sedmnáctého, třeba nahlaste seznam a běžte si to tam uctít. seznam se mimochodem nikdy nenahlašoval ani do loňského roku, ano? Jen pro vaši informaci. Dokonce tam nebyla ani kontrola občanských průkazů, nebylo nic. Prostě se to otevřelo, byl tam pietní akt třicet metrů za tou bránou a zase jsme odjeli.

Takže ty výmluvy si nechte, prosím vás, na nějaký vojenský objekt. To sice je, ale já vám říkám, jak to fungovalo i za vás dokonce do loňského roku ještě, než jste to postupně začala osekávat, a teď tady říkáte argumenty, která jste buď změnila vy sama, ta pravidla, anebo prostě jste si to teď trošku přimyslela nebo říkáte polopravdu.

To znamená, já se tady s váma nechci přehadovat, protože se jedná o pietu, paní ministryně. Jediné, o co bych vás chtěl požádat, došlo k tomu, došlo, nepřehadujme se, protože je to smutná událost, jako ta pieta samotná. Pojďme se domluvit tak, že příští rok, protože asi ještě ministryní možná budete, nevím, v říjnu jsou volby, tak že umožníte lidem, to je jedno kdo, kteří chtějí uctít tam tu pietu, tak jako to bylo každý rok i za ministra Metnara, i za jeho předchůdce, dokonce i loni. Vy jste to sice postupně osekávala, že ano, aby to přestalo být co nejvíce důstojné, to už jsem říkal, protože už tam ani ti vojáci nebyli, tak pojďme se dohodnout a přestaňte tady používat tyhle sprosté výrazy, je to ostuda, o to tady vůbec nejde. Já to snesu, ale ti lidé, kteří tam mají v rodinách ty pozůstalé a chtěli tam položit kytky, to je ten smutný moment. A vy to ani neumíte vyhodnotit a útočíte na mě. Je to strašně trapné, co vy tady říkáte. Ostuda je to!

Já bych od vás očekával jednoduchou odpověď, proto se s vámi ani nebudu hádat. Stačí odpověď, že řeknete, dobře, nebudeme pátrat po důvodech, nebudeme pátrat, jestli to nebo ono, stačí říct, paní ministryně, tak příští rok je to místo prostě, kde by se sluší udělat tu pietu, jako to tam je 10 let. Já mluvím v zastoupení těch lidí, tak neútočte na mě a vůbec ne sprostě! Jako proč to děláte? Proč to děláte, paní ministryně? A tihle organizátoři, kteří tam chodí desítky, ano, a chodí tam i v uniformách, protože jsou to i bývalí vojáci ve výslužbě, tak prostě jediné, proč já jsem to tady vytáhl, je, a děkuju za tu reakci mimochodem, protože zase oceňuju, že se snad jediný ministr, který má tu sílu a jde na návrh bodu statečně reagovat svým způsobem, tak pojďme se domluvit, co kdybychom řekli, příští rok jestli ti organizátoři tam budou chtít jakýkoliv, vždyť je to jedno, prostě jestli mají v rodinách ty pozůstalé a chtějí si tu pietu vzpomenout, tak pojďme jim to umožnit, paní ministryně. A není to o Okamurovi a o Kobzovi. Nemíchejte to do toho! Mně se jedná o ty lidi. A pojďme jim to umožnit tak, jako to bylo, a všichni budou spokojeni. To je přece všechno. On nic jiného nejde.

A to, že jsem potom řekl panu poslanci Víchovi v sobotu, protože mě ti pozůstalí a tyhle organizace požádali, oni mě požádali, jestli bych s tím pomohl, že poprvé po mnoha letech nebudou vpuštěni za vašeho ministrování do toho objektu, za tu bránu, aby tam mohli položit ty kytky a věnce, tak mě požádali tito lidé, z nichž desítky z nich znám, prosím vás, protože jste poslanec, tak nekontaktoval byste paní ministryni, mě požádali a nepomohl byste nám s tím? Tak proto jsem požádal našeho poslance Vícha, který je také plukovník ve výslužbě a členem výboru pro obranu, tak jsem ho požádal, prosím vás, v zastoupení těch lidí, zkuste oslovit paní ministryni, jestli by to neumožnila. A vaší odpovědí na tuto moji čistě normální prosbu, ani ne prosbu, žádost, proč bych měl prosit, tak je osobní invektiva nejhrubšího zrna, ze které si samozřejmě vůbec nic nedělám, protože prostě tak to je asi v té politice, ale vraťme se k meritu věci, ať už se neopakuju. Stačí jediná věta. Tak, příště to bude tak, holt mi to třeba uteklo, dobré, máte toho hodně, chápu, je to velký rezort, ať to tam můžou jít uctít, a je to uzavřené. Nemusíme se vůbec tady hádat a osočovat.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní ministryně bude reagovat s přednostním právem. Prosím.

Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Já jsem si vždycky myslela, že porozumění psanému či čtenému textu by mělo patřit do základní výbavy každého člena zákonodárného sboru. Asi tomu tak bohužel není. Já to tady nebudu opakovat. Ty stejné esemesky, které jsem tady četla, tak má kolega pan poslanec Vích, takže pan Tomio Okamura se může natáhnout vedle k panu poslanci Víchovi a požádat ho, ať mu ty esemesky ukáže, ať mu ukáže i datum.

Ta akce, já to zopakuju jenom v těch základních podstatných věcech, ta akce tam proběhla 15. 11. a byla přístupná pro kohokoliv. Já jsem na té akci nebyla, ani jsem nevěděla, že se tam ta akce koná, protože tu akci neorganizuje Ministerstvo obrany. To už jsem tady říkala, nebudu to opakovat znovu. Takže to, co tady říká pan poslanec Okamura, pan předseda Okamura, to jsem opravdu ovlivnit nemohla, ovlivňovat to nebudu. Nebudu říkat lidem, kteří chtějí uspořádat nějaký pietní akt a jsou organizátory toho pietního aktu, kdy ho tam mají konat. Bylo to veřejně přístupné, mohl tam přijít kdokoliv. Nad rámec tohoto aktu, když mě požádal - prostřednictvím pana Vícha - pan Okamura, tak jsem to umožnila skrze náčelníka Generálního štábu a kolegy v ruzyňských kasárnách i jemu. Víc jsem pro to udělat nemohla.

Dokonce jsem i v pondělí, když jsme měli poradu, ptala jsem se pana ředitele kabinetu, jestli tedy pan Okamura tam s panem Kobzou byli, tak říkal ano, měli i spoustu věcí na sítích z toho pietního aktu, takže ten pietní akt se tam konal za jejich účasti. A já jsem říkala, dobře, jak je možné tedy tomu předcházet do příště tak, abychom se nedohadovali, že třeba deset organizací si to tam bude dělat den po dni, a my budeme místo toho, aby se vojáci věnovali plnění jiných úkolů, tak je budeme úkolovat v tom, aby někomu otvírali bránu. A napadlo nás, napadlo to mě společně s kolegy, že bychom mohli nějakou pamětní desku udělat vlastně na tom místě, ale před tou bránou tak, aby nikdo nebyl omezován tím, kdo má v jaký čas a v jaký den chodit někam pokládat květinu, aby se ta květina, věnce, pietní akty mohly konat bez ohledu na to, aby to bylo veřejně přístupné místo pro všechny.

Takže opravdu já mám zcela jasno v tom, co jsem jako ministryně obrany mohla ovlivnit, co jsem ovlivnit nemohla. Udělala jsem víc, než by udělal kterýkoliv jiný ministr obrany pro to, aby tam pan Okamura mohl být, a ten vděk jsme viděli tady všichni.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Reagovat bude s přednostním právem právem pan předseda Tomio Okamura. Prosím, máte slovo. ***