Vy jste postupně - jak slyším od těch organizátorů - protože je nemáte ráda, tyto organizátory, tak jste postupně... se snažíte vytlačit tyto organizátory z tohoto místa, proto mimochodem vloni - protože tam chodím každý rok - tak najednou tam nebyli vojáci z Armády České republiky, kteří tam nosili věnce a květiny, takže jsme si je pak už nesli sami, což v pohodě. Vy jste to osekala postupně a teď místo, abyste udělala jednu věc - a to by bylo ideální, nezužujte to na naše dvě jména, o tom to není - je to celé o tom, že slušnost by byla umožnit pozůstalým, těmto lidem, kteří mají mezi sebou pozůstalé na základě těchhletěch zvěrstev, která se děla během druhé světové války, aby uctili památku a mohli tam položit pietní květiny.

Vy se teďka vymlouváte na Okamuru a na Kobzu, a protože jsem od organizátorů - takže šetřete slova a urážky - od organizátorů mě informovali, že právě na rozdíl od minulých let za vašeho vedení Ministerstva obrany pietní akt tam není možno realizovat. (Ministryně Černochová se postavila přímo před řečnický pultík.) Já jsem v zastoupení těchto organizátorů vás požádal, konkrétně pana Vícha, protože já jsem vám psát ani nechtěl, protože je to nechutné úplně, tak jsem řekl: Umožněte nejprve... Jsem říkal: Když neumožníte tedy realizaci pietního aktu, tak jako každý rok, tam v Ruzyni, kde všichni za tou bránou každý rok byli, tak se tady nevymlouvejte na vojenský objekt. To víme, že je to vojenský objekt, ten památník. Kdo tam byl - určitě jste tam také byla nebo nevím - tak je asi třicet metrů za bránou. Každý rok tam jsme. Nejde o mě, tady jde o lidi, kteří chtějí uctít tu pietu. Já bych očekával, že když vás požádáme o to - a vy jste moc dobře věděla o tom, že tam ten pietní akt je, protože tam byl každý rok, a jestli nevíte, tak je to velká chyba - tak slušnou odpovědí by bylo - vy jste taková, že hned urážíte a používáte sprostá slova, je to zbytečné, protože tady se nejedná o mě, ale jedná se o lidi - tak já bych očekával odpověď: Dobře. Jestli jste o tom nevěděla, tak řekněte: Dobře, běžte si tam všichni položit kytky - pozůstalí, ti, kteří to mají v rodinách, nejde o Okamuru a o Kobzu, já to přežiju. Ale já bych očekával od člověka, který má nadhled, že řeknete: Dobře, tak tam asi k něčemu došlo, dobře, bylo něco o dva dny. Ale i kdyby to bylo o dva dny, tak řeknete: Super, tak je sedmnáctého, třeba nahlašte seznam a běžte si to tam uctít. Seznam se mimochodem nikdy nenahlašoval ani do loňského roku, jen pro vaši informaci, dokonce nebyla ani kontrola občanských průkazů tam, nebylo nic. Prostě se to otevřelo, byl tam pietní akt, třicet metrů za bránou a zase jsme odjeli, takže výmluvy si nechte, prosím vás, na nějaký vojenský objekt. To sice je, ale já vám říkám, jak to fungovalo i za vás dokonce do loňského roku ještě, než jste to postupně začala osekávat. Teďka tady říkáte argumenty, které jste buď změnila vy sama, ta pravidla, anebo jste si to teďka trošku přimyslela, nebo říkáte polopravdu.

To znamená, já se tady s váma nechci přehadovat, protože se jedná o pietu, paní ministryně. Jediné, o co bych vás chtěl požádat... Došlo k tomu, došlo, nepřehadujme se, protože je to smutná událost, ta pieta samotná. Pojďme se domluvit tak, že příští rok - protože asi ještě ministryní možná budete, nevím, v říjnu jsou volby - že umožníte lidem, to je jedno kdo, kteří chtějí uctít tam pietu, tak jako to bylo každý rok i za ministra Metnara, i za jeho předchůdce, dokonce i loni. Vy jste to sice postupně osekávala, aby to přestalo být co nejvíce důstojné - to už jsem říkal - protože už tam ani vojáci nebyli.

Pojďme se dohodnout a přestaňte tady používat tyhlety sprosté výrazy, je to ostuda, o to tady vůbec nejde. Já to snesu, ale ti lidé, kteří tam mají v rodinách pozůstalé a chtěli tam položit kytky, to je ten smutný moment a vy to ani neumíte vyhodnotit a útočíte na mě. Je to strašně trapné, co tady říkáte. Ostuda je to.

Já bych od vás očekával jednoduchou odpověď, proto se s vámi ani nebudu hádat. Stačí odpověď, že řeknete: Dobře, nebudeme pátrat po důvodech, nebudeme pátrat, jestli to, nebo ono - stačí říct, paní ministryně - tak příští rok je to místo, kde by... se sluší za to udělat tu pietu, jako to tam je 10 let.

Mluvím v zastoupení těch lidí, tak neútočte na mě a vůbec ne sprostě. Proč to děláte? Proč to děláte, paní ministryně?

Tihleti organizátoři, kterých tam chodí desítky a chodí tam i v uniformách, protože jsou to i bývalí vojáci ve výslužbě, tak jediné, proč jsem to tady vytáhl, je - a děkuju za reakci mimochodem, protože zase oceňuju, že jste snad jediný ministr, který má sílu a jde na návrh bodu statečně reagovat, svým způsobem - pojďme se domluvit, co kdybychom řekli: Příští rok jestli organizátoři tam budou chtít - jacíkoliv, vždyť je to jedno - jestli mají v rodinách pozůstalé a chtějí si pietu vzpomenout, tak pojďme jim to umožnit, paní ministryně. Není to o Okamurovi a o Kobzovi. Nemíchejte to do toho. Mně se jedná o lidi. Pojďme jim to umožnit tak, jako to bylo, a všichni budou spokojení. To je přeci všechno, o nic jiného nejde.

To, že jsem potom řekl panu poslanci Víchovi v sobotu, protože mě pozůstalí a tyhlety organizace požádali, oni mě požádali, jestli bych s tím pomohl, že poprvé po mnoha letech nebudou vpuštěni za vašeho ministrování do objektu, za bránu, aby tam mohli položit kytky a věnce, tak mě požádali tito lidé, z nichž desítky z nich znám: Prosím vás, že jste poslanec, nekontaktoval byste paní ministryni - mě požádali - a nepomohl byste nám s tím? Proto jsem požádal našeho poslance Vícha, který je taky plukovník ve výslužbě a členem výboru pro obranu, tak jsem ho požádal: Prosím vás, v zastoupení těch lidí, zkuste oslovit paní ministryni, jestli by to neumožnila. Vaší odpovědí na tuto moji čistě normální prosbu - ani ne prosbu, žádost, proč bych měl prosit? - je osobní invektiva nejhrubšího zrna, z které si samozřejmě vůbec nic nedělám, protože to je... tak to je asi v politice, ale vraťme se k meritu věci, ať už se neopakuju. Stačí jediná věta: Tak, příště to bude tak, holt mi to třeba uteklo - dobře, máte toho hodně, chápu, je to velký rezort - ať to tam můžou jít uctít. A je to uzavřené. Nemusíme se vůbec tady hádat a osočovat.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Paní ministryně bude reagovat s přednostním právem. Prosím.

Ministryně obrany ČR Jana Černochová: Já jsem si vždycky myslela, že porozumění psanému či čtenému textu by mělo patřit do základní výbavy každého člena zákonodárného sboru. Asi tomu tak bohužel není. Já to tady nebudu opakovat. Ty stejné esemesky, které jsem tady četla, má kolega, pan poslanec Vích, takže pan Tomio Okamura se může natáhnout vedle k panu poslanci Víchovi a požádat ho, ať mu ty esemesky ukáže, ať mu ukáže i datum.

Ta akce... Já to zopakuju jenom v základních, podstatných věcech. Ta akce tam proběhla 15. 11. a byla přístupná pro kohokoli. Já jsem na té akci nebyla, ani jsem nevěděla, že se tam ta akce koná, protože tu akci neorganizuje Ministerstvo obrany - to už jsem tady říkala, nebudu to opakovat znova. To, co tady říká pan poslanec Okamura - pan předseda Okamura - to jsem opravdu ovlivnit nemohla, ovlivňovat to nebudu. Nebudu říkat lidem, kteří chtějí uspořádat nějaký pietní akt a jsou organizátory pietního aktu, kdy ho tam mají konat. Bylo to veřejně přístupné, mohl tam přijít kdokoli.

Nad rámec tohoto aktu, když mě požádal - prostřednictvím pana Vícha - pan Okamura, tak jsem to umožnila skrze náčelníka Generálního štábu a kolegy v ruzyňských kasárnách i jemu. Víc jsem pro to udělat nemohla. Dokonce jsem i v pondělí, když jsme měli poradu, ptala jsem se pana ředitele kabinetu, jestli tedy pan Okamura tam s panem Kobzou byli, tak říkal: Ano, měli i spoustu věcí na sítích z pietního aktu, takže ten pietní akt se tam konal za jejich účasti. A já jsem říkala: Dobře, jak je možné tedy tomu předcházet do příště tak, abychom se nedohadovali, že třeba deset organizací si to tam bude dělat den po dni a my budeme místo toho, aby se vojáci věnovali plnění jiných úkolů, tak je budeme úkolovat v tom, aby někomu otvírali bránu, a napadlo nás - napadlo to mě společně s kolegy - že bychom mohli nějakou pamětní desku udělat na místě, ale před tou bránou tak, aby nikdo nebyl omezován tím, kdo má v jaký čas a v jaký den chodit někam pokládat květinu, aby se květina, věnce, pietní akty mohly konat bez ohledu na to... aby to bylo veřejně přístupné místo pro všechny.

Opravdu mám zcela jasno v tom, co jsem jako ministryně obrany mohla ovlivnit, co jsem ovlivnit nemohla. Udělala jsem víc, než by udělal kterýkoli jiný ministr obrany pro to, aby tam pan Okamura mohl být, a ten vděk jsme viděli tady všichni.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Reagovat bude s přednostním právem právem pan předseda Tomio Okamura. Prosím, máte slovo. ***